<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/" xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/" xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom" version="2.0" xmlns:cc="http://cyber.law.harvard.edu/rss/creativeCommonsRssModule.html">
    <channel>
        <title><![CDATA[Stories by Bookee.cz on Medium]]></title>
        <description><![CDATA[Stories by Bookee.cz on Medium]]></description>
        <link>https://medium.com/@bookee?source=rss-1ed350307528------2</link>
        <image>
            <url>https://cdn-images-1.medium.com/fit/c/150/150/2*3cOpnHsOen9LmkvvBJ4kQg.png</url>
            <title>Stories by Bookee.cz on Medium</title>
            <link>https://medium.com/@bookee?source=rss-1ed350307528------2</link>
        </image>
        <generator>Medium</generator>
        <lastBuildDate>Sat, 21 Nov 2026 23:06:24 GMT</lastBuildDate>
        <atom:link href="https://medium.com/@bookee/feed" rel="self" type="application/rss+xml"/>
        <webMaster><![CDATA[yourfriends@medium.com]]></webMaster>
        <atom:link href="http://medium.superfeedr.com/" rel="hub"/>
        <item>
            <title><![CDATA[Tvůj svatební fotograf: Lukáš “Kenji” Vrábel]]></title>
            <link>https://bookee.medium.com/tv%C5%AFj-svatebn%C3%AD-fotograf-luk%C3%A1%C5%A1-kenji-vr%C3%A1bel-ddc39221d6d5?source=rss-1ed350307528------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/ddc39221d6d5</guid>
            <category><![CDATA[freelancing]]></category>
            <category><![CDATA[fotograf]]></category>
            <category><![CDATA[wedding-photography]]></category>
            <category><![CDATA[rozhovor]]></category>
            <category><![CDATA[czech-republic]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Bookee.cz]]></dc:creator>
            <pubDate>Wed, 27 Jan 2021 12:38:37 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2021-01-27T12:38:37.776Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Tentokrát jsme se na rozhovor vydali do Jihlavy. Představíme Ti skvělého svatebního a portrétního fotografa Lukáše “Kenjiho” Vrábela, pro kterého je spokojenost a radost jeho klientů nade vše. Lukáše jsme se ptali, jaké byly jeho foto začátky a první zakázky, jak se mu podařilo zdokonalit svoji práci a také, jak zvládá organizovat svůj čas při více projektech. Jestli plánuješ v blízké či vzdálenější budoucnosti svatbu nebo chceš mít “prostě super” fotografie, Kenji je Tvoji volbou.</p><h3>Lukáši, řekni nám na začátek, kdo je Lukáš Kenji Vrábel.</h3><p>Jsem hlavně fotograf, jinak jsem i lektor fotografie a občas si i něco natočím. Obecně mě fototechnika a vše kolem baví a zajímá. Ale jinak jsem úplně normální kluk, hodně extrovertní, který se rád baví s lidmi. A od toho se vlastně odvíjí ve finále všechno ostatní.</p><h3>Na Tvém webu jsme se dočetli, že jsi zkoušel být i sólovým zpěvákem, jak jsi se od zpěvu dostal k focení?</h3><p>/smích/ To je takový „joke“, sólový zpěvák jsem nikdy nebyl. Mám sice menší historii hraní v kapelách, ale přišlo mi to jako dobrá sranda, je to takový kontrast, kdy si jako mladý myslíš, že budeš kytarista nebo zpěvák a budeš vymetat pódia, ale ve finále skončíš jako fotograf /smích/.</p><h3>Jak jsi se tedy dostal k focení? Kdy se v Tobě probudila ta myšlenka, že začneš fotit?</h3><p>Vše začalo tím, že jsem kdysi před léty pracoval v elektru. Pořád jsem tam okoukával stojan s foťákama, a říkal jsem si, že z toho lezou hezké fotky, takové jako vidím na internetu. Chtěl jsem to zkusit. Tehdy jsem si pořídil starý Nikon D3100, hrozný foťák /smích/. Začal jsem s tím nejdříve fotit rodinné oslavy, kamarády a podobně. Vůbec mi to nešlo. Po roce jsem se konečně rozhodl, že si přečtu návod, abych zjistil, jak se to používá a pak to šlo hned líp. Začal jsem se postupně domlouvat se známými. V té době jsem také spolupracoval s kluky z <a href="https://www.sbfilms.cz/">SB Films</a> a díky tomu jsem měl přístup k ateliéru. Moje začátky byly takové, že jsem zkoušel světla v ateliéru, úpravy ve Photoshopu. Tím, že jsem měl grafickou průpravu na Photoshop, protože jsem web designer, tak to pro mě bylo jednodušší. Když tyto věci kombinuješ, tak si zlepšuješ vnímání a postupně to jde lépe a vzniká něco „kloudného“.</p><h3>Kdy přišel moment, kdy jsi si řekl, že si za Tvoji práci můžeš něco účtovat?</h3><p>Poprvé to bylo asi když jsem začal cítit potřebu pro lepší foťák než byl ten starý Nikon D3100 /smích/. Ve finále si řekneš, že je to sice hezká záliba, ale je potřeba to z něčeho alespoň trochu živit. Je fér si začít účtovat od lidí, kteří se Ti ozvou s tím, že se od Tebe chtějí nechat nafotit. Ze začátku jsem si bral třeba 500 Kč za focení v naději, že si tím našetřím na lepší techniku. Pravda je taková, že jsem to vždy projedl. Protože když máš pětistovku v kapse, co jiného s tím uděláš /smích/?</p><h3>Mimo toho, že jsi fotograf, funguješ v SB Films, děláš workshopy a píšeš články, jak to všechno přišlo?</h3><p>S kluky z <a href="https://www.sbfilms.cz/">SB Films</a> se známe od dětství. Tenkrát kluci natáčeli amatérské filmy, takové ty dětské, přeameričtělé, kde se všichni perou. Byli to jedenáctiletí kluci a já byl ten třináctiletý /smích/. Začali jsme spolupracovat někdy v roce 2012. Rozjeli jsme v podstatě reklamku, kdy jsme pro klienty zpracovávali hlavně grafiku, webovky, fotky, video a podobně. Workshopy jsem zkoušel dělat nejdřív svoje vlastní v Jihlavě. Pak jsme se na jiném kurzu potkali s Martinem Lukešem z <a href="https://www.megapixel.cz/">Megapixelu</a> a začali dělat workshopy pro Megapixel. Podobným způsobem se spustili i ostatní spolupráce, prostě poznáváš nový lidi. Články pro <a href="https://www.fotolab.cz/">FotoLab</a> odstartovaly recenzí Canon EOS R. Tenkrát jsem byl jeden z mála lidí, kdo tímhle foťákem fotil a zajímal je můj názor. Nejsem žádný technik a když píšu nějaké recenze, nevěnuji se tolik technickým detailům, ale fotce jako takové a použitelnosti, což si myslím, že je pro FotoLab důležité, jelikož cílí víc na neprofesionály. Měl jsem zhodnotit můj názor a uživatelskou přívětivost bezzrcadlové technologie od Canonu. A musím říct, že jsem s tím doteď velmi spokojený. Na recenzi na Rko se pak nabalily další spolupráce a recenze na další techniku.</p><h3>Je poptávka po workshopech, i když je dnes hodně online kurzů, stále vysoká?</h3><p>Musím zaklepat, že zájem o workshopy stále je. Dnes se určitě můžeš naučit skoro vše na netu. Od techniky po to, jak co fotit. Zájem o workshopy je ale daný tím, že mám nějaký svůj rukopis, svůj specifický styl focení, který lidi zajímá a chtějí vidět a přiučit se něco jiného než univerzální návody na internetu. Proto jdeš na workshop za konkrétním fotografem. Chceš zjistit, jak to vnímá on, protože mačkat tlačítka umí všichni stejně.</p><h3>Jaký typ focení lidé na workshopech nejvíce vyhledávají?</h3><p>To asi nemůžu úplně porovnat, jelikož sám dělám víceméně jen workshopy zaměřené na portrét. Myslím ale, že největší zájem je stále o focení portrétu, pak možná aktů. Občas se objeví krajina a cestovatelské workshopy.</p><h3>Jak těžké pro Tebe bylo stanovit svoji cenu a posunout se od účtovaných 500 Kč? Dokázal jsi najít rovnováhu mezi spokojeností Tvojí a Tvých zákazníků?</h3><p>Myslím, že s tím bojuji pořád. Stanovit si cenu je opravdu těžké. Každý má problém sám sebe objektivně ohodnotit. Já osobně svoji práci většinou podhodnocuji. Tak to má určitě každý skromný člověk /smích/. Vše je také hodně dané lokalitou. Já jsem na Vysočině a ne všichni tu jsou ochotni investovat do focení a zaplatit cenu jako třeba lidi v Praze. Často tu máš poptávky pro portrétní session za 1 000 Kč, což tu někteří fotografové fakt nabízí. Reakce klientů na vyšší cenu Tě potom dokáže až šokovat a může se Ti stát, že začneš přemýšlet, jestli nemáš jít raději s davem a být levnější.</p><h3>Co bys doporučil začínajícím lidem, kteří mají tendenci cenu své práce podhodnocovat?