<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/" xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/" xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom" version="2.0" xmlns:cc="http://cyber.law.harvard.edu/rss/creativeCommonsRssModule.html">
    <channel>
        <title><![CDATA[Stories by Tomáš Bezouška on Medium]]></title>
        <description><![CDATA[Stories by Tomáš Bezouška on Medium]]></description>
        <link>https://medium.com/@bezytom?source=rss-3d4c5c146c3a------2</link>
        <image>
            <url>https://cdn-images-1.medium.com/fit/c/150/150/0*1XCwfyEhJVj1buuO.</url>
            <title>Stories by Tomáš Bezouška on Medium</title>
            <link>https://medium.com/@bezytom?source=rss-3d4c5c146c3a------2</link>
        </image>
        <generator>Medium</generator>
        <lastBuildDate>Tue, 17 Nov 2026 22:36:42 GMT</lastBuildDate>
        <atom:link href="https://medium.com/@bezytom/feed" rel="self" type="application/rss+xml"/>
        <webMaster><![CDATA[yourfriends@medium.com]]></webMaster>
        <atom:link href="http://medium.superfeedr.com/" rel="hub"/>
        <item>
            <title><![CDATA[FirebaseUI for .NET (WPF + UWP + Xamarin)]]></title>
            <link>https://medium.com/step-up-labs/firebaseui-for-net-wpf-uwp-xamarin-553abc5da3f?source=rss-3d4c5c146c3a------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/553abc5da3f</guid>
            <category><![CDATA[firebaseauthentication]]></category>
            <category><![CDATA[xamarin]]></category>
            <category><![CDATA[wpf]]></category>
            <category><![CDATA[firebase]]></category>
            <category><![CDATA[csharp]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Tomáš Bezouška]]></dc:creator>
            <pubDate>Fri, 17 Jan 2020 18:56:43 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2020-01-17T19:00:29.490Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<h3>FirebaseUI for .NET (WPF + UWP + Xamarin)</h3><p>Some time ago I wrote a post about <a href="https://medium.com/step-up-labs/firebase-authentication-c-library-8e5e1c30acc2">Firebase Authentication C# library</a> which allows developers add support for Firebase sign-in in their C# based applications. The library has since been downloaded more than 100k times from <a href="https://www.nuget.org/packages/FirebaseAuthentication.net">nuget</a> which is pretty wild. We use it internally in our UWP version of <a href="http://settleup.io/">Settle Up</a> — app for managing group expenses — and it works just fine.</p><p>One thing that is somewhat annoying though is the fact that C# developers are still required to do a lot of work that their fellow Android/iOS/Web colleagues don’t have to. In C#, you need to manually sign in with Facebook/Google/etc., get the access token and then sign in with Firebase (sure, there are other libraries to do that, but it’s still extra work). For signing in with Email &amp; Password it’s even worse: you need to create the whole UI flow yourself (sign in / sign up / forgotten password / etc.). On other platforms, developers can use <a href="https://firebase.google.com/docs/auth/">FirebaseUI</a> which takes care of everything. Wouldn’t it be cool if C# developers also had such a library? So I <a href="https://github.com/step-up-labs/firebase-authentication-dotnet">wrote it</a>.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Op60Hqg88R90c5JvjJvOdQ.png" /><figcaption>FirebaseUI for WPF</figcaption></figure><h3>Platform support</h3><p>The situation in the .NET ecosystem is not as simple as it is on other platforms — you cannot simply have a single UI library because there are multiple UI frameworks. That’s why the C# implementation actually comprises 4 libraries:</p><ul><li>FirebaseAuthentication.<strong>net</strong></li><li>FirebaseAuthentication.<strong>WPF</strong></li><li>FirebaseAuthentication.<strong>UWP </strong>(not finished)</li><li>FirebaseAuthentication.<strong>Xamarin </strong>(not finished)</li></ul><p>FirebaseAuthentication.<strong>net </strong>is the original, platform independent (.NET Standard 2.0) authentication library, rewritten from scratch. Its new API is now more in line with the official <a href="https://firebase.google.com/docs/reference/js">JavaScript SDK</a>, which I drew inspiration from, and allows the UI libraries to be built on top of it.</p><p>The other libraries are framework-specific, as can be told by the suffix in their names. The only one that currently exists is for WPF <a href="https://github.com/dotnet/wpf">targeting .NET Core 3.1</a>. Other platforms (UWP and Xamarin) are currently on the roadmap.</p><h3>FirebaseAuthentication.net</h3><p>Enough talk, let’s see some code. First, let’s look at the new base library in action, which can be used in any framework which supports <a href="https://github.com/dotnet/standard/blob/master/docs/versions.md">.NET Standard 2.0</a>.</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/e7a9c5d39e965a2a72eed782566b15dc/href">https://medium.com/media/e7a9c5d39e965a2a72eed782566b15dc/href</a></iframe><p>Configuration of the FirebaseAuthClient is pretty straightforward, you specify your API Key, Auth Domain (both can be found in <a href="http://console.firebase.google.com/">Firebase Console</a>) and your desired auth providers. Also, notice the UserRepository which specifies where to persist the user’s credentials. By default, the library uses in-memory repository, so to preserve user’s credentials between runs, use FileUserRepository.</p><p>After you have your client, you can sign in or sign up the user with any of the configured providers.</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/c6368595fc9ea161a2237f233ccd616f/href">https://medium.com/media/c6368595fc9ea161a2237f233ccd616f/href</a></iframe><p>As you can see, the sign-in methods give you a UserCredential object, which contains (among other things) a User object, which holds details about a user as well as some useful methods. For example, use GetIdTokenAsync() to get a valid <strong>IdToken</strong> you can use as an access token to other Firebase API (e.g. <a href="https://medium.com/step-up-labs/firebase-c-library-5c342989ad18">Realtime Database</a>).</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/c1fa639582b8946b5020d8f49019a6fa/href">https://medium.com/media/c1fa639582b8946b5020d8f49019a6fa/href</a></iframe><h3>FirebaseUI</h3><p>The platform-specific UI libraries use the FirebaseAuthClient under the hood, but need to be initilized via the static Initialize method of FirebaseUI.</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/3955389386faba3265b2c6831d2bd389/href">https://medium.com/media/3955389386faba3265b2c6831d2bd389/href</a></iframe><p>FirebaseUI comes with FirebaseUIControl which installs into your Visual Studio toolbox and can be used in your xaml as follows (WPF):</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/996e6e38ce6890b9ac04eaada2ea75f4/href">https://medium.com/media/996e6e38ce6890b9ac04eaada2ea75f4/href</a></iframe><p>This gives you the design-time preview below. Note that the designer will always show only these three providers, but when you run your app it will correctly show those you configure.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*MJvRbLiBL2Rxur9kP9eIRg.png" /><figcaption>FirebaseUIControl in Visual Studio</figcaption></figure><p>Toggling the visibility of this UI control is up to you, depending on your UI framework (WPF/UWP/Xamarin) and your business logic. For example, you could show it as a popup or a <em>Page</em> inside a <em>Frame</em> etc. <br>In general, though, you will typically want to toggle the control’s visibility in response to the AuthStateChanged event:</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/6c222a77b4a52f9d0618e32a349f56f2/href">https://medium.com/media/6c222a77b4a52f9d0618e32a349f56f2/href</a></iframe><h4>Sign in with third party identity providers</h4><p>Currently, the library supports signing in with Apple, Google, Facebook, Twitter, Github and Microsoft identity providers. The UI library shows a dialog with an embedded WebView where the user signs in.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/500/1*5imJn4z8gqZrOXQS2RGBnQ.png" /><figcaption>Sign in via Microsoft</figcaption></figure><h4>Email and password sign in</h4><p>While the other auth providers simply open a dialog with an embedded WebView, email and password is a somewhat special case which needs an entire UI flow to be built around it. The library has 4 screens for sign in, sign up and password recovery.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/792/1*a-unpeYDvz-xVP5cmBwPgA.png" /><figcaption>Email &amp; password provider</figcaption></figure><p><strong>Localization</strong></p><p>Since the Android FirebaseUI is <a href="https://github.com/firebase/FirebaseUI-Android">open-source</a> I was able to pull their localized string resources and transform them into .NET resource files with powershell (something I <a href="https://medium.com/step-up-labs/localizing-uwp-apps-with-android-resources-e15ef92ae789">already blogged about</a>). Therefore, the library supports almost 40 languages out of the box. It automatically uses the appropriate one based on the values of DefaultThreadCurrentCulture<em> </em>and DefaultThreadCurrentUICulture<em>. </em>You can manually change the language as follows:</p><pre>CultureInfo.DefaultThreadCurrentCulture = new CultureInfo(&quot;cs&quot;);<br>CultureInfo.DefaultThreadCurrentUICulture = new CultureInfo(&quot;cs&quot;);</pre><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*jecSMd-Wvy3Z9ITvchPUFQ.png" /><figcaption>FirebaseUI localization</figcaption></figure><h3>What’s next?</h3><p>The library is still under active development. It is open-source, hosted on <a href="https://github.com/step-up-labs/firebase-authentication-dotnet/tree/feature/v4">github</a>. As mentioned previously, FirebaseUI is currently only available for <strong>WPF</strong> on .NET Core 3.1, but UWP and Xamarin are on the roadmap.</p><p>Currently, you can install <em>v4.0.0-alpha.1</em> from <a href="https://www.nuget.org/packages/FirebaseAuthentication.wpf/absoluteLatest">nuget</a>. If you’re interested in nightly builds, see <a href="https://github.com/step-up-labs/firebase-authentication-dotnet/tree/feature/v4#installation">github</a> for more details.</p><pre># base package<br>dotnet add package FirebaseAuthentication.net -v 4.0.0-alpha.1<br><br># Platform specific FirebaseUI (has dependency on base package)<br>dotnet add package FirebaseAuthentication.WPF -v 4.0.0-alpha.1</pre><p>Sample projects are also available on <a href="https://github.com/step-up-labs/firebase-authentication-dotnet/tree/feature/v4/samples">github</a>. Feel free to clone the whole repo and try them out.</p><p>If you have any issue, comments or feature requests, please raise them in this <a href="https://github.com/step-up-labs/firebase-authentication-dotnet/issues/100">github issue</a>.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=553abc5da3f" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/step-up-labs/firebaseui-for-net-wpf-uwp-xamarin-553abc5da3f">FirebaseUI for .NET (WPF + UWP + Xamarin)</a> was originally published in <a href="https://medium.com/step-up-labs">Step Up Labs</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Charts: Exclusive in Settle Up for Windows]]></title>
            <link>https://medium.com/step-up-labs/charts-exclusive-in-settle-up-for-windows-bcf165f61c31?source=rss-3d4c5c146c3a------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/bcf165f61c31</guid>
            <category><![CDATA[iou]]></category>
            <category><![CDATA[money]]></category>
            <category><![CDATA[expense-management]]></category>
            <category><![CDATA[windows-10]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Tomáš Bezouška]]></dc:creator>
            <pubDate>Sun, 03 Mar 2019 21:55:47 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2019-03-03T22:27:08.953Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Settle Up is an app for everybody who needs to track shared expenses. It’s perfect for travelers, flatmates and friends who don’t want to argue over who should pay next or who owes whom. The app always shows what the current balances are and how to settle the debts. It is available for<a href="https://play.google.com/store/apps/details?id=cz.destil.settleup"> Android</a>,<a href="https://itunes.apple.com/us/app/settle-up-7/id737534985"> iOS</a> (redesigned version in beta), web and <a href="https://www.microsoft.com/store/apps/9NBLGGH07ZGT">Windows</a>.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*USNMnk_Lb7lz4eGjvIRRaw.png" /><figcaption>iOS | Windows | Android</figcaption></figure><p>In this post, I would like to summarize some of the features which are new or somewhat unique to the Windows version of the app.</p><h3>Better overview with charts</h3><p>Charts are the newest and most unique addition to the Windows app. They give you a great summary about how much you spent in total or in a given period. They work best if you set a category for each transaction. This then gives you a nice overview about how much your group spent on each category.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/949/1*kb1Ypu00DWMUPteQz5yr-A.png" /><figcaption>Charts</figcaption></figure><p>At the moment there are three charts:</p><ul><li>Bar chart showing breakdown by period (typically per month)</li><li>Pie chart showing amounts spent by category</li><li>Pie chart showing amounts spent by each member</li></ul><h3>More space</h3><p>One case when the Windows app really shines is the use of the screen real estate. Compared to smartphones, devices with Windows generally have larger screens so the users expect the app to take advantage of the extra space. A great example of how the Windows version of Settle Up uses screen space is the transaction dialog. When there is enough room, adding an expense can be done on a single screen — it’s as simple as entering the amount and hitting save.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/948/1*ZL8T3l7okiPz-qkyZc52uA.png" /><figcaption>New expense on a large screen</figcaption></figure><p>Advanced scenarios are covered by the app as well. You can</p><ul><li>Split the expenses by amounts or weights</li><li>Have multiple people pay</li><li>Enter transfers (when you give money to someone) and incomes (when you receive money back, e.g. from a hotel)</li><li>Enter expenses in any world currency and have the exchange rate set automatically (but you can set a custom one)</li><li>Add receipt photos</li><li>Set categories</li></ul><h3>Cortana tells you who should pay next</h3><p>Settle Up now works with three voice assistents — Alexa, Google Assistant, and Cortana. All you need to say is “Ask Settle Up who should pay” and the assistant will tell you out loud who should pay next. If you have multiple groups the last one you opened in the app will be used, or you can specify its name in your question, e.g. “Ask Settle Up who should pay in ‘Skiing’”.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*n5bZfqWX-r2ZDxD5rKEf5g.png" /><figcaption>Cortana | Alexa | Google Assistant</figcaption></figure><h3>Finishing a group</h3><p>After you are finished with your group (e.g. when you come back from your trip) you can do several things:</p><ul><li>Delete or leave the group</li><li>Archive it, which still lets you preview it anytime later</li><li>Start a similar group (this copies the same members and permissions into a new group)</li><li>Export all your data as txt and csv files for further analysis (e.g. in Excel)</li></ul><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/347/1*TYTRdO4NxMh6THq0QZCsWg.png" /><figcaption>Start a similar group</figcaption></figure><h3>Let us know your thoughts</h3><p>If you like the app, please share the love on <a href="https://www.microsoft.com/en-us/p/settle-up/9nblggh07zgt">Microsoft Store</a>.</p><p>Something not right? Missing any features? Let us know here in the comments or contact us at <a href="/service/mailto:windows@settleup.io">windows@settleup.io</a>!</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=bcf165f61c31" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/step-up-labs/charts-exclusive-in-settle-up-for-windows-bcf165f61c31">Charts: Exclusive in Settle Up for Windows</a> was originally published in <a href="https://medium.com/step-up-labs">Step Up Labs</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Localizing UWP apps with Android resources]]></title>
            <link>https://medium.com/step-up-labs/localizing-uwp-apps-with-android-resources-e15ef92ae789?source=rss-3d4c5c146c3a------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/e15ef92ae789</guid>
            <category><![CDATA[android-app-development]]></category>
            <category><![CDATA[windows]]></category>
            <category><![CDATA[localization]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Tomáš Bezouška]]></dc:creator>
