<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/" xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/" xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom" version="2.0" xmlns:cc="http://cyber.law.harvard.edu/rss/creativeCommonsRssModule.html">
    <channel>
        <title><![CDATA[Stories by Kateřina Farná on Medium]]></title>
        <description><![CDATA[Stories by Kateřina Farná on Medium]]></description>
        <link>https://medium.com/@katerinafarna?source=rss-ddf49ee7a314------2</link>
        <image>
            <url>https://cdn-images-1.medium.com/fit/c/150/150/1*Wrh_gIHKNjrhQitqrvXmLg.jpeg</url>
            <title>Stories by Kateřina Farná on Medium</title>
            <link>https://medium.com/@katerinafarna?source=rss-ddf49ee7a314------2</link>
        </image>
        <generator>Medium</generator>
        <lastBuildDate>Sun, 22 Nov 2026 03:03:39 GMT</lastBuildDate>
        <atom:link href="https://medium.com/@katerinafarna/feed" rel="self" type="application/rss+xml"/>
        <webMaster><![CDATA[yourfriends@medium.com]]></webMaster>
        <atom:link href="http://medium.superfeedr.com/" rel="hub"/>
        <item>
            <title><![CDATA[BELGIE MĚ NEPŘESTÁVÁ PŘEKVAPOVAT. OPĚT.]]></title>
            <link>https://medium.com/bruselska-sojka/belgie-m%C4%9B-nep%C5%99est%C3%A1v%C3%A1-p%C5%99ekvapovat-op%C4%9Bt-a8365037d99b?source=rss-ddf49ee7a314------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/a8365037d99b</guid>
            <category><![CDATA[corona]]></category>
            <category><![CDATA[brussels]]></category>
            <category><![CDATA[health]]></category>
            <category><![CDATA[belgium]]></category>
            <category><![CDATA[life]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Kateřina Farná]]></dc:creator>
            <pubDate>Thu, 12 Mar 2020 08:36:09 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2020-03-12T08:36:09.965Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Myslela jsem si, že mě můj mnohaletý dočasný domov u Severního moře už jen tak něčím nepřekvapí. Zažila jsem v Bruselu teroristické <a href="https://medium.com/bruselska-sojka/bruselsk%C3%A9-atent%C3%A1ty-v-roce-2016-tohle-u%C5%BE-je-v%C3%A1lka-ale-nebu%C4%8Fme-schovan%C3%AD-zn%C4%9Blo-p%C5%99ed-rokem-z-bruselu-b0ebdfaaa80d">útoky</a> i totální laxnost veřejné správy, která by se někdy dala nazvat neschopností pohlcenou chaosem a nezájmem, kafkárnou na hranici surrealismu a dadaismu.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*tmE-LT0pyuGvDFpSDR88Ww.jpeg" /></figure><p>Přesto mám Belgii ráda nejen pro to, jak umí z mnoha těžkých situací v klidu vybruslit a jak jsou tam lidé otevření a tolerantní. Ale toto je už úplně mimo moje chápání toho, kde začíná a končí něčí svoboda. Belgie je asi jedinou zemí na světě, kde sami <a href="https://www.change.org/p/sophie-wilm%C3%A8s-pour-la-fermeture-de-tous-les-%C3%A9tablissements-scolaires-en-belgique?recruiter=378230972&amp;utm_source=share_petition&amp;utm_campaign=psf_combo_share_abi&amp;utm_medium=whatsapp&amp;recruited_by_id=1d4d0050-57de-11e5-b759-77a4123e2c23&amp;utm_content=washarecopy_20597485_fr-FR%3Av7">RODIČE VYHLÁSILI PETICI</a> (!) požadující od svých vlád a samospráv (o 9 ministrech zdravotnictví napíšu někdy příště) ZAVŘENÍ VŠECH ŠKOL, a to s ohledem na stoupající čísla infikovaných koronavirem, kterých bude ve skutečnosti mnohem víc.</p><p>Za přibližně stejnou dobu od ohlášení prvního pozitivního případu jak v Česku, tak i v Belgii, má k 11. březnu 2020 království na severu více než trojnásobný počet nakažených v porovnání s Českou republikou. A také už první úmrtí. Přitom má Belgie přibližně stejný počet obyvatel jako ČR, ale koncentrovaných na mnohem menším prostoru, celá multikulturní společnost cestuje do zahraničí mnohem víc, zdraví se na pozdrav spíš kontaktně (líčko na líčko, v článku <a href="https://medium.com/bruselska-sojka/belgicky%CC%81-l%C3%ADbac%C3%AD-manu%C3%A1l-aneb-z%C3%A1hada-t%C5%99et%C3%ADho-polibku-4e2ecade0966">zde</a>) a nadto nejen v Bruselu žije početná italská komunita, která se částečně vrátila z dovolených a jarních prázdnin… Nejsem odborník, ale tohle samo o sobě by mělo stačit na výrazně jiná opatření, než jak jsou teď nastavená…</p><p>Přečtete si tuto ANALÝZU (odkaz <a href="https://medium.com/@tomaspueyo/coronavirus-act-today-or-people-will-die-f4d3d9cd99ca?fbclid=IwAR0LSzPPywlXlsulRjdpgdDDkEsjifMGhlvSCWwC5q7aGFvwp0OSGm4-D_c">tady</a>), která dává globální čísla o šíření koronavirové nákazy do dost zajímavých souvislostí. A varuje: jednejte, dokud je čas!</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=a8365037d99b" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/bruselska-sojka/belgie-m%C4%9B-nep%C5%99est%C3%A1v%C3%A1-p%C5%99ekvapovat-op%C4%9Bt-a8365037d99b">BELGIE MĚ NEPŘESTÁVÁ PŘEKVAPOVAT. OPĚT.</a> was originally published in <a href="https://medium.com/bruselska-sojka">Bruselska sojka</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Tintin, nejslavnější Belgičan, slaví devadesátiny]]></title>
            <link>https://medium.com/bruselska-sojka/tintin-nejslavn%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD-belgi%C4%8Dan-slav%C3%AD-devades%C3%A1tiny-8e2b1c99d733?source=rss-ddf49ee7a314------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/8e2b1c99d733</guid>
            <category><![CDATA[comics]]></category>
            <category><![CDATA[brussels]]></category>
            <category><![CDATA[culture]]></category>
            <category><![CDATA[belgium]]></category>
            <category><![CDATA[true-story]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Kateřina Farná]]></dc:creator>