</h3><p>Na <a href="https://www.youtube.com/">YouTube</a> kdysi kolovalo video o tom, jak by si člověk měl správně spočítat hodinovou sazbu. Když si spočítáš svoji hodinovku, tak si už snadněji dokážeš stanovit cenu za určité zakázky. To mě hodně pomohlo. Je dobré si stanovit svůj optimální měsíční výdělek, který bys chtěl mít, nějakým způsobem si to vydělit hodinami, který jsi ochotný a schopný pracovat a zjistíš hodinovou sazbu, kterou bys měl účtovat. Vše se liší typem focení, které děláš. Když třeba fotíš produkty v ateliéru jako na běžícím páse, tak jsi schopný vyfotit 100 hrníčku za hodinu. Je otázka, jestli si účtovat 1 000 Kč za hodinu nebo 100 Kč za hrnek. V tomhle případě je to složitější si stanovit adekvátní cenu. Podle mě dobrý základ je opravdu určit tu hodinovku, abys například věděl, kolik účtovat při pětihodinovém reportu. Mimo to musíš započítat i reálné náklady včetně případných budoucích investic do techniky. Na to nesmíš zapomenout. Může se Ti stát, že se Ti technika rozbije nebo Ti někdo něco ukradne a pokud s tím nepočítáš, může se Ti to hodně vymstít.</p><h3>Stalo se Ti někdy, že jsi musel odmítnout klienty kvůli nestandardním požadavkům?</h3><p>Stává se mi, že někdo poptá pánský akt./smích/ To odmítám, jelikož je nedělám. Občas někdo poptá svatební focení a začne mi diktovat stylizaci, kterou já nefotím a kterou ani nemám v portfóliu. Většinou jsou to lidé, kteří hledají nějakého fotografa obecně, ale nevybírali si mě na základě mého portfólia a toho, že se jim moje fotky líbí. A nebo ty fotky kolikrát ani neviděli. Pokud se něco takového stane, je lepší couvnout. Ve výsledku to inklinuje k tomu, že Ty ani klienti nebudete spokojeni s výsledkem, který odevzdáš, jelikož máte naprosto odlišné představy. Podle mě to za to nestojí a můžeš si zkazit jméno. Myslím, že odmítnout není špatné.</p><h3>Co momentálně nejvíc fotíš a co Tě nejvíce baví fotit?</h3><p>Nejvíce teď fotím svatby a doplňuji to rodinnými, párovými a těhotenskými foceními. Musím říct, že ze začátku jsem se tomu bránil. Chtěl jsem totiž původně fotit modelky a dělat fotomontáže s tanky /smích/. Teď mě klasické portrétování obyčejných lidi baví nejvíc. Ve fotce totiž není nejdůležitější technika nebo hodinové sezení u Photoshopu. Důležitější pro mě je přístup ke klientům a to, aby měli ze samotného focení zážitek. Chtěl bych, aby jim fotky připomněli to, jak se cítili během focení — že cítili radost, lásku apod.</p><h3>Z Tvé tvorby je vidět, že si Tvoji klienti focení užívají. Z Tvých fotek čiší radost. Jaký je Kenjiho recept na to, jak uvolnit klienty při focení?</h3><p>Musel jsem trošku změnit svoje myšlení. Uvědomil jsem si, že lidé, kteří si Tě objednají na focení, tak si neobjednají to, že jim dodáš fotky. Neobjednávají si deset kusů fotek v digitální či tištěné formě. Objednávají si zážitek, a tak se k tomu snažím přistupovat. U mě to není tak, že bych třeba fotil pár, postavil je do deseti póz, každou vyfotil a pak jim odevzdal deset fotek. Je to o tom, že si pokecáme a stylizuji je do nějakých situací. Snažím se zachytit přirozené momentky, kdy se ty lidi spolu baví, aby byly vidět emoce a láska. Tím, že jsem extrovert, mi srandičky nedělají problém. Když si pak klienti fotky po čase znovu prohlédnou, tak se jim ty pocity z toho focení vrátí. Je to pak něco jiného, když Ti lidé napíšou, že si užili focení, že to byla zábava a že se dokonce i muži, kterým se nechtělo, pobavili.</p><h3>Pracuješ na několika věcech najednou. Jak zvládáš organizovat čas? Používáš nějaký nástroj?</h3><p>Organizace se u mě pořád vyvíjí. Pro mě je nyní nejpodstatnější komunikace s klientem, pak focení samotné a zpracování a odevzdání práce. To jsou věci, na kterých se nesnažím šetřit čas. Čas šetřím na všem okolo, na věcech, které nejsou podstatné pro klienty a které ve finále ani nevidí. Proto jsem přestal dělat high-end retuše jak do časopisu. Dřív, když se někdo objednal na hodinové focení, tak jsem si myslel, že to musím vytížit na sto procent a že je pro klienta důležité, aby se fotilo celou hodinu. Pak jsem se další čtyři hodiny dokázal trápit u Photoshopu, kdy jsem fotky perfektně retušoval. A to je věc, kterou klient stejně nepozná, případně nedocení. V momentě, kdy jsem se začal soustředit na zážitek během focení, uvědomil jsem si, že lidé nepotřebují, abych tam něco retušoval nebo digitálně opravoval. Teď dělám jen základní retuše a nedělám žádné zásadní úpravy, jen abych měl pocit, že je fotka dost dobrá do časáku. To mi rozhodně nějaký čas ušetřilo. Díky tomu můžu být produktivnější a klientům můžu odevzdat výsledky daleko rychleji a rozhodně to není na úkor kvality.</p><h3>Řídíš Tvoji práci podle určité sezóny?</h3><p>Chtěl bych /smích/. Do teď to byl docela punk a fungovalo to tak, že co přišlo, to přišlo. Snažím se to více organizovat, ať už z důvodu toho, abych se mohl věnovat více rodině, ale taky abych se adekvátně věnoval svým klientům a nemusel furt někam spěchat a lítat jak pometlo. Na první místě jsou teď pro mě svatby. Minulou sezónu jsem koncem podzimu brečel, že končí svatební sezóna a hrozně jsem si přál zimní svatby. Zafungoval nějak vesmír a letos mi sezóna začíná v únoru. Tím se mi zkrátilo zimní přemýšlení o tom, čemu se věnovat. Na příští rok budu přemýšlet, jak zimní sezónu na plno vytížit, zatím nedokážu říct čím, ale asi to budou hlavně plesy a firemní večírky.</p><h3>Zvládáš organizovat i svůj čas s rodinou?</h3><p>Máme malé mimčo a celý rok řešíme mimčo. Neměli jsme ani moc čas řešit to, že nemám volné soboty a že nepoletíme na dovču. Uvidíme, jak to bude v budoucnu, když bude syn větší. Vidím výhodu toho, že si můžu čas organizovat sám a když si řeknu, že v pátky a soboty mám svatby, tak přece mám pondělí až pátek, které můžu věnovat rodině. Začínají se objevovat i zakázky v zahraničí. Pokud by se to podařilo, rád bych je spojil s cestováním s rodinou. Když budu třeba fotit svatbu v sobotu ve Španělsku, tak můžeme přijet s rodinou dříve a spojíme tak příjemné s užitečným.</p><h3>Jak vznikla přezdívka Kenji?</h3><p>S oblibou říkám, že Kenji je z japonského překladu Karel a že se jmenuji Karel. Už to ale moc nevychází, protože mě lidé znají /smích/. Pravda je taková, že jsme na střední chtěli dělat revival skupiny Linkin Park, byla to tedy spíš parodie, a v té době jsem uměl odrapovat veškeré pasáže Mika Shinody, který se celým jménem jmenoval Mike Kenji Shinoda. Dostal jsem tedy po něm přezdívku Kenji. Chytlo se to celkem dobře a asi mi to zůstane. Bylo to vtipné, když mě jednou kluci přijeli vyzvednout domů a když otevřela máma, tak se ji zeptali: „Dobrý den, paní Kenjiová, je Kenji doma?“ /smích/</p><h3>Jaké jsou Tvé budoucí plány?</h3><p>Bude to asi těžké, ale chtěl bych docílit toho, abych svateb měl o malinko méně, ale byly to svatby, které jsou to „moje“. Je to takový můj sen, aby to byly svatby s lidmi, se kterými si rozumím, na hezkých místech, kde to bude vizuálně zajímavější. Rozhodně bych chtěl zkusit i zahraničí, kde mám několik zakázek již naplánovaných. Chtěl bych to také trochu spojit i s rodinou a cestováním. Možná to říká každý, že chce být „destination wedding“ fotograf, ale cítím to tak.</p><p>Kenjimu bychom rádi poděkovali za čas, který nám věnoval při tvorbě tohoto rozhovoru. Pokud Tě jeho tvorba zaujala a chceš Kenjiho dále sledovat, určitě můžeš mrknout na jeho <a href="https://www.kenjisshotbook.com/cs">web</a>, <a href="https://www.instagram.com/kenjisshotbook/">Instagram</a> nebo <a href="https://www.facebook.com/KenjisShotBook/">Facebook</a> Veškeré užitečné informace včetně kontaktních údajů nalezneš též v Kenjiho profilu níže.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=ddc39221d6d5" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Darkroomvisitor.cz: od studia režie po kariéru fotografa na volné noze]]></title>
            <link>https://bookee.medium.com/darkroomvisitor-cz-od-studia-re%C5%BEie-po-kari%C3%A9ru-fotografa-na-voln%C3%A9-noze-c1b38a3de587?source=rss-1ed350307528------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/c1b38a3de587</guid>
            <category><![CDATA[freelancing]]></category>
            <category><![CDATA[fotograf]]></category>
            <category><![CDATA[czech-republic]]></category>
            <category><![CDATA[rozhovor]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Bookee.cz]]></dc:creator>