            <pubDate>Mon, 17 Sep 2018 13:46:46 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2018-09-17T13:46:46.426Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Recently, we <em>finally </em><a href="https://www.microsoft.com/store/apps/9NBLGGH07ZGT">released</a> the Windows 10 version of <a href="http://settleup.io/">Settle Up</a> — app for managing group expenses. The app is now available for Android, iOS, Windows 10 and web. Since we want to reach as many users as possible, we localized everything we could — the app itself, screenshots, store descriptions, etc. The easiest way to localize your app into many languages is to crowdsource the process — we use <a href="http://getlocalization.com/">getlocalization.com</a> where people who want to use the app in their language help us out by translating the English phrases we provide.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*n3EzggrmD83rtyzFuHAIzg.png" /><figcaption>Store listing of Settle Up in Spanish</figcaption></figure><p>All our localization resources are divided into several files. They contain the store descriptions, sample data for screenshots and of course resources for the app itself. As the Android version was developed first, the resources are kept in the <a href="https://developer.android.com/guide/topics/resources/string-resource">Android <em>strings.xml</em></a> format. This isn’t supported by the UWP platform, which requires the resw/resx format.</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/cbb55d508e5d07f55437ab4b0232bb48/href">https://medium.com/media/cbb55d508e5d07f55437ab4b0232bb48/href</a></iframe><p>Another thing is taking screenshots. Microsoft Store requires you to provide localized screenshots for each language your app supports, otherwise you risk not passing the app certification process. For us, this means creating a sample group, filling it with localized data and taking several screenshots of the app. Repeat for more than 15 languages. You can imagine that this can get very tedious.</p><p>In this blog post, I would like to show you how we convert the Android strings.xml files into Windows resx format so they are usable in UWP. In the second part of this post, I will show you the process of taking screenshots of the app in several languages. All scripts are in powershell, but there is nothing too complex about them so you should follow easily even if you have never used powershell before.</p><h4>Using resx resources in a UWP app</h4><p>There are several ways to localize your UWP app. The offical <a href="https://docs.microsoft.com/en-us/windows/uwp/app-resources/localize-strings-ui-manifest#create-a-resources-file-resw-and-put-your-strings-in-it">Microsoft docs </a>suggest using <strong>resw</strong> resource files and then decorating your xaml controls with x:Uid markup. I don’t like this approach one bit because it gives you zero design-time, compile-time and intellisense support.</p><p>Instead, I prefer to use <strong>AppResources.resx </strong>with a combination of a strongly-typed ‘<em>designer</em>’ class which can be used both in code and in xaml bindings. See example of both:</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/97d7783488dba44007c8e94fd83f95ba/href">https://medium.com/media/97d7783488dba44007c8e94fd83f95ba/href</a></iframe><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/602ee0fb44e733011df914177f749d76/href">https://medium.com/media/602ee0fb44e733011df914177f749d76/href</a></iframe><p>As you can see, the AppResourcesclass is a simple strongly-typed wrapper around ResourceManager. This approach gives you design-time and intellisense support as well as compile-time checks when you access the class in code-behind.</p><p>The way I decided to structure the app is to have all the localization resources in a separate project (~assembly) and reference it from other projects. This way you can also reference it from your background services or other places you might need them. The language resource files are named “AppResources.{language}.resx” (language being “de”, “cs-CZ” etc). The default resource (English in our case) is simply called “AppResources.resx”.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/518/1*vvkb6NX9b9x4kx6H_xNpyg.png" /></figure><p>There is one more thing— the UWP package generator (which turns your project into <em>appx </em>/ <em>appxbundle</em> / <em>appxupload</em> files) needs to know which languages your app supports. It does so by looking for specific files in your main project — <em>/Strings/{language}/Resources.resw. </em>These files need to contain at least one (even dummy) phrase for the package generator to mark that your app supports this language. Since our resources live in different assembly under different name, they won’t be picked up by the package generator. You need to create those dummy <em>resw</em> files manually (or via a script of course). But this needs to be done only once so then you don’t need to touch those dummy resw files anymore.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/453/1*JXs2q4_NZmxib0BJ3CpHyg.png" /></figure><p>That’s the theory, now let&#39;s see how we can generate everything we need from Android strings.</p><h4>Downloading resources from getlocalization.com</h4><p>The first thing you need to do is to get the Android strings.xml files from somewhere. As I mentioned, we use getlocalization.com. We certainly don’t want to manually download all files each time a phrase is added, fortunately, they offer API anyone can use to get their localized files.</p><p>See sample code:</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/cbdb30cf084f3714d4a22b6b903c464f/href">https://medium.com/media/cbdb30cf084f3714d4a22b6b903c464f/href</a></iframe><p>As you can see, downloading the localized files is pretty simple, you just need to <a href="https://www.blitter.se/utils/basic-authentication-header-generator/">base64-encode</a> your credentials you normally use to log in and set them as your Authorization header.</p><p>The only file I couldn’t download with their API is the original English (default) one, I still have to download that manually. If you know how to download it via API, let me know in the comments.</p><h4>Transforming strings.xml to AppResources.resx</h4><p>The next step is to generate the AppResources.resx along with a corresponding c# ‘designer’ file for strong types. Visual studio actually has a built-in generator (<em>PublicResXFileCodeGenerator</em>) but it’s missing a few features I wanted to use. One such thing is support for plural forms — you want to be able to correctly localize “1 orange”, “2 oranges” and “many oranges” (in some languages, like Czech, the plural form for “a few” and “many” differs). Android strings.xml support this:</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/100ae1a121fcacab2f1d64ffa8d91ee3/href">https://medium.com/media/100ae1a121fcacab2f1d64ffa8d91ee3/href</a></iframe><p>This is used like this (Kotlin snippet):</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/64fc6f62dd7aa3a9422883fdb367fed6/href">https://medium.com/media/64fc6f62dd7aa3a9422883fdb367fed6/href</a></iframe><p>As far as I know, this isn’t natively supported in UWP, but it turns out that adding some basic support for plural forms is not that difficult:</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/498ea980fb9307f62c09d57fc2a7f425/href">https://medium.com/media/498ea980fb9307f62c09d57fc2a7f425/href</a></iframe><p>The main logic is in the “<em>WithCount</em>” method. As you can see, it is very basic and could probably be extended to be more granular and better suit other languages, but so far, it suffices.</p><p>Ok, enough theory, let&#39;s take a look at the powershell generator.</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/2aec2c375369ac6422cbeceac79b7653/href">https://medium.com/media/2aec2c375369ac6422cbeceac79b7653/href</a></iframe><p>As you can see, it&#39;s no rocket science. The Convert-Everything function first generates the designer file from the default resource. This is done by iterating over the <em>/resources/string</em> and <em>/resources/plural</em>s nodes of the supplied XML file. The functions <em>Write-DesignerHeader</em> and <em>Footer</em> are static and not so interesting. You can find them <a href="https://gist.github.com/bezysoftware/a0b56f125c7df34dbac7e9263fd11c20">here</a>.</p><p>Next, let&#39;s take a look at the Convert-StringsToResX function. Its job is to convert the <em>strings.xml</em> file into <em>AppResouces.resx</em>.</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/6de5ccf818bafb287aad86133b144a1c/href">https://medium.com/media/6de5ccf818bafb287aad86133b144a1c/href</a></iframe><p>Again, it&#39;s not too difficult because the code is similar to the one generating the designer file. The main pain-point was converting all phrases correctly into valid XML values. This turned out to be pretty complex because there are many things to handle, as you can see. It’s not just special characters, but also string interpolation symbols, which are different in Java and C# (%s vs {0}). Also, the source strings were inconsistent in using the CDATA container, so I decided to use it to wrap all phrases for consistency. Just like before, the Header and Footer functions are not so interesting, you can find them <a href="https://gist.github.com/bezysoftware/d883fe7751b45fe5e79ccd3f790d7c45">here</a>.</p><p>And that’s it, you have all you need to localize your UWP app. In reality, we actually have another file with Windows-only phrases, and the script just simply merges it with the main resource file. For the sake of brevity (the post is already pretty long), this isn’t included in the examples, but you get the idea.</p><h3>Automating screenshots</h3><p>The next step is taking screenshots of your app in all the languages it supports. It might seem as too much work for something that is done once and takes only a few minutes, but believe me, you will be thankful for having this process automated for each new language / feature / redesign / typo fix.</p><p>To make the screenshots, I found it easiest to use the CodedUI tests project in Visual Studio. There is a pretty good tutorial about them on <a href="https://docs.microsoft.com/en-us/visualstudio/test/test-windows-store-8-1-apps-with-coded-ui-tests?view=vs-2015">Microsoft Docs</a> so check that out first.</p><p>In short, you run the Coded UI Test Builder and then click through different parts of your app. As you go, you “save” various controls in the app into the builder, which at the end will generate code you can use to remotely manipulate those controls (click button ‘a’, set textbox’s text to ‘foo’ etc.). One thing to stress out is that if the controls you need don’t have an x:Name or AutomationProperties.AutomationId set, the builder will try to find them during runtime by some other property+value combination, which might fail (e.g. it tries to look for a <em>TextBlock</em> with value of <em>Text</em> set to “Login”, but during localization scenarios, this value will be different for all languages other than English). Therefore, always set the <em>Name </em>or <em>AutomationId</em> to make sure your code works.</p><p>Another thing to note is that CodedUI tests are supported only in VS Enterprise and only with MSTest (v1). With these limitations in mind, let&#39;s take a look at the code at a high level.</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/90c9ef3e39f528ec0f4cfc76ad7262d3/href">https://medium.com/media/90c9ef3e39f528ec0f4cfc76ad7262d3/href</a></iframe><p>The [TestMethod]attribute and corresponding method need to be used for each language because MSTest (v1) doesn’t support [Theory]and similar attributes you might know from in XUnit / NUnit / MSTest V2.</p><p>This UI test basically does 4 things —starts the app, logs in, takes the screenshots of different screens, logs out. Setting the current language of the app is done in the <em>LoginAsync</em> method:</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/d9cfc605c959190be783402b9743297d/href">https://medium.com/media/d9cfc605c959190be783402b9743297d/href</a></iframe><p>There are two not so obvious things going on here:</p><ul><li>You cannot pass a parameter to the app when it&#39;s starting. Therefore, you need to come up with a different way to set the app language to the one you want. I placed an invisible (opacity = 0) TextBox on the Login form with a <em>TextChanged</em> event handler which sets the language via <em>AppResources</em> instance. The TextBox is invisible to the user, but the Coded UI tests have a reference to it and can manipulate it.</li><li>Everything under <em>this.UIMap.UISettleUpWindow</em> was generated by the UI Test builder. Accessing those properties will do a lookup for the respective controls in the running app. If they are not found within the default timeout, exception will be thrown.</li><li>Login in the app is done under different accounts for each language. Each account has a localized group with localized expenses (e.g. “Skiing trip” makes sense for someone in Canada, but not so much for someone in Mexico).</li></ul><p>Going around the app is very similar to what is done in <em>LoginAsync</em> — basically just a combination of <em>Tapping</em> and Keyboard <em>SendKeys</em>. That leaves us just one final thing — taking the screenshots:</p><iframe src="" width="0" height="0" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/36a012dd9c6b1462f1a6fdc07bb20d5f/href">https://medium.com/media/36a012dd9c6b1462f1a6fdc07bb20d5f/href</a></iframe><p>Again, let me point out the not-so-obvious things:</p><ul><li>I couldn’t determine the DPI of my screen by <a href="https://www.codeproject.com/Questions/558094/howplustoplusgetplustheplussystemplusdpiplusplusse">any</a> <a href="https://stackoverflow.com/questions/13228185/how-to-configure-an-app-to-run-correctly-on-a-machine-with-a-high-dpi-setting-e/13228495#13228495">available</a> <a href="https://docs.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dpi-related-apis-and-registry-settings">method</a> so I just decided to hard-code it. I will run the UI tests only from my laptop anyway.</li><li>The code assumes the app is running in maximized mode (screenshot is of the entire working area — excluding the task bar).</li></ul><p>And that’s it. The screenshots will be saved in <em>c:\screenshots\{lanugage} </em>where you can find them and use them in your submission to Microsoft Store.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=e15ef92ae789" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/step-up-labs/localizing-uwp-apps-with-android-resources-e15ef92ae789">Localizing UWP apps with Android resources</a> was originally published in <a href="https://medium.com/step-up-labs">Step Up Labs</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Putování Vietnamem — obžérství v Hue, turisti v Hoi An a záplavy v Nha Trang]]></title>
            <link>https://medium.com/na-cest%C3%A1ch/putov%C3%A1n%C3%AD-vietnamem-ob%C5%BE%C3%A9rstv%C3%AD-v-hue-turisti-v-hoi-an-a-z%C3%A1plavy-v-nha-trang-e38ed9c3f95c?source=rss-3d4c5c146c3a------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/e38ed9c3f95c</guid>
            <category><![CDATA[holidays]]></category>
            <category><![CDATA[travel]]></category>
            <category><![CDATA[travel-tips]]></category>
            <category><![CDATA[nha-trang]]></category>
            <category><![CDATA[vietnam]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Tomáš Bezouška]]></dc:creator>
            <pubDate>Fri, 30 Mar 2018 19:35:00 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2018-03-31T08:09:26.509Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Do Hue jsme z Ninh Binh přejeli nočním vlakem, který po cestě příjemně drncal a celkem jsme se i vyspali. Na rozdíl od Číny jsme se totiž tentokrát neupejpali a připlatili si za soft sleeper kupé. Rozdíl v ceně je pár korun, takže jsme ani prasátko nemuseli rozbíjet. Cesta byla bez potíží, jen nás vzbudili spolucestující Vietnamci, kteří si nutně museli od 6h ráno povídat. Pro jistotu si kvůli tomu nastavili i budík, vystupovali přitom až s námi v 8h. Navíc ještě otevřeli dveře dokořán, aby na to, jak spí 2 Evropani, mohl koukat celý vlak.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Qxf5ROBylnnFP0ArPLBjfA.jpeg" /></figure><h3>Příjezd do Hue</h3><p>Hue nás přivítalo solidním pařákem, kterým jsme se asi kilometr v kalhotách brodili, abychom nakonec dorazili do hotelu <a href="http://www.thanhanguesthouse.com/">Thanh An Guesthouse</a>. Hned ve dveřích nás s úsměvem obdarovali pitím a banány. Ty jsme si nejdřív skromně vzali jen dva, nakonec ale převážila naše česká nátura a pocit hladu, takže jsme si jich asi dvanáct. Pro jistotu jsme se potom zašli ještě občerstvit do sousedního <strong>Lens Cafe</strong>. Tam jsme si s hladovýma očima objednali každý 2 mléčné koktejly, jeden na jídlo a jeden kávový na pití. Když jsme o chvíli později viděli číšníka, jak se s narvaným tácem potácí za námi do druhého patra, bylo jasné, že to nedáme. Podle fotek je asi vidět, jak jsme museli být naprásknutí. Situací jsme se nenechali zastrašit a ještě jsme se do této super kavárny 2x vrátili. Shake tu mají za 17,- a výborný kafe za podobný drobák.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*79GZtflWj18UmYfTY5NLNg.jpeg" /></figure><p>Po tomhle obžérsví jsme se šli projít po okolí, abychom to strávili… Ne, dělám si srandu, na hotelu jsme si půjčili skútr a po okolí jsme to tůrovali. Během dne trochu pršelo, tak jsme vytáhli ponča a zadriftovali si. Stejně to brali i místní, většina ale jezdila v ponču preventivně celý den i v těch největších vedrech. A ženy se vybavily čepicemi, oblékly si džíny a dokonce rukavice. Myslím, že kdyby se jim do rukou dostal potápěčský skafandr, tak budou jezdit i v něm. Tím jsme se nenechali rozhodit a splavení vyrazili směr okolní památky — hrobky císařských dynastií.</p><iframe src="https://cdn.embedly.com/widgets/media.html?src=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fembed%3Fmid%3D1z-sU3oLIFQbmPHnKnhUa4xewMkU%26hl%3Den_US&amp;url=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fviewer%3Fmid%3D1z-sU3oLIFQbmPHnKnhUa4xewMkU%26hl%3Den_US&amp;image=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fthumbnail%3Fmid%3D1z-sU3oLIFQbmPHnKnhUa4xewMkU%26hl%3Den_US&amp;key=a19fcc184b9711e1b4764040d3dc5c07&amp;type=text%2Fhtml&amp;schema=google" width="600" height="450" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/177ab9609049dbea8f7865318c5b6a07/href">https://medium.com/media/177ab9609049dbea8f7865318c5b6a07/href</a></iframe><h3>Skútrem po okolí</h3><p>Město Hue a jeho okolí je optimální pro získání většího skútr-skillu. Centrum je pro běžnou bílou tvář o něco náročnější, jakmile jsme se ale dostali kousek dál, doprava výrazně ubyla a mohli jsme se považovat za krále silnice. Za městem jsme už nepotkávali téměř nikoho, snad jen vyjma stáda krav a oslů v protisměru.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*1cs3jv1KlSfUDQDzg5g2dw.jpeg" /></figure><p>Ještě než jsme vyrazili za okolními památkami, stavili jsme se na benzínce. Poučeni z předchozího dne v Ninh Binh, kde jsme zbytečně natankovali snad na týden dopředu, jsme se tentokrát mírnili a natankovali jsme pouze na 6 dní dopředu (cca 45,-). Pak už jsme vyrazili směr hrobky. Zajeli jsme nejdřív k té nejvzdálenější, hrobce dynastie Ming Mang, kde jsme si koupili hromadný vstup, který platí 2 dny a můžete se s ním vydat i do dalších dvou jmenovaných hrobek (viz níže) a hlavní Citadely v centru města. Docela se dá tímhle kombinovaným vstupným ušetřit pár kaček. Dejte si nicméně pozor, combo vstupenku prodávají jenom v Minh Mang hrobce a v Citadele.</p><ul><li><strong>Minh Mang</strong> — Asi jsme trochu zabloudili, jelikož nás po cestě odchytli místní, ať u nich zaparkujeme, že hrobka se nachází za rohem. Trochu unáhleně jsme jejich úsměvům podlehli, za což jsme byli odměněni broděním se blátem směrem k hrobce, před kterou bylo samozřejmě oficiální parkoviště. Při odjezdu po nás na ghetto parkovišti chtěli zas nějaký drobný. Areál hrobky byl sám o sobě pěkný, ale vytáčeli nás jejich červené dlaždičky, které po dešti dost klouzali. A protože v Hue prší snad skoro pořád, nebyla až taková sranda se udržet na nohou. Martina se tam jednou složila k zemi rychlostí blesku, naštěstí se nic vážného nestalo, akorát nějaké nadávky na účet dlaždiček proběhly.</li><li><strong>Khải Định</strong> — Nedá se netrefit, protože ji uvidíte už z dálky a je naprosto kouzelná. Před vstupem je opět oficiální parkoviště za nějaké drobné, my jsme skútr nechali o kus dál mezi stromy a doufali, že ho nikdo nešlohne. Tahle hrobka určitě stojí za vidění.</li><li><strong>Tu Duc</strong> — Tuhle hrobku jsme nemohli vůbec najít, což je logické, když nám ji mapy ukazovaly o kilometr vedle. Nakonec jsme se ale dozeptali místních a po třech esíčkách jsme se trefili. Parking cca za 4,-</li><li>Druhý den jsme si došli do <strong>Citadely</strong>. Z ní tam toho teda moc nezbylo, většina byly ruiny nebo kýčovitě zrekonstruované stavby, takže to trochu vypadalo, jako když pejsek s kočičkou pekli dort. Podle průvodce jsme si měli na celou oblast vyhradit 3–4h, nakonec jsme ale byli vyřešený asi za hodinu. Při porovnání s památkami v Číně, jsme byli z celého komplexu Citadely spíše zklamaní. No jo no, holt všechny nepokoje a války ve Vietnamu si vybraly svoji daň…</li></ul><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*rqRgddAy-00VP6AEjV7t5g.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*-RNQ8pMf_G8AeLI-fIz9VA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*ZM4Xo23qIIHIJPuIrtU5Fg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*z-0Jit11z9K7xqbINYg1CQ.jpeg" /><figcaption>Minh Mang</figcaption></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*CZ5VAwbxeG7HaXxaoH-2Uw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*biuZpQTpjJ3z5RQ2h8SgQQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*KtuJWTS1rWvtfFve6l1Djw.jpeg" /><figcaption>Tu Duc</figcaption></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*qStf7Hwbscd1JmRTr2qSwA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Qxf5ROBylnnFP0ArPLBjfA.jpeg" /><figcaption>Khai Dinh</figcaption></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*w9Lrt0pkBNzzloJm-ysRqg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*2z7ASW46PgorMZwujajjbw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*_cwmSsb98KrcWD0BfaAiNw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*FP7fV2fASJkIyNpO_7GBeQ.jpeg" /><figcaption>Citadela</figcaption></figure><p>Co se jídla týče, to nej, co jsme tu měli, bylo pálivé <strong>Bun Bo Hue</strong> v jedné provizorní garáži a možná až příliš živá vajíčka na pánvi — <strong>Op la</strong>. Obojí ale bylo vynikající a tak jsme to pro vás zaznačili do mapy. A samozřejmě Lens Cafe, kde bychom mohli jíst a pít klidně denně. A taky že jsme to tak dělali. :-p</p><p>A to bylo vlastně z Hue vše, strávili jsme tam jenom 2 děštivé dny, což nám přišlo jako ideální doba. Byl čas se vydat za novým dobrodružstvím dále na jih. Před odjezdem jsme se naposledy zastavili v Lens Cafe, pak už jsme se vydali do kanceláře <strong>SinhTourist</strong>, což je autobusový přepravce, dříve známý pod jménem SinhCafe. S ním jsme jeli do Hoi An dvoupatrovým spacím autobusem. Při nalodění jsme dostali pití, deky, pytlík na z̶v̶r̶a̶c̶e̶n̶í̶ boty a už se jelo. Nebyli jsme připoutaní a řidič jel jako blázen, tak jsme chvílemi zažívali i pocit beztíže, ale docela s tvrdými dopady.