            <pubDate>Thu, 10 Jan 2019 19:46:35 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2019-01-15T16:27:10.722Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Komiksy měly vždy zvláštní místo v srdcích Belgičanů. Citují z nich své oblíbené pasáže se stejnou radostí jako třeba Češi z Haškova Švejka nebo Járy Cimrmana. Nositelem řady typických belgických charakteristik se stal Tintin. Mladý reportér z pera Georgese Remiho neboli Hergého je považován za jednoho z nejznámějších Belgičanů vůbec. Letos 10. ledna slaví své 90. narozeniny.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/640/1*mf7sWXdco5VPLdH2Jx_KuQ.jpeg" /><figcaption>Tintina doprovází jeho věrný čtyřnohý kamarád Filuta. (Foto ilustrační)</figcaption></figure><p>Dokonale symbolizuje nejednotnou Belgii — Vlámové se s Valony nedokázali shodnout ani na tom, jak budou svému za hranicemi oslavovanému kreslenému rodákovi říkat. Všichni ho znají jako Tintina, ale Vlámové mu přiřkli jméno Kuifje (v překladu také Chocholka).</p><p>Tintinovy příhody jsou směsicí detektivky, bláznivé komedie i sci-fi žánru. Z neohroženého reportéra se nakonec zrodil celosvětový fenomén. Příběhy byly přeloženy do více než 100 jazyků a prodáno bylo více než 230 miliónů knih. Jeho dobrodružství Tintin: Tajemství Jednorožce převedl roku 2011 na stříbrné plátno Steven Spielberg, a ještě víc tím přiživil jeho mezinárodní reputaci.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/643/1*LMnVVBxs1Uzn7pxtZ5hSqA.jpeg" /></figure><p>Georges Remi se narodil roku 1907 v Bruselu a téměř celý svůj profesní život strávil v tomto městě. Přiznával, že jako malý kluk byl pěkný neposeda a že se jeho energická povaha projevovala zejména na návštěvách, proto se ho rodiče snažili zabavit kreslením. U toho údajně vydržel hodiny. Náruživě tvořil také během vyučování na základní škole, kterou navštěvoval během první světové válce. Tehdy okraje jeho sešitů zdobily příběhy chlapce a německých okupantů. Přidal se ke skautům a brzy se s přezdívkou Chytrá liška stal vůdcem své družiny. V roce 1924 mu v časopise Belgický skaut otiskli jeho první kresby. V prosinci téhož roku začal své práce podepisovat pseudonymem Hergé.</p><p>První krátký příběh o nápaditém reportérovi vyšel ve víkendové příloze pro děti a mládež bruselského katolického časopisu Dvacáté století (fr. Le Vingtième Siècle), kterou Hergé od roku 1928 vedl jako odpovědný redaktor. Na obálce z 10. ledna 1929 stál Tintin v oblíbeném baloňáku s rukama složenýma za zády, vedle něj věrně panáčkoval Filuta (v originále Milou) a oba koukali na velký glóbus. Tím začala slavná éra obrázkových příběhů. Tintin má fištróna a nese si v sobě kus z Indiana Jonese a ždibec ze Sherlocka Holmese. Hergé o svém hrdinovi jednou řekl: „Tintin to jsem já, když chci být hrdinský, dokonalý…“</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*G92VO0lq43hWDjtwmT3kwA.jpeg" /><figcaption>Hergé tak, jak jej při tvorbě zachytil fotograf Jiří Jírů. (Foto Jiří Jírů)</figcaption></figure><p>Tintin cestuje po světě, aby přišel na kloub záhadám a vyřešil nejedno tajemné zmizení. Kromě jeho věrného bílého foxteriéra jej doprovázejí uspěchaný Kapitán Haddock, roztržitý profesor Tournesol a nemůžeme zapomenout ani na bezradné detektivní duo, bratry Duponta a Duponda (v překl. Kadlec a Tkadlec). „Tintinologové“ dodnes diskutují o tom, jestli je Tintin příjmení, nebo přezdívka. Vzhledem k tomu, že je povoláním reportér, přikláněla bych se k variantě o novinářském pseudonymu. Znám není ani jeho přesný věk. Víme sice, že bydlí v Belgii na adrese Rue du Labrador 26, ale nikde se už nedočteme, v jakém městě tato ulice leží. Nejpravděpodobnějším městem se zdá být Brusel, kde Labradorská ulice opravdu existuje. Mladý světoběžník rád nechával falešné stopy a hrál si s názvy ulic. Vtipné jazykové hříčky autor údajně odkoukal od své babičky, kterou rád navštěvoval.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/680/1*2Ao2xWWRzd0uQedTgpNEDw.jpeg" /><figcaption>Tintin v zemi Sovětů byl první samostatný komiksový sešit. (Foto ilustrační)</figcaption></figure><p>První vydání Tintinových dobrodružství byly černobílé perokresby na šedém pozadí. Postupně vzniklo několik krátkých příběhů pro časopis a v roce 1930 vyšel první samostatný sešit. Nesl název Tintin v zemi Sovětů a je obecně považován za první svého druhu. Vydavatelství Casterman na Hergého naléhalo, aby kresleným okénkům dodal barvy. Autor sice chvíli vzdoroval, ale nakonec se nechal přesvědčit. První barevné dobrodružství z roku 1942 dopadlo skvěle, a nejen kvůli dokonalé barevné paletě se o Záhadné hvězdě hovoří jako o mistrovském díle. O čtyři roky později už Hergé koordinoval časopis Tintin. Později se neohrožený Tintin ještě vydal do Konga, bývalé kolonie belgického krále, kde se musel potýkat s nebezpečnými zvířaty, dále do USA, Indie nebo Číny. Hergé vytvořil celkem třiadvacet sešitů Tintinových dobrodružství, ten čtyřiadvacátý, nazvaný Tintin et l’Alph-Art, vyšel v roce 1986 po Hergého smrti jako nedokončený. Ve své závěti si přál, aby v jeho díle nikdo nepokračoval. Tintin tedy nemá dalšího autora, který by jeho kreslené výpravy oživil.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/565/1*R6UJp1de_KbG73p75nAbCQ.jpeg" /><figcaption>Brusel se v Tintinových příbězích objevuje spíš jako inspirace. (Foto ilustrační)</figcaption></figure><p>Hergé zaujal svou čistou linkou kresby a smyslem pro vyjádření pohybu, napětí i humoru. Jeho úspěch vyvolal zájem o komiksy u Belgičanů všech věkových kategorií a inspiroval mnoho lidí, aby vzali pero do rukou a na papíře vytvořili vlastní postavy. Hergého životním mottem bylo: „Věří-li člověk svým snům, mohou se stát realitou.“</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=8e2b1c99d733" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/bruselska-sojka/tintin-nejslavn%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD-belgi%C4%8Dan-slav%C3%AD-devades%C3%A1tiny-8e2b1c99d733">Tintin, nejslavnější Belgičan, slaví devadesátiny</a> was originally published in <a href="https://medium.com/bruselska-sojka">Bruselska sojka</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[POUR FÉLICITER 2019]]></title>
            <link>https://medium.com/bruselska-sojka/pour-f%C3%A9liciter-2019-75ab44d2fd22?source=rss-ddf49ee7a314------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/75ab44d2fd22</guid>
            <category><![CDATA[brussels]]></category>
            <category><![CDATA[photos]]></category>
            <category><![CDATA[true-story]]></category>
            <category><![CDATA[culture]]></category>