            <pubDate>Wed, 27 Jan 2021 12:33:47 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2021-01-27T12:33:47.459Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Máme tu nový díl Bookee Talks a v něm se můžeš těšit na fotografku a velmi kreativního člověka — Mirku Divokou. S Mirkou, která vystupuje jako <a href="http://darkroomvisitor.cz/">Darkroomvisitor.cz</a>, probíráme začátek její kariéry, práci na volné noze a též její tvorbu a budoucí plány. Mirka má velmi široký záběr tvorby a její příběh stojí rozhodně za přečtení.</p><h3>Mirko, vystudovala jsi režii a scenáristiku, jak těžké bylo se na obor dostat a jak bylo těžké studium dokončit?</h3><p>Vrátila bych se úplně k počátku a vůbec do svého dětství. Velmi dobře si pamatuji, že asi od svých 6ti let jsem všem ve svém okolí a své rodině říkala, že chci být režisér. Denně jsem chodila do videopůjčovny a nasávala i ty nejšílenější příběhy s tím, že jednou je budu pro plátno tvořit já. Nikdo to moc nechápal, zpětně to moc nechápu ani já. <em>/smích/</em> Ale asi od malička jsem v sobě měla určitou kreativitu a cit pro vizuálno. Někdy kolem 14tého roku jsem si začala vyhledávat různé střední a vysoké školy a vůbec přemýšlet o tom, jakým způsobem to všechno můžu realizovat. Našla jsem si, že v Písku je filmová akademie (FAMO). A ačkoliv to stále nikdo nechápal a všichni na mě koukali, jako na blázna, začala jsem si studovat, co je potřeba pro to se tam dostat, jaké jsou šance jsem si pročítala z různých diskuzí.</p><p>V podstatě to nebylo zas tak těžké. Pamatuji si, že na přijímacích zkouškách probíhaly různé herecké etudy, museli jsme napsat krátké scénáře a asi jsem do toho byla tak zapálená, že to vyšlo a zřejmě celá komise cítila, že něco asi ve mně je <em>/smích/</em>. Ale ano, úspěšně jsem dokončila a to dokumentárním snímkem na cca 20 minut o českých surfařích, to bylo v době, kdy tu byla jen hrstka lidí, co se tomu věnovala a já byla první, kdo se do toho pustil a vlastně točil výstupní film v zahraničí, konkrétně ve Francii a Španělsku. Ale možná nejzajímavější pro mě to bylo to, že jsem o tom nijak nemluvila. Podala jsem si přihlášku, až jsem splnila různé úkoly pro první kolo, a přišla mi pozvánka, řekla jsem rodičům, že mě musí někam odvézt a když mě vezli pak po všem zpět domů, jen jsem jim řekla, že mě určitě přijali, takže se budu muset přestěhovat. A od té doby už jsem žila mimo domov.</p><h3>Jak se ti na této škole líbilo a jaká je náplň takového studia?</h3><p>Nevím, jak to probíhá na ostatních filmových školách, ale na té mojí jsme museli vždy každý rok natočit dva až tři krátké filmy. Vždy bylo jasně dané téma a žánr. Hodně se dbalo na to, aby si studenti vyzkoušeli různé žánry a také aby se naučili, jak s danou látkou pracovat. Konkrétně na režii a scenáristice jsme si museli například kompletně sestavit celý štáb.</p><p>Na naší škole byly i další obory, jako jsou například kamera, zvuk, produkce, střih a vedlo nás to k tomu, abychom se naučili pracovat v týmu tak, jak tomu pak bude v kariéře na place. Základ bylo sestavit si svůj tým a pak se s daným týmem plnily úkoly, jako je například natočit dokumentární snímek na dvě minuty na téma finance. Pamatuji si třeba také na zadané téma „vztahové drama“ a měli jsme natočit tříminutový snímek. Vždycky jsme si ty role hráli mezi sebou nebo jsme herce různě sháněli po městě, přes spolužáky, oslovovali jsme rodinné příslušníky, herecké školy a tak podobně.</p><p>Kromě této praktické výuky jsme měli i spoustu teorie, jako jsou dějiny hudby, dějiny umění, dějiny filmu a podobně. A ačkoliv jsem studovala režii a scenáristiku, měla jsem i hodiny střihu, kamery, herectví, takže jsme si během studia obsáhli všechny filmové profese, což nám velmi pomáhalo k naší práci samotné nebo projektům, které jsme měli tvořit. A během studia jsme viděli mnoho filmů a naučili se je až chirurgicky rozebírat.</p><h3>Věnovala jsi se po škole tomuto oboru profesně?</h3><p>Musím říct, že tak, jak jsem od dětství tvrdila, že budu režisér, tak mě tohle nadšení během studia trošku opadlo <em>/smích/</em> a zjistila jsem, že nemám asi osobnost na to tuto profesi dělat. Jsem velmi introvertní a necítila jsem se úplně komfortně na place se spoustou lidí, kterou jsem měla řídit. Takže jsem už v době studia zjistila, že mě víc naplňuje ta teoretická část a tudíž jsem se nikdy režii a scenáristice profesně nevěnovala. Vlastně to pro mě bylo studium, jako takové, co mě hlavně zajímalo. Do detailu poznat, co za tím filmem na plátně skutečně je. A kinematografii jsem nikdy nepřestala milovat, každý film, který vidím, si vnitřně analyzuju a studium mi tu lásku prohloubilo, jen jiným směrem, než jsem si původně myslela. A asi je očividné, že než abych chodila do multiplexu na letní blockbustery, půjdu do malého kina na nezávislý snímek třeba z Izraele nebo budu vyhledávat jihokorejskou kinematografii. Což jde ruku v ruce s tím studiem.</p><h3>Co je teď aktuálně tvoje pracovní náplň, čím se vlastně živíš?</h3><p>Aktuálně se živím jako fotograf, čímž jsem se trochu vrátila do mých studentských let. Od filmu je to k fotografii jen krůček. Pořád tam jde vlastně o obraz, vizuálno, kreativní sdělení, jen místo pohybu jsem ve statickém pojetí. Před tím jsem pracovala osm let v reklamních agenturách, takže v podstatě až teď se věnuji tomu, co mě opravdu naplňuje, a to fotografii.</p><h3>Máš zkušenosti s prací ve velkých agenturách, jak ses rozhodla pro práci na volné noze?</h3><p>Musím říct, že osm let v reklamě je poměrně hodně dlouhá doba <em>/smích/</em>. Já v reklamě začínala hned po studiu, kdy jsem si přes inzeráty našla, že v nějaké digitální agentuře hledají asistenta kreativního oddělení mezi grafiky. Když jsem četla to sousloví „kreativní oddělení“, tak jsem se toho hrozně chytla a nic jiného jsem už neviděla <em>/smích/</em>. Odpověděla jsem na inzerát a vzali mě k sobě. Nikdy jsem nepočítala s tím, že bych někdy v reklamě pracovala. Já jsem v té době ani nevěděla, čím bych se chtěla živit a co umím. Samozřejmě jsem si myslela, že umím všechno a nic /smích/. Brala jsem to spíše jako práci, která mi pokryje náklady a nikdy mě nenapadlo, že se tím budu živit osm let. Ale byl to pro mě velký vývoj.</p><p>Od asistenta kreativního oddělení jsem se postupně vypracovala až na ty nejvyšší pozice. Celou dobou jsem ale cítila, že mě tato práce nenaplňuje. Vždy jsem si vybírala na té práci ty momenty, kdy jsem mohla pracovat s grafiky na nějakých zajímavých projektech třeba při vývoji mobilní aplikace, ale jako celek mi to vlastně nic nedávalo. Hodně jsem bojovala s tím, co dál bych měla dělat. Ze dne na den jsem se rozhodla to celé ukončit a uvědomila jsem si, že se potřebuji na chvíli úplně zastavit a přemýšlet o tom, co mě baví a co dál.</p><p>Měla jsem tedy mezeru přibližně 3 měsíce, kdy jsem si dala takové krásné prázdniny. Které jsem ještě dovršila měsícem v Kalifornii. Jednoho dne jsem pak ležela v posteli a koukla jsem se na svoji Leicu Q <em>(pozn.red. fotoaparát značky Leica)</em> a rozhodla jsem se, že to spolu zkusíme <em>/smích/</em>. Stalo se tak, fotografie byla moje volba. A je tomu tak dodnes.</p><h3>Pomáhají ti Tvé zkušenosti z oblasti režie a scenáristiky ve focení?</h3><p>Myslím, že fotograf je tak trošku takový režisér. Veškeré focení, které realizuji, si připravuji od A do Z sama, takže to vnímám jako určitou paralelu. A možná to trochu souvisí i se scenáristikou. Když si připravuji nějaké větší focení, dopředu si vždy připravuji poznámky, takový scénář. Takže ano, až teď využívám naplno to, co jsem se při studiu naučila. <em>/smích/ </em>Ale celkově je to asi o tom, že mám potřebu tvořit a předat svůj pohled dál. A vůbec být v kreativním prostředí.</p><h3>Jaké to pro tebe bylo po delší době práce v reklamní agentuře začít s prací sama na sebe?</h3><p>Myslím, že celkově ta idea přejít z práce v agentuře, v korporátu nebo celkově ze zaměstnání na volnou nohu je hrozně přitažlivá, ale není to tak jednoduché, jak se zdá. Ta představa se většinou míjí s realitou. Musím říct, že mi osobně trvalo dlouho se celkově uklidnit. Byla jsem několik let v zaběhnutém kruhu, takže myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že jsem ještě tak 2 měsíce měla v hlavě ty zaběhnuté agenturní postupy a dobře se mi ani nespalo. Vlastně jsem si ani neuvědomovala, že mám volné ruce, hrozně mě to drželo při zemi.