</p><p>Celkově byla lůžka v autobusu koncipována spíše pro lidi menšího vzrůstu, takže jsem se moc nevyspal. Navíc celou cestu šíleně foukala klimatizace, před kterou nás moc nezachránily ani deky, které jsme dostali. Kdyby v tomhle měl jet Harry Potter, tak by býval raději zůstal u Dursleyových.</p><h3>Hoi An</h3><p>Po příjezdu do Hoi Anu jsme sice byli naklepaní jak řízky, zbývalo nám ale ještě asi 20 minut do hostelu. Odolali jsme lákání okolních samozvaných taxikářů / scooter-řidičů a vydali se pěšky k cíli. Po asi 15 minutách chůze po chodníku jsme se najednou ocitli úplně mimo jakoukoliv klasifikovatelnou pozemní komunikaci a kráčeli jsme pouze po udusané hlíně mezi místními a jejich slepicemi. Až po chvilce jsme zpozorovali ukazatele na náš hostel, takže jsme si docela oddechli. Jak místní viděli, že míříme směrem do hostelu, začali se najednou usmívat a mávat na nás. Možná doufali, že z nás něco kápne, ale z nás kápl tak leda pot. Nebo jsme působili hodně zmateně, tak nás chtěli uklidnit.</p><p>Ubytování <a href="https://www.booking.com/hotel/vn/tue-tam-garden-villa.cs.html?label=gen173nr-1DCAEoggJCAlhYSDNiBW5vcmVmaDqIAQGYAQXCAQp3aW5kb3dzIDEwyAEM2AED6AEBkgIBeagCAw;sid=e4acdce8cd27b3e9ed3e34acb9c7d8c1;checkin=2017-06-22;checkout=2017-06-23;ucfs=1;highlighted_blocks=105188108_100940073_0_2_0;all_sr_blocks=105188108_100940073_0_2_0;room1=A%2CA;hpos=1;dest_type=city;dest_id=-3715584;raw_dest_type=hotel;srfid=14f326c0bd0f7cc0764d933093ceef26b8fb5f51X1;from=searchresults;highlight_room=#hotelTmpl">Tue Tam Garden Villa</a> bylo moc pěkné a právem je hodnoceno jako jedno z nejlepších v Hoi Anu. Dokonce jsme na uvítanou dostali čaj a večeři, což nás hodně překvapilo. Jednalo se vlastně o homestay, takže jsme ráno a večer potkávali rodinku v kuchyni, jak něco vaří nebo jak se ládujou. Celkově byli všichni moc příjemní, jediné co nás znervózňovalo, bylo, že si chtěli nechat naše pasy snad až do odjezdu. To jsme se jim snažili rozmluvit, majitel nakonec tvrdil, že nám ho vrátí večer. Když jsme se pak večer vrátili, tak tvrdil, že nám je stále nemůže vrátit a dá nám je ráno. Už jsme si začali představovat, jak si někdo v Čechách našimi jmény bere “výhodnou” půjčku a na vrácení pasu jsme trvali. To ho trochu překvapilo, ale nakonec nám je asi za půl hodiny vrátil.</p><p>Hoi An je relativně turistické město proslulé především pro svá krejčovství a obchody s extrémně levným oblečením. Viděli jsme spoustu turistů, jak si nechávají vzít míry pro ušití obleku, Martina taky neodolala a koupila si šaty. Cena je tu samozřejmě variabilní, záleží jen na skillu ve vyjednávání. Když jsme třeba kupovali trička, začal borec na 250 Kč, nakonec jsme se dostali na nějakých 70 Kč za kus. Tak nějak mi ale prodejce přišel smutný, skoro se mi zdálo, že by chtěl smlouvat dál a my to vzdali moc brzo. Martině naopak připadal naštvaný, že jsme se dostali moc nízko a vzali si za tuhle cenu 4 trička, tak nevím.</p><p>Kde se nám smlouvání úplně nezdařilo, bylo u prodejce kokosů. Už jsme na ně byli celí nadržení, tak jsme si u místního prodejce na křižovatce koupili 2 za 50,- (původně chtěl 1 za 30,-). Martina říkala, že určitě půjdou sehnat i levněji, ale já se nenechal zviklat. Nakonec jsme nejlevnější kokos měli v Saigonu za 8,- za kus.</p><p>Smlouvat se ovšem vůbec nedá v restauracích pro turisty, které jsou tu docela předražené (tedy na místní poměry, pro našince jsou ceny jen trochu nadprůměrné). Uprostřed hlavní turistické třídy se ale během oběda a večeře zjeví paní s typickým obřím kotlem a nabízí 3 druhy nudlí s masem za běžné street food ceny. Běžně zde jedí pouze místní, kteří pracují v těch předražených turistických restauracích, takže když jsme si přidřepli my, trochu na nás koukali. A nebyli sami, tohle bylo prvně, kdy na nás i ostatní turisti civěli jak na zjevení. Někteří se i odvážili si přičuchnout ke kotlíku, pak na nás ale s odporem hodili odsuzující pohled a rychle utekli. My na ně na oplátku civěli, když jsme viděli, jak si za vysokou cenu dávají pizzu nebo biftek v typicky evropské restauraci.</p><p>Na druhou stranu u pouličních stánků platí, že je potřeba si víc dávat pozor na to, co jíte. My jsme se o tom přesvědčili u stánku se smaženými banánovými plackami. Ty měla paní už předsmažené, když jsme si jednu dali, tak ji vzala a smahla ještě jednou. To už byl poměr oleje a placky asi 1:1. Sice jsme to riskli a snědli ji, odměnou pak byla především pro Martina celá noc strávená ve střídavých polohách na záchodě.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*PbDPguVzZZm_2Bz_kHgGdw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*uVnoTcfJDdsSmapmeoahSw.jpeg" /><figcaption>Hoi An | Street food</figcaption></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*w_9keYlHhD1_mNa6F4W5jw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*UbGM9TSvKsuni8OGMtbZiw.jpeg" /><figcaption>Prodejce kokosů | White Rose</figcaption></figure><h3>Výlet na My Son</h3><p>Z Hoi Anu jsme se také vydali na půldenní výlet na <strong>ruiny My Son</strong>. Jeli jsme se SinhTourist, což je stejná cestovka, kterou jsme do Hoi Anu přijeli. Lístky jsme koupili 2 dny dopředu při našem příjezdu, bez rezervace. Na místo nás dopravili autobusem s ostatními turisty a průvodcem, který občas prohodil nějakou (ne)zajímavost. Celkově byly ruiny o něco zachovalejší, než ostatní památky, které jsme ve Vietnamu doposud viděli a byly pěkně situované v okolní přírodě. Na některých chrámech byly sice vidět známky nedávné rekonstrukce, což nám i průvodce potvrdil, ale celkový zážitek nám to tolik nezkazilo. Je spíš horší ulovit pěkný záběr bez ostatních turistů.</p><p>Jak jsme se dozvěděli, byli hinduisté, původní obyvatelé této oblasti, slušní čuňáci. Jeden vedle druhého se mezi ruinami střídaly falické symboly — prostě symboly penisů trčících ze země a ženských klínů hned vedle. Jako snad všude na světě i zde průvodce utrousil, že kdo si šáhne, toho čeká plodná budoucnost. Na rozdíl od takového Františka ve Františkových Lázních jsme si tady mohli ty větší kousky i obejmout.</p><p>My Son není od Hoi Anu až tak daleko, takže by se dalo tam dojet i na skútru a projít si celou oblast bez zbytečného shonu, což určitě doporučujeme. Na nás ale začala padat cestovní únava, takže jsme si rádi v autobuse odpočinuli.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*qJ_H3cyxKH486vyeepmC_w.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*X8WxVsUy1s8DkR4jcbp76Q.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*wVUm6Hp3GY-osunm3rCnkA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*KcynTFbbUNWrJfQeToXUDg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*CjcxuQiiaw_9ZWAP66ysiQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*ALMSkBOzWq8PmHWFB5YV_A.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*a_hKTQbfA7ucexewCGxM5g.jpeg" /><figcaption>My Son ruiny s falickými symboly</figcaption></figure><h3>Kurz vaření</h3><p>Super zážitek byl kurz vaření vietnamské kuchyně na ostrově Thuan Tinh, který jsme měli domluvený předem přes jejich <a href="http://www.cooking-tour.com/">stránku</a>. Kuchař Hon nás ráno vyzvedl skoro u hostelu a spolu s ostatními účastníky kurzu jsme se vydali směrem na tržiště. Tam s námi nakoupil všechny suroviny, ze kterých jsme později měli vařit. Na tržišti jsme ztratili poslední představy o zdejší hygieně. Místní bez rukavic střídavě šahali na maso, peníze, ukazovali nám krevety a rýžové nudle, dloubali se v nose, škrábali se na zadku… Žádná křeč.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*QlpNVlOf5N99DzM4akwJSw.jpeg" /></figure><p>Kuchař Hon byl taky střelec, přišlo nám, že v jeden okamžik dokázal smlouvat se 3 prodejci najednou. Bylo na něm vidět, jak ohrnuje nos a tváří se na jídlo až s odporem. Jakmile ale dosmlouval, tak se na nás usmál a prohlásil, že dneska je to super kvalita za dobrou cenu. Za to, co ušetřil, si pak ještě nakoupil něco sobě k večeři. 😀</p><p>Jakmile jsme měli nakoupeno, nalodili jsme na malou kocábku a vydali se na místo kuchtění. Tahle cesta nám přišla celkem zbytečná a zdlouhavá, ale asi potřebovali jeho pomocníci čas na přípravu surovin.</p><p>Na místě jsme se pustili do výroby tradičních vietnamských jídel jako je Bun Bo Nam Bo, Pho Bo, jarních závitků a rýžových palačinek s krevetami, na které jsme si museli namlít rýžové mléko. Celý den jsme mohli neomezeně konzumovat čerstvou šťávu z passion fruit, která byla tak dobrá, že jsme si málem přivodili otravu vitaminem C. Vietnamci, jak viděli, že nám chutná, nám dolévali snad každých 5 minut, takže jsme je museli ke konci zastavit, protože už jsme byli přeslazení a překyselení zároveň. Celkově byl kurz super, Hon uměl skvěle anglicky, všechny recepty nám vysvětlil, předvedl a pak na nás při jejich přípravě dohlížel. Tím, že nás na kurzu bylo jenom šest, tak se nám opravdu mohl věnovat. Přiznávám, že jsem byl zpočátku hodně nervózní z vaření před ostatními, ale nakonec to odnesla jenom jedna palačinka vhozená do hořáku. Po kurzu jsme se vysloveně odkulili na pokoj.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*oB1Xvi07NM0f39cwfo_gZA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*q--_-BX7iMoUNuca_9IaBA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Hq-tU1T4UUL4Vm6NhYYWBQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*N009NSDVT9bFE0QKHzT6Xw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*95vTa3Ln-mkRCYL-ZRNLuA.jpeg" /></figure><h3>Dále do Nha Trang</h3><p>Naše putování pokračovalo do města Nha Trang, což je z Hoi Anu pěkná štreka. Vlaky tudy nejezdí a na skútru bychom to fakt nedali, proto jsme jeli nočním spacím autobusem (opět se SinhTourist). Dopředu jsme počítali s tím, že se po cestě moc nevyspíme, což se také potvrdilo. Nejen, že je to ve Vietnamu samá děravá a vyboulená silnice typu naší D1, ale řidičům je to navíc úplně jedno, prostě jedou, dokud jim neuletí kola. Spací lůžka byla celkem krátká, takže moje krásně voňavé, po celém dni prošoupané ponožky přečuhovaly a skoro lechtaly řidiče pod nosem. Na cestu jsme dostali alespoň deky, i tak nám ale byla celou noc zima.</p><p>Do Nha Trangu jsme dorazili asi v 6 ráno a neměli jsme tu zařízené žádné ubytování. Ne snad, že bychom si chtěli zkusit, jaké to je cestovat punkově, ale protože jsme ten samý den večer přejížděli nočním vlakem do Saigonu. Abychom se nemuseli celý den tahat s bagáží, měli jsme v plánu všechno nechat v kanceláři SinhTourist. Úplně jsme ale nepočítali s tím, že nebudou mít hned ráno otevřeno. Tak jsme si asi půl hodinku, která zbývala do otevíračky, zkrátili civěním do deště, doufaje, že tohle počasí brzy přejde. Nejen, že déšť nepřešel, ale způsobil (díky upuštění přehrady, jak jsme se později dozvěděli) menší záplavy.</p><p>Ale zpět k naší bagáži. Jakmile otevřeli, vlítli jsme všichni na záchody a do koupelen se zušlechtit. Nebyli jsme jediní, místním zaměstnancům asi doma netekla voda, tak si zuby čistili s námi. Posléze jsme si v recepci vybrali ten nejméně nápadný roh místnosti a ještě méně nápadně jsme tam umístili naše bágly a rychle utekli s tím, že si je večer opět vyzvedneme. Teď si tak říkám, že udělat tohle v dnešní době v některém větším evropském městě, tak se ocitneme ve večerních zprávách…</p><p>Poté, co jsme zanechali naše bágly svému osudu, jsme se vydali ulovit snídani. Jelikož bylo teprve asi 8h ráno, našli jsme po půl hodině poletování po centru celkem 1 a půl otevřené restaurace, kterou jsme hned celou vyjedli. Poté jsme se autobusem přesunuli k <strong>Po Nagar towers</strong> (první zastávka za druhým mostem, na znamení samozřejmě) a párkrát se tu cvakli. Na to, že se tu platilo vstupné, to nebyla žádná hitparáda — taková o dost menší a turističtější verze My Son.</p><iframe src="https://cdn.embedly.com/widgets/media.html?src=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fembed%3Fmid%3D1ByEPE429Qn4xfHppFP0No2CAypU%26hl%3Den_US&amp;url=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fviewer%3Fmid%3D1ByEPE429Qn4xfHppFP0No2CAypU%26hl%3Den_US&amp;image=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fthumbnail%3Fmid%3D1ByEPE429Qn4xfHppFP0No2CAypU%26hl%3Den_US&amp;key=a19fcc184b9711e1b4764040d3dc5c07&amp;type=text%2Fhtml&amp;schema=google" width="600" height="450" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/b8df0c4d1ff70254b1dbb3c342655f25/href">https://medium.com/media/b8df0c4d1ff70254b1dbb3c342655f25/href</a></iframe><p>Po této kulturní exkurzi jsme se rozhodli dát si relaxační intermezzo a vydali se směrem do <strong>bahenních lázní</strong> <a href="http://www.i-resort.vn/main.html">I Resort Spa</a>. Tam by se mělo dát dostat jakýmsi shuttle autobusem, jeho hledání jsme ale rychle vzdali a vzali si taxi. A dobře jsme udělali, na místě jsme zjistili, že zrovna ten den shuttle nejezdil. Směrem tam jsme jeli zeleným, všude doporučovaným taxi společnosti Mai Linh, zpátky jsme odchytli něco modrého, co jelo první. Rozdíl v ceně byl obrovský, zelené Mai Linh jsou fakt drahé. Oběma směry jsme ale zažili, jak se jezdí při záplavách. Není to nic moc :)</p><p>Taxi nás vzalo, co nejblíž to šlo, zbytek cesty jsme se museli brodit pěšky v bahnité vodě. Po cestě jsme ještě místním pomohli vytlačit zapadlou dodávku, která v nánosu bahna uvízla.</p><p>Sám resort byl suprovým zpestřením. Koupili jsme si combo vstupenku (cca 450 Kč/os.), která obsahovala bahenní lázeň, bylinkovou koupel, vstup do bazénků s minerální vodou a oběd. Všechno bylo super kromě jídla, které chutnalo příliš turisticky, přesoleně a celkově bylo docela nevábné. Holt je rozdíl jíst ve street foodech a na turistických místech.</p><p>To bylo z Nha Trangu víceméně vše, město se nám příliš nelíbilo, je tu spousta ruských nápisů a ruských turistů. Odpoledne před odjezdem jsme si ještě rychle prohlédli <strong>Nha Trang Cathedral,</strong> která nás těžce nezaujala, holt jsme jako Evropani zvyklí na vyšší level.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*QH_fJrU-W8mwnf_QQSA-zQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*7RCKdWJe9fDvy9AWclyu0w.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*1hWVtXuXgv7ysXgI3e0taA.jpeg" /><figcaption>Nha Trang, Po Nagar Towers</figcaption></figure><h3>Příště Saigon a delta Mekongu</h3><p>Na závěr ještě musím zmínit člověka působícího na Twitteru, který tam vystupuje jako <a href="http://twitter.com/cechvevietnamu">Čech ve Vietnamu</a>. Večer jsme v Nha Trangu neměli žádné plány na večeři, tak jsem se ho přes Twitter zeptal, jestli by mohl v okolí nádraží něco doporučit. Poslal mi obratem dvě místa (bohužel se mi už nepodařilo dohledat přesné adresy) a musím říct, že jsme si tam dali jedny z nejlepších jídel — bun thit nuong a bahn mi xiu mai, co jsme ve Vietnamu měli. Tímto mu tedy moc děkujeme. Rádi jsme si spravili chuť po tom nevydařeném turistickém obědě v lázních.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*5IeT5SkLvSKmpayzk0hIvA.jpeg" /></figure><p>V příštím příspěvku našeho putování po Vietnamu se podíváme do hlavního města Saigon (dnes už známé jako Ho Chi Minhovo město) a do delty řeky Mekong.</p><p>Tạm biệt</p><p>T+M</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=e38ed9c3f95c" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/na-cest%C3%A1ch/putov%C3%A1n%C3%AD-vietnamem-ob%C5%BE%C3%A9rstv%C3%AD-v-hue-turisti-v-hoi-an-a-z%C3%A1plavy-v-nha-trang-e38ed9c3f95c">Putování Vietnamem — obžérství v Hue, turisti v Hoi An a záplavy v Nha Trang</a> was originally published in <a href="https://medium.com/na-cest%C3%A1ch">Na cestách</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Putování Vietnamem — úžasná Ha Long bay a Ninh Binh]]></title>
            <link>https://medium.com/na-cest%C3%A1ch/putov%C3%A1n%C3%AD-vietnamem-%C3%BA%C5%BEasn%C3%A1-ha-long-bay-a-ninh-binh-8047e0929d00?source=rss-3d4c5c146c3a------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/8047e0929d00</guid>
            <category><![CDATA[travel-tips]]></category>
            <category><![CDATA[holidays]]></category>
            <category><![CDATA[vietnam]]></category>
            <category><![CDATA[halong-bay]]></category>
            <category><![CDATA[travel]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Tomáš Bezouška]]></dc:creator>
            <pubDate>Thu, 29 Mar 2018 16:19:37 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2018-03-29T16:21:08.266Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Minule jsme se rozloučili v Hanoji, takže se dnes budeme věnovat přejezdu do zátoky Ha Long a následné cestě do města Ninh Binh. Tak jdeme na to.</p><h3>Ha Long Bay</h3><p>Zátoka <strong>Ha Long</strong> je jedním z nejpoutavějších přírodních úkazů, které může Vietnam nabídnout, a podle fotek nám určitě dáte za pravdu. Na místo se můžete dopravit na vlastní pěst a uplatit v přístavu rybáře, aby vás povozil po okolí, ale organizovaně je to daleko pohodlnější a vlastně i levnější. Tentokrát to ani tou organizací netrpělo. Bylo nás jen cca 12, takže jsme se vešli do mikrobusu. Neměli jsme po cestě žádné povinné nákupní zastávky “arabského typu”, jen jednu zastávku vietnamského typu ve chráněné dílně, kde vás ale nikdo k žádnému nákupu nenutí. A celkově měli hoši všechno fajn naplánovaný, nebyly žádný delší prostoje. A jídla bylo na lodi taky dost :)</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*OxN_lxFOicjJoD2WUAVdqQ.jpeg" /></figure><p>Zvolili jsme dvoudenní plavbu s nocí na palubě <strong>Lemon Cruise</strong>, což se ukázalo jako dobrá volba. Loď byla z venku sice trošku obouchaná a kajuty miniaturní, ale pak jsme si všimli, že tak vypadají téměř všechny lodě. Jídlo nebylo na úrovni Michelinek, ale každý se mohl najíst dosyta a nechutnalo to vůbec špatně. Možná bych akorát upozornil na to, že většina podávaného jídla byla smažená, což nejdřív vypadalo jako dobrá změna, ale po dvou dnech už jsme se zase těšili na normální úpravu. Lemon Cruise byla nicméně nejlevnější z nabízených solidních lodí a opravdu jsme si celou plavbu užili. A jejich snídaně s čerstvým ovocem a výhledem na zátoku prostě neměla chybu!</p><p>Program na lodi měl několik bodů. Highlightem bylo koupání na pláži jednoho z ostrovů a kayaking po okolí. V podvečer pak nastal krásný západ slunce vhodný k různým romantickým aktivitám. Třeba taková žádost o ruku se tu přímo nabízí (mrk mrk 😉 ).</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*_tML1sl62U7RZrXBCe5dUw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*VyygtU4CHYh02IEQlM5FRA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*G7t4T9DKtBzDIB_SYRchOA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*FwfTy6DgzgSjondoeW9BJg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*mbg7LUxq_PFyLXQMLbigQw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*aT8eHdXlN2Ez08PBct2dCQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*PmENTbA-znW8v2U_RheiTQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*NHf9_L8mVzGCwPneFTuOdg.jpeg" /></figure><p>Druhý den jsme měli na programu ještě několik aktivit. Kromě slunění jsme si zkusili udělat vlastní spring rolls, podívali jsme se na perlí farmu, kde jsme uronili slzičku nad těžkým osudem perlorodek, a taky prozkoumali jednu jeskyni na přilehlém ostrově, odkud byl krásný výhled na zátoku. Během programu náš průvodce utrousil pár zajímavostí. Ha Long Bay v překladu znamená “Zátoka draků”, podle legendy totiž bohové seslali na obranu Vietnamu místním na pomoc draky. Tito draci při námořním nepřátelském útoku začali plivat šperky, které v zátoce rychle vyrostly a proměnily se v ostrovy, o které se nepřátelské lodě roztříštily. Také se nám průvodce pochlubil, že v celé zátoce je 1969 ostrovů, což je jen tak mimochodem také rok úmrtí milovaného vůdce Ho Chi Minha. Náhodička.