            <category><![CDATA[belgium]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Kateřina Farná]]></dc:creator>
            <pubDate>Mon, 31 Dec 2018 12:54:47 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2018-12-31T12:54:47.746Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*p0jc1Un9FMU_3zvpw0xCXA.jpeg" /></figure><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=75ab44d2fd22" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/bruselska-sojka/pour-f%C3%A9liciter-2019-75ab44d2fd22">POUR FÉLICITER 2019</a> was originally published in <a href="https://medium.com/bruselska-sojka">Bruselska sojka</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Vyšmoulené šedesátiny. Modří mužíčci slaví jubileum]]></title>
            <link>https://medium.com/bruselska-sojka/vy%C5%A1moulen%C3%A9-%C5%A1edes%C3%A1tiny-mod%C5%99%C3%AD-mu%C5%BE%C3%AD%C4%8Dci-slav%C3%AD-jubileum-6246c2288f52?source=rss-ddf49ee7a314------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/6246c2288f52</guid>
            <category><![CDATA[culture]]></category>
            <category><![CDATA[comics]]></category>
            <category><![CDATA[brussels]]></category>
            <category><![CDATA[true-story]]></category>
            <category><![CDATA[belgium]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Kateřina Farná]]></dc:creator>
            <pubDate>Wed, 24 Oct 2018 08:25:33 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2018-10-24T08:25:33.812Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>V Československu se před revolucí ve vtipu říkalo, že kdyby Šmoulové pocházeli z Ruska, byli by to Moulové. Modří mužíčci ale přišli na svět v Belgii. Před šedesáti lety se zrodili v Bruselu jako Les Schtroumpfs. Téměř okamžitě se stali hitem. Šmoulíkům je věnována velkorysá výstava La Schtroumpf Expérience. Koná se v jednom z pavilonů na bruselském výstavišti do 27. ledna 2019.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*lrwcwpr8rbouhcVS0_36Mg.jpeg" /><figcaption>Šmoulové se stali celosvětovým hitem. (Foto Česká televize)</figcaption></figure><p>Belgičané jsou na své miniaturní krajany patřičně hrdí. Vždyť jako první mohli podlehnout šmoulománii a v dětských letech „vyšmoulit“ nějaký ten průšvih. Šmoulové (nizozemsky De Smurfen, anglicky Smurfs, slovensky Šmolkovia, turecky Sirinler, německy Schlümpfe nebo maďarsky Törpök) se zrodili v hlavě pana Peya, vlastním jménem Pierre Culliford. Slavný komiksový kreslíř a údajně vzdálený potomek anglického piráta Roberta Culliforda se narodil v roce 1928 v Bruselu, ve Schaerbeeku, a zemřel na infarkt na Štědrý den roku 1992. Inspiraci pro svůj pseudonym našel v dětství. Jeden z jeho mladších bratranců totiž neuměl vyslovit písmeno „r“, proto z jeho přezdívky Pierrot vznikl „Pe-Yot“.</p><p>Když bylo Pierrovi sedm let, jeho otec nečekaně zemřel a rodina se třemi dětmi se dostala do finanční tísně. Navíc vypukla druhá světová válka. Na živobytí si začal vydělávat v 15 letech jako promítač filmů a po zbytek války koukal v bruselském kině na americké filmy a kreslené pohádky. V létě roku 1945 našel zaměstnání v animačním studiu kreslených vtipů, kde se setkal s několika nejvýznamnějšími evropskými komiksovými kreslíři — jako třeba s Morrisem, tvůrcem osamělého kovboje Luckyho Lukea. Když firmu zavřeli, přešel jako kreslíř do časopisu. Prvního úspěchu se dočkal s dílem Johan et Pirlouit (česky Johan a Čejka) zveřejněném v časopise Spirou.</p><p><strong>Pidimužíci na scéně</strong></p><p>Poprvé se pidimužíci objevili epizodně 23. října 1958 právě v komiksu o středověkém rytíři Johanovi a jeho příteli Pirlouitovi, kde hrál skřítek na flétnu. Ještě před tím se na jednom obrázku objevila malá modrá ručička s textem, že se něco hýbe v trávě, ale nikdo ještě neví, co to vlastně je. Původně měli skřítci vystupovat jen v jedné epizodě, ale děti na Peya naléhaly, aby o nich napsal další dobrodružné příběhy. Až o několik týdnů později se Šmoulové ukázali čtenářům v celé své kráse.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/778/1*uQ_-nWQ6nzrM6fhMwT1hAQ.jpeg" /><figcaption>Tvůrce modrých skřítků Peyo, vlastním jménem Pierre Culliford. (Ilustrační foto)</figcaption></figure><p>Jejich jméno „Les Schtroumpfs“ údajně vzniklo během jedné večeře na dovolené. Peyo si nemohl vzpomenout, jak se francouzsky řekne slánka. Přítele požádal: Podáš mi … ehmm … tu, no tu šmoulu? (francouzsky Passe-moi le… le… schtroumpf.) „Až si to ošmoulíš, šmoulni mi ji zpátky,“ odpověděl prý jeho společník. Dlouhé hodiny se pak bavili vymýšlením nejrůznějších novotvarů a šmoulích patvarů. A tak vznikly název i pořádně vyšmoulená řeč modrých skřítků. Čtenáři se do nezbedných a roztomilých bytostí s bílými čepičkami a s nohavičkami pozvolna přecházejícími do bot okamžitě zamilovali.</p><p>Peyo se původně inspiroval krátkým animovaným filmem Un Cadeau á la fée (Vílí dar), na němž dříve ve studiu pracoval. Vystupovali v něm tancující růžoví skřítci se špičatými čepičkami z okvětních lístků. Vytvořil tak partičku novou, ale nelíbila se mu narůžovělá barva jejich kůže. Pomohla mu s tím jeho manželka a koloristka Nine. Skřítci měli žít v lese obklopeném zelení, takže nemohli být hnědí ani zelení, protože by splývali s pozadím, červená by byla příliš divoká a agresivní, žlutá naopak moc bledá. „Tak co modrá?“ navrhla mu jeho žena. A na světě byla šmolková. Možná jako podvědomá touha po modré obloze, které se lidem žijícím v Bruselu dostává tak poskrovnu.</p><p>Modrásci, vysocí na tři jablíčka, žijí v lesních domcích vypadajících jako muchomůrky. Vládne u nich pohoda, hravost a kamarádství. Stále si něco prozpěvují, v modré komunitě žijí pospolitě a pomáhají si. Hned od začátku dostali „Smurfové“ svůj jazyk a vousatého vůdce Taťku Šmoulu, s kloboukem a kalhotami v červené barvě namísto bílé. Všichni (asi) jsou samečkové. Pidižvíci stále něco společně šmoulují a chutnají jim šmorůvky.