</p><p>Jakmile jsem si uvědomila, že nejsem v ničem držená a že se můžu nadechnout a začít vymýšlet svoje věci, bylo to fantastické a myslím, že mě ten skvělý pocit drží do dneška. A takové ty věci, jako že nemusím stále brzy vstávat a že nejsem v kanceláři držena do pozdních hodin, tak to je pro mě asi jedna z těch nejdůležitějších věcí, proč vlastně dělám to, co dělám. A když mi klient řekne, že má radost, je to pro mě vždycky velká věc, to jsem za celá léta v agenturách možná ani neslyšela.</p><h3>Cítila jsi nával kreativity po uvědomění si, že jsi na volné noze a nemáš vázané ruce?</h3><p>Ano, určitě. Když jsem se dostala do toho bodu, že jsem se konečně nadechla a vyčistila se mi hlava, měla jsem pocit, že jsem konečně začala kolem sebe věci vnímat a nasávat. Ta kreativita a vůbec nasávání inspirace se hrozně zvýšilo. A přesně to je jedna z věcí, kterou vnímám dodnes. Tím, že se člověk soustředí na jednu věc, kterou má rád a dělá ji především pro sebe, tu inspiraci vidí všude kolem sebe. Chodí sama a je všude kolem nás. Takto jsem to určitě před tím nevnímala. Byla jsem vnitřně úplně zablokovaná a divím se všem, že to se mnou zvládali.</p><h3>Tvé portfolio je velmi široké, co tě z toho, co fotíš, nevíce baví?</h3><p>Zcela jednoznačně musím říct, že mě baví fotit interiér a koncerty. V době, kdy jsem se rozhodovala, na jakou školu půjdu, velmi se mi také líbil obor interiérový design nebo psychologie. Stála jsem tedy před rozhodnutím, zda půjdu studovat interiérový design, psychologii nebo režii, musela jsem se rozhodnout, jak to tedy celé bude.</p><p>Dala jsem přednost filmu, neboť jsem v tom cítila ten proces tvorby. Jenže i při tom focení jsem si uvědomila, že mě interiéry stále moc baví. Fotit interiér a celkově prostory je pro mě strašně důležitá a naplňující věc. Osobně si také myslím, že to na těch fotkách jde vidět <em>/smích/</em>. A co se týká focení koncertů — miluji hudbu. Málokdo mě na ulici potká bez sluchátek v uších. Fotit hudbu, kterou reálně poslouchám ve svém volném čase, je úžasné a naplňující a myslím, že to lze z fotografií cítit. Na fotografiích se absolutně odráží vnímání mého světa a focení hudby, kterou poslouchám, pro mě není práce, ale vlastně jen radost. Ale patří to k těm náročnějším focení.</p><h3>Všimli jsme si, že jsi fotila podnik Spojka Karlín Zajímá nás, jak vnímáš focení jídla? Je to pro Tebe výzva?</h3><p>Restaurace <a href="https://www.spojka-karlin.cz/">Spojka Karlín</a> je flexitariánská restaurace v Praze, se kterou spolupracuji od začátku, kdy už v Karlíně vznikala. Musím říct, že co se fotky týče, do gastronomie mě to vždycky táhlo, neboť vaření je jedna z věcí, kterou miluju. Když se naskytla tato příležitost, byla jsem z toho nadšená, asi jsem tomu ani nemohla uvěřit, protože je tady spoustu skvělých čistě food fotografů. Pro mě to byla velká výzva, chtěla jsem to zkusit. Úplně jsem si nevěřila, ale brala jsem to jako příležitost.</p><p>Když se to celé podařilo, začali jsme s managementem přemýšlet, co všechno ještě bude třeba. Focení jídla je taková malá část spolupráce s touto restaurací. Samozřejmě je to úžasné. Při focení se člověk soustředí do detailu a jedná se čistě jenom o jednu věc. Je to jako fotit produkty. Takže celkově ano, velmi mě to baví. Pokud tedy nemusím fotit například maso, protože jsem vegan /smích/. Konkrétně ale ve Spojce Karlín fotím i interiér, eventy, moodové fotky, takže si při této spolupráci vyzkouším skoro vše.</p><h3>Když jsme u toho jídla, jak se díváš na umělé dotvořování jídla na fotografii?</h3><p>Mám s tím velký problém. Respektive chápu, že na velké billboardy a vizuály tyto fotky vyžadují úplně jinou a dlouhodobou péči, ale co se týká fotky jídla, která má jít například do meníčka, na webovky či do letáků, tam si myslím, že to absolutně není potřeba. Naopak si myslím, že potenciální návštěvník podniku by měl vědět, jak to jídlo skutečně vypadá, a ne si vytvářet představu a pak se na stole teprve setkat s realitou. Myslím, že je to zbytečné. Naopak vyfocené jídlo skutečně tak, jak vypadá, vnímám jako velké plus dané restaurace. Dokáže zákazníkovi podat přesnou informaci o nabízeném menu.</p><h3>Z tvého portfolia je vidět, že hodně cestuješ a fotíš také mnoho fotografií z cest. Všechny Tvé fotky působí velmi autenticky. Jak těžké je najít to správné místo, z kterého vznikne taková fotografie?</h3><p>Abych vůbec vysvětlila, proč jsem tolik poslední dobou cestovala. Všechno to souvisí s mojí inspirací. Žádná z těch cest nebyla dovolená, jako taková. Na každou cestu jsem vyrážela za inspirací, nadechnout se jiného vzduchu a hrozně mě to pomáhalo v mé tvorbě a v rozvinutí kreativity. Vždycky jsem se tam cítila hrozně svobodně a byl to zároveň tikající budík v tom, že v mém pracovním prostředí není něco v pořádku. Vlastně jsem vyloženě utíkala, abych vůbec mohla vnímat samu sebe.</p><p>Takže ať už to byly Bahamy, Havaj nebo třeba New York, všechny fotky vznikaly tak, že jsem se prostě někde procházela a z ničeho nic jsem se zastavila s tím, že ten okamžik či situaci musím zachytit. Myslím, že kdybych celý den běhala někde po městě nebo po pláži a cíleně hledala nějaký úhel nebo místo, tak nikdy žádná fotka nevznikne a kdyby ano, nikdy bych s takovou fotkou nebyla spokojená. Vždy to pro mě bylo o tom autenticky zachytit moment, který nastal sám a který jsem nijak nevyhledávala. Ale pořád vnímám svoje fotky z cest spíše jako odreagování a radost, je jen hrstka těch, kterým jsem pak věnovala mnoho času a vůbec si je upravila tak, že si je dokáži představit třeba na plakátu.</p><h3>Spoustu Tvých fotek má nádech reportážní fotografie. Dokážeš si představit, že bys fotila reportáže z cest?</h3><p>Musím říct, že reportážní fotka jako taková je asi přesně to, co bych chtěla dělat. Je to vidina do mé fotografické budoucnosti. Velmi mě to naplňuje a myslím, že i to, jak přistupuji k focení na cestách, a to, že se snažím zachytit moment a že mi záleží na autenticitě, jde i ruku v ruce s reportážními fotografiemi. Kdykoliv mám dělat focení, které se má připravovat s velkým předstihem, tak se tam ani necítím, nemá to pro mě takové kouzlo. Reportážní fotka mě velmi přitahuje a naplňuje a možná to souvisí i s tím, že hodně fotím eventy, kde člověk zachytává přesně danou akci a okamžik. Velmi, velmi ráda bych se posunula do žurnalistiky a věnovala se něčemu takovému. Ale vnímám, že to bude ještě dlouhá cesta. Já jsem i v osobním životě takový poutník a hledač pravdy, takže to dává smysl.</p><h3>Plánuješ nějakou další cestu, zajímavou destinaci, kde bys fotila?</h3><p>Abych se přiznala, za poslední roky jsem cestovala tolik, že jsem už vlastně navštívila všechny místa, které jsem vyloženě chtěla. Měla jsem to štěstí, že se mi to podařilo ve velmi krátké době. Cestování mě bude ale vždy hrozně naplňovat, i když létání nemám ráda, rozhodně jsem s cestováním ještě neskončila <em>/smích/</em> a ještě najdu určitě destinace, které mi udělají velkou radost. Cesta, kterou plánuji v blízké době? Možná protože je teď zima, a já nejsem moc zimní člověk, bych chtěla letět někam do tepla. Dlouho jsem přemýšlela nad Maledivy, které mi opravdu přijdou jako ráj na zemi, ale uvidíme, jestli se mi to podaří. Ale možná si na ně ještě počkám na nějakou speciální příležitost.</p><h3>Všimli jsem si, že Tvoje webové stránky Darkroomvisitor.cz jsou celé v angličtině. Zaměřuješ se tedy hlavně na zahraniční klientelu?</h3><p><a href="http://darkroomvisitor.cz/">Stránky</a> jsem si dělala sama a angličtina pro mě byla vlastně jasná volba. Ani jsem nepřemýšlela o tom, že bych stránky udělala v češtině. Vychází to asi z těch zkušeností z agentur, kde jsem angličtinu používala na denní bázi, většinou jsem spolupracovala se zahraničními klienty, takže jsem si to nějak převzala do mého digitálního portfolia. Ale že by to bylo tak, že bych mířila jen na zahraniční klienty, tak to ne. Spíš jsem to brala automaticky, že angličtina je jazyk, který teď už skoro každý z různých společností či potenciálních klientů ovládá. Přišlo mi to jako plus stránky rovnou zhotovit v angličtině, není to nic proti ničemu. A toho textu na stránkách naštěstí ani není tolik <em>/smích/</em>. Jde tam hlavně o to se koukat, ne číst.</p><h3>Kde všude můžeme najít Tvoji práci?</h3><p>Moje práce se odvíjí od mých klientů. Takže když se budeme například bavit o Spojce Karlín, práci je možné najít na webu, Facebooku či Instagramu. Pak moji práci můžete vidět na billboardech, roll upech, a třeba na letácích. Někdy se stává, že svoje fotografie najdu v nějakém magazínu či novinách. Nebo katalogu. Dokonce jsem fotila pro klienta fotky čistě jen pro časopis Forbes, kde měl svůj rozhovor. Takže bych řekla, že moji tvorbu můžete vidět různě, ale nejvíc asi na Instagramu a Facebooku. V prostřední onlinu všeobecně. Záleží, kam to klient potřebuje použít.</p><h3>Jaké jsou Tvé plány do budoucna?</h3><p>Aktuálně bych chtěla oslovit nějaké žurnalistické portály a do tohoto prostředí se dostat. S tím ale, že toto prostředí vůbec neznám a nemám v něm ani žádné kontakty. Takže první krok bude někoho aktivně oslovit a pokud se mi podaří do toho prostředí dostat, tak to rozvíjet dál. Pokud neudělám ten první krok a nezjistím, na kolik se moje představa schází s tím stavem, který je, tak se asi nic nedozvím. A co se týká focení interiérů a koncertů, ty fotím často, tam jsem svoji vášeň už částečně ukojila, miluji to a budu to fotit dál, pokud ty možnosti a nabídky budou. Žurnalistika je teď takový další level, který hrozně chci pokořit a případně rozvíjet dál. Nebudu se ani tajit tím, že válečná fotografie je pro mě asi úplně top.</p><h3>Dokážeš si představit, že bys fotila i pro nějaký zahraniční magazín?</h3><p>Jediná bariéra by mohla být moje stydlivost. Nejsem ten člověk, který by se uměl bez problému nabízet a oslovovat lidi. Ačkoliv to u žurnalistiky budu muset překonat. Ale ano, určitě nastavit si limit pouze na Prahu nebo Českou republiku by bylo zbytečné. Velmi ráda bych, kdyby to bylo možné, vyzkoušela i zahraniční magazín nebo portál či cokoliv jiného. S tím, že mám zkušenosti s cestováním, by pro mě vlastně nebyl problém pracovat v zahraničí a žít tady. Myslím si, že mě tady nic nelimituje a nechám se překvapit, co bude dál.</p><p>Doufáme, že se Ti rozhovor s Mirkou líbil stejně jako nám. Pokud Tě tvorba Mirky oslovila, určitě mrkni na její <a href="http://darkroomvisitor.cz/">Darkroomvisitor.cz</a>, kde nalezneš mnoho dalších fotografií z jejího portfólia.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=c1b38a3de587" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Bookee Talks s barberem Markem Uhlířem z Marcus Barbershop]]></title>
            <link>https://bookee.medium.com/bookee-talks-s-barberem-markem-uhl%C3%AD%C5%99em-z-marcus-barbershop-ab949e6ff319?source=rss-1ed350307528------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/ab949e6ff319</guid>
            <category><![CDATA[rozhovor]]></category>
            <category><![CDATA[czech-republic]]></category>
            <category><![CDATA[barbershop]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Bookee.cz]]></dc:creator>
            <pubDate>Wed, 27 Jan 2021 12:25:37 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2021-01-27T12:25:37.786Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*LePNgBdP2_kL48fqjmYucA.jpeg" /></figure><p>V následujícím rozhovoru Ti představíme Marka Uhlíře, který téměř před třemi lety založil svůj vlastní barbershop. <a href="https://bookee.cz/listing/marcus-barbershop/">Marcus Barbershop</a> se stal hojně navštěvovaným pánským holičstvím v pražských Dejvicích. Zajímalo nás, jak se Marek k holičství dostal, jaké byly jeho začátky podnikání a co by poradil začínajícím barberům.</p><h3>Marku, kdy jsi došel k tomu, že se chceš stát barberem?</h3><p>Bylo to zhruba v době, kdy jsem se rozhodoval, jakou střední školu si mám vybrat. Původně jsem se chtěl stát uměleckým truhlářem. Chtěl jsem pracovat rukama. Bohužel jsem nestihl talentové zkoušky a potom jsem se dozvěděl o oboru pánských kadeřníků. V té době se samozřejmě o barberech vůbec nemluvilo. Nápad stát se kadeřníkem se mi líbil. Navíc jsem slyšel, že kluci mají jako kadeřníci výhody. Motivací bylo i to, že bude škola plná holek. <em>/smích/</em></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*-w6rJ34po7LFTwF9WIUJog.jpeg" /></figure><h3>Když se o barberech v té době ještě nemluvilo, kdy Tě napadlo, že se tímto směrem budeš profilovat?</h3><p>Během praxe ve škole jsme se střídali na pánském a dámském střihu. Dámský střih mě vůbec nebavil. Pánský střih mi naopak vyhovoval daleko více. Říkal jsem si, že by bylo super, kdybych mohl v budoucnu stříhat jen chlapy. Vůbec jsem nevěděl, že se něco takového dělá. Už na škole jsem měl představu, že bych chtěl jednou mít takové to staré pánské holičství z filmu Sweeney Todd, ta hezké atmosféra, ale bez toho zabíjení. <em>/smích/</em></p><h3>Existoval v té době vůbec nějaký barbershop? Kdo byl průkopníkem pánských holičství?</h3><p>Po studiu jsem začal pracovat v kadeřnictví v obchodním centru a tenkrát mi jeden zákazník řekl, že existuje pánské kadeřnictví, kde Ti nalijí whisky, dáš si doutník, ostříhají Tě a oholí Tě břitvou. Začal jsem si o tom místě vyhledávat více informací. Byl to <a href="https://www.thomasbarbershop.com/">Thomas Barbershop</a> Myslím, že existoval ještě jeden podnik — <a href="http://www.barbarella.cz/">Barbarella</a> který měl spojené klasické dámské kadeřnictví s pánským holičstvím. Thomas Barbershop mě úplně fascinoval, nakonec jsem k němu nastoupil. O barberech jsem si začal zjišťovat vše. Sledoval jsem spoustu videí zahraničních holičů. Věděl jsem, že to chci dělat. Barber se pro mě stal řemeslem.</p><h3>Učili jste se na škole holit břitvou? Měl jsi nějaký základ, když jsi nastupoval k Thomas Barbershopu?</h3><p>Práce v barbershopu je jiná než v dámském kadeřnictví. Na škole jsme se holení břitvou učili. U Thomase jsem se pak naučil veškeré další postupy.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*PWIjXEn2Y5IK3VL0CCRhCg.jpeg" /></figure><h3>Jak dlouho jsi stříhal u Thomase a co Tě vedlo k tomu, že se chceš osamostatnit?</h3><p>U Thomase jsem byl asi tři roky. Už od školy jsem měl v hlavě to, že chci mít něco svého. Po těch třech letech jsem cítil, že už mám dost zkušeností na to jít dál a zkusit to sám. Vždy mi přišlo, že se i jako zaměstnanec o chod barbershopu starám až moc. Začal jsem hledat místo, kde bych mohl fungovat. Ze začátku čistě ze zajímavosti, nespěchal jsem. Objevil jsem místo, které se mi líbilo — <a href="https://www.google.com/maps/place/Marcus+Barbershop/@50.1012655,14.3957267,17z/data=!3m1!4b1!4m5!3m4!1s0x470b95245b7efb5d:0xa32734471de62138!8m2!3d50.1012655!4d14.3979154">Národní obrany 715/16</a> v Dejvicích, kousek od Kulaťáku. Rozhodl jsem se, že na inzerát odpovím. Vůbec jsem netušil, že to půjde tak rychle. Majitelé nemovitosti celkem pospíchali. Napsali mi ihned, kdy můžeme smlouvu o pronájmu podepsat. Řekl jsem si teď nebo nikdy. <em>/smích/ </em>Prostor, ve kterém sedíme je bývalá hospoda. Když jsem místo přebíral, celkem to tu zapáchalo a stěny byly nažloutlé od kouře. Celé jsem to musel předělat. Spoustu věcí jsem si tu dělal svépomoci. Na to, co jsem sám nezvládal, jsem samozřejmě musel zavolat řemeslníky.</p><h3>Je těžké v Čechách otevřít barbershop či kadeřnictví? Jsou nějaká kritéria, která musíš splnit? Na jaké problémy jsi při otevření barbershopu narazil?</h3><p>Kadeřnictví i holičství jsou řemeslnou živností. Aby jsi mohl podnikat, musíš mít vyučení v oboru nebo 6-ti letou praxi. Pokud nemáš vzdělání nebo zkušenosti, musíš mít odpovědného zástupce. Je to těžké v tom, že člověk nemá žádné informace o tom, jak otevřít a začít. Já v rodině neměl žádné podnikatele. Oba moji rodiče jsou v invalidním důchodu. Skoro vše jsem si hledal na internetu. Vůbec jsem nevěděl, na jaký úřad se mám obrátit. Pokaždé když jsem někam šel, tak mi tam poradili, jak můžu postupovat dále. Z toho jsem měl radost. Nakonec to nebylo tak hrozné. Člověk se opravdu nesmí bát.</p><h3>Když jsi místo pronajal, stále jsi pracoval na plno u Thomase. Jak jsi to vše zvládnul? Měl jsi strach z finanční nejistoty?</h3><p>Musel jsem to nějak naplánovat. Rekonstrukce trvala téměř čtyři měsíce. Skoro všechny víkendy jsem věnoval přípravě <a href="https://bookee.cz/listing/marcus-barbershop/">Marcus Barbershopu</a> a v týdnu jsem normálně chodil do práce. Měl jsem propočítané, že mi bude stačit ostříhat dva lidi denně, abych zvládnul platit nájem. To byl pro začátek můj cíl. O podniku jsem dával vědět svým stálým zákazníkům a kamarádům.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*S5y-fZqX-mmQLqqRvVllww.jpeg" /></figure><h3>Znal jsi okolí místa, které jsi pro Tvůj barbershop vybral?</h3><p>Dejvice jsem znal. Když jsem si vybíral místo z inzerátů, koukal jsem na mapy, zjišťoval, co je v okolí, zda jsou poblíž další barbershopy a podobně. Potom jsem se na místa jezdíval fyzicky podívat a pozoroval jsem kolik lidí chodí kolem.</p><h3>Marcus Barbershop funguje téměř třetím rokem a konkurence stále narůstá. Nemáš obavy, že zájem lidí o barbershopy časem poklesne?</h3><p>Myslím si, že se časem dostaneme do fáze, kdy každý bude mít svého oblíbeného barbera a k tomu bude chodit pravidelně.</p><h3>Jaký způsob propagace jsi zvolil pro Marcus Barbershop? Zkoušel jsi online reklamu či nějaký jiný způsob?</h3><p>Online reklamu jsem zkoušel, konkrétně na Googlu. Máme také videa na YouTube a to bylo super. Lidé se nám díky nim sami ozývali. Měli jsme také letáčky, které jsme rozdávali po okolí.</p><h3>Od doby, co jsi otevřel, se Tvůj podnik rozrostl. Kolik Vás nyní je? Jak jsi si lidi do Tvého týmu vybral?</h3><p>Aktuálně jsme čtyři. S Ondrou a Dannym jsme dříve společně pracovali a Viktorii jsem též znal. Všechny jsem s nabídkou oslovil osobně.</p><h3>Barbershopy jsou veliký trend. Jak by podle Tebe měl vypadat ideální barbershop?</h3><p>Každý barbershop by měl rozhodně mít něco svého. Identita je opravdu důležitá. Do barbershopu chodí určitá skupina lidí a každý preferuje trochu něco jiného. Klient si s barberem musí sednout a jejich vztah by neměl být nucený. Není to o tom si za každou cenu povídat. Zákazník si musí užít svůj čas v klidu. V Čechách se musíme naučit ještě více přátelskému jednání.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Y-d0NL1XEB2_C0t1yJFhKg.jpeg" /></figure><h3>Jaký dopad podle Tebe měly barbershopy na muže a jejich styl v Čechách? Dokážeš si představit, že bychom opět začali chodit každé ráno do holičství, jako tomu bývalo dříve?</h3><p>Určitě dochází k nějakým změnám a chlapy o sebe více dbají. Nyní už najdeš i v drogeriích oleje na vousy, což dříve vůbec nebylo. V minulosti holič dokázal doporučit, jak se obléct, vůni a tak dále. Myslím, že se už ke každodennímu holení v barbershopu nevrátíme. Prvním důvodem je finanční stránka, holení začíná od 400 Kč. Druhý důvod je, že existuje spoustu způsobů, jak se oholit i doma.</p><h3>Účastnil jsi se prvního barber battlu v ČR a dokonce jsi si odnesl první místo v kategorii Rychlo fade. Jaké to bylo stříhat před publikem a porotou?</h3><p>Vybral jsem si kategorii Rychlo fade, protože si v ní nejvíce věřím. Měli jsme zvládnout střih do 20 minut od velikosti 0. Už ani nevím, jestli jsem šel do soutěže s tím, že ji vyhraju nebo, že to jen zkusím. <em>/smích/ </em>Z poroty jsem samozřejmě měl respekt, ale nervóznější jsem byl z kamer a publika. Odcházel jsem s pocitem, že na tom v ČR nejsme rozhodně špatně.</p><h3>Kde nyní hledáš inspiraci?</h3><p>Dříve jsem pro inspiraci sledoval různá zahraniční videa a zahraniční barbery. Nyní si spíš dělám to “svoje”. Snažím se přizpůsobit střih typu vlasů. Myslím, že není dobré každého klienta ostříhat stejným způsobem. Pokud zákazník chce, rád poradím. Jinak se samozřejmě vždy snažím vyhovět přání klienta.</p><h3>Kromě stříhání nabízíš skvělé produkty na vlasy a vousy. Jak si dodavatele vybíráš?</h3><p>Produkty jsem poměrně dlouhou dobu vybíral. Zkoušel jsem různé výrobce. Nyní se sortiment celkem ustálil. Mám několik dodavatelů a jde mi hlavně o kvalitu. Zároveň se změnám nebráním. Produkty, které tu máme můžou být super dárkem pro muže.</p><h3>Co by jsi doporučil začínajícím barbershopům?</h3><p>No, rozhodně by se měli vyhnout okolí <a href="https://bookee.cz/listing/marcus-barbershop/">Marcus Barbershop</a>. <em>/smích/ </em>Doporučil bych, aby práci dělali poctivě. Musí to brát vážně a dát toho vše. Důležité je, to opravdu chtít.</p><p>Markovi bychom chtěli poděkovat za skvělý rozhovor a samozřejmě přejeme mnoho úspěchů s <a href="https://bookee.cz/listing/marcus-barbershop/">Marcus Barbershop</a>. Pokud stále hledáš svého barbera, rozhodně se zastav u Marka, nebudeš litovat.</p><p>V následujících týdnech máme v plánu plno dalších zajímavých <a href="https://bookee.cz/blog/">Bookee Talks</a> se skvělými lidmi, tak si je nenech ujít.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=ab949e6ff319" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Bookee Talks: Jan Svoboda, fotograf (2.díl)]]></title>
            <link>https://bookee.medium.com/bookee-talks-jan-svoboda-fotograf-2-d%C3%ADl-e3a7cc387c49?source=rss-1ed350307528------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/e3a7cc387c49</guid>
            <category><![CDATA[photographer]]></category>
            <category><![CDATA[fotografie]]></category>
            <category><![CDATA[fotograf]]></category>
            <category><![CDATA[freelancers]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Bookee.cz]]></dc:creator>
            <pubDate>Tue, 11 Feb 2020 20:14:12 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2020-02-11T20:14:12.311Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>V <a href="https://bookee.cz/bookee-talks/bookee-talks-jan-svoboda-fotograf/">1.díle</a> rozhovoru s Janem Svobodou jsme Ti představili začátky jeho práce. Nyní se podíváme na projekty, kterým se Honza věnuje a probereme další záležitosti ze světa fotografie.</p><h3>Pojďme se pobavit o kalendářích, které každý rok vydáváš. Kolikátý ročník připravuješ a jak jsi se k tomu vůbec dostal?</h3><p>Myslím, že je to už šestý ročník. Už se v tom celkem ztrácím<em>. </em>Fotím je totiž rok dopředu a občas si už nejsem jistý.<em>(smích) </em>U kalendářů zaměřených na zadečky se opravdu jedná už o šestý ročník. V minulosti si mě najala jedna holka na focení a mě se líbil její zadek. Přemýšlel, co zajímavého bychom mohli vymyslet, abychom častěji fotili. Tenkrát mě napadla výstava, to byla ta prvotní věc. Nakonec mi zbylo 20 fotek a přemýšlel jsem, co s nimi udělám. Zeptal jsem se fanoušků, jestli by nechtěli kalendář. První rok se prodalo zhruba 40 kusů. Nyní se prodá okolo 2500 kusů. Celý tento prodej je spojený s investicí do marketingu. Od léta do ledna sedím u počítače a přemýšlím, jak budeme propagovat.</p><h3>Snažíš se každý rok vymyslet jiný motiv kalendáře? Vypadá to, že je to práce na celý rok.</h3><p>Je to o tom, že první polovinu roku kalendář fotím a druhou ho propaguji. Opravdu nad tím strávím celý rok. Motiv není žádný. Naopak, cílem je, aby to bylo, co nejvíce různorodé. Není tam žádná linie, která by propojovala celý kalendář. Každý by si měl najít svoje. Jediná linie jsou zadečky. <em>(smích)</em></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/667/1*6exVQTgJXU8ctT3PcMx6TQ.jpeg" /></figure><h3>Plánuješ nějaké další výstavy či jiné akce?</h3><p>Žádné offline akce v tuto chvíli neplánuji. Soustředím se teď opravdu na online. Příjde mi, že to je to, co lidi momentálně zajímá. Je fajn potkat se s lidmi osobně, více ale funguje online.</p><h3>Vybudoval jsi úspěšnou značku. Jsi populární na sociálních sítích a máš super základnu. Kolik času věnuješ tvorbě obsahu?</h3><p>Obsah, který u mě můžeš vidět je z 80 % volná tvorba. Většinu svého pracovního času věnuji své volné tvorbě. Tak to bylo i na začátku a teď jsem to dotáhl až sem. Mezitím jsem se musel věnovat komerčním věcem. Teď díky lidem, kteří mě podporují na <a href="https://www.patreon.com/jansvoboda">Patreonu</a> a těm, kteří kupují <a href="https://www.kalendarejanasvobody.cz/">Kalendáře</a> se můžu věnovat volné tvorbě, což je unikátní záležitost.</p><h3>Máš zkušenosti s workshopy pro amatéry i profesionály. Co by jsi doporučil začínajícím fotografům? Jaké vybavení je potřeba?</h3><p>Důležité je udělat své portfólio, to ostatně vždy zmiňuji i na workshopech. Když to přeženu, je možné ho udělat i smartphonem. Na začátku u fotografa není důležitá velká investice do techniky. Člověk může bez mrknutí do techniky investovat i 200–300 tis. Kč. Může se pak stát, že do toho ty peníze dáš a časem zjistíš, že Tě to nebaví. Začal bych určitě koupí levnějšího staršího fotoaparátu. Budoval bych portfólio a pak jej propagoval. Pokud se bavíme o focení holek, oslovil bych kamarádky, pak neznámé holky a postupně bych budoval svoji prezentaci. Rozhodně nemůžeš zaklepat někde na dveře s tím, že jim něco vyfotíš a neměl by jsi nic v ruce.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*3Hl7K7qZFm8IAGnsNRa6_w.jpeg" /></figure><h3>Pracuješ na několika projektech najednou. Jak zvládáš organizaci svého času? Jsi na vše sám?</h3><p>Mám svého asistenta / produkčního, který mi pomáhá s organizací, administrativou a též s focením. Nejsem úplně organizovaný člověk. Samozřejmě, dokážu organizovat program na tři dny. Když pracuješ na volné noze, je složité sám sebe přinutit k práci. Delegování úkolů Tě určitě posune dál. Je dobré se napojit na někoho, kdo Tě bude tlačit dopředu. Nemůžu říct, že bych osm hodin denně pracoval na konkrétních úkolech. Jednu flow mám v zimě, jinou v létě. Mám rád extrémy. V létě se fotí často a mám práce až moc. Vidím, že na Instagramu a Insta Stories fanoušci reagují a o to víc mě to motivuje. V zimě je to volnější, snažím se nabrat síly, ladit portfólio, strategii a další věci. Do focení se mi pak úplně nechce a musím hledat motivaci.</p><h3>Jednou z Tvých dalších činností jsou <a href="https://bookee.cz/listing/lovefilms-cz-filmy-o-lasce/">LoveFilms.cz</a> svatební videa. Jak <a href="https://bookee.cz/listing/lovefilms-cz-filmy-o-lasce/">LoveFilms</a> vznikly? Co Tě víc baví?</h3><p>Vzniklo to tak, že mě jedna z modelek požádala, jestli bych nechtěl natočit její svatební video. Pak si založila svatební agenturu a začala si mě najímat na natáčení ostatních svateb. Baví mě to a je to úplně jiné. Nemusím nic vymýšlet a řídit. Je to převážně reportáž a hodně se mi líbí to, že to v lidech vzbuzuje emoce. Focení a natáčení jsou dva odlišné světy. Když fotím, vše si řídím sám a je to pro mne taková extrovertní show. Svatební video je pro mne zachycení okamžiků a emocí v lidském životě.</p><h3>Hodně se diskutuje o cenách za tvorbu svatebních video a fotografií. Jaký je podle Tebe recept na obhájení své ceny?</h3><p>Obhajovat cenu by si člověk měl maximálně sám před sebou. Cenu převážně určuje trh. V rámci videí je naše cena adekvátní. Nechtěl bych to podrobně rozebírat. Technika, která se používá je dost drahá. Samotná tvorba není otázkou jednoho dne, byť si to lidé často myslí. Musíš brát v potaz to, že točíš 12 hodin, máš cestu, střih alespoň 4 dny atd.. Někdo natáčí i ve více lidech. Je to zase o té konzistentnosti. U <a href="https://bookee.cz/listing/lovefilms-cz-filmy-o-lasce/">LoveFilms.cz</a> lidé vědí, co od nás mohou očekávat. Určitě tu bude někdo, kdo je levnější. Má to ale svá rizika. Výsledek nemusí splnit očekávání, dotyčný se nemusí dostavit na místo včas apod.</p><h3>Jaké jsou podle Tebe trendy svatebního videa?</h3><p>Vidím, že se často začínají dělat videa v cizině. Příjde mi, že se občas kameramani snaží přidat až moc své invence, aby se odlišili. Přitom nevěsty touží po tom, co nejčastěji vidí v portfóliu. Na druhou stranu je tu vždy někdo, kdo ocení něco nového. Nejdůležitější jsou opravdu emoce.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/768/1*libEJSjltmArgzBMDluJtQ.jpeg" /></figure><h3>Doporučil by jsi nám na závěr 3 nástroje, které usnadňují Tvé podnikání?</h3><p>Musím říct, že hodně používám Google Kalendář a s kolegou <a href="https://slack.com/">Slack</a> v základním balíčku. Slack je dobře rozdělen do témat, takže nám ulehčuje komunikaci. Výborný nástroj, pro ty, kteří chtějí prodávat online nějaký produkt, je <a href="https://www.shoptet.cz/">Shoptet</a> Nemusíš investovat veliké peníze do e-shopu a můžeš začít fungovat. Zároveň si neumím představit fungování bez mobilního telefonu. Pro mě je například investice do telefonu v rámci 30 tis. Kč obhájitelná, vzhledem k tomu, jak moc mi pomůže zpětně vydělat.<em>(smích)</em></p><p>Za rozhovor Honzovi moc děkujeme a doufáme, že pro Tebe byl stejně inspirativní, jako pro nás. Pokud se Ti Honzova práce líbí, můžeš podpořit jeho tvorbu na <a href="https://www.patreon.com/jansvoboda">Patreonu</a>. Pokud se staneš jeho Patronem, dostaneš přístup k tvorbě, kterou jinde nenalezneš.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=e3a7cc387c49" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[5 důvodů proč začít pracovat sám na sebe]]></title>
            <link>https://bookee.medium.com/5-d%C5%AFvod%C5%AF-pro%C4%8D-za%C4%8D%C3%ADt-pracovat-s%C3%A1m-na-sebe-52d3cdebb8f9?source=rss-1ed350307528------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/52d3cdebb8f9</guid>
            <category><![CDATA[czech-republic]]></category>
            <category><![CDATA[podnikání]]></category>
            <category><![CDATA[podnikatelé]]></category>
            <category><![CDATA[freelancers]]></category>
            <category><![CDATA[freelancing]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Bookee.cz]]></dc:creator>
            <pubDate>Thu, 30 Jan 2020 14:22:14 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2020-02-11T20:22:43.189Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<h3>Je to klišé.</h3><p>Pracovat “na volné noze”? Otázka, na kterou, kromě Tebe, nedokáže nikdo odpovědět přesně. Pro někoho věc naprosto přirozená, pro jiné naopak nepředstavitelná. Pokud se ti v hlavě honí myšlenky, zda to máš zkusit, jsi tu správně. Rozhodli jsme se shrnout 5 nejdůležitějších důvodu, proč by pro Tebe mohla být práce “na volné noze” zajímavá.</p><h3>1. Chceš dělat to, co Tě naplňuje</h3><p>Někomu se může podařit dříve, jinému později. Každý by měl mít možnost věnovat se tomu, co ho naplňuje. Ideální spojení nastává tehdy, když zvládneme spojit radost s vyděláváním peněz. Pokud cítíš, že dokážeš proměnit činnost, která Tě baví, v podnikání, pusť se do toho. Spousta živnostníků se začíná rozvíjet při svém stálém zaměstnaní. Nemusíš mít starost, že je potřeba hned opouštět svoji práci a přijít tak o příjem, který potřebuješ. Jasně, začátky mohou být krušné a Tvé obavy jsou opodstatněné, ale za zkoušku to přece stojí!</p><h3>2. Pánem svého času</h3><p>Může se to zdát nemožné, ale je tomu tak. Čas, který obětujeme práci je aktuálně velmi probíraným tématem po celém světě. Mnoho lidí se pro samostatné podnikání rozhodlo právě díky možnosti rozdělovat svůj čas svobodně. Organizovat svůj kalendář dle svých priorit je naprostým pozitivem podnikání. Je však důležité si uvědomit, že se volný čas nevytvoří sám od sebe. Připrav se, že podnikání může být časově náročné. Bude velmi důležité vyvážit čas, který budeš věnovat svým klientům, administrativě, seběvzdělání se svým osobním životem. Pokud však zvládneš svůj rozvrh dobře zorganizovat, budeš mít dostatek volného času i pro svoje ostatní aktivity.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*FphCPPAYW9BWzi-Yi4Y8Eg.jpeg" /><figcaption>Photo by Brooke Lark on Unsplash</figcaption></figure><h3>3. Chceš být sám sobě šéfem</h3><p>Ano, i to může být jeden z důvodů. Rozhodovat, přidělovat úkoly, plnit cíle. To vše může být na Tobě, pokud se rozhodneš pro samostatné podnikání. Jakmile budeš podnikat, veškerá zodpovědnost padne na Tebe.</p><h3>4. Strategii určuješ Ty</h3><p>Určitě se Ti již někdy přihodilo, že Ti nebyla sympatická strategie a vize podniku, ve kterém pracuješ. Taková situace může být opravdu demotivující. Při práci “na volné noze” se tomuto problému snadno vyhneš. Strategie i vize Tvé činnosti jsou totiž pouze na Tobě. Je možné, že už nyní máš v hlavě představu, jak to celé bude fungovat. To je skvělé! Hoď to na papír a začni realizovat.</p><h3>5. Svoboda</h3><p>Nejsi typ na osobní schůzky? Nevadí! Domluv se s klienty prostřednictvím e-mailu či po telefonu. Chceš mít v pátek volno? Není problém! Zorganizuj si týdenní program tak, aby pátek zůstal volný. Chceš pracovat na zahradě? Proč ne? Už víš, kam tím mířím? Ano? Nikdo, ale opravdu nikdo jiný než Ty, nemá tu moc rozhodovat o Tvém podniku. To, jakým způsobem svoji živnost povedeš, je zcela na Tobě.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*SicHeZTQS8uNflUtD6BaLA.jpeg" /><figcaption>Photo by Paul Gilmore on Unsplash</figcaption></figure><p>Pracovat sám na sebe přináší opravdu mnoho výhod. Musíme si uvědomit, že ne vše se podaří ihned. Pokud se pro podnikání rozhoduješ, připrav se, že to bude opravdu jízda. Každý živnostník resp. podnikatel musí dnes plnit opravdu mnoho dalších povinností.</p><p>Bookee.cz vzniklo, aby mohlo lidem jako jsi Ty pomoct od samého začátku. Stačí <a href="https://bookee.cz/add-listing/">přidat</a> profil Tvé služby a postaráme se o Tvoji online propagaci.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=52d3cdebb8f9" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Bookee Talks: Jan Svoboda, fotograf (1.díl)]]></title>
            <link>https://bookee.medium.com/bookee-talks-jan-svoboda-fotograf-1-d%C3%ADl-870bae03acdc?source=rss-1ed350307528------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/870bae03acdc</guid>
            <category><![CDATA[photography]]></category>
            <category><![CDATA[freelancers]]></category>
            <category><![CDATA[interview]]></category>
            <category><![CDATA[photographer]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Bookee.cz]]></dc:creator>
            <pubDate>Thu, 30 Jan 2020 08:53:51 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2020-01-30T08:53:51.109Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>V tomto rozhovoru Ti představíme Jana Svobodu, glamour fotografa, influencera a především člověka pracujícího na volné noze již řadu let. Honza pracuje na několika projektech najednou. Velmi populárními se staly každoroční kalendáře Jana Svobody či svatební filmy <a href="https://bookee.cz/listing/lovefilms-cz-filmy-o-lasce/">LoveFilms.cz</a>. Přečti si rozhovor s Honzou a inspiruj se jeho příběhem.</p><h3>Honzo, za dobu Tvého působení jsi si vybudoval velké jméno ve světě glamour fotografie. Jaké byly Tvé začátky práce fotografa na volné noze?</h3><p>No, začátky byly takové, že to ani nebyla práce. Živili mě rodiče. Někdy v 17–18 letech jsem začal fotit se svoji sestřenkou a moji práci jsem pak dával na server <a href="https://fotopatracka.cz/">fotopátračka.cz</a> kde jsem postupně našel další modelky. Vše bylo formou TFP, bylo to zadarmo. Holky chtěli fotografie a já též. Když už pak zájemkyň bylo hodně a nestíhal jsem, začal jsem si říkat první peníze. Postupně jsem ale došel k tomu, že jsem nechtěl fotit to, co chtěli klientky, ale to, co chci já. Tak vznikly kalendáře, workshopy a nyní <a href="https://www.patreon.com/jansvoboda">Patreon</a>.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*sB4EWT0AUkQbzuIttzBD_Q.jpeg" /></figure><h3>Podařilo se Ti být finančně nezávislým již od začátku nebo jsi k Tvému podnikání musel dělat ještě něco jiného?</h3><p>Ze začátku mně ještě živili rodiče. Po pár letech jsem začal dělat asistenta Stanislavovi Peterovi. Pořád jsem fotil zadarmo, co jsem chtěl a budoval jsem si vlastní portfólio a své jméno. V té době jsem se již soustředil na Facebook. Myslím, že to byl základ všeho. Přátelé to zatím nechápali a smáli se, proč tam pořád něco dávám a proč tomu věnuji tolik času. Teď mám díky tomu na Facebooku přes 60 tis. fanoušků a většina zakázek pochází právě odtud.</p><h3>Když se podíváš na Tvoji kariéru, Tvoje začátky, co považuješ za Tvůj největší úspěch?</h3><p>Určitě výstava a svůj vlastní kalendář. Velikou radost mám i z nafoceného kalendáře pro Auto Kelly a ELiT, což je pro mne asi největší meta. Byla to velká produkce, spousta lokací, hodně modelek. Navíc se mi podařilo udržet “to svoje”. Nebylo to podle zadání klienta, ale vymysleli jsme to společně v týmu. Když děláš něco uměleckého, je to vždy boj Tvé vize s vizí klienta. Musíš si však vždy udržet svůj pohled na danou problematiku, aby se z toho nestal paskvil marketingového oddělení.</p><h3>Jak nyní reaguješ na nové nabídky práce od Tvých klientů? Stává se Ti, že musíš nějaké zakázky odmítnout?</h3><p>Jedná-li se o firmy, tak mně moc nabídek nechodí. Jsem zaměřený na určitou věc. Lidé už vědí, co ode mne mohou čekat. Jsem jasně profilovaný a mám svoji vizi. Vlastně si nemám ani z čeho vybírat. Většinou to probíhá takto: “Chci fotit kalendář takhle, stojí to hodně. Máte na to peníze a necháte mi volnou ruku? Ok, jdu do toho.” Běžně se nestává, že bych odmítal klienty.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/946/1*lat5A8xeCUXLTV0BfS3YSA.jpeg" /></figure><h3>Jak nyní reaguješ na nové nabídky práce od Tvých klientů? Stává se Ti, že musíš nějaké zakázky odmítnout?</h3><p>Jedná-li se o firmy, tak mně moc nabídek nechodí. Jsem zaměřený na určitou věc. Lidé už vědí, co ode mne mohou čekat. Jsem jasně profilovaný a mám svoji vizi. Vlastně si nemám ani z čeho vybírat. Většinou to probíhá takto: “Chci fotit kalendář takhle, stojí to hodně. Máte na to peníze a necháte mi volnou ruku? Ok, jdu do toho.” Běžně se nestává, že bych odmítal klienty.</p><p>Naopak, pokud mají ženy zájem o placené fotografie, tam si absolutně nevybírám. Mám teorii, že se z každé holky dá na fotografii dostat maximum. To je moje specializace. Není to tak, že bych někoho odmítl. Samozřejmě, cena je vyšší a může některé poptávky filtrovat. Předpokladem je, že člověk musí chtít opravdu fotografie ode mne.</p><h3>Když se na to podíváme z druhé strany. Co bylo Tvým neúspěchem? Čemu by se měli začínající fotografové vyhnout?</h3><p>Velmi důležitý je samotný vztah s klientem. Když už máš ten business, musíš ustát Tvoji pozici. Pokud je něco, co po Tobě žádá klient a Ty s tím nesouhlasíš, musíš se naučit říkat ne. Hodně lidí zastává názor, že je klient platí, tak musí dělat to, co po nich žádá. Musíš si ale uvědomit, že děláš umění. Musíme vybalancovat to, aby výsledek byl dobrý a přitom jsme dosáhli klientových očekávání. Samozřejmě, když klient hodně tlačí, člověk povolí.</p><p>Co se týká neúspěchů, nevzpomenu si na konkrétní případ. Všechno jsem dělal pomalu a opatrně. Neměl jsem žádnou velkou investici. Moje představa byla stoupat nahoru pomalu. Pak se pomaleji padá.</p><h3>Konkurence ve světě fotografie je obrovská. Dokázal jsi vyniknout mezi ostatními. Jak se Ti to podařilo? Co stojí podle Tebe za Tvým úspěchem?</h3><p>Já myslím, že je to konzistentnost. Dělám to samé už strašně dlouho. Lidé vědí, co ode mne mohou očekávat. Občas si hraju s tím, že zkouším zapojit nějaké věci z osobního života např. na Instagram Stories. Ne vždy to je dobrá cesta. Určitě to nesmí být tak, že budeš nudit. Lidé jsou zvyklí na to, co dělám. Proto mě sledují. Když bych měnil styl, fotil různé věci, efekt by nebyl takový. Musíš se pořád zdokonalovat a dělat něco nového.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1000/1*sehiqOloe8lKqTsHK0bFtA.jpeg" /></figure><h3>Co se týká Tvé propagace, zkoušel jsi nějaké jiné způsoby propagace než sociální sítě např. inzerce, články?</h3><p>Základ pro mne byl vždy Facebook. Teď už je to i Instagram. Na začátku všeho byl server <a href="https://fotopatracka.cz/">fotopátračka.cz</a> ten už však skoro nefunguje. Docela dobrým krokem bylo to, že jsem si zhruba před 6–7 lety pronajal PR manažerku na volné noze. Pomáhala mi s rozhovory a snažila se, aby se o mne napsalo v médiích. Média jsou potřeba. Nestačí mít hodně lidí na Instagramu, musíš mít celý ten vějíř. Tím, že mé ceny jsou vyšší, soustředím se na kvalitu a hlavně na volnou tvorbu. Spousta fotografů nemá čas na volnou tvorbu. Pohltí je práce a nikde se nepropagují. Já měl čas věnovat se více výstavám, dělat rozhovory, zkoušet rádia, televize i bulvár. Bulvár vlastně nebyl moc dobrou cestou, neberu to ale jako prohru. Brzy by měl vyjít rozhovor v Blesku, ten snad bude fungovat dobře.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/800/1*XK4-YhTTXP_sMLb4vpRQ9g.jpeg" /></figure><p>Počkej si na <a href="https://bookee.cz/bookee-talks/bookee-talks-jan-svoboda-fotograf-2-dil/">2. díl</a> rozhovoru s Honzou, který vychází 20.11.2019. Dozvíš se, co doporučuje začínajícím fotografům, jak dlouho trvá práce na tvorbě Kalendáře Jana Svobody, o jeho dalších projektech jako je <a href="https://bookee.cz/listing/lovefilms-cz-filmy-o-lasce/">LoveFilms.cz</a>, kolik času věnuje sociálním sítím a svým fanouškům a mnoho dalších zajímavostí. Honzu můžeš i Ty podpořit na jeho <a href="https://www.patreon.com/jansvoboda">Patreon účtu</a>.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=870bae03acdc" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
    </channel>
</rss>