</p><p>Celkově se nám plavba moc líbila, i když se jednalo o organizovaný výlet, a můžeme Lemon Cruise jedině doporučit. Celý výlet jsme měli zarezervovaný přes <a href="http://lilystravelagency.com/">Lily´s Travel Agency v Hanoji</a>, která je zatím zárukou kvality, jak se nám doneslo i ze zkušeností ostatních baťůžkářů…</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*82ckDMqkjb6DnkPu_79hUQ.jpeg" /><figcaption>Hafitán na přídi</figcaption></figure><p>Vraťme se ale k hodnocení naší lodi Lemon Cruise, chceme upozornit, že v ceně pobytu není pití a přímo na lodi platíte 1$ za 0.5l, což je sice nehorázné, nicméně posádka asi ještě neměla na lodi EET, takže nám započetli jen asi polovinu skutečné spotřeby. Podle zahraničních blogerů s vlastním pitím na loď nepouští, jelikož se vám ale těžko můžou hrabat v batohu, tak nevím, jak na to přišli. Jestli si s sebou ale táhli nkolik galonů vody v ruce, tak to se posádce nedivím, že je nechtěla pustit dále.</p><p>Po obědě jsme se vydali zpět do Hanoje, kde jsme zaskočili na nej bun bo nam bo (viz mapka z <a href="https://medium.com/na-cest%C3%A1ch/putov%C3%A1n%C3%AD-vietnamem-hanoj-6f56e76b4c6c">postu o Hanoji</a>) a vyrazili nočním vlakem směr Ninh Binh.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*6Qx9tR694KoGAuXB4B6b6A.jpeg" /></figure><h3>Vlakem do Ninh Binh</h3><p>Přeprava vlakem po Vietnamu je ve srovnání s Čínou překvapivě jednoduchá. Lístky si můžete vytisknout v pohodlí domova a jejich obsah je i částečně v angličtině. Součástí lístku je i obrázkový návod pro blbé, co máte s lístkem dělat, abyste náhodou nezapomněli, že jej musíte ukázat při nástupu do vlaku. Na nádraží jsme navíc nezažili žádné šílené fronty, což byla velká úspora času.</p><p>Co nás ovšem dostalo, byla klimatizace, která se nás asi snažila připravit na cestu za polární kruh. Museli jsme tak prvně vytasit mikiny, bundy, kulichy a kdybychom měli přenosný přímotop, tak zapneme i ten. A nebyli jsme v tom sami, samotní Vietnamci taky vypadali jako sněhuláci. Alespoň že průvodčí rozdávali deky, které jsme si vzali každý rovnou 2. Jenom Amíci vypadali, že je klíma nemůže nijak vykolejit, promenádovali se tam v tričku, v žabkách a smáli se nám, jak jsme zahalení. Asi jsou zvyklí z amerických autobusů. Možná byli ještě trochu zklamaní, že ve vlaku nebyla výdejka ledu do pití.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*UPpXYkTb4nwHoZPsv43o3w.jpeg" /></figure><p>V <strong>Ninh Binh</strong> nastal náš první slavný vietnamský moment — půjčili jsme si skútry, tedy “automatické motorky”, jak tomu místní říkají. Půjčovné v hotelu bylo na celý den 150,-, což je sice víc, než co by se vám podařilo usmlouvat na ulici, ale zase jsme nemuseli někde někoho hledat a složitě se s ním domlouvat na pravidlech. Ať už si půjčujete v hotelu nebo na ulici, v žádném případě jim nenechávejte své doklady, nikdy nevíte, kdo si na vás pak v Čechách vezme půjčku. Proto jsme s sebou měli prošlé ISIC karty a průkazky do knihovny, které naprosto stačily.</p><p>Já měl celých 5 minut zkušeností jízdy na skútru z Čech, tak jsem pasoval do role vrchního řidiče, proti čemuž Martina nic nenamítala. Jen se tak divně dívala k nebi a něco si mumlala, když jsme vyjížděli. Když se mi podařilo po 10 minutách konečně nastartovat, zvolali jsme heuréka a vydali se na cestu, doufaje, že už nebudeme muset vypínat motor. Ten se ale stejně cestou stíhal vypínat sám.</p><p>Naše první zastávka vedla na benzinku. Tam jsme se chvíli rukama nohama dohadovali s obsluhou (sami si totiž natankovat nemůžete), nakonec jsme se ale domluvili. Řekli jsme si o naprosto zbytečné 3 litry, kterým jsme později ještě více zbytečně pořídili další 2 brášky. Motorka totiž nějak prapodivně ukazovala stav nádrže, takže jsme po prvním natankování prý neměli skoro nic, po druhém pak ukazatel tvrdil, že máme půl nádrže, která nám překvapivě vydržela celý den, během něhož se indikátor nepohnul ani o píď. Jo a tachometr pro jistotu neukazoval nic.</p><iframe src="https://cdn.embedly.com/widgets/media.html?src=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fembed%3Fmid%3D16S0NPjKJgOrRg17ASC5SVjYm0OE%26hl%3Den_US&amp;url=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fviewer%3Fmid%3D16S0NPjKJgOrRg17ASC5SVjYm0OE%26hl%3Den_US&amp;image=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fthumbnail%3Fmid%3D16S0NPjKJgOrRg17ASC5SVjYm0OE%26hl%3Den_US&amp;key=a19fcc184b9711e1b4764040d3dc5c07&amp;type=text%2Fhtml&amp;schema=google" width="600" height="450" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/adcee354f81e9466f9726fe2cbd0d01d/href">https://medium.com/media/adcee354f81e9466f9726fe2cbd0d01d/href</a></iframe><p>To nás ovšem nezastavilo a povedlo se nám po okolí objet vše, co jsme měli v plánu. Měli jsme s sebou i knižního průvodce z roku 2015, podle něhož jsme měli hrubou představu o cenách vstupného. Jejich ceny se ovšem ukázaly býti naprosto mimo, kolikrát vzrostly ceny za vstup od doby vydání průvodce i trojnásobně. K tomu připočtěte místní, kteří vás kasírují za parkování a celková utracená částka nám oproti předpokladu pěkně nabobtnala. Jinak ale bylo cestování na skútru super zážitek, který jsme si ještě zopakovali ve městě Hue. Na motorce nám doprava ani nepřišla tak crazy, jako když jsme chodili pěšky.</p><h3>Památky v Ninh Binh a okolí</h3><p><strong>Tam Coc</strong> — Výlet na lodičkách po krasové oblasti, hodně turistické a z našeho pohledu předražené (pronájem loďky 150,- + nás ještě přesvědčovali, že si musíme každý koupit vstupenku za 120,-/os.). Přišlo nám to trochu jako scam na turisty, místní určitě tolik neplatili. Nicméně když už jsme tam dojeli, tak jsme plavbu taky absolvovali. Výlet na loďce trvá asi 2 h, loďku většinou řídí žena a vesluje nohama. Nebyl to špatný zážitek, ale z té ceny jsme byli trošku posmutnělí. Navíc je zde placené parkování i toalety.</p><p><strong>Bich Dong pagoda</strong> — Vstup zadarmo, parkování skútru asi 5,- (podle Vašich smlouvacích dovedností, protože místní tam mají parkovací místa doslova obšancovaná). Není lehké najít všechny průchody do té nejvyšší svatyně, takže se zkoušejte dostat až nahoru na kopec — co nejvýše to půjde. Měli byste projít po cestě nahoru svatyní, která je celá vytesaná do skály.</p><p><strong>Jeskyně Mua</strong> (Hang Múa) — Nádherná vyhlídka Letícího draka, která je součástí komplexu, jednoznačně stojí za vidění. Jeskyně samy o sobě nic moc. Ale ten výhled! Nádhera.</p><p><strong>Jeskyně Trang An</strong> (Trang An Grottoes) — Zde jsme nebyli, prý je to o něco méně turistické než Tam Coc, ale cenově to vypadalo podobně.</p><p><strong>Hoa Lu</strong> — Bývalé hlavní město Vietnamu, z něhož se dochovalo pár vstupních bran a chrámů.</p><p><strong>Bai Dinh</strong> — Budhistický komplex, kam jsme s vypětím všech sil dojeli. Nepřálo nám totiž počasí, pršelo, prudce se ochladilo a tahle památka není zrovna blízko od ostatních zmíněných. Nakonec jsme dovnitř ani nešli, cena vstupu se nám zdála velká a všude kolem byla mlha.</p><p>A spousta dalšího…</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Lnqh5VrnBtVx86KFmjqk6w.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*mxt947EKGhnmBxESnoextA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*gEbohHdjt9s-NtGVg17q8A.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*e1-6xYaRXOvT51gAV5gGWw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*-saeiwSHjCDGaW6GbCXjqA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*MsOfgB37c3j6RuVtlXwvuw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*TlnxZFQ8sn-g0_ArvY7hzA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*r3FNYtv1wYbCcShTSkBdhg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*FKrmODI5zfW8iq8llDYPFw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*T_RMAVAiV4_nBg2AIZWmJQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*vRgzg6Rqj-lhTOKgzG_arg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*5THkZRBo19f5rQ0Q8-GI7Q.jpeg" /></figure><h3>Kde se najíst</h3><p>Zkoušeli jsme <a href="https://www.google.cz/maps/place/Minh+Toan+Restaurant+Father+Cooking/@20.2164864,105.9368061,18.04z/data=!4m5!3m4!1s0x31367a59832ffe8f:0xfa7d08353fc3cf89!8m2!3d20.2165476!4d105.937807"><strong>Father Cooking</strong></a> přímo naproti místu, odkud odplouvají lodičky do oblasti Tam Coc, což bylo chuťově průměrné a ceny spíše turistické.</p><p>Nicméně v samotném městě Ninh Binh můžeme celkem doporučit <a href="https://www.google.cz/maps/place/coffee+Phong/@20.2571587,105.9724816,19.43z/data=!4m5!3m4!1s0x0:0x92b6684a202d2a8c!8m2!3d20.2573395!4d105.9724581"><strong>Coffee Phong</strong></a>, kde jsme si ráno dopřáli vynikající snídani a později taky velmi dobrou večeři. Zajeli jsme sem na motorce a když jsme odjížděli, tak se celé okolí seběhlo a sledovalo nás. Asi se báli, abychom jim nepoškrábali ty jejich skútr sporťáky. Když jsem začal couvat rychle někdo přiskočil, odklidil motorku přede mnou a významně na mě mávl, ať nedělám hrdinu a vyjedu popředu. Neprotestovali jsme a razili dál.</p><p>Krajina kolem města Ninh Binh je nádherná, stojí za to si zde udělat program na vlastní pěst, půjčit si skútr nebo kolo a třeba se jen tak projíždět po venkově, nebo na okraji Ninh Binhu bočními uličkami mezi slepicema. A když vám náhodou omylem dojde benzín? Nevadí, všude jsou podél cesty prodavači s pet lahvemi plnými benzínu. A nebo prostě někoho požádáte, místní vám většinou rádi pomůžou a benzín někde splaší. Nebo rovnou celou motorku.</p><p>A to už je pro dnešek asi vše, příště se podíváme na historická města Hue a Hoi An.</p><p>T + M</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=8047e0929d00" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/na-cest%C3%A1ch/putov%C3%A1n%C3%AD-vietnamem-%C3%BA%C5%BEasn%C3%A1-ha-long-bay-a-ninh-binh-8047e0929d00">Putování Vietnamem — úžasná Ha Long bay a Ninh Binh</a> was originally published in <a href="https://medium.com/na-cest%C3%A1ch">Na cestách</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Putování Vietnamem — Hanoj]]></title>
            <link>https://medium.com/na-cest%C3%A1ch/putov%C3%A1n%C3%AD-vietnamem-hanoj-6f56e76b4c6c?source=rss-3d4c5c146c3a------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/6f56e76b4c6c</guid>
            <category><![CDATA[backpacking]]></category>
            <category><![CDATA[hanoi]]></category>
            <category><![CDATA[travel-tips]]></category>
            <category><![CDATA[vietnam]]></category>
            <category><![CDATA[travel]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Tomáš Bezouška]]></dc:creator>
            <pubDate>Thu, 29 Mar 2018 16:10:38 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2018-03-29T16:10:38.620Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Po naší poslední cestě do USA jsme se s Martinou shodli, že si potřebujeme od těch bohémských imperialistických kapitalistů trochu oddechnout. A kde jinde si od nich člověk může krásně odpočinout než v zaslíbeném komunistickém Vietnamu na druhém konci planety, o němž jedni tvrdí, že už je to země zkažená turismem, a druzí, že je to naopak ještě poměrně autentické a zajímavé místo na cestování po vlastní ose.</p><iframe src="https://cdn.embedly.com/widgets/media.html?src=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fembed%3Fmid%3D1g-fwXeHQqZCvYb6dcbwAvkyFkFM%26hl%3Den_US&amp;url=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fviewer%3Fmid%3D1g-fwXeHQqZCvYb6dcbwAvkyFkFM%26hl%3Den_US&amp;image=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fthumbnail%3Fmid%3D1g-fwXeHQqZCvYb6dcbwAvkyFkFM%26hl%3Den_US&amp;key=a19fcc184b9711e1b4764040d3dc5c07&amp;type=text%2Fhtml&amp;schema=google" width="600" height="450" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/55a7b896255620d02c1a9b51afd83b2a/href">https://medium.com/media/55a7b896255620d02c1a9b51afd83b2a/href</a></iframe><h3>Praktikálie</h3><p>Po lehce melodramatickém úvodu je čas na přízemní a praktické okénko s pár základními informacemi pro každého turistu cestujícího do Vietnamu. Obecně se o Vietnamu dá říct, že je to bezpečná země (pokud tedy nepočítáme jejich silnice). Pro vpuštění na jejich územní je potřeba turistické vízum, které se dá pořídit na vietnamské ambasádě v Čechách nebo přímo na letišti v Hanoji.</p><p>Platí se tu měnou VND — Vietnamský Dong. Kurz je pro našince velmi příjemný — 1000 VND = cca 1 Kč, stačí tedy od všech místních cen škrtnout 3 nuly a jste víceméně na částce v korunách. Proto budu všechny částky pro zjednodušení uvádět v naší měně.</p><p>Dong se nedá směnit mimo Vietnam, což samo o sobě problémem není, ale obecný nedostatek hotovosti po celé zemi už trochu ano. Jelikož platební karty přijímají jen hotely a větší obchody (a to zdaleka ne všechny), bez hotovosti se tu ani nevysmrkáte. Místní ovšem velmi rádi přijímají také americké dolary. U těch ale samozřejmě hrozí riziko, že si v zápalu smlouvání špatně propočtete kurz a nakonec tratíte. My jsme platili v dolarech například kurz vaření nebo výlet do Halong Bay, což bylo vzhledem k vyšší částce příjemnější. Dolary si nicméně můžete běžně vyměnit ve zlatnictví, případně v bankách, skoro nikdy ale nedostanete v přepočtu více než 5000,-, takže počítejte s častým měněním.</p><p>To samé platí i o bankomatech. U těch je ovšem bonus v tom, že dopředu nevíte, kolik vám bude ochoten vydat. A pokud si řeknete o moc, vyplázne na vás bankomat jazyk a naúčtuje si 100,- poplatek za to, že jste takoví zbohatlíci. My jsme se vždycky snažili vybírat u HSBC, Citibank a Viet Bank, kde jsme měli větší jistotu na úspěch. Nejvíc jsme si troufli u HSBC na 5100,- a překvapivě se i zadařilo, takže byl tak na nějaký čas klid. No jo, ještě jsme vlastně neřekli, že ve Vietnamu je fakt levno, takže takové peníze opravdu na chvíli vystačí…</p><p>A poslední tip co se peněz týče, snažte se u sebe shromažďovat spíš drobné bankovky (50,- a méně), protože Vietnamci neradi rozměňují. Stalo se nám například, že jsme v kavárně částku 83,- chtěli platit 200,- bankovkou a málem jsme museli jít mýt nádobí, protože neměli na vrácení.</p><h3>Přílet na letiště</h3><p>Po příletu na letiště v Hanoji nás přivítali znudění imigrační úředníci. Rozhodli jsme se vyřídit si víza až při příletu do země, jednak protože je to levnější, ale také proto, že jsme se nemuseli v Praze vydávat na ambasádu, kde by nás čekaly stejné fronty na banány, jako když jsme žádali o víza do Číny.</p><p>Abychom dostali víza na místě (visa on arrival), stačilo si zařídit ,,zvací dopis” a ten pak s žádostí, fotkou a pasem na letišti odevzdat na imigračním. Podle zkušeností jiných cestovatelů se tam trochu tvoří fronty, takže jsme při vystupování z letadla skoro běželi, abychom nemuseli moc dlouho čekat. I tak ale vízum dostali dřív někteří, co přišli až po nás. Je nicméně dobré si formuláře předvyplnit třeba v letadle, ušetříte tím pak několik desítek minut na místě.</p><p><strong>Tip!</strong> Nezahazujte nikam boarding pass, po nás je chtěli předložit ke kontrole hned při výstupu z letadla.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*zexPNNmu65tnbricBfJ8dA.jpeg" /></figure><p>Zvací dopis jsme si vyřídili u agentury <a href="http://www.cheapvietnamvisa.net/">cheapvietnamvisa.net</a>. Tahle stránka je jedna z těch levnějších a osvědčených, ale moc se nepárají s osobními údaji, takže jsme z našeho dopisu vyčetli, že den po nás do Vietnamu poletí také jakýsi Jirka s Petrou z Mělníka. S vízem jsme prošli pasovou kontrolou, kterou bychom asi zvládli i bez víza, jelikož se úředník víc věnoval svému telefonu než nám, a zamířili jsme směr bankomaty. Tam jsme 2x vystřelili do prázdna (200,- dolu), třetí pokus už se ale zadařil.</p><h3>Cesta do centra</h3><p>Pro cestu do centra jsme měli 4 možnosti — bus, taxi, uber nebo shuttle. Uber nám spočítal rate kolem 350,- a prý většinou stejně nebývá o moc rychlejší než bus, tak jsme zvolili ten. Do centra nám jel bus č. 17, z terminálu 1 (domestic flights), kam jezdí free airport shuttle. Tam se stačilo přebrodit přes dalších 50 autobusů a 400 taxíků a našli jsme ho. Ačkoliv nám na informacích slečna tvrdila, že řidič nevrací, tak sice měla pravdu, ale jen proto, že řidič peníze ani nevybírá. Od toho je tam jeho sidekick, který i vrací. Bus stojí 9,- za osobu, takže jsme si předtím ještě rozměnili v obchodě, protože 500,- z bankomatu by nám výběrčí tutově nevzal.</p><p>Po 90 minutách ustavičného troubení jsme se vynořili v samém centru Hanoje. Pěšky jsme to měli k hostelu asi ještě 15 minut samým srdcem starého města, kde nás opět všichni hlasitým troubením zdravili, občas si s námi dali řídítky high five, případně koly feet five, když nám nohy málem přejeli.</p><p>Obecně se dá říct že se Vietnamcům podařilo udělat z běžné chůze po silnici životu nebezpečnou činnost. Většina místních totiž jezdí na scooterech, na kterých absolutně ignorují veškerá možná i nemožná silniční pravidla včetně takových hloupostí jako jsou přechody nebo semafory. Nedá se spoléhat na to, že vás na přechodu někdo pustí. Člověk musí nasadit výraz hráče pokeru a prostě pomalu jít. A to, že ostatní neustále troubí, je spíš proto, aby jste si jich všimli, než že by si nějak vylévali zlost. Naopak takhle ledově klidné řidiče jsem nikde jinde na světě neviděl.</p><p>Nakonec jsme s Martinou vychytali systém na přecházení ulic a každý z nás koukal jedním směrem a korigoval toho druhého. Nedá se totiž ani spoléhat na to, že by místní jezdili na správně straně silnice.</p><p>V <a href="http://www.booking.com/hotel/vn/golden-wings.html?label=gen173nr-1DCAEoggJCAlhYSDNiBW5vcmVmaDqIAQGYATG4AQzIAQ_YAQPoAQH4AQKoAgM;sid=27b9999741a11ecab58a5c6b325bc6eb;dest_id=-3714993;dest_type=city;dist=0;group_adults=2;hpos=1;room1=A%2CA;sb_price_type=total;srfid=f0b26b1b0b1b20ecfe7dd4ee4a0b9f6b70160e27X1;type=total;ucfs=1&amp;">hostelu</a> se nám dostalo nečekaného přivítání v podobě kapík většího pavouka (dle Martiny super monstr obrovského). No dobře, byl velký asi jako zaťatá pěst. Když se nás rozhodl uvítat, tak jsem byl zrovna ve sprše, tak jsem pouze Martině podal skleničku z koupelny, ať si to s ním vyříká sama. Na to mi odpověděla cosi, že se rozcházíme a potkáme se v Čechách. Nakonec přispěchal na pomoc švarný Vietnamec s pytlíkem a celou situaci zachránil. My jsme poté zbytek romantického večera strávili googlením, jak moc jsou ve Vietnamu pavouci jedovatí.</p><h3>Kam v Hanoji</h3><p>Druhé ráno jsme se ani nestihli pořádně nasnídat a už jsme pelášili na autobus směrem k <strong>Ho Chi Minovu areálu, </strong>který kolem poledne zavírá na obědovou pauzu. Kde přesně je výstupní nebo nástupní zastávka autobusu č. 9, který tam z centra jede, jsme netušili, ale podle nás to neví ani samotní řidiči. Zastaví prostě tam, kde je chumel lidí, kteří vypadají, že by se rádi někam svezli. My jsme se asi zrovna trefili do správné skupinky, která se poflakovala naproti informačnímu centru, takže jsme už za chvíli razili směr Ho Chi Minův areál.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*-c3_9z9ZD2p12r_CrgXRmQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*luH3khRvrsAr_vI1w7NUfg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*e0bA1WUxFudZaoTdd_RnHQ.jpeg" /><figcaption>Chrám literatury | V.I. Le Nin | Ho Chi Minovo muzeum</figcaption></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*JTS3Xofbrijl8NBHAHGFpA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*LmFJOuN_EXBJWVr8s8G8mA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*RvFmqMbU8Jnydfja00p7Ow.jpeg" /><figcaption>Pagoda na jednom sloupu | Ho Chi Minovo mauzoleum | Ho Chi Minovo sídlo</figcaption></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*EGq_rHxabpsau4oPxbgJBg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*HEGXLI0e7Yyzoe3_f6SMZQ.jpeg" /></figure><p>Po vystoupení z busu jsme si ukořistili banány na místním pouličním trhu o jednom stánku a vydali se přímo do areálu, který je obrovský a má samozřejmě několik vstupů, ale pouze jeden je ten správný. Pokud vlezete tím druhým, který slouží také jako východ, dojdete zhruba do poloviny areálu, kde vás pošlou zpět, abyste obešli celý komplex zvenku k druhému oficiálnímu vchodu, kde se platí vstupné.</p><p>V té neplacené části můžete zadarmo vidět akorát <strong>Pagodu na jednom sloupu</strong>. Je tam ještě Ho Chi Minovo muzeum, kam se ale platí nějaký ten drobný vstup. Pokud celý areál obejdete, jak je naznačeno na mapce, projdete kolem Ho Chi Minova mauzolea až do placeného areálu (60,-), kde je Ho Chi Minova sbírka aut, jeho letní domek na sloupech i honosné sídlo, kde pobýval. Ne všechno je ale přístupné a celou tu část jsme prošli asi za 30–40 minut.</p><iframe src="https://cdn.embedly.com/widgets/media.html?src=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fembed%3Fmid%3D1kXcap3LCk0FUXDloXBwWSKvL7WA%26hl%3Den_US&amp;url=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fviewer%3Fmid%3D1kXcap3LCk0FUXDloXBwWSKvL7WA%26hl%3Den_US&amp;image=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fthumbnail%3Fmid%3D1kXcap3LCk0FUXDloXBwWSKvL7WA%26hl%3Den_US&amp;key=a19fcc184b9711e1b4764040d3dc5c07&amp;type=text%2Fhtml&amp;schema=google" width="600" height="450" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/88f794004721a4a174a249be34458306/href">https://medium.com/media/88f794004721a4a174a249be34458306/href</a></iframe><p>Večer jsme si zašli za kulturou na <a href="http://www.thanglongwaterpuppet.org/">Water Puppet</a> show — divadelní představení loutek ve vodě, což nás opravdu mile překvapilo. V publiku byli téměř samí turisté, takže jsme se báli, že to bude jenom taková turistická past, ale představení bylo nakonec zábavné a rozhodně jsme se nenudili. Zhodnotili jsme to jako super zakončení prvního hanojského dne. Představení dodávala atmosféru vietnamská folklórní hudba a zpěv a i když anglicky nepadlo ani slovo, příběhům jsme celkem rozuměli. Uvnitř divadla byla ale celkem zima, chudák Martina se musela celá obmotat pláštěnkou. Vystoupení se odehrává několikrát za den, lístky si můžete koupit předem přes internet, ale bohatě stačí se u jejich stánku zastavit ráno a pravděpodobně budete mít lístky na ten samý večer. Fakt doporučujeme.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*REs_sDwuUakZcNtoYCKZpw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*iHXsQO9HvjUtRHXV8FmWEQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*njGmIghvxyaosWZfuTzWkA.jpeg" /></figure><p>Celkově se nedá o Hanoji říct, že by to bylo nějak na honosné památky nebo atrakce vydatné město. Je to taková velká vesnice, kde se v centru po silnici mezi skútry prohánějí slepice. Pokud vás láká archeologie a dávnější historie Vietnamu, tak se podívejte do <strong>Císařské Citadely</strong> (na seznamu Unesco) nebo do <strong>Vojenského muzea</strong>. Pod areálem Citadely se například nachází komplex podzemních tunelů, což nám spolu se zahradou, kde pěstovali bonsaje, přišlo jako jediná zajímavá část areálu.</p><p>Do všech muzeí se platí malý vstup (cca 30–60 Kč), nicméně za to také dostanete odpovídající úroveň podívané. Většina památek je teprve v procesu rekonstrukce nebo se soustředí jenom na vystavování muzejních artefaktů z období války. Nejlépe asi památkový fond v Hanoji vystihl jeden Němec, s nímž jsme se bavili. Ptal se nás, co jsme v Hanoji všechno viděli a jestli jsme byli v <strong>ženské věznici — muzeu Hoa Lo</strong>. Řekli jsme že ne, on se zašklebil a odpověděl, že to bylo ještě nudnější než Vojenské muzeum. Takže asi tak.</p><p>V Hanoji nás z památek asi nejvíce zaujal <strong>Chrám literatury</strong> (mají i studentské vstupné), pěkný komplex pagod, chrámů a jezírek, kde najdete taky trochu toho stínu, což se může v parném dni docela hodit. Na jednom z dvorků se nachází barel s vodou, kde si můžete zdarma dočepovat. Kvalitu jsme prověřili, nic nám z ní nebylo.</p><p>Jak už tedy bylo naznačeno, celkově na tom není Vietnam s památkami tak slavně. Vzhledem k jeho válečné historii se toho dochovalo méně (než třeba v sousední Číně) a těch pár pozůstatků si žádá větší či menší rekonstrukci. Stav vietnamských památek ale dohání nádherná příroda, většinou milí a vstřícní místní a mega výborné jídlo.</p><h3>A zase to jídlo</h3><p>Příspěvěk by to nebyl kompletní, kdyby nezmínil něco o jídle, které je zde naprosto fantastické. Jak jsme v Číně byli nervózní se stravovat na ulici, tak ve Vietnamu to byl přesný opak. Malé bistro se nachází doslova na každém rohu, spíše i častěji než na každém rohu. Kolikrát mají místní jen velký hrnec, 4 malé plastové židličky a jen o něco málo větší plastový stoleček, kam vás hrdě posadí, když se u nich rozhodnete najíst. Pro představu, židličky jsou tak nízké, že mě u prvního jídla po chvíli sezení začala bolet kolena. Musel jsem změnit posed a na zem si skoro kleknout. To už se mi místní začali smát, hned mi ale věnovali 3 volné židličky, které jsem naskládal na sebe a mohl si sednout relativně normálně.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Rbw5MStYtEOz-KasdFKeNg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*9n9oANoUgVvof22E9pMAdQ.jpeg" /><figcaption>Cong Caphe | Nudle, maso, arašídy</figcaption></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*pKHzPiCeYct5M4OJORZy_A.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*I5YkQZUZJ1TVxoX48WfkzQ.jpeg" /><figcaption>Žabí stehýnka | Malý stůl, velká porce</figcaption></figure><p>Hanoj je opravdu gastronomický ráj, za doslova pár korun jsme se krásně přejídali vynikajícím jídlem každý den, a to většinou ze street foodu nebo levných bister. Oproti Číně nám také přišlo, že do jídla dávají mnohem víc masa, navíc za velmi přijatelnou cenu. Jídla jako <em>Bun Bo Nam Bo, Pho Bo, Bun Cha</em> apod. můžete vyzkoušet všude. Sledujte hlavně, kde jedí místní. Pokud v podniku vaří dobře, je tam většinou neustále plno, ať jíte v kteroukoliv hodinu. Ceny pokrmů jsou většinou napsané na stěně nebo v menu, které leží přímo na stole, případně se necháte překvapit nebo se dozeptáte na místě anglicky či lámanou vietnamštinou jako my :-D. Kolikrát byli prodejci z našich vietnamských pokusů tak nadšení, že nás div neobjímali. V opačném případě se nás snažili naučit lepší výslovnost.</p><p>Street food a bistra, která jsme zkusili a která jednoznačně doporučujeme (vše zaznačeno na mapě):</p><ol><li><strong>Bun Bo Nam Bo</strong> — 67 Hang Dieu Street</li><li>Šťáva z cukrové třtiny (Mía Da) — hned o cca 5 vchodů vedle od Bun Bo Nam Bo, poznáte to podle haldy odšťavené třtiny před vchodem</li><li><strong>Cong Coffee</strong> (dejte si coconut coffee!) — kávový řetězec, ceny dražší na vietnamské poměry, ale všechno vynikající</li><li><strong>Smoothies</strong> s parádním výhledem — na křižovatce ulic Van Mieu/ Quoc Tu Giám, kousek od Chrámu literatury (jsou tam dva smoothies stánky, tak ten vlevo, pokud před nimi stojíte čelem) — za nás byl jasným vítězem Mango/Banán Smoothie</li><li>Pivnice <strong>Bia Hoi</strong> (jídlo zde průměrné, ale na orosené pivko a nasátí atmosféry parádní) — 19c Ngoc Ha Street (kousek od Ho Chi Minova mauzolea)</li><li>Smažená rýže s masem — busy <strong>stánek Xôi Yến</strong> na rohu ulic, výborné jídlo — 35B Nguyễn Hữu Huân (naproti je další pobočka Cong Caphe)</li></ol><h3>Příště Ha Long Bay</h3><p>To je z Hanoje asi vše. Celkově jsme z našich prvních dnů ve Vietnamu měli dobrý pocit, chvilku nám ale trvalo, než jsme si zvykli na všeobecný “cvrkot”. Hodně k tomu přispívala doprava, která je vážně jen pro otrlé. Je to ale i množstvím lidí na ulici, kteří připomínají mraveniště. Dřív jsem se divil, že čeští Vietnamci mají své večerky otevřené nonstop, ale ono je to pro ně normální. Místní mají většinou svůj krámek nebo jídelní kout a tam jsou od rána do večera k dispozici zákazníkům, případně se točí s příbuznými.</p><p>Další den jsme měli plánovaný <a href="http://www.booking.com/hotel/vn/lemon-cruise.html">organizovaný výlet</a> do Ha Long bay s nočním přespáním na lodi, kde jsem pro Martinu chystal menší překvapení. O tom ale zase příště :)</p><p>Cheers Bye!</p><p>T+M</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=6f56e76b4c6c" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/na-cest%C3%A1ch/putov%C3%A1n%C3%AD-vietnamem-hanoj-6f56e76b4c6c">Putování Vietnamem — Hanoj</a> was originally published in <a href="https://medium.com/na-cest%C3%A1ch">Na cestách</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Západ USA — San Diego, Los Angeles a zdlouhavý návrat domů]]></title>
            <link>https://medium.com/na-cest%C3%A1ch/z%C3%A1pad-usa-san-diego-los-angeles-a-zdlouhav%C3%BD-n%C3%A1vrat-dom%C5%AF-d49cdd884d64?source=rss-3d4c5c146c3a------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/d49cdd884d64</guid>
            <category><![CDATA[holidays]]></category>
            <category><![CDATA[joshua-tree-national-park]]></category>
            <category><![CDATA[travel]]></category>
            <category><![CDATA[usa]]></category>
            <category><![CDATA[los-angeles]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Tomáš Bezouška]]></dc:creator>
            <pubDate>Thu, 29 Mar 2018 15:50:32 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2018-03-29T15:50:32.841Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>A jdeme do finiše! V dnešní závěrečné epizodě seriálu “Jak Tomášek s Martinkou cestují po západě USA” si dáme ještě poslední zastávku v parku, zastresujeme se nad stavem nádrže, svezeme se Uberem a necháme si málem uletět letadlo.</p><h3>Směr San Diego</h3><p>V minulém díle jsme se rozloučili ve Flagstaffu, ospalém městečku plném fast foodů, které se nachází kousek od Grand Canyonu. Naším hlavním cílem bylo odsud dojet do San Diega, kde jsme měli vrátit auto. Jelikož je to ale slušná štreka, dali jsme si po cestě 2 zastávky. Tou první bylo město Twentynine Palms a přilehlý národní park — <strong>Joshua Tree National Park</strong>. V Twentynine Palms jsme přespali v Motel 6, který jsme sice měli opět rezervovaný přes Booking, nicméně jsme později zjistili, že kdybychom si na místě “anonymně” zaplatili pokoj + WiFi (první místo, kde se za WiFi muselo platit) a pak si na Bookingu rezervaci zrušili, tak bychom ještě ušetřili. Nakonec jsme je s placenou WiFi poslali do patřičných mezí a využili připojení zdarma u přilehlého Taco Bell. Možná si teď říkáte, že jsme pěkní závisláci, kteří ani chvíli nevydrží bez WiFi. No, možná na tom něco je, ale měli byste vidět tu záplavu zpráv, kdybychom se pravidelně nehlásili.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*-zrn9KDbjKzYZsaddrSIPA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*dSOSujP8ZBSnip43mHr6Ng.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*k95rH2rNH8URbPKeEm7zQw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*gIOZ31vGa2g9P2KNwYnNpg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Kj0WkL0Zhl58oo-yPkyLLw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*fmlp1ULWogrW_qaf3OFYow.jpeg" /><figcaption>Cholla Cactus Garden, Joshua Tree Park</figcaption></figure><p>Druhý den jsme se vydali do Joshua Tree. Podle mě se nejedná o tolik bombastický park, jako je třeba Monument Valley, ale i tak to byl moc hezký zážitek. Martina si jej dokonce zařadila na 2. místo ve svojí osobní parkové hitparádě. Prošli jsme si tu několik trails a zajímavých míst, jejichž lokaci si můžete prohlídnout na <a href="https://www.nps.gov/jotr/planyourvisit/maps.htm">oficiální mapě</a> správy parku:</p><ul><li><strong>Cholla Cactus Garden</strong> (spousta malých roztomilých kaktusů)</li><li><strong>Keys View</strong> (výhled nic extra)</li><li><strong>Hidden Valley</strong> (krátká, ale krásná procházka mezi skálami) <strong>Tip!</strong> Doporučujeme trasu absolvovat co nejdřív zrána, než se tam navalí školní autobusy a než je v údolí děsné vedro.</li><li><strong>Arch Trail</strong> (sice slabá náplast za Bryce Canyon, kde jsme měli hroznou mlhu, ale bylo to pěkné lezení po balvanech a skalách)</li></ul><p>Jak už je v Americe zvykem, všude v parku se dalo pohodlně zajet autem a bez problému zaparkovat na parkovištích.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*i6ymjJ0t3QqZbzzrbK_CSQ.jpeg" /></figure><p>Po návštěvě parku jsme se vydali směrem k naší druhé zastávce, <strong>městečku Julian</strong>, které je proslavené výrobou Apple Pies. Po cestě jsme pohrdli podle mého názoru předraženou pumpou, přičemž jsem doufal, že po cestě narazíme na levnější. No, nestalo se tak samozřejmě. Posledních asi 10 km před Julian se navíc cesta slušně klikatila do kopce, takže nám spotřeba stoupala a hladové oko už začínalo fňukat. Já jsem se s ledovým klidem snažil udržet v okolní pustině dobrou náladu, Martina se ovšem nenechala zviklat mojí pohodou a po chvíli jsem se už stresoval taky. Nakonec se ovšem vše v dobré obrátilo, posledních pár kilometrů do Julian bylo z kopce a hned z kraje jsme potkali benzínku — samozřejmě s pořádnou vysokohorskou přirážkou. Náladu jsme si hned zajeli zlepšit do jedné z místních cukráren, které se specializují na všechny možné jablečné pochutiny — koláče, štrúdly, mošty… V jedné ulici bylo takových cukráren klidně deset, takže bylo z čeho vybírat. My jsme zvolili klasiku a objednali jsme si Apple Pie a horký jablečný mošt. Odcházeli jsme totálně přežraní, ale maximálně spokojení!</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*bxYYGxG1YhvLmySmildSlg.jpeg" /></figure><h3>San Diego</h3><p>Noc před příjezdem do San Diega jsme strávili ve městě Escondido, motelu Escondido Inn. Kousek od ubytování jsme objevili skvělé <a href="https://www.google.cz/maps/place/Sushi+Yama/@33.124964,-117.0883652,18.39z/data=!4m12!1m6!3m5!1s0x0:0x5db0d350492f94de!2sEscondido+Inn!8m2!3d33.1256204!4d-117.0893239!3m4!1s0x0:0x782bfebf9e42aad6!8m2!3d33.1249672!4d-117.0871507">Sushi Yama</a>, které stálo málo, pokud si člověk objednal celý set, a bylo fakt vynikající. Druhý den jsme se brzy ráno vydali vrátit auto, cesta byla celkem v pohodě, žádná zácpa. Po cestě jsme ještě dotankovali a auto vrátili v hotelu Grand Hyatt. Před předáním jsme auto pečlivě uklidili (předchozí den jsme ho i vzali do ruční myčky, protože bylo z parků celé od bahna), opsali si stav nádrže a pro jistotu i nafotili, kdyby se s námi chtěli dohadovat o oděrky. Nakonec si ale od nás borec jen vzal klíče, poděkoval za stav nádrže (“aspoň nemusim nahoru”), podivil se nad velkým počtem ujetých mil a to bylo celé. Kdybychom to auto nabourali, zapálili, nebo mu vrátili starou Ladu, tak by to zjistil, až kdo ví kdy.</p><p>Po vrácení automobilu jsme si oddechli a vydali se směrem na hostel. Než jsme opustili lobby hotelu Grand Hyatt, říkali jsme si, že v takovém luxusu asi nikdy ubytovaní nebudeme…Kdybychom tehdy věděli, že za pár dní nám aerolinky zaplatí přesně takový hotel v rámci kompenzace za zrušený let :-D.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*XSYKoA0CPOTEOTdn7zz4dw.jpeg" /></figure><p>Hlavní atrakcí San Diega je letadlová loď USS Midway, která byla nasazená např. za války ve Vietnamu a dnes slouží jako muzeum. Prohlídka byla sice volná, ale v pravidelných intervalech také probíhaly na různých palubách krátké komentované přednášky a prohlídky, které vedli bývalí mariňáci, kteří na USS Midway kdysi sloužili. Jejich výklady tak byly hodně osobní a úplně z nich čišela radost, když se mohli o svoje zážitky podělit. Jedna slečna návštěvnice dokonce byla po prohlídce tak dojatá, že našeho průvodce objala a poděkovala mu za službu vlasti (“Thank you for your service”).</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*_bWL9xv_M2WC7M84fGyLbw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*FkPE93mV1Ae7YwWgxSH-5w.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*uuoGFsQ0OFH-MTrj_ZGk7A.jpeg" /><figcaption>USS Midway</figcaption></figure><p>Více jsme toho v San Diegu, krom potulování se po městě, neabsolvovali. Ještě jsme zvažovali návštěvu místní Zoo, které je proslulá. Nicméně tam se platí vstupné cca 1200,- na osobu, což nám na zoo přišlo docela dost, takže jsme ji z programu vypustili.</p><p>V San Diegu se jinak dobře korzuje po promenádě a popíjí v barech, obojí jsme absolvovali, ale celkově nás město jako takové nijak zvlášť nenadchlo.</p><p>Přejezd do Los Angeles jsme měli zabookovaný u společnosti <a href="https://www.greyhound.com/">Greyhound</a>. Oproti naší Letušce nebo Student Agency Regio Jetu byl celý proces naprosto dezorganizovaný až amatérský. Zaměstnanci společnosti na nástupišti nejprve zahlásili, že přijel bus do LA, načež ovšem každému zkontrolovali lístek a většinu poslali zpět si sednout. Ti, co zůstali stát, pak stejně nenastupovali a celkově to vypadalo, že nikdo neví, co má dělat. Do toho přijel jiný bus někam do pryč, což situaci velmi ,,pomohlo”, protože nástupní plocha byla jen jedna. Nakonec s asi 30 min zpožděním přistavili druhý bus do LA, do kterého nás už pustili. Spolu s námi jeli většinou Mexičani, což náležitě nahlas ocenila paní, která nastupovala se synem na pozdější zastávce, a nezbyly na ní 2 místa vedle sebe. Začala kolem sebe štěkat anglicky, nikdo z všudypřítomných Mexičanů jí ale nerozuměl, což ji ještě víc dopálilo. Nakonec se přece jeden Jose Armando obětoval a odsedl si.</p><h3>Los Angeles</h3><p>V LA se nám asi nejvíc punkově vyhrotilo ubytování. Původně jsme měli bydlet ve smíšené ubytovně v Korejské čtvrti hostelu <a href="http://www.booking.com/hotel/us/latourgo.html">LATourGo</a>, už v průběhu dovolené nám ale z Bookingu napsali, že se ubytovna rekonstruuje a že máme přijít na jinou adresu (stále v Korejské čtvrti). Na dané adrese se nacházel pouze běžný domek bez jakýchkoliv popisků. Při pomyšlení na to, jak se uvnitř schovává Amík s brokovnicí, se mi dovnitř úplně nechtělo. Martina ale neváhala a do domku přímo naběhla.</p><p>Uvnitř nebyl týpek s luparou, ale pouze několik dalších (zřejmě) studentů. Ti nám zavolali bordel mamá, která samozřejmě mluvila jen korejsky, takže jsme stejně všechny informace museli vydyndat od ostatních studentů. Korejka uměla jen pár frází, a sice ‘no wifi’, ‘uman’, ‘man’. Heslo na WiFi jsme se nakonec dozvěděli od spolubydlících, po chvíli ukazování jsme pak i pochopili, že pokoje jsou oddělené (uman ~ women, man ~ men). To se nám úplně nelíbilo, ale na ulici jsme taky spát nechtěli, tak jsme na nabídku kývli.</p><p>Nakonec nejlepší část této storky byla, že si Korejka za naše přespání nestrhla žádné peníze. A to jsme měli ‘v ceně’ i snídaně, pitnou vodu a lehké občerstvení během dne.</p><h3>Doprava</h3><p>Po LA se dá rozumně cestovat pouze hromadnou dopravou. A ta je naštěstí celkem přímočará. Vyznat se v metru je easy a autobusy jezdí víceméně vždy pouze po jedné ulici, která se táhne skrz celé město, které vypadá jako matice. Většinou tak cestujete pouze 2 autobusy — nejdřív na vaší ulici, která může být kilometry dlouhá, a pak už po dané ulici až na cílovou adresu. Přednabili jsme si vždycky jednodenní jízdenku, která platí pro celé město, takže jsme se za relativně malé peníze podívali do Beverly Hills, na pláže Venice a Santa Monica a tak podobně. Naše ubytování se nakonec ukázalo jako suprově umístěné, skoro všude jsme jezdili jedním číslem autobusu, takže doporučujeme volit ubytování v okolí stanice metra Wilshire/Vermont, kde je to levné a máte k dispozici jak metro, tak množství autobusů do centra i na pláž Santa Monica.</p><p>U autobusů jsme si taky ještě všimli, že jsou 2 typy — rychlejší a pomalejší. Oba typy sice jedou stejnou trasu, ale pomalejší zastavuje na všech zastávkách, kdežto rychlejší jen na každé asi třetí. Například my jsme do našeho Korea Townu mohli jet 720 (rychlejší) nebo 20 (pomalejší). Taky bylo fajn, že v každém autobuse byl plánek se seznamem všech zastávek dané linky, což se pekelně hodilo.</p><p>V autobusech nám ale vadila naprosto šílená klimatizace, z níž nám byla taková zima, že jsme mohli dělat reklamu pro Algidu. Občas jsme v autobuse taky potkali weirdos (divňase) s 10 nákupníma taškama a kšiltovkou. Většinou ale jen smrděli a zpívali.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/0*qOFq0QLXldPfc5pL.jpg" /></figure><h3>Must sees</h3><p>Před odjezdem nám všichni říkali, že LA je ošklivé město a měl by nám na prohlídku stačit tak den, víc ne. Tak jsme si tu naplánovali rovnou 4 dny. K vidění je tu toho opravdu hodně, stačí mít za přítelkyni organizačního a kulturního maniaka, který to všechno naplánuje :). Venice Beach, Santa Monica Beach s povinnou zastávkou na Cold Stone zmrzlinu, Hollywood, chodník slávy, Rodeo Drive, Universal Pictures Studios, Beverly Hills… Asi nemá cenu to všechno popisovat, vypíchnu jen pár méně známých objektů pro kulturní nadšence:</p><ul><li><a href="http://www.lacma.org/">LACMA </a>— LA County Museum of Art</li><li><a href="http://barnsdall.org/hollyhock-house/about/">Hollyhock House</a> od architekta Frank Lloyd Wrighta</li><li><a href="https://www.google.cz/maps/place/Walt+Disney+Concert+Hall/@34.0553454,-118.249845,15z/data=!4m5!3m4!1s0x0:0xb3728c2c3bff31b0!8m2!3d34.0553454!4d-118.249845">Walt Disney Hall</a> od architekta Franka Gehryho</li><li><a href="http://www.atlasobscura.com/places/binocular-building">Binoculars Building</a> též od Gehryho</li><li>Eames Foundation, Getty Centre atd.</li></ul><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*x2lIcpE78ey7RAPYLW6Mdg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*frldZGrqmVzlokn8w2X1Gw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*5lhC4kiazRoPIeGgrICqsg.jpeg" /><figcaption>Binoculars Building | Venice Beach | Walt Disney Concert Hall</figcaption></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*s1MrG8FgVCXIPajd1Afcvg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*8xc7FZuJftTuXM_o-I4aSA.jpeg" /><figcaption>Bourák :) | Santa Monica</figcaption></figure><h3>Universal Studios Hollywood</h3><p>Poslední den jsme celý strávili v <strong>Universal Studios</strong>. Jedná se o zábavní park s filmovou tématikou. Najít tu můžete jak klasické horské dráhy (Mumie), tak interaktivnější atrakce (Shrek 4D), ale třeba také prohlídku po studiích samotných. Relativně nová je navíc Harry Potter sekce, kde si můžete koupit dýňový džus i máslový ležák.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*z_fK5hmN0MBF3iUH3p1_VA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*pLc7a-xJ-UcBzQIN4in6yg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*ZONGL7B8XzE89BwFFCrGoQ.jpeg" /><figcaption>Universal Studios</figcaption></figure><p>Nám se nejvíc líbila <strong>show Water World</strong>, která se koná ve fixní časy ve venkovním amfiteátru. Přední lavičky jsou označeny popisky ‘pozor tady zmoknete’, což zde sedícím ještě před samotným začátkem důrazně připomněl jeden z aktérů s vodní pistolí a děravým kyblíkem plným vody. Vůbec je lepší počítat s tím, že zmoknete. Třeba na <strong>atrakci Jurský Park</strong> nás ošplouchla taková vlna, že jsme se museli ještě tak hodinu sušit na sluníčku.</p><p>Celkově jsou Universal Studios odpočinkovou záležitostí. Byli jsme tu v dubnu a ve všední den, takže jsme ani nenarazili na zvlášť dlouhé fronty (jen běžně dlouhé). Bylo ale vidět, že s větším náporem počítají, třeba u Harry Potter atrakcí měli oblast pro fronty připravenou snad pro tisíc lidí a cesta skrz ní trvala déle než potom samotná atrakce.</p><p>Jinak cesta do studií je jednoduchá, skoro k nim vede metro a od metra přes ulici jezdí free shuttle vláček. Do areálu ale taky můžete klidně od metra dojít, je to jen kousek do kopce.</p><p><strong>Tip!</strong> Lístky do Universal Studios se vyplatí si koupit den předem přes internet, ušetříte tím pár dolarů a nebudete se zdržovat u pokladen, kde jsou fronty.</p><h3>San Jose</h3><p>Z LA jsme opět Greyhoundem zamířili do naší skoro-finální destinace — San Jose. Náš poslední den byl víceméně v mojí režii. Z autobusového nádraží jsme se přesunuli Uberem do <strong>Googleplexu</strong>, kde jsme se projeli na Google kole a vyfotili se s Android panáčky. Cesta Uberem byl vůbec zážitek sám o sobě. Nejen že nás skoro hodina cesty stála jen asi 11 dolarů, navíc byl náš řidič fakt borec. Vtipný byl telefonát s jeho bráchou:</p><ul><li>Hádej co, brácho? Vezu programátora z Český republiky a jeho holku do Googleplexu!</li><li>Fakt? A už si jim řekl, ať taky volí Trumpa?</li><li>!@#$%</li></ul><p>Při poznámce o Trumpovi řidič trochu vypěnil, nakonec to ale asi bylo k dobru věci, protože u odbočky do Googleplexu byla neskutečná fronta, kterou po chvilce váhání celou zleva předjel a po menší myšce už jsme byli na místě. Trochu jsme po komplexu bloudili, půjčili jsme si ale kola, která se válela v příkopu, ptali jsme se kolemjdoucích a nakonec jsme našli Android panáčky i hlavní vstup. Zbyla nám asi hodina, než jsme museli odjet, tak jsem se zašel podívat do místního počítačového muzea, což byl úžasný zážitek. Hodina mi nestačila, musel jsem polovinu celé expozice proběhnout a pouze si fotit exponáty a jejich popisky. Bývalo by to chtělo minimálně 3 hodiny na prohlídku. Podotýkám, že Martina zatím seděla v nedalekém Starbucksu a hlídala batohy:-D.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*anio2b6TWN-c6v3LmUzIPg.jpeg" /></figure><p>Naší druhou zastávkou byla původní <strong>garáž zakladatelů Hewlett-Packard</strong>, která bývá označována jako počátek Silicon Valley. Vtipné je, že garáž i přilehlý dům patří soukromým majitelům, kteří zde bydlí. Ochotně nám nicméně nabídli, že nás vyfotí, protože zrovna posedávali na terase. Celkově vypadali, že jsou na turisty zvyklí…no asi jim nic jiného nezbývá.</p><p>Po této krátké zastávce jsme se rychle přesunuli na vlakové nádraží, odkud jsme měli pokračovat na letiště v San Franciscu.</p><h3>Odlet</h3><p>Na nádraží jsme nicméně zjistili, že vlak nejezdí každých 15 minut, jak jsme předpokládali, ale pouze každou hodinu. A před chvílí nám samozřejmě ujel. V tu chvíli začala Martina trochu panikařit, na klidu nám nepřidala ani prodavačka v místním bistru, která pouze suše utrousila ‘che, tak to nestihnete’. Pohodu nám nevylepšily ani 2 přestupy, během kterých jsme si museli vždycky bleskově koupit jízdenky a prosit lidi, aby nás pustili ve frontě na lístky před sebe.</p><p>Nakonec jsme ale dorazili na letiště asi 30 minut před plánovaným odletem. Jak jsme běželi, nevšiml jsem si, že už jsme přímo na mezinárodním terminálu, takže jsem se zmateně ptal na informacích, kudy se tam dostaneme. Slečna mi zmateně opáčila, že už tu přece jsme, načež jsem málem padl na kolena a začal líbat podlahu. Martina to celé sledovala pobaveně z povzdálí a skoro vyprskla smíchy, když mi říkala: ,,Já vím celou dobu, že už jsme na mezinárodním terminálu, támhle je cedule.” Celé se to nicméně odehrálo tak rychle, že jsme si tuhle informaci prostě nestihli vyměnit. Po rychlém pohledu na tabuli odletů jsme si ale trochu oddechli, náš let měl 30 minut zpoždění.</p><p>Ze 30 minut se nicméně vyklubaly 3 hodiny a po 2 dalších hodinách čekání nám oznámili, že dnes nikam neletíme. Pouze oznámili, že nám na přepážce zajistí ubytování a poletíme možná zítra.</p><p>Na přepážce nám po další hodině čekání zařídili ubytování v hotelu Grand Hyatt, což byl nejlepší hotel, ve kterém jsme kdy byli (nejen v Americe). Ti, co stáli za námi (shodou náhod Slováci), ale už takové štěstí neměli, těm pouze řekli, ať si něco najdou sami a později jim to na základě účtenky proplatí. Tahle situace by pro nás byla děsivá, protože už jsme přečerpali limity na všech kartách a oba telefony jsme měli skoro vybité. Z toho nám vyplynulo poučení na příště, nejet s penězi na doraz a pořídit si powerbanku!</p><p>Dostali jsme i poukázky na jídlo, které jsme uplatnili za snídani do postele. Při placení mě naprosto šokovalo jejich vydřidušství — jednak cena za jídlo byla nadsazená, což dávalo smysl vzhledem k počtu hvězdiček hotelu, ale navíc se platilo ještě za donášku a zvlášť za obsluhu. Na účtence pak bylo ještě místo pro dýško. My to ale neplatili z vlastního, tak nám to bylo putna.</p><p>Nakonec jsme druhý den odletěli s mezipřistáními v Salt Lake City a Amsterodamu. Pokud by se vám taky něco podobného mělo stát (zpoždění / zrušení letu z technických důvodů), určitě si zažádejte o kompenzaci. Nám díky tomu zrušenému letu společnost Air France poslala víc, než kolik jsme za letenky původně zaplatili, což bylo příjemné pro stav našich vybílených účtů…</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*4LUyXDkIX6DCUrVtMbmd8Q.jpeg" /></figure><p>A to je vše přátelé, to byla naše cesta po západě USA. Příště se spolu podíváme na opačný konec světa — do Vietnamu!</p><p>Cheers bye</p><p>T+M</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=d49cdd884d64" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/na-cest%C3%A1ch/z%C3%A1pad-usa-san-diego-los-angeles-a-zdlouhav%C3%BD-n%C3%A1vrat-dom%C5%AF-d49cdd884d64">Západ USA — San Diego, Los Angeles a zdlouhavý návrat domů</a> was originally published in <a href="https://medium.com/na-cest%C3%A1ch">Na cestách</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Nejkrásnější parky západního USA — Zion, Bryce Canyon, Monument Valley]]></title>
            <link>https://medium.com/na-cest%C3%A1ch/nejkr%C3%A1sn%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD-parky-z%C3%A1padn%C3%ADho-usa-zion-bryce-canyon-monument-valley-aa3680b8554f?source=rss-3d4c5c146c3a------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/aa3680b8554f</guid>
            <category><![CDATA[usa]]></category>
            <category><![CDATA[travel]]></category>
            <category><![CDATA[monument-valley]]></category>
            <category><![CDATA[holidays]]></category>
            <category><![CDATA[grand-canyon]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Tomáš Bezouška]]></dc:creator>
            <pubDate>Thu, 29 Mar 2018 15:09:03 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2018-03-29T15:09:03.907Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Tři dny nám v Las Vegas stačily na to, abychom si uhnali žaludeční potíže, tak jsme byli rádi, že opět zamíříme do parků a zůstaneme tak dál od lákavých, šťavnatých burgerů. Prvních pár dní jsme sice jedli jen ovoce a jogurty, nakonec jsme se ale z toho vzpamatovali a zase jsme se vrhli na pizzu.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1000/1*oWVcRIFbX_DZFlHYoaei5Q.jpeg" /></figure><p>Zásoby jídla jsme si nakoupili ve Walmartu při opouštění Las Vegas. Amíci na nás trochu divně koukali, všichni měli v košíkách samé hotovky, párky na špejli, galony Coly, kdežto my jsme kupovali jogurty, ovoce, trochu celozrnného pečiva a obyčejnou vodu. Martiny se i jedna holčina u pokladny ptala, jestli držíme nějakou dietu, že jí by tohle vydrželo sotva do večera. Jelikož ji bylo jednodušší přeskočit než oběhnout, tak jsme jí to i věřili.</p><iframe src="https://cdn.embedly.com/widgets/media.html?src=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fembed%3Fmid%3D1RXWRX_7SJ8Z6q3-BescVlP3WkyY%26hl%3Den_US&amp;url=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fviewer%3Fmid%3D1RXWRX_7SJ8Z6q3-BescVlP3WkyY%26hl%3Den_US&amp;image=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fthumbnail%3Fmid%3D1RXWRX_7SJ8Z6q3-BescVlP3WkyY%26hl%3Den_US&amp;key=a19fcc184b9711e1b4764040d3dc5c07&amp;type=text%2Fhtml&amp;schema=google" width="600" height="450" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/5d6d1fe9e0b689e3d948f845e163160b/href">https://medium.com/media/5d6d1fe9e0b689e3d948f845e163160b/href</a></iframe><h3>Zion</h3><p>Naše první kroky (otáčky kol) vedly do parku <strong>Zion</strong>. Dorazili jsme tam celkem pozdě, až něco po poledni. Dopravu mají v parku i v přilehlém městečku Springdale vyřešenou dost dobře, parkovat se dá víceméně kdekoliv ve městě podél hlavní cesty nebo přímo na vyhrazeném parkovišti na začátku parku. Při vjezdu sice stála cedule, že už je plno, ale jelikož bylo už odpoledne, tak asi někteří návštěvníci stihli odjet a volných míst nakonec bylo spousta.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*eImdDUTnQDlqErc1NB_9ww.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*KocpxcP-D1Jjs4OP1a979A.jpeg" /></figure><p>Skrz park se dá zhruba do půlky jet autem, pak se ale musí pokračovat po hlavní silnici a tou ho opustit. Od parkoviště nicméně jezdí okružní shuttle bus (zdarma, v listopadu nejezdí), který má několik zastávek u zajímavých treků a vyhlídek. Všechny ty zastávky jsou vyznačené na mapce, kterou dostanete u vjezdu do parku. Někteří řidiči busů po cestě i něco nadšeně vyprávěli, takže jsme se i něco málo o Zionu dozvěděli. Druhá možnost je jít pěšky, podél hlavní silnice vede stezka.</p><iframe src="https://cdn.embedly.com/widgets/media.html?src=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fembed%3Fmid%3D1v4-mcpB8J-edTe707-8d-hzxq50%26hl%3Den_US&amp;url=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fviewer%3Fmid%3D1v4-mcpB8J-edTe707-8d-hzxq50%26hl%3Den_US&amp;image=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fthumbnail%3Fmid%3D1v4-mcpB8J-edTe707-8d-hzxq50%26hl%3Den_US&amp;key=a19fcc184b9711e1b4764040d3dc5c07&amp;type=text%2Fhtml&amp;schema=google" width="600" height="450" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/f8636db4a935ed98b23159c87915fb22/href">https://medium.com/media/f8636db4a935ed98b23159c87915fb22/href</a></iframe><p>Zion by si určitě zasloužil víc času, než jsme mu byli schopni věnovat. Moc pěkná může být <strong>Riverside Walk</strong>, kde se můžete brodit přímo řekou, nebo <strong>Angel’s Landing</strong>, což je výšlap na nejvyšší skalní útvar v okolí pro zdatnější jedince. Pokud máte rádi přírodu a rádi pochodujete, dejte si v Zionu klidně 2 dny, je to tam fakt kouzelný.</p><p>Park jsme posléze opustili po hlavní silnici směrem dál na východ. Po cestě jsme dali ještě krátkou zastávku a já jsem se prošel směrem ke <strong>Canyon Overlook</strong>, kde jsem měl celý Zion jako na dlani. Hned za tunelem je menší parkoviště tak pro 8 aut, kde můžete odložit vašeho čtyřkolového miláčka a vydat se na Overlook.</p><h3>Bryce Canyon</h3><p>Ze Zionu jsme ihned vyrazili do městečka Kanab, kde jsme přespali v hotelu <a href="https://www.booking.com/hotel/us/budget-inn-kanab.cs.html?aid=304142;label=gen173nr-1FCAEoggJCAlhYSDNiBW5vcmVmaDqIAQGYAQW4AQzIAQzYAQHoAQH4AQuoAgM;sid=4ff2ce7f1af81924bab04e52fa920be5">Travelodge Kanab</a>. Druhý den jsme hned vyrazili do <strong>Bryce Canyonu</strong>, kam jsme se hodně těšili a kde jsme si chtěli vynahradit turisticky trochu slabší včerejšek. Po asi 2 hodinové cestě jsme dorazili na místo a… byla taková mlha, že by se z ní i Rákosníček rozkrájel. Na parkovišti ještě bylo jakž takž vidět, ale kdekoliv jinde nebylo vidět ani na metr. Tak jsme se s Martinou aspoň vyfotili s bílou tmou a vydali se rozčarovaně zpět.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1000/1*cqSsgFQ4nsPTW-gxpVu5UQ.jpeg" /></figure><p>Po cestě zpátky jsme si všimli ukazatelů na <strong>Red Canyon</strong>, tak jsme u něj už celí zoufalí a naprosto bez očekávání zastavili. A dobře jsme udělali, po krátkém výšlapu se nám naskytl famózní výhled na celé okolí, které jsme měli jako na dlani. Jak se nám trochu zlepšila nálada, začali jsme zvažovat, jestli se ještě nevrátíme zpět to Bryce, možná se ta mlha stihla rozpustit. Nakonec jsme to ale zavrhli a vydali se na cestu do <strong>Cedar Breaks National Monument</strong>. Při sjezdu z hlavního tahu jsme si ale všimli cedule, že je silnice kvůli sněhu zavřená. Poté jsme jeli ještě do <strong>Pink Corral Sand Dunes</strong>, tam ovšem nechutně pršelo a ještě se platilo za vjezd (i když máte Annual Pass).</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*2U1yPWE0ZdkPbI5HVu2jlQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*TpkkGf8bUUg2Yb45I-cMwg.jpeg" /><figcaption>Red Canyon</figcaption></figure><p>Sečteno podtrženo, po najetých asi 200 km jsme viděli mlhu, déšť, zavřenou silnici a vnitřek našeho auta. Už nás také začalo pořádně vytáčet rádio. Jediné, co jsme za posledních několik dní slyšeli, byl Justin Bieber a vyprávění o Ježíši Spasiteli. Také to bylo prvně, co jsme se s Martinou prostřídali v řízení, zvládla to jak Schumacher 😉</p><h3>Page a okolí</h3><p>Nakonec se po našem úzkostlivém úpění vše v dobré obrátilo. Sluníčko vysvitlo, sníh roztál, mlha se rozpustila, rádio.. no, to pořád hrálo buď Biebera nebo vyprávělo o záchraně lidské duše, tak jsme si raději naladili šum. Před příjezdem do Page jsme se zastavili na <strong>Wahweap Overlook</strong> (sjeli jsme i přímo do městečka Wahweap, ale cesta podél zátoky byla zavřená). Po cestě na ubytování jsme taky navštívili monstrózní vodní elektrárnu <strong>Glen Canyon Dam</strong>. Poté jsme se už ubytovali přímo v <a href="https://www.booking.com/hotel/us/page-boy-motel.cs.html?aid=304142;label=gen173nr-1FCAEoggJCAlhYSDNiBW5vcmVmaDqIAQGYAQW4AQzIAQzYAQHoAQH4AQuoAgM;sid=4ff2ce7f1af81924bab04e52fa920be5">Page Boy Motelu</a>. První, co nás na městě zaujalo, byl počet kostelů. V ulici, kterou jsme přijeli (interně jsme si ji pojmenovali jako Church St.), jich bylo vedle sebe asi tucet, což nám přišlo trochu neúměrný k cca 7000 obyvatelům. Možná se všichni musí modlit, aby jim nepraskla přehrada.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1000/1*I3pWPMQ9NwiIjotTJAGAlg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*DlkCHk-FdEZzdMR6TYKFGQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*IDmjy00x-QPdBnG0iFpeFw.jpeg" /><figcaption>Glen Canyon Dam | Wahweap Overlook</figcaption></figure><h3>Horseshoe Bend</h3><p>Jelikož jsme byli ještě celí rozmrzelí z nevlídného počasí, tak jsme si řekli, že potřebujeme nějakou bombu, kterou si spravíme náladu. A tak Martina vydala rozkaz, nastavili jsme souřadnice a vydali se k <strong>Horseshoe Bend</strong>. Od parkoviště k němu musíte jít ještě asi 15 minut pěšky, takže nás docela překvapilo množství Američanů, kteří se rozhodli tuto strastiplnou a náročnou pouť absolvovat.</p><p>Fotky asi ani nepotřebují komentář, pohled to byl famózní. Je to místo, kde by člověk dokázal strávit půl dne a jen se kochat.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*zwt1U6ilIgJUHzeqNIshvg.jpeg" /></figure><h3>Antelope Canyon</h3><p>Druhý den jsme ráno mělo rezervaci v lower <strong>Antelope Canyon</strong>, který spravuje místní indiánské obyvatelstvo. <a href="http://lowerantelope.com/">Rezervace</a> se dá zařídit předem online, platí se pouze hotově na místě, Annual Pass nepříjímají. Platí se navíc i $8 za parkování, což nám přišlo docela hustý, jelikož se tam jinak než autem dostat nedá, a vlastně se jedná jen o kus plácku v poušti.</p><p>Cestou ke kaňonu jsme navíc zabloudili, v okolí jsou totiž 2 Antelope Canyony — lower a upper. Ukazatele nám byly méně než nápomocny, tak jsme nejprve úspěšně trefili k tomu druhému jmenovanému, odkud nás rychle poslali pryč. Druhý pokus už byl naštěstí úspěšný, protože jsme jeli pozdě. Na místě to vypadalo podobně jako v Death Valley — parkoviště, všude okolo poušť, suché záchody a šílenej pařák.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1000/1*qLh-0uHpLI1dDMQbUF44kA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1000/1*QID6UZzCGMq-L3rmt3vK7A.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1000/1*xRCSytF3nzXbWTv2djq00g.jpeg" /><figcaption>Antelope Canyon</figcaption></figure><p>Průchod Antelope Canyonem trvá velmi pohodovým tempem skupině asi 15 lidí kolem hodinky. Průvodkyně nám toho po cestě moc neřekla, ale aspoň nás vždy upozornila na vtipný skalní útvary (třeba připomínající smějícího se žraloka). Po cestě jsme potkávali i další skupinky, někteří byli profíci se zrcadlovkama. Ti nervózně vyčkávali na optimální světlo a házeli vražedné pohledy na nás amatéry, že jim kazíme záběry. Nejlepší světlo je mimochodem mezi 11h-13h, ale záleží na konkrétní světelnosti.</p><p>Jinak buďte připraveni na to, že v případě nepříznivého počasí se může tour zrušit. Kaňon se totiž dokáže při dešti bleskově zaplavit (flesh flood). My měli kliku, záplava proběhla přes noc.</p><h3>Hanging gardens trail</h3><p>Poslední zajímavostí, kterou jsme v okolí Page absolvovali, byla túrka <strong>Hanging Gardens Trail</strong>. Byla to celkem nenáročná, dobře značená procházka. Zpátky jsme to pro zpestření vzali trochu pankově přes skaliska. Taky bylo fajn, že o téhle stezce moc lidí neví, takže jsme celou cestu šli sami a měli klid od turistů.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Ursx7vsV9hsmvKi2-wBZ_g.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1000/1*UW1W6SaB_0mNe02tyRgxNw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1000/1*CNliyyrni4Cl-7xDz7PRoA.jpeg" /><figcaption>Hanging Gardens Trail</figcaption></figure><h3>Monument Valley</h3><p>Naší další zastávkou bylo <strong>Monument Valley</strong>. Opět zde neplatí Annual Pass (platí se $20 za auto). Je zde jedna offroad trasa, kvůli které jsme vlastně měli celou dobu půjčené SUV, a jedná pěší trasa. Prvně jsme se vydali autem, cesta byla nezpevněná, ale na začátku trasu hákovala těžká technika, takže se možná bohužel chystají asfaltovat.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Ar6fVAfgqQGqgVS4P_lTrQ.jpeg" /></figure><p>Po cestě jsme potkávali většinou další terénní auta, jen sem tam jsme zahlédli menšího sedana. Dokonce jsme potkali jednoho ostrostřelce s karavanem, ale ten si dobrodružství po prvních pár set metrech rozmyslel a otočil to směr civilizace. Osobně si myslím, že se to dá zvládnout i bez SUV, ale zase jsme mohli trasu projet trochu svižněji, což Martina občasnými výkřiky (ne)oceňovala :)</p><p>Ale je pravda, že píchnout tu by bylo moooc zajímavý.</p><p>Po cestě se nachází spousta vyhlídek a zastávek, takže může každý jet svým tempem, případně se vykempit a udělat si menší piknik přímo uprostřed parku. Nám celé dobrodružství zabralo asi 3 hodiny a fakt jsme si to užili.</p><p>Při cestě z Monument Valley jsme zjistili 2 věci. Jednak jsme měli skoro celou cestu špatný čas, protože se Monument Valley nachází na pomezí Arizony a Utahu, dvou států, které jsou sice ve stejném časovém pásmu, ale Arizona na rozdíl od Utahu nemá DST — Letní čas.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*pXtW2DmEBneBF8F2MjulKg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*9icuql1vFnFgYb50c279Hw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*3E0RoATCjJJGqstE6V-_4w.jpeg" /><figcaption>Monument Valley</figcaption></figure><p>Druhá věc byla o něco málo horší, na benzince mi totiž nevzali ani jednu ze tří karet, které jsme měli s sebou. Naštěstí jsme měli ještě nějaký cash, nicméně při představě, že nemáme zaplacený ještě tři další hotely, se mi trochu protočily panenky a začali jsme propočítávat, na čem ušetříme. Posléze jsme zrekapitulovali naší situaci a uvědomili si, že z jedné karty se dá ještě vybírat a druhá má dostupné internetové bankovnictví přes mobil, kde jsme si mohli zvýšit limit (hanba Komerční Bance, u které máte na mobilu smůlu). Nakonec se nám v průběhu pobytu odblokovala i další karta, hádám, že za to mohly různé blokace v hotelech, které se zruší až po několika dnech, ale celou dobu se počítají do celkového limitu.</p><h3>Grand Canyon</h3><p>Do Grand Canyonu jsme se hodně těšili, ale hned zpatra se musím přiznat, že to pro mě bylo největší zklamání z celého výletu, když nepočítám mlhu nebo uzavřené silnice. Původně jsem si celý park představoval tak nějak velkolepěji a barevněji. Možná už jsme ale jen byli zmlsaní z předchozích parků. Pravdou je, že Monument Valley na nás udělalo velký dojem, který se těžko trumfne.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*9KbGzSjFxc2YJsAJEB80dw.jpeg" /></figure><p>Stejně jako u ostatních parků se v Grand Canyonu musíte z větší části pohybovat autem, kdy vlastně jezdíte na vrchní části kaňonu a zastavujete u různých vyhlídek, kterých je opravdu mnoho. Parkoviště jsou ale relativně malá, dvakrát se nám stalo, že jsme obsadili poslední volné místo, takže během léta tu musí být natřískáno. V hlavní části, kde jsou informace, restaurace a větší parkoviště, zároveň začíná trasa směrem do nitra kaňonu. Ta se doporučuje absolvovat pouze s přespáním v místní chatě, dát si sestup i výšlap na jeden den je prý pořádná makačka. Daná chata ovšem byla už půl roku dopředu obsazená, takže jsme túru nešli.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*GkLvHUhsinTuuulAo9O5og.jpeg" /></figure><h3>A to je pro dnešek vše</h3><p>Po opuštění Grand Canyonu jsme se vydali to města Flagstaff, kde jsme přespali v hotelu <a href="https://www.booking.com/hotel/us/autolodge-motel.cs.html?aid=304142;label=gen173nr-1FCAEoggJCAlhYSDNiBW5vcmVmaDqIAQGYAQW4AQzIAQzYAQHoAQH4AQuoAgM;sid=4ff2ce7f1af81924bab04e52fa920be5">Travel Inn Flagstaff</a>, který teda nebyl nic moc. Nedovírala okna, takže jsme si řekli o jiný pokoj, v něm to ale zase docela smrdělo. Byli jsme tam ale jen jeden den, tak jsme to zkousli. Odtud jsme se dále vydali směrem do San Diega, kde jsme vrátili auto, a pak dál na sever do Los Angeles a San Francisca. Ale o tom zase příště.</p><p>Cheers bye!</p><p>T+M</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=aa3680b8554f" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/na-cest%C3%A1ch/nejkr%C3%A1sn%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD-parky-z%C3%A1padn%C3%ADho-usa-zion-bryce-canyon-monument-valley-aa3680b8554f">Nejkrásnější parky západního USA — Zion, Bryce Canyon, Monument Valley</a> was originally published in <a href="https://medium.com/na-cest%C3%A1ch">Na cestách</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Západ USA — Fabulous Las Vegas]]></title>
            <link>https://medium.com/na-cest%C3%A1ch/zapad-usa-las-vegas-60e3f4e295cb?source=rss-3d4c5c146c3a------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/60e3f4e295cb</guid>
            <category><![CDATA[las-vegas]]></category>
            <category><![CDATA[usa]]></category>
            <category><![CDATA[travel]]></category>
            <category><![CDATA[travel-tips]]></category>
            <category><![CDATA[roadtrip]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Tomáš Bezouška]]></dc:creator>
            <pubDate>Thu, 29 Mar 2018 14:53:10 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2018-03-29T14:53:10.283Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Po několika dnech strávených v parcích bylo načase si opět odskočit do města. Las Vegas je známé jako město kasín, uspěchaných svateb a přemrštěných cen za úplně všechno. To platí dvojnásob, pokud přijedete stejně jako většina Američanů, kteří neví co s penězi, o víkendu. My jsme proto záměrně dorazili ve středu a v pátek už jsme ujížděli pryč z města neřesti, abychom se vyhnuli hlavnímu náporu lidí a dvojnásobným cenám za ubytování. <strong>Tip!</strong> Když už jsme u těch cen, dávejte si pozor, kolik doopravdy dělají různé poplatky u jednotlivých hotelů. Každý hotel má totiž jiný denní “resort fee”, což není nic jiného než způsob, jak se hotely snaží na první pohled vypadat levně a následně nepozorného turistu okrást. Plus uvedené ceny jsou většinou bez daně.</p><p>V Las Vegas jsme si omrkli dvě části — Downtown, dá se říct takové skoro centrum, kde jsme se stavili při příjezdu do města, a Strip, což už je asi všemi známá, pulzující část města se zmenšeninami světoznámých památek a všemi většími hotely. Na Stripu, respektive kousek od něho, jsme také měli zajištěné ubytování.</p><iframe src="https://cdn.embedly.com/widgets/media.html?src=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fembed%3Fmid%3D1ibng4bSL8O42Ql_CB9nflv-9r68%26hl%3Den_US&amp;url=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fviewer%3Fmid%3D1ibng4bSL8O42Ql_CB9nflv-9r68%26hl%3Den_US&amp;image=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fthumbnail%3Fmid%3D1ibng4bSL8O42Ql_CB9nflv-9r68%26hl%3Den_US&amp;key=a19fcc184b9711e1b4764040d3dc5c07&amp;type=text%2Fhtml&amp;schema=google" width="600" height="450" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/bfaccf0a4c7cdc5cfa47535e6d31205d/href">https://medium.com/media/bfaccf0a4c7cdc5cfa47535e6d31205d/href</a></iframe><h3>Downtown</h3><p>Po příjezdu do Downtownu jsme bez problému zaparkovali (viz mapka), na automatu jsme zadali číslo stání, které bylo napsané na obrubníku, zaplatili (šlo to i kartou) a to bylo celý. Ani jsme nemuseli dávat žádné potvrzení za okno. Naše první kroky potom vedly kam jinam než do restaurace <a href="http://www.heartattackgrill.com/">Heart Attack Grillu</a>, která podle vlastního sloganu “bojuje s anorexií od roku 2005”. Možná si říkáte, kristepane, zase něco o jídle, ale takoví prostě jsme. Když už někam cestujeme, tak chceme vyzkoušet i tamní kuchyni. Konzervy do sebe můžeme tlačit, až nám vypadaj zuby :)</p><p>Heart Attack Grill (jesti umíte anglicky, tak určitě mrkněte na jejich <a href="http://www.heartattackgrill.com/">web</a>) byl vážně super zážitek. Při příchodu nás oblíkli do nemocničního anděla a usadili. Po chvilce přišla servírka v oblečku sexy sestřičky a prošla s námi jejich menu. Přitom jasně zdůraznila, že Cola Light je sprosté slovo a v jejich nabídce ji nenajdeme. Pokud bychom prý hodně poprosili, tak by možná mohla sehnat běžnou vodu, která ovšem stála stejně jako Cola. Dalším důležitým pravidlem této restaurace bylo, že kdo si objedná burger nebo hot dog a nedojí ho, dostane na zadek. S těmito slovy se servírka zvedla, přešla k vedlejšímu stolu a odvedla si provinilce, který svoji porci nedojedl. Postavila ho ke sloupu uprostřed restaurace a veřejně mu obřím dřevěným pádlem několikrát naplácala. A vypadalo to, že ji to celkem baví, protože chlapík párkrát vykřikl a celej v obličeji zčervenal. Hned jsem měl o něco menší hlad.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*CRDoTSdIZFE9JvIlCn9exg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*8wR9Qe3mJ9wAyX0qQ25wPg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*sgS4V5i7UIMDs6NosySUJw.jpeg" /><figcaption>Jez nebo dostaneš na zadek!</figcaption></figure><p>Hned vedle veřejného pranýře stála váha. Ta tam nebyla jen tak bezúčelně, jedlíci přes 350 lbs (~158 kg) totiž jí v tomto podniku zadarmo. Tohle číslo bychom s Martinou nedali ani dohromady, ale jeden člověk za tu dobu, co jsme v restauraci seděli, tuto metu pokořil, za což byl odměněn vřelým potleskem. On sám se poté odměnil 6 patrovým burgerem, který by běžné africké rodině vystačil na týden.</p><p>Když jsme jedli, chodila nás naše servírka pravidelně kontrolovat a jak jsem se začínal potit, ona se začala potutelně usmívat. Nakonec jsem se ale hecnul a celý hot dog snědl, což ji očividně zklamalo. Martina se bála nechat na talíři nesnědenou cibuli, ale ta jí nakonec prošla bez výprasku.</p><p>Jinak celkově je tato restaurace velmi tematická, víno se například servíruje v nemocničních kapačkách, panáky zase v krabičkách na léky, stejně jako celá místnost byla vyzdobena pozměněnými plakáty (Burger Wars, Poslední večeře s burgery atd.). Vtipný mají i účet, kde položku “daň” mají pojmenovanou jako “výpalné pro naši rozhazovačnou vládu”. Docela překvapivě se dalo platit pouze cash.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*M8DmH-IU18qy0lQxJmYlKQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*d_lpSWVC8wc6Z_p_ncrn1w.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*lYHNf4IbTTLayjslMj9S4Q.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*5fTmML4vPMqrdZniy3P5zw.jpeg" /></figure><p>Značně posilněni vydatným jídlem jsme se vykutáleli z restaurace a prošli si hlavní promenádu Downtownu, kde se jak jinak nacházela hlavně kasína. Nic nás tu až tolik nezaujalo, tak jsme se jeli ubytovat ke Stripu.</p><h3>Strip</h3><p>Ubytování splašila Martina v akci v hotelu <a href="http://www.booking.com/hotel/us/wild-wild-west-gambling-hall.cs.html?aid=357024;label=gog235jc-hotel-XX-us-wildNwildNwestNgamblingNhall-unspec-cz-com-L%3Acs-O%3AwindowsSnt-B%3Afirefox-N%3AXX-S%3Abo-U%3AXX;sid=2de74a7e9cae8cbc5752682da50fa1be;dcid=1;dist=0&amp;sb_price_type=total&amp;type=total&amp;">Days Inn Las Vegas at Wild Wild West Gambling Hall</a> (zkuste to říct 3x rychle za sebou), který se nachází přes silnici za Stripem (mimochodem Strip v tomto případě neznamená Strip Tease, ale “Pruh”). Hotel byl celkem fajn, ačkoliv se recepce nacházela hned vedle hracích automatů. V areálu se nacházel taky bazén, což nám přišlo celkem vhod, jelikož teploty atakovaly 35 °C. Pěšky to bylo z hotelu ke Stripu asi 10–15 minut, což z něho vzhledem k ceně dělalo ideální ubytovací základnu. Teoreticky se dá <a href="https://www.vegas.com/transportation/parking-garages/">zdarma zaparkovat v areálech některých hotelů</a>, ale nechtělo se nám to riskovat, tak jsme šli na Strip pěšky. Cestou jsme potkali spoustu individuí — zpívající skupinky, opilce, Spider Mana, různé dvojníky… Byla to prostě pestrá podívaná. Vegas bejby!</p><p>Kam se určitě vyplatí se podívat:</p><ul><li><a href="https://www.youtube.com/watch?v=UKV5NxgpdkU">Mirage Volcano</a> — umělý “vulkán” který srší “lávu”</li><li><a href="https://www.youtube.com/watch?v=iNQpcDuE6e4">Fountains of Bellagio</a> — zpívající fontána (menší než ta v <a href="http://nacesta.ch/2015/10/03/hura-do-dubaje/">Dubaji</a>)</li><li>Fabulous Las Vegas sign — cedule vítající návštěvníky jedoucí do města z jihu</li><li>Caesar’s Palace</li><li>The Venetian hotel</li><li>Luxor Hotel</li><li>… všechno na Stripu kolem čeho projdete, neboť nudit se rozhodně nebudete</li></ul><p>Všechny hotely mají volně přístupná lobby, do nichž můžete nakouknout. Kromě monstrózních kasín se v nich nachází celá obchodní centra. Třeba v Caesar paláci se můžete bez problému ztratit v labyrintu jeho chodeb. S Martinou jsme chvíli váhali, jestli si třeba nevsadíme aspoň pár doláčů, nakonec jsme ale odolali a raději si dopřáli nějaké ty drinky. The Venetian má pěknou venkovní promenádu, která připomíná Benátky, dokonce si můžete pronajmout i Gondolu s italsky zpívajícím gondoliérem.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*XZJltjXb9Q4iKdbyExUJew.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*zknQTIxxkbMXT8NwuhzI5A.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*09i_XX4SGor4vmwCkZDYFA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*CGVUcyIAnFuMSu1tGYOwxQ.jpeg" /></figure><p>Každá větší americká firma má na Stripu svoji větší nebo menší pobočku (spíš tu větší), my jsme se samozřejmě podívali do několika z nich — Coca Cola, M&amp;M’s, Harshley’s, Bubba Gump Shrimp Company. Třeba v obchodu Coca Coly jsme si koupili na památku jelení loje s různými příchutěmi (Sprite, vanilková Cola, Fanta…). Ve druhém patře měli oblečení a ve třetím byla menší restaurace, kde se pořádaly crazy ochutnávky různých exotických příchutí Coly, které se ani normálně neprodávají.</p><h3>Welcome to Fabulous Las Vegas</h3><p>Jedno z míst, kde zaručeně potkáte spoustu turistů, je cedule “Welcome to Fabulous Las Vegas” — “Vítejte v úžasném Las Vegas”. To je celý. Je tam opravdu pouze cedule, před kterou se všichni včetně nás chtějí vyfotit a dokonce se na tu fotku stojí fronta. Jelikož cedule se nacházela už kapík dál od našeho hotelu, jeli jsme sem autem, který jsme nechali zaparkovaný v postranní uličce, ještě asi 15 minut chůze od cedule. To jsme totiž ještě netušili, že hned za cedulí je obrovské parkoviště (zdarma), které slouží turistům. Holt jsme za těch skoro 10 dní na cestě ještě nezačali přemýšlet jako praví Amíci, abychom si lenivě zajeli až k nápisu.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*X1x-uSK4gYhJpE6Y7IapfA.jpeg" /></figure><p>Před cedulí se táhla slušná fronta, tak jsme se do ní poslušně zařadili. Když už před námi bylo jen pár lidí, všimli jsme si, že je na místě týpek, který každého vyfotí. Jako správní Češi jsme se snažili vypozorovat, jestli mu lidé dávají nějaký peníze a většina dávala. To nás trochu nakrklo, stejně jako dva další Čechy, kteří stáli před námi, tak jsme na sebe vzájemně mrkli a rychle se domluvili, že se vyfotíme sami mezi sebou. Týpek viděl naše rozpaky, tak nám rychle řekl, že ho platí přímo město a že mu nic dávat nemusíme. Stál tam jen proto, aby focení rychleji odsýpalo.</p><p>Po cestě zpět jsme se mrkli do <a href="http://lasvegasharleydavidson.com/">Harley Davidson</a>, obchodu s choppery, a ještě také zabloudili do <a href="https://www.luxor.com/en.html">Luxoru</a>, který mimo jiné láká na vystoupení <a href="https://www.youtube.com/watch?v=fLlAxq5TaL4">Blue Man Group</a>. K vidění je toho ve Vegas fakt dost, asi největší reklamu měl všude David Copperfield. Všechny tyhle vystoupení jsou ale dost mastný, takže jsme nic z toho neabsolvovali.</p><h3>Válenda u bazénu</h3><p>Druhý den jsme si dali dopoledne trochu voraz, jen jsme se natáhli k bazénu. Po chvilce relaxu se k nám ovšem připojil Amík a to byl teprve zážitek. Na dovolené byl sám a společnost mu dělal jen chladící box s pivem. Když jsme mu řekli, že jsme z Český republiky, tak nám nevěřil, že taková země vůbec existuje. Jenom věděl, že jeho děda pocházel z Německa. Pak jsme se v rámci konverzace dostali docela na tenký led, když se nás zeptal, jak to máme v zemi s muslimy. No a korunovali jsme to tím, že jsme mu řekli, že jsme ateisti. V tu chvíli jsme museli naši konverzaci urychleně ukončit a vydat se do města — na jídlo samozřejmě.</p><h3>Odpolední obžérství</h3><p>První pit-stop jsme měli v <a href="http://www.hersheys.com/chocolateworld/las-vegas">Harshley’s Chocolate World</a>, kde jsme si dali největší možný brownie se vším. Dál jsme chtěli stihnout Happy Hours v jednom baru v Caeser’s Palace, jak už jsem ale psal výše, ten komplex je tak obrovský, že jsme prostě daný podnik nenašli. Trochu otrávení jsme ještě hledali nějaký jiný bar s Happy Hours, ale dost podniků mělo narváno. No jo, chlast a Vegas jdou prostě dohromady. Nakonec jsme ale jeden bar, kde jsme se trochu zmrskali ještě před večeří, našli, načež jsme se vydali směrem k našemu hlavnímu cíli — <a href="https://www.gordonramsayrestaurants.com/burgr/">Burgr</a> <a href="https://www.gordonramsayrestaurants.com/">Gordona Ramsaye</a>.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Wn5inBfB-ngmq0zTI6MwpQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*EjScGUubZMyqOq7cWzTyOQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*0Fp44-uTEgjF4cMZuZUkbA.jpeg" /></figure><p>Před restaurací se táhla i ve 20:15 slušná fronta, takže jsme si asi 15 minut počkali, nicméně když jsme odcházeli, byla fronta alespoň dvojnásobná. K jídlu jsme si dali každý vlastní burger a napůl sladký hranolky a shake. Teď zpětně byly hranolky i shake špatný nápad. Shake nám úplně nesedl, protože jsme byli naprosto přežraný a stěží jsme se pak dokutáleli do hotelu. Sladký hranolky byly spouštěčem zažívacího pekla pro Martinu. Chuděře jí bylo zle ještě další 2 dny a musela se nechat převážet na lehačku na zadních sedadlech našeho auta. Po návratu do Čech jsme pak zjistili, že má alergii na batáty, z nichž byly ty sladký hranolky udělaný. Mně se pro jistotu udělalo zle až druhý den po odjezdu z Vegas. Tělo asi stávkovalo z přemíry burgerů a nezdravýho americkýho jídla:-D.</p><h3>Zpět do parků</h3><p>Po týhle zkušenosti jsme otočili v našich stravovacích návycích a dalších několik dní nejedli nic jinýho než ovoce, jogurty a lehčí jídla. Další burger jsme si dali až po víc jak týdnu. Zajímavou storkou je ovšem situace, kdy šla Martina nakoupit do Walmartu. Poté, co na pult vyskládala ananas, jahody, sýry, sušené maso, celozrnné pečivo apod., se jí pokladní zeptala, jestli drží dietu. Na to jí Martina odpověděla, že to je normální jídlo pro nás dva na několik dní a pokladní jen nevěřícně koukala. To jen potvrzuje, že většina Amíků takhle zdravě prostě nenakupuje. A opravdu, všichni nakupující kolem měli v košíkách samé polotovary, párky a sladkosti…</p><p>Tímto jsme se tedy rozloučili s Las Vegas a vydali se opět směrem k dalším parkům. V seznamu jich bylo stále dost — Zion, Bryce Canyon, Monument Valley, Grand Canyon… Ale o nich zase příště.</p><p>Tak cheers bye</p><p>T+M</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*zw38SBaueFhS98NcR750Ow.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*VMB4BsVyV3kuTF-fXG8nhw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*__2lYrd3Zbl_GJVUsgQuoA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*8_6ZzBkxZSUaMzera52oeA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*E9G8kBu5XbtjVjaIPIIaNg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*cybcaiTcw8wYMFQCg74RFA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*MO2I_yYsnfk4Dd3YGOeYrg.jpeg" /></figure><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=60e3f4e295cb" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/na-cest%C3%A1ch/zapad-usa-las-vegas-60e3f4e295cb">Západ USA — Fabulous Las Vegas</a> was originally published in <a href="https://medium.com/na-cest%C3%A1ch">Na cestách</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Západ USA — park, kam se podíváš]]></title>
            <link>https://medium.com/na-cest%C3%A1ch/z%C3%A1pad-usa-park-kam-se-pod%C3%ADv%C3%A1%C5%A1-8ef4f19ddc7b?source=rss-3d4c5c146c3a------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/8ef4f19ddc7b</guid>
            <category><![CDATA[travel-tips]]></category>
            <category><![CDATA[usa]]></category>
            <category><![CDATA[yosemite]]></category>
            <category><![CDATA[travel]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Tomáš Bezouška]]></dc:creator>
            <pubDate>Thu, 29 Mar 2018 14:27:14 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2018-03-29T14:27:14.275Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Po příspěvku o autě jsme si říkali, že bychom si mohli trochu ,,zaparkovat”. První etapa našeho parkuru vedla přes Yosemite, Sequoia National Park a Death Valley. Naprostá většina parků, do kterých jsme měli během našeho road tripu zamířeno, akceptovala Annual Pass. Tuhle kartičku jsme si koupili ještě v Čechách od veksláka za polovic, dají se na ní totiž načmárat 2 podpisy. Takže pokud si ji zakoupíte jako první majitel, můžete ji zcela jednoduše po návratu do Čech dál střelit, zájemců je fakt hodně. Tohle byl i náš záložní plán, pokud bychom náhodou Pass nesehnali před cestou.</p><p>S Passem (neplést s <a href="https://www.youtube.com/watch?v=DCbiJVGPob8">Pussy</a>) nás všude vítali s otevřenou závorou a celkem dost jsme díky němu ušetřili (průměrně byla cena za vjezd do jednoho parku $20, my jsme platili $40 za ten přeprodaný Annual Pass a byli jsme celkem asi v 7 parcích).</p><p>Taky je dobrý nápad mít před vjezdem do parku dotankováno a mít s sebou spoustu vody a pokud možno i jídla. Typický americký park totiž rozhodně svou rozlohou nepřipomíná Šumavu, ale spíš takové Švýcarsko. To platí dvojnásob u Death Valley, kde jsme sice nějaké benzínky potkali (celkem asi 2), ale měli ceny s nehoráznou přirážkou.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*xFTFETMV4DKuY5Xxr2-5-g.jpeg" /></figure><h3>Yosemite</h3><p>Než jsme se vydali přímo do Yosemitu, jeli jsme se nejdřív ubytovat do městečka Mariposa, hned na okraji parku. A když píšu hned na okraji, mám na mysli hodinu cesty k závoře. Ubytování probíhalo docela vtipným způsobem, recepce byla zavřená, jen na verandě jsme potkali rodinku, která tam už bydlela. Paní byla buď známá majitelů, nebo jim ukradla klíče, každopádně nás po chvilce šmátrání v různých šuplíkách ubytovala.</p><p>V Yosemite jsme původně chtěli spáchat několik túr, nakonec jsme ale z časových důvodů byli rádi, že jsme stihli alespoň jednu z nich. Ačkoliv teď zpětně hodnotím Yosemite jako ten nejslabší ze všech námi navštívených parků (možná proto, že byl nejvíc “evropský”), v momentě, kdy jsme jím projížděli, jsem byl ohromen okolní přírodou a vodopády. Nejdřív mě trochu mrzelo, že budu muset celou dobu řídit, nakonec se ale plně projevil americký důraz na autoturistiku. V parku totiž byly mnoha proudé silnice s parkovací řadou po obou stranách, takže se dalo stavět doslova každých 100 metrů a kochat se výhledem.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*QdBapthdozDtsGTVU0wjMQ.jpeg" /></figure><p>Po příjezdu jsme ihned zpozorovali cedule “Nenechávejte volně jídlo v autě, medvědi jej vycítí a vlezou vám do auta”, tak jsme si jen jednou kousli do našich krůtích sendvičů, nechali je ležet na zadním sedadle našeho fára a vyrazili směr vodopád Vernal Fall (po Misty Trail — 4.8 km). Cestu z parkoviště k začátku výšlapu jsme si jako správní autoturisté zkrátili shuttle busem, pak už to bylo jen do kopce po svých. Protože jsme věděli, že už je docela pozdě, zvolili jsme celkem vražedné tempo, až jsme místy běželi do kopce, abychom alespoň zahlédli jeden z vodopádů zblízka. Martině stačila druhá foto pauza těsně u vodopádu, já se rozhodl dostat se až na jeho vrchol, což se mi nakonec za cenu promočeného trika povedlo.</p><p>Teď zpětně nás ani moc nemrzí, že jsme toho v Yosemitu víc nestihli, ostatní parky nám to svou krásou vynahradily.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*TzyvaVmB2atshwBlS-_UnQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*eyrK04-LunoueTZG59PzHA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*O_pXZtPAR61xNo8GP2MxtQ.jpeg" /><figcaption>Yosemite — Vernal Fall</figcaption></figure><p>Yosemite má docela kvalitní síť silnic, parkovišť, shuttle busů i jídelních koutů, takže budete pořád na dosah civilizace, což je škoda i výhoda zároveň. Dobrým výchozím bodem, kde jsme zanechali auto, je parkoviště Curry Village, odkud jezdí dvě trasy shuttle busů. <strong>Tip!</strong> Nejezděte do Yosemitu dříve než v květnu, kdy jsou teprve všechny silnice odklizené od sněhu a otevřené pro návštěvníky. Za naší dubnové návštěvy byla omezená průjezdnost silnice 120 napříč parkem, takže jsme nemohli projet na západ parku a navštívit třeba krásné městečko duchů Bodie. Dále byl zavřený Glacier Point a celá přilehlá oblast včetně fotogenického Tunnel View.</p><h3>Sequoia</h3><p>Druhý den ráno jsme z Mariposy vyrazili rovnou směrem Sequoia National Park. A to jsme teprve zažili pořádnou autoturistiku. Autem jsme po parku pojížděli asi hodinu po slušných serpentýnách (se spoustou zastávek s výhledy), než jsme vůbec zahlédli první obří sekvoje. V srdci parku samotného je pak množství zajímavostí (průjezd padlou sekvojí — Tunnel Log) a krátkých túr, které jsme absolvovali. Co mě docela překvapilo, byly zbytky sněhu, které se tu i v dubnu stále držely. Kvůli tomu byly opět zavřené i některé silnice, naštěstí to ale Martina předem zjistila a při plánování zohlednila.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*JrFPlK9_KydLwhOQnMue0A.jpeg" /></figure><p>Co jsme tu podnikli za túrky, které zároveň doporučujeme jako “MUST DO’S” :</p><ul><li><strong>Moro rock Trail</strong> — Krásná vyhlídka z obrovského balvanu, který pomalu během let mění svou polohu. U výchozího bodu je samostané, ale poměrně malé parkoviště. Túra je dlouhá cca 0.9 km a začíná na <a href="https://www.google.cz/maps/place/36%C2%B032&#39;43.6%22N+118%C2%B045&#39;55.9%22W/@36.5454515,-118.7677054,17z/data=!3m1!4b1!4m5!3m4!1s0x0:0x0!8m2!3d36.5454472!4d-118.7655167?hl=en">Crescent Meadow Road</a>.</li><li><strong>General Sherman tree Trail</strong> — Naučná stezka, která vede z kopce dolů po upraveném terénu k objemově největší sekvoji na světě. Délka pěší túra je cca 1.6 km a začíná u obrovského parkoviště zde: <a href="https://www.google.cz/maps/place/36%C2%B034&#39;55.3%22N+118%C2%B045&#39;03.0%22W/@36.5820432,-118.7530304,17z/data=!3m1!4b1!4m5!3m4!1s0x0:0x0!8m2!3d36.5820389!4d-118.7508417?hl=en">Wolverton Road</a>.</li><li><strong>Big trees trail</strong> — Naučná stezka v délce cca 2.5 km, která vede mezi obřími sekvojemi. Přímo na jejím začátku se nachází malé parkoviště pro asi 8 aut, které však bylo plné, když jsme tam my přijeli. Auto jsme tedy nechali na nedalekém centrálním parkovišti naproti Giant Forest Museum a cestu k naučné stezce si zkrátili lesem po vyznačené pěšině. Začátek trasy zde: <a href="https://www.google.cz/maps/place/36%C2%B033&#39;56.6%22N+118%C2%B046&#39;20.5%22W/@36.565721,-118.7745554,17z/data=!3m1!4b1!4m5!3m4!1s0x0:0x0!8m2!3d36.5657167!4d-118.7723667?hl=en">Generals Highway</a>.</li><li>Už zmíněný průjezd skrz <strong>Tunnel Log</strong>, což je obří spadlá sekvoje, do níž byl vyřezán otvor — tunel pro průjezd autem. Jedná se o takovou krátkou fotozastávku, kterou naleznete <a href="https://www.google.cz/maps/place/36%C2%B033&#39;09.0%22N+118%C2%B045&#39;40.0%22W/@36.5525043,-118.7632998,17z/data=!3m1!4b1!4m5!3m4!1s0x0:0x0!8m2!3d36.5525!4d-118.7611111?hl=en">zde</a>.</li></ul><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/150/0*KGRyE0n4X5VvusgT.jpg" /></figure><p>Sequoia — Tunnel Log</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/150/0*p0TVAjhkNw9OyAX4.jpg" /></figure><p>Sequoia — Moro Rock</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/150/0*cqi2adeUfvEdzvh0.jpg" /></figure><p>Sequoia — Moro Rock (výhled)</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/150/0*jQWT4FhigFufcyRb.jpg" /></figure><p>Sequoia — General Sherman</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/150/0*ZgFcyj4ghpv_URM9.jpg" /></figure><p>Sequoia — Big Trees Trail</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/150/0*F7Fhijx55HuYzf6s.jpg" /></figure><p>Sequoia — Big Trees Trail</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/150/0*Xwyb6Pxsv6cLpzzZ.jpg" /></figure><p>Sequoia — Moro Rock</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*1Bi38dh4YkF9YeReHg4lMg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Lz-BYuoXKb6Sk0x2OvRfXg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*nXd5tMu7is2RHOqWaLgwsg.jpeg" /><figcaption>Sequoia — Moro Rock (výhled) | Mono Rock | Big Trees Trail</figcaption></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*ngcR9itUay8sP7JaMPKapA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*wX-nIj1JISqBXXdeEiOUHA.jpeg" /><figcaption>Sequoia — Big Trees Trail | Tunnel Log</figcaption></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*cUP41LVBcEsraHebw8I1vA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*MksrLrfx9oisOzWLpJk-QQ.jpeg" /></figure><iframe src="https://cdn.embedly.com/widgets/media.html?src=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fembed%3Fmid%3D1uoB7DgCxeufrn8C-Nac3fg7TBKg%26hl%3Den_US&amp;url=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fviewer%3Fmid%3D1uoB7DgCxeufrn8C-Nac3fg7TBKg%26hl%3Den_US&amp;image=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fthumbnail%3Fmid%3D1uoB7DgCxeufrn8C-Nac3fg7TBKg%26hl%3Den_US&amp;key=a19fcc184b9711e1b4764040d3dc5c07&amp;type=text%2Fhtml&amp;schema=google" width="600" height="450" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/a5f163982a3ce73955e7a2e933f463c2/href">https://medium.com/media/a5f163982a3ce73955e7a2e933f463c2/href</a></iframe><p>Je třeba zmínit, že stezek (“trails”) zde bylo spousta s různými vzdálenostmi a obtížnostmi. Jelikož nám nešlo o pochodování jako takové, ale spíš o jeho obsah, tak jsme většinou volili kratší stezky podle doporučení bloggerů nebo z brožurky, kterou dostane každý návštěvník při vjezdu do parku. Stačí si o ni říct. Netřeba zmiňovat, že jsme byli omezeni časem a projít vše by nám zabralo několik dní.</p><p>Cestou serpentýnami zpátky jsem také konečně přišel na to, co znamená “L” na automatické převodovce — “Lower gears”, nižší rychlostí stupně. Já je nakonec moc neřadil, jen když jsme dojeli někoho před námi. Nicméně všichni pomalejší řidiči poslušně uhnuli u rozšířené krajnice a pustili nás před sebe. Za svižnější tempo mě odměnila i navigace, která snížila svůj původní odhad dojezdu do hotelu o celou hodinu.</p><p>Ubytování v Bakersfieldu proběhlo na jedničku, jelikož jsme se na cestě i s navigací ztratili (“1301 S Chester Avenue” totiž není to samé jako “1301 Chester Avenue”) a při checkinu se teď zpětně divím, že na nás nezavolali polici. Při otázce: ,,Jakým jste přijeli autem?”, jsme totiž nejdřív odpověděli ,,velkým”, při tupém pohledu recepčního jsme pak začli oba drkotat něco o Toyotě nebo Nissanu (nebo taky Peugeotu) zřejmě stříbrné barvy. Po chvilce nevěřícného zírání pana recepčního jsme to zahráli do outu, že ho máme půjčený (a ne kradený) a že jsme už prostě unavený.</p><p>Klika byla, že jsme se předtím prozíravě najedli, jinak by si kvůli našemu kručení v břiše v hotelu mysleli, že pod tričky ještě ke všemu pašujeme jeleny v říji. Po cestě jsme zajeli do Jack In The Box, což byla zároveň naše první zkušenost s americkým fast foodem. Jídlo bylo překvapivě dobrý, porce samozřejmě obrovský, pití naprosto megalomanský a uvnitř nikdo. Všichni ostatní totiž využívali drive-thru.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*iJa96kjy990O8H94DxIJXA.jpeg" /></figure><h3>Death Valley</h3><p>Další den jsme vyrazili do Údolí Smrti. Z počátku nám cesta pěkně utíkala, prvně jsme narazili na srandovní značky typu “Speed enforced by aircraft” nebo “Adopt a highway” a ani nebyl moc velký provoz. Před polednem ovšem veškerý provoz ustal a minimálně hodinu jsme po silnici uháněli sami, obklopeni pouze prázdnotou a pozůstatky po rozervaných pneumatikách na krajnici. Horko bylo takové, že klimatizace nestíhala, takže jsme si hned začali představovat katastrofické scénáře, jak tu píchneme a bude trvat týden, než naše těla někdo najde.</p><p>Nakonec jsme ovšem přijeli do oblasti s civilizací. Benzín už byl podstatně dražší, tak jsem si přes aplikaci Gas Buddy našel, že naším směrem by za 20 km měla být ještě jedna stanice, která by měla mít levnější ceny. No, stanice tam skutečně stála, ale byla zavřená. V tu chvíli jsme mírně znervózněli, protože naším směrem k parku byla další benzínka podle hrubého odhadu pána z obchodu za asi 60–100 km. Raději jsme zvolili menší zajížďku, abychom s klidem natankovali o něco dříve. Po menší zajížďce jsme měli opět plno a už jsme mohli vjet přímo do úžasného Death Valley.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*rncQwR0yavfT170-2WLeOw.jpeg" /></figure><p>Oproti předchozím parkům nemusíte při vjezdu projet bránou, ale musíte si všimnou cedule, která vás upozorňuje, že je třeba sjet z hlavní cesty a dojít si k rangerovi pro visačku do auta, bez níž můžete v parku dostat pokutu. Natrefili jsme zrovna na super chlápka, který nám doporučil pěkné vyhlídky a scenic roads. Zároveň nás ale varoval, abychom se vyhli pěší túře Golden Canyon Trail, kterou jsme plánovali, protože ten den padl ranní teplotní rekord a už pro někoho, kdo v této části výšlapu zkolaboval, museli přivolat vrtulník. Při pohledu na mapu jsme si uvědomili, jak je celá oblast rozlehlá. Jen samotné přejíždění mezi různými body nám zbralo třeba 2h čistého času.</p><p>Také se nenechte zmást teplotou vzduchu v okolí budky rangera. On sám nás upozornil, že v srdci parku bývá asi o 10 stupňů více. Skutečně jsme museli uznat, že i na začátku dubna tam bylo neskutečné vedro, teploty atakovaly 41 °C. Sice jsme absolvovali krátké túrky, ale nedokážu si představit, že bychom šli tu původně plánovanou, která měla asi 9 km. V tomhle vedru byl čas, abych vytáhl plavky a cestování po parku jsem absolvoval v nich. Rovněž si nezapomeňte doplnit galony vody na pití, spotřeba bude fakt velká.</p><iframe src="https://cdn.embedly.com/widgets/media.html?src=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fembed%3Fmid%3D115UgSqQWB58PCFOJH90m4Ns411w%26hl%3Den_US&amp;url=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fviewer%3Fmid%3D115UgSqQWB58PCFOJH90m4Ns411w%26hl%3Den_US&amp;image=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2Fmaps%2Fd%2Fthumbnail%3Fmid%3D115UgSqQWB58PCFOJH90m4Ns411w%26hl%3Den_US&amp;key=a19fcc184b9711e1b4764040d3dc5c07&amp;type=text%2Fhtml&amp;schema=google" width="600" height="450" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/948656a3a3e6d849724068e0bcdc3f4e/href">https://medium.com/media/948656a3a3e6d849724068e0bcdc3f4e/href</a></iframe><p>I přes vedro a vzrůstající únavu bylo Death Valley úžasné a nezapomenutelné. Jak asi můžete vidět z fotek, byl to jeden dechberoucí pohled vedle druhého. Vypíchl bych hlavně 2 místa:</p><h3>Artist’s Drive se zastávkou Arist’s Pallette</h3><p>Artist’s drive je jednosměrná cesta vedoucí mimo hlavní silnici. Kromě toho, že projíždíte mezi zajímavými scenériemi a skalami, se asi v její polovině schovává “Artist’s Pallette”, což je vlastně skála skládájící se z několika druhů hornin. Díky tomu je barevně hodně pestrá a připomíná barevnou paletu, kterou používají malíři.</p><h3>Zabriskie point</h3><p>Naší poslední zastávkou před odjezdem z Údolí smrti byl Zabriskie point, který nám doporučil ranger pro pozorování západu slunce. Ten jsme sice neviděli, protože jsme přijeli dřív, ale i tak to byla úžasná podívaná.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*wIQjCGPJyJZsYlYgzV3IHw.jpeg" /></figure><p>Dále je určitě pěkné navštívit <strong>Badwater Basin</strong> (nejníže položené místo v Severní Americe), <strong>Mesquite Flat Sand Dunes</strong> (fotogenické písečné duny), <strong>Harmony Borax Interpretive Trail</strong> (malé Ghost Town) a <strong>Salt Creek Interpretive Trail</strong> (pěkná procházka solnou krajinou).</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Ddbe3WNdgKRtBlvwKxPzVg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*F_cqbxlLu90L5_8sOH7zzw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*09b612FCRPCPnV_xO-9aAQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*j0l532KTsohfVCV4YvaJeA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*n3ewIkUK7MN-STI4_wQfkg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*f-fnMwfH8nWKv76lXT1wJw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*pau91LQJ87HgbaxCi0hYog.jpeg" /><figcaption>Death Valley</figcaption></figure><h3>Beatty</h3><p>Nocleh jsme měli rezervovaný v Beatty, malém městečku, které se nachází asi hodinu od Death Valley. Opět jsme jeli celou cestu obklopeni pustinou, až těsně před Beatty jsme potkali cyklistu, jak jede opačným směrem. Do teď mi není jasný, kam chtěl v tom vedru dojet, když po cestě vůbec nic nebylo.</p><p>Po ubytování jsme si podle Yelpu vybrali restauraci a skočili na jídlo. Jak jsme se s Martinou bavili, tak k nám přišla servírka a ptala se, odkud jsme, že takovou řeč ještě neslyšela. Řekli jsme, že pocházíme z Čech. Už předem mi bylo jasné, že nebude vědět, kde to je, tak jsem ještě přihodil Evropu. I tak odpověděla, že o tom nikdy neslyšela, na což jsem tedy další reakci připravenou neměl, tak jsem si jen řekl o pivo.</p><p>Ze San Francisca jsme si s sebou vezli 2 lahve vína z oblasti Napa Valley, tak jsme si na pokoji řekli, že je čas otevřít lahev z vinařství Roberta Mondaviho. V ten okamžik jsme na sebe začali koukat a přemýšlet, čím ji otevřeme, protože jsme samozřejmě neměli vývrtku. Na recepci slečna taky nenašla, tak nám nezbylo nic jiného, než špunt zatlačit do lahve řasenkou. Trochu na punk, ale víno bylo fakt dobrý. Jěště aby ne, když vína tohohle vinaře patří mezi stovku nej vín na světě:-D.</p><h3>Nikde nikdo v Rhyolite</h3><p>Druhý den jsme se ještě zajeli podívat do ghost town Rhyolite, což by mělo být jedno z těch větších opuštěných měst v USA. V době své největší slávy zde žilo až 5000 lidí, dnes z něho zůstalo jen několik budov a vraky aut.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*3XyM54tUhnR0qF9V_fGKPA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*FNS4fyFim5CtwHgYSklKSA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*BA4hPPqr9VRyEnRviiLVGw.jpeg" /></figure><p>Původně jsme chtěli zajet do opuštěného městečka Bodie, z něhož se zachovalo podstatně víc, ale byla by to pro nás moc velká oklika. Silnice vedoucí z Yosemitu byla totiž ještě zavřená a celý park bychom tak museli objet.</p><p>Zastávka v Rhyolite byla krátká a hned po ní jsme vyrazili do Fabulous Las Vegas. Ale o tom až příště.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=8ef4f19ddc7b" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/na-cest%C3%A1ch/z%C3%A1pad-usa-park-kam-se-pod%C3%ADv%C3%A1%C5%A1-8ef4f19ddc7b">Západ USA — park, kam se podíváš</a> was originally published in <a href="https://medium.com/na-cest%C3%A1ch">Na cestách</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
    </channel>
</rss>