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/628/1*Z2xm_bJM0wJl9HtJqSJiRg.jpeg" /><figcaption>Taťka Šmoula se o své modré soukmenovce staral s láskou. (Ilustrační foto)</figcaption></figure><p>Celkem existuje zhruba stovka Šmoulů nejrůznějších charakterů (Koumák, Nešika, Snílek, Mlsoun, Silák, Lenoch, Farmář, Šprýmař a další). Stému přírůstku byl dokonce věnován díl Stý Šmoula. Peyo si uvědomoval, že Šmoulové ve své vesničce mají nedostatek žen. Navíc vyvstávaly otázky, jak se vlastně rozmnožují. Sám Peyo údajně z toho, že mezi modré chlápky nakonec musel poslat ženu, moc nadšený nebyl. Prý neměl La Schtroumpfette (Šmoulinku) rád.</p><p><strong>Nezbedná Šmoulinka</strong></p><p>Původně ji stvořil jako zlomyslnou a hrubou osůbku v duchu, kam čert nemůže, nasadí ženskou. Charakterizoval ji takto: „Flirtuje, k dosažení svých cílů používá intriky namísto síly. Nedokáže vyprávět vtip, aniž by zkazila pointu. Je žvanivá a afektovaná. Ve šmoulí vesnici je zdrojem neustálých problémů, ale vždy dokáže shodit vinu na někoho jiného.“ Když se ho jedna americká spisovatelka snažila přesvědčit, aby i Šmoulinka občas mohla něco záslužného vykonat a pomáhat ostatním, odbyl ji údajně mávnutím ruky: „Ale no tak. To z ní snad chcete udělat nějakou tělocvikářku?“ Narážel tím na belgický eufemismus pro lesbičku.</p><p>Je docela zajímavé, jak se mezi Šmoulíky jediná žena (později k ní ještě přibylo děvče Sašetka) objevila. Pomocí kouzla Šmoulinku jako svého špeha stvořil zlý kouzelník Gargamel. Malá stvoření nesnáší. Loví je, aby je přeměnil ve zlato. Modří skřítci našli Šmoulinku opuštěnou v lese a vzali ji mezi sebe. S Gargamelem komunikovala prostřednictvím malého zrcátka a pod hrozbou smrti musela poslouchat jeho příkazy. Šmoulům škodila. Ve snaze zaplavit jejich vesnici vypustila přehradu. Sama však spadla do proudu řítící se vody, odkud ji Šmoulové zachránili. Před šmoulím soudem přiznala, že ji stvořil a ovládal Gargamel, litovala svých činů a řekla, že by se chtěla ke Šmoulům přidat. Tak ji Taťka Šmoula kouzlem proměnil z docela škaredé černovlásky na dlouhovlasou blondýnku, která nosí podpatky a ráda se fintí. Od té doby se všemi vycházela přátelsky.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/800/1*5F-oxMpjRBt4QlFzYYWdJQ.jpeg" /><figcaption>Ze Šmoulinky vždycky nebyla taková kočka. (Foto Česká televize)</figcaption></figure><p><strong>Klučičí parta</strong></p><p>Pravidla idylického šmoulího soužití v některých hnidopiších vyvolávala otázky, proč nemají typické a pro děti lehce představitelné klasické rodinné uspořádání. Proč jsou téměř všichni muži? A kde se vzala šmoulata? Autor nejspíš nechtěl dětské čtenáře příliš zatěžovat dalšími informacemi. Ke Šmoulátku přišla Šmoulinka pěkně pohádkově tak, že ho do vesničky přinesl čáp. A proč byla ve společnosti mrňavých hochů jediná žena tak osamocená? Prý proto, že Peyo myslel spíš na klučičí čtenáře a Šmoulové mu sloužili jako zrcadlo typické klukovské party v 50. a 60. letech.</p><h3>Jak vznikl český název Šmoulové</h3><p>Šmoulové se do Československa dostali díky belgickému zpěvákovi s polskými kořeny Henrimu Serokovi, který se znal s dcerou kreslíře Peya. Spolupracoval s českým hudebníkem a producentem Karlem Vágnerem, kterému údajně za jeho dobré služby jednu postavičku modrého skřítka dovezl do Prahy s dovětkem, že toto pro něj bude úžasný kšeft. A taky že byl. „Jednou přistál Seroka v Praze s figurkou Smurfa. V té době je u nás nikdo, ani já, neznal. Tenkrát jsem ji odnesl obchodnímu řediteli Supraphonu Karlu Arbesovi s tím, že to bude velký hit a že bychom pro televizní seriál, který k nám teprve mířil, měli připravit desku s písničkami o Šmoulech. Na ní jsem spolupracoval hlavně s Karlem Svobodou. Pozvali jsme naše špičkové textaře i hvězdy tehdejší pop music Karla Gotta, Haničku Zagorovou, Stanislava Hložka, Michala Davida, Jiřího Korna nebo Ivetu Bartošovou,“ líčí Karel Vágner. Už první desky, kterou vydal Supraphon v roce 1988, se prodalo dohromady s polským trhem okolo jednoho miliónu nosičů.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/800/1*PUmq6aTBeCb4f1QBwVn_Dw.jpeg" /><figcaption>Karel Vágner se synem Jakubem a Henrim Serokou v Bruselu (1988). (Foto archív Karla Vágnera)</figcaption></figure><p>„S Peyem jsem se potkal jednou letmo v Bruselu. Moc si to setkání nevybavuju, ale v paměti mi zůstalo, že v Belgii zrovna slavili 30 let od jejich vzniku a nad Bruselem se vznášel obrovský nafouknutý Šmoula,“ vzpomíná ještě Vágner. Pamětníci se shodují, že název „Šmoula“ vzešel z jedné důležité porady obchodního ředitele Supraphonu. Referent pro zahraniční obchod, doktor Pavel Smola, se opozdil. Při jeho příchodu redaktor Jiří Šrámek poznamenal: No jo, Šmoula jde zase pozdě! Další verze textaře Tomáše Vondrovice připouští inspiraci ve šmolkově modré barvě skřítků.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=6246c2288f52" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/bruselska-sojka/vy%C5%A1moulen%C3%A9-%C5%A1edes%C3%A1tiny-mod%C5%99%C3%AD-mu%C5%BE%C3%AD%C4%8Dci-slav%C3%AD-jubileum-6246c2288f52">Vyšmoulené šedesátiny. Modří mužíčci slaví jubileum</a> was originally published in <a href="https://medium.com/bruselska-sojka">Bruselska sojka</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Medailoví Rudí ďáblové. Historický úspěch Belgie ve žlutých dresech]]></title>
            <link>https://medium.com/bruselska-sojka/medailov%C3%AD-rud%C3%AD-%C4%8F%C3%A1blov%C3%A9-uvid%C3%ADme-z%C3%ADtra-c99bcac7880c?source=rss-ddf49ee7a314------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/c99bcac7880c</guid>
            <category><![CDATA[brussels]]></category>
            <category><![CDATA[belgium]]></category>
            <category><![CDATA[world-cup]]></category>
            <category><![CDATA[football]]></category>
            <category><![CDATA[true-story]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Kateřina Farná]]></dc:creator>
            <pubDate>Fri, 13 Jul 2018 18:33:42 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2018-07-15T05:32:42.258Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>V Belgii se přepisují sportovní dějiny. Národní reprezentace přezdívaná Rudí ďáblové (ang. <em>Red Devils</em>, fr. <em>Les Diables Rouges</em>, niz. <em>Rode Duivels</em>) se může na Mistrovství světa pyšnit bronzovou medailí. Rudé dresy, které oblékla poražená Anglie, vyměnili za žluté. V belgickém království vrcholí vzácná národní euforie.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/960/1*E87iHRFdmmqn31fSzh8W-g.jpeg" /><figcaption>Belgická reprezentace zvaná Rudí ďáblové uhrála bronz ve žlutých dresech. (Ilustrační foto)</figcaption></figure><p>V průběhu mistrovství světa nebo jiného veledůležitého čutálistického šampionátu se v belgických duších cosi zlomí a jindy rozdělená společnost na dva velké a mnoho dalších mikrotáborů se až obdivuhodně semkne. Jinak je tamní národní hrdost celé měsíce, ba někdy roky dobře skrytá, protože smysl Belgičanů — tedy hlavně Vlámů a Valonů — pro společnou identitu je v běžném dni takřka nulový. Ovšem během takových sportovních klání dojde k dramatické erupci národní hrdosti. Někdy silné tak, že ani sami Belgičané nevědí, kým jsou. Fandí hlava nehlava. Klidně zvou na hromadné panáky i poražené, když už spolu sousedí v jedné ulici.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*o_XE3eh2i6KxWQXcAT6KZQ.jpeg" /><figcaption>Fanoušci náležitě vyfintění. (Foto Lesoir.be)</figcaption></figure><p>Zkrátka začnou-li Rudí ďáblové kopat do mičudy, vlámští a frankofonní Belgičané se jedním duchem i tělem stávají a po celé zemi se objeví nápisy a hesla typu Belgie — jeden národ nebo <em>Tous ensemble!</em> (Všichni společně!). Dokonce i ministři ve vládě a vysocí úředníci dočasně podlehnou pospolitosti a zapomenou, že se jinak nenávidí. Mírumilovná cvrlikání z pomyslného podhradí pak přinesou úlevu i samotnému králi: <em>„Ouais! Je peux enfin avoir une paix </em>… <em>royale.</em> Yeah! Konečně můžu mít pokoj … královský.“</p><p><strong>Čertíci všude</strong></p><p>V takových dnech bývá do extrému vyšponovaný reklamní merchandising. Uniknout téměř nelze: ďábelský emblém nebo belgická trikolóra se vyjímá na úklidových hadrách, ponožkách, pivech, sušenkách nebo podložkách do koupelny… Člověk má skoro strach jít na záchod, aby na něj odněkud nevyskočil nějaký čertík. Ostatně celý Brusel se vybarví podle toho, kdo komu fandí — balkóny do ruda a nejrůznější vlajky za okny.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*MCnq3fvqiXy9H3SKlfmJbg.jpeg" /><figcaption>Jedno z mnoha fotbalově vyzdobených oken v Bruselu. (Foto Kateřina Farná)</figcaption></figure><p>Hotové fotbalové pandemonium nastalo letos v půli roku, kdy „hrdinští ďáblové“ září na Světovém poháru v Rusku. Jak zkušený, samými klenoty z Manchesteru City, Chelsea či FC Liverpool osázený základní tým postupoval turnajovým pavoukem, fotbalové fanouškovství nabíralo v belgických městech na síle. Jásot a národní šílenství naplno propukly po čtvrtfinále, když mančaft poslal domů favorizované kanárky z Brazílie. Nápis <em>Red together</em>, tedy Rudí společně, rozsvítil do červena Atomium i bruselský Grand Place. „Byl to zápas jejich života. Zápas jedné generace… Všechna minulá zklamání jsou zapomenuta a prominuta. Tento tým vstupuje do dějin belgického fotbalu a zůstane v nich navždy,“ rozplýval se frankofonní deník La Dernière Heure.</p><p>Tím zklamáním měl na mysli mimo jiné fiasko z roku 2016 během evropského šampionátu, kdy měla tato malá 11miliónová země nejdražší tým (hodnota hráčů téměř 11 miliard korun) a patřila mezi favority. Už po prvním utkání však přišlo velké vystřízlivění. Hvězdy jako Kevin De Bruyne, Eden Hazard, nepřehlédnutelný Marouane Fellaini řečený „květák“ či buldozer Romelu Lukaku, které o dva roky později přivedly Belgii do bojů o medaile na MS v Rusku, zklamaly: proti Itálii Belgie naprosto pohořela prohrou 0:2. Novináři nešetřili slovy o zoufalosti a totální nepřipravenosti.</p><p><strong>Národní euforie</strong></p><p>Vraťme se do euforického stavu letošního léta. V Belgii to vře nejen díky nečekaně tropickému počasí. Belgičtí fotbalisté po 32 letech postoupili do semifinále MS, tedy do bojů o medaile. Fandí se všude. Lidé hrdě chodí v dresech a vodí psy s blikajícími rudými rohy. Fotbalové bláznovství dostává v době, kdy metropoli trápí dopravní uzavírky a kolaps způsobený klíčovým summitem NATO, až bizarní rysy: v nemocnicích dávají dětem sádry v barvách trikolóry, dočasně přejmenovali stanici metra nebo o výsledcích průběžně informují na digitálních tabulích MHD, což zároveň zvedlo vlnu štiplavých poznámek nefanoušků, že už konečně chápou, proč začali vyměňovat papírové jízdní řády za elektronické tabule: nejspíš proto, aby se lidé vedle informace o 30minutovém zpoždění dozvěděli, jak si ďábelský tým vede…</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*KYI8By3ff8cxvUebG_hlnQ.jpeg" /><figcaption>Kapitán Belgie s překrásným jménem Eden Hazard. (Ilustrační foto)</figcaption></figure><p>Kapitán Eden Hazard — jehož jméno a příjmení v překladu vytvářejí poetická sousloví jako šťastný ráj, ráj štěstěny, ale také riskantní hra — s ostříleným a téměř neprůstřelným brankářem přísných rysů Thibautem Courtoisem či záložníkem Kevinem de Bruynem ukázali „svému“ národu, že jsou odhodlaní vyhrát. V klání o světový titul je na petrohradském stadionu v semifinále zastavil odvěký, nejen fotbalový rival, obří jižní soused Francie. O bronzovou medaili ale “ďábelsky” zabojovali a z Ruska si tak Belgičané odvážejí dosud neviděný úspěch.</p><p>Bez zajímavosti není, že Španěl Roberto Martínez je trenérem Belgičanů, nikoli Belgičan, což je příznačné, neboť stejně tak první král Belgie nebyl Belgičanem, ale <em>Le roi des Belges</em> tedy král Belgičanů. Na pozici asistenta trenéra působí legendární francouzský střelec Thierry Henry, což celkově přispívá k národnostní rozmanitosti v týmu, kde vedle sebe hrají Vlámové, Valoni a fotbalisté s francouzskými, marockými, portugalskými nebo konžskými kořeny.</p><p><strong>Kdysi Bílí ďáblové</strong></p><p>Možná vás překvapí, že Rudí ďáblové nebyli vždycky červení. Národní tým si tuhle přezdívku prvně vysloužil už v roce 1906. V té době bylo zvykem organizovat zápasy mezi sousedními zeměmi. V roce 1905 vybrala speciální výběrová komise belgickým hráčům červené dresy. Ti o rok později v Antverpách vyzvali favorizované Nizozemce. Belgičané ale nastoupili v nečekaně dobré formě a vyhráli 5:0. Podle dobových zdrojů byl šéfredaktor <em>La Vie Sportive</em>, oficiálních novin belgické fotbalové ligy, tak ohromen rychlostí hráčů v červených dresech, že poprvé použil výraz „Červení ďáblíci“.</p><p>Spekuluje se, že mu rychlost reprezentantů možná připomněla belgického automobilového závodníka Camilla Jenatzyho, jenž 29. dubna 1899 ve speciálním elektromobilu ve tvaru torpéda na čtyřech kolech, který sám sestrojil a pojmenoval <em>La Jamais Contente</em> (Věčně nespokojená), jako první na světě překonal silniční rychlost 100 km/h. V motoristickém světě byl úspěšný vynálezce, nespoutaný jezdec s ryšavými vlasy a bradkou, známý jako <em>Le Diable Rouge</em> (Rudý ďábel).</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Yw8PLCsjlWEoadenUnoXig.jpeg" /><figcaption>Pravda za oknem. Fotbal (ne)třeba. (Foto Kateřina Farná)</figcaption></figure><p>Fotbaloví ďáblové na začátku 70. let hráli celí v bílém a vysloužili si přezdívku Bílí ďáblové. Tehdy získala Belgie bronzovou medaili na Mistrovství Evropy. V roce 2000 se jim pro černé dresy říkalo Černí ďáblové. Pak už zůstali u červených úborů. I když kdo ví, jestli po světovém šampionátu v Rusku, kde vybojovali historický bronz ve žlutých dresech, nepřijmou ještě jinou přezdívku. Od zápasu v Mexiku v roce 1986 belgický výběr doprovázel maskot Diabolix; před šampionátem v Rusku jej vystřídal „Red“.</p><p>V oficiálně trojjazyčném království se také řeší, v jakém jazyce zpívají hráči národní hymnu <em>Brabançonne</em> (původně ve francouzštině). Vlámští i valonští hráči ji mohou pět každý ve svém vlastním jazyce.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=c99bcac7880c" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/bruselska-sojka/medailov%C3%AD-rud%C3%AD-%C4%8F%C3%A1blov%C3%A9-uvid%C3%ADme-z%C3%ADtra-c99bcac7880c">Medailoví Rudí ďáblové. Historický úspěch Belgie ve žlutých dresech</a> was originally published in <a href="https://medium.com/bruselska-sojka">Bruselska sojka</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[BRUSELSKÁ TORZA II: Co zbylo z kol, skládaček, silniček a bicyklů]]></title>
            <link>https://medium.com/bruselska-sojka/bruselsk%C3%A1-torza-ii-co-zbylo-z-kol-skl%C3%A1da%C4%8Dek-silni%C4%8Dek-a-bicykl%C5%AF-56a6975030fc?source=rss-ddf49ee7a314------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/56a6975030fc</guid>
            <category><![CDATA[cycling]]></category>
            <category><![CDATA[true-story]]></category>
            <category><![CDATA[city-living]]></category>
            <category><![CDATA[photos]]></category>
            <category><![CDATA[brussels]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Kateřina Farná]]></dc:creator>
            <pubDate>Sat, 12 May 2018 07:26:01 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2018-05-12T07:26:01.129Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Není to pěkný pohled. Leštíte rámy, kupujete doplňky, staráte se o své jízdní kolo s maximální péčí, možná větší, než věnujete své partnerce, abyste nakonec svého miláčka našli ohlodaného na kostru. V Bruselu jsou bicykly těžce v ohrožení, kradou se a “očesávají” za bílého dne. V mé fotoreportáži najdete úplná holátka, kdy z luxusní skládačky zbylo jen přední kolo. Ano, za blbost se platí a příležitost dělá zloděje. Ale kdo se na to má dívat?!</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*XB-GjqL9SwpKD-mnSIZWCQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*6eojMhjboCdZM3TbzTuftA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*5s6YquFhEYll_UnnvMaakg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*emBO_KI9OqI5UFFMyKnJug.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*3kTzxMjTacQ3ppeP7VBkZw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*wuvmzrbQ2UbfZRlafUYucQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*SQ3AlvpO2soQsLWsMBxRrg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*JwnpLgI1vOX-qkux4Jw7-Q.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*AKsVPxyNiiRgK8hnG9ugrg.jpeg" /></figure><p>(PS: Z pochopitelných důvodů fotografie celých ukradených kol nemám. Těch jsou plné webové bazary.)</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=56a6975030fc" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/bruselska-sojka/bruselsk%C3%A1-torza-ii-co-zbylo-z-kol-skl%C3%A1da%C4%8Dek-silni%C4%8Dek-a-bicykl%C5%AF-56a6975030fc">BRUSELSKÁ TORZA II: Co zbylo z kol, skládaček, silniček a bicyklů</a> was originally published in <a href="https://medium.com/bruselska-sojka">Bruselska sojka</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Okraj Bruselu má raritu: majestátní královské skleníky, které vám vyrazí dech]]></title>
            <link>https://medium.com/bruselska-sojka/okraj-bruselu-m%C3%A1-raritu-majest%C3%A1tn%C3%AD-kr%C3%A1lovsk%C3%A9-sklen%C3%ADky-kter%C3%A9-v%C3%A1m-vyraz%C3%AD-dech-43c1d18aa439?source=rss-ddf49ee7a314------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/43c1d18aa439</guid>
            <category><![CDATA[architecture]]></category>
            <category><![CDATA[royals]]></category>
            <category><![CDATA[brussels]]></category>
            <category><![CDATA[nature]]></category>
            <category><![CDATA[true-story]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Kateřina Farná]]></dc:creator>
            <pubDate>Thu, 19 Apr 2018 16:36:01 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2018-04-19T16:36:01.357Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Brusel ukrývá poklady nebývalé krásy. Nejsou to ale jen luxusní rezidence průkopníka architektonické secese Belgičana Victora Horty, jež jsou přístupné veřejnosti jen výjimečně, ale také komplex impozantních skleníků v královském parku.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*3gYC5GrFu7szwdDl8Mqvfw.jpeg" /><figcaption>Večerní prohlídky stojí za to. (Foto Kateřina Farná)</figcaption></figure><p>Za těmi se ovšem musí až na okraj města, do Laekenu, kde se královské brány otevírají lidem na pouhé tři jarní týdny (letos od 21. dubna do 6. května). Kromě zájezdů turistů se hrnou i tisíce Belgičanů, kteří každoroční šanci spatřit královský skleníkový areál považují symbolicky za vlasteneckou povinnost.</p><p><strong>Balatovo křehké „město“ pavilónů</strong></p><p>„To musíš vidět! Je to nepopsatelný zážitek, hlavně před setměním, kdy se skleníky rozsvítí a květiny dostanou úplně jiný výraz,“ nabádá mě k návštěvě kamarád. Tak jsem vyrazila — a vůbec nelituji ani dlouhé cesty, ani čekání ve frontě na lístek za na belgické poměry neuvěřitelně nízkou cenu. Přítel skutečně nepřeháněl — ty skleníky jsou zážitek na celý život.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*N6REDSCaZ93S81ezQvl32A.jpeg" /><figcaption>Hra světel, tvarů a křehké majestátnosti. (Foto Kateřina Farná)</figcaption></figure><p>Mohly vzniknout v polovině devatenáctého století díky velkému pokroku stavební techniky, kdy začalo být možné použití kovu a velikých ploch skla v konstrukcích do té doby nebývalých. Skleníkový komplex (1873) od architekta Alphonse Balata má vzhled subtilního skleněného města zasazeného do zvlněné krajiny — ohromné pavilóny, majestátní kupole ošperkované královskou korunou, tunely vedené jako kryté ulice, ze všech stran obrostlé květinami a naplněné podmanivou vůní. K tomu boční skleníkové zahrádky, prosklená královská kaple, fontánky, repliky antických soch a zákoutí s lavičkami.</p><p>Luxusní areál nechal postavit Leopold II., praprastrýc současného belgického krále. Říkávalo se o něm, že má nebývalou touhu po moci stejně jako silný podnikatelský instinkt. Naplno obojí ukázal, když se rozhodl ovládnout a vytěžit africké Kongo.</p><p><strong>Noční prohlídky</strong></p><p>Některé rostliny patřící k jeho původním sbírkám existují dosud. Vedle nich skleníky ukrývají obrovské množství vzácných a cenných rostlin stejně jako na první pohled obyčejných muškátů; v tomto případě ovšem zvláštně barevných odrůd s listy velkými jako chlapská dlaň.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*l_pWyv4EPm_oZ_sEGAq6Tg.jpeg" /><figcaption>Šedesát metrů vysoká kupole obřího palmového pavilónu. (Foto Kateřina Farná)</figcaption></figure><p>Nejmajestátněji působí palmový pavilón, skoro 60 metrů široká a 25 metrů vysoká kupole. Vznikla jako první a původně nesloužila jen jako exotická zahrada, ale také jako místo pro slavnostní královské recepce. Na jedné z tamních laviček naposledy spočinul samotný král zakladatel, když 17. prosince 1909 zemřel.</p><p>Tradice zpřístupnění královských skleníků trvá už sto let. Denní i noční prohlídky pokaždé přilákají desetitisíce návštěvníků. Místní navíc stále hlasitěji požadují, aby královská rodina část rozlehlého parku otevřela po celý rok.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=43c1d18aa439" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/bruselska-sojka/okraj-bruselu-m%C3%A1-raritu-majest%C3%A1tn%C3%AD-kr%C3%A1lovsk%C3%A9-sklen%C3%ADky-kter%C3%A9-v%C3%A1m-vyraz%C3%AD-dech-43c1d18aa439">Okraj Bruselu má raritu: majestátní královské skleníky, které vám vyrazí dech</a> was originally published in <a href="https://medium.com/bruselska-sojka">Bruselska sojka</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[FOTOREPORTÁŽ: Chasidské Antverpy]]></title>
            <link>https://medium.com/bruselska-sojka/fotoreport%C3%A1%C5%BE-chasidsk%C3%A9-antverpy-3314e4eb2603?source=rss-ddf49ee7a314------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/3314e4eb2603</guid>
            <category><![CDATA[brussels]]></category>
            <category><![CDATA[true-story]]></category>
            <category><![CDATA[belgium]]></category>
            <category><![CDATA[jewish]]></category>
            <category><![CDATA[photos]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Kateřina Farná]]></dc:creator>
            <pubDate>Sat, 14 Apr 2018 06:31:01 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2018-04-15T17:12:08.790Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Přijela jsem do Antverp za současnou kulturou a vrátila se krapet zpátky v čase. Úplně náhodou jsem zabloudila do nejortodoxnější židovské čtvrti v Evropě (mezi Van den Nestlei a Plantin en Moretuslei), kde se v ulicích proháněli na kolech chlapci s pejzy, v dešti si urostlý vousatý muž chránil svůj vysoký klobouk igelitem a matky celé v černém vozily kočárky.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*aX3GAtUEfhqtDmju_acECA.jpeg" /></figure><p>V druhém největším belgickém městě žije kolem sedmi tisíc chasidských Židů. Vedle New Yorku je to druhé nejvýznamnější místo na světě (mimo Izrael), kde se mluví jazykem jidiš. Několikrát jsem se pak do Antverp vrátila a vždycky jsem měla štěstí udělat do sbírky další fotografii.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*YqUrkGiMCLp-KWQR93ucbQ.jpeg" /></figure><p>Židovská čtvrť přitom požívá zvláštních výsad. A aby mi tohle město ukázalo všechny své barvy, kromě ultraortodoxních chasidů kolem mě defilovaly černošky v křiklavých hadřících, na nohách i v zimě nazuté plážové žabky, a hned za rohem mě pro změnu lákali arabští obchodníci na sladkou baklavu. Společenská pestrost podle všeho nepanuje jen v bruselských ulicích.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*BVcOXH7oLESyaPfG6fj2_Q.jpeg" /></figure><p>Diamantové město s jedním z největších přístavů v Evropě se stalo útočištěm Židů z celé východní Evropy. Přicházeli tam samostatně i ve skupinách už v minulých stoletích, poslední vlna přistěhovalectví v sedmdesátých a osmdesátých letech tam přivedla i spoustu Židů z někdejšího Sovětského svazu.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*ryKT3wLBctkduTpmkHx8lg.jpeg" /></figure><p>Ultraortodoxní chasidské hnutí vzniklo v 16. století a pro tuto dobu bylo typické i oblečení, které jeho vyznavači a vyznavačky v hojném počtu dodnes nosí. Svojí neměnností a autentičností, kterou si udržuje už dlouhá staletí, je antverpské židovské město evropským unikátem.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*vAUvTuwzUa7YQDb2Po2dEQ.jpeg" /></figure><p>Antverpští Židé si nemusí dělat starosti s tím, jak v pátek nepracovat a v neděli naopak ano. Naprostá většina z nich je totiž zaměstnaná v židovských firmách, které ctí šabat, pracují v košer potravinách, vlastní své kavárny a restaurace, část z nich působí na diamantové burze. Židovské děti chodí do speciálních škol, kde se kromě nizozemštiny a dalších jazyků učí hebrejsky nebo jidiš.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*xoOpx3KYQScVUG6Ebx8Rvg.jpeg" /></figure><p>A jen pro zajímavost - v Belgii se celkový počet židovského obyvatelstva odhaduje na 35 tisíc.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*YhmPp8fTLxESWUvgHeRvrQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*JQfnOU8fkOoUKw1lbB-h2A.jpeg" /></figure><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=3314e4eb2603" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/bruselska-sojka/fotoreport%C3%A1%C5%BE-chasidsk%C3%A9-antverpy-3314e4eb2603">FOTOREPORTÁŽ: Chasidské Antverpy</a> was originally published in <a href="https://medium.com/bruselska-sojka">Bruselska sojka</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[BRUSELSKÁ TORZA: Deštníky, co už to “nedaj”]]></title>
            <link>https://medium.com/bruselska-sojka/bruselsk%C3%A1-torza-de%C5%A1tn%C3%ADky-co-u%C5%BE-to-nedaj-82bd171a5d76?source=rss-ddf49ee7a314------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/82bd171a5d76</guid>
            <category><![CDATA[brussels]]></category>
            <category><![CDATA[photos]]></category>
            <category><![CDATA[travelling]]></category>
            <category><![CDATA[daily-life]]></category>
            <category><![CDATA[true-story]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Kateřina Farná]]></dc:creator>
            <pubDate>Sat, 24 Mar 2018 07:16:00 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2018-03-24T07:16:00.979Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Znáte to. Venku chčije, leje, padají trakaře, mží, mrholí, prostě pěkně po belgicku prší. A vy máte deštník. Už ani nevíte kolikátý za poslední měsíce. A zase je vám k ničemu. Stačí poryv větru a váš hrdina padne v první linii. Tohle je smutný fotopříběh. Deštníky, které by si zasloužily řádný obřad na rozloučenou, končí na ulici jako prašiví psi. Zapomenutí, odhození, zničení…</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Eu2fqMtlfX5EWEYTAJyvoQ.jpeg" /></figure><p>Držme společně alespoň vteřinu ticha za tyto padlé hrdiny v této nelehké dešťové době. Někteří byli dětsky naivní, jiní už v retro věku.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Jh3WEONSKi-bDbLd1DKy5Q.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*cuMmT1iFAAOJpmtIOkSXXQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*wPnaQth1Xsdje7Iy4VFa3g.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Dh7HqlQC00WvMXHRkdeZUQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*oKZ5z88o_y0cLViM7wWqBw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*K7TM17l7TyVq5hYxhBQsjA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*R00hR4G8MBRIGogaXzTJZg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*SMKvso_8HDAaembEUOpuCg.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*tz_65CQGQv5x2pMMO2w7RA.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*VyE2-ljdLmo0Qb2DbI7paw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*lPN6h8EbtRsMUs16P-Ov2w.jpeg" /></figure><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=82bd171a5d76" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/bruselska-sojka/bruselsk%C3%A1-torza-de%C5%A1tn%C3%ADky-co-u%C5%BE-to-nedaj-82bd171a5d76">BRUSELSKÁ TORZA: Deštníky, co už to “nedaj”</a> was originally published in <a href="https://medium.com/bruselska-sojka">Bruselska sojka</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[PAN PASTELKA. Milý streetart zdobí bruselské ulice a zapomenutá zákoutí]]></title>
            <link>https://medium.com/bruselska-sojka/pan-pastelka-mil%C3%BD-streetart-zdob%C3%AD-bruselsk%C3%A9-ulice-a-z%C3%A1kout%C3%AD-9c4a4dc3ab20?source=rss-ddf49ee7a314------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/9c4a4dc3ab20</guid>
            <category><![CDATA[true-story]]></category>
            <category><![CDATA[belgium]]></category>
            <category><![CDATA[brussels]]></category>
            <category><![CDATA[culture]]></category>
            <category><![CDATA[photos]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Kateřina Farná]]></dc:creator>
            <pubDate>Mon, 26 Feb 2018 07:26:00 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2018-03-01T08:26:18.550Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Říkám mu Pan pastelka, i když se tak jistojistě nejmenuje. Autor desítek nejrůznějších pastelek a tužek, které můžete potkat po celém Bruselu, zůstává v anonymitě. Pár jsem jich pro vás zaznamenala. Řada skvělých fotek bohužel zůstala v mém ukradeném foťáku (více <a href="https://medium.com/bruselska-sojka/jak-se-ze-m%C4%9B-stala-prav%C3%A1-bruselanka-996419cd141d">ZDE</a>).</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*3OGPxucAm-1GNKqvDCNSyQ.jpeg" /></figure><p>Streetartové tužko-pastelky všech druhů a barev se v belgické metropoli začaly objevovat v létě 2010. Podle dostupných informací je jich přes 400, různě mizí nebo se objevují v přemalovaných verzích. Zahlédnout můžete také některé s podpisem, vzkazem nebo na zcela nečekaných místech (někdy na kovových roletách obchodů nebo přízemních bytů, takže si tu a tam člověk musí na snímek počkat).</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*A980ZHW5uF3fnQhL7LkPpQ.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/414/1*ZLg4ioblUmY5r8cdiuvYxw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*ZQpPhHbn714eTjpi2lfT2w.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*BF2dOa1hjc9acibvozxovw.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*lTNJIQQgrOa4oRiZTEqx1w.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/414/1*zXSjTJ3I4gCPG-VCqLa3_w.jpeg" /></figure><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*7Sty1u7_-SLt1AdLcRXVIA.jpeg" /></figure><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=9c4a4dc3ab20" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/bruselska-sojka/pan-pastelka-mil%C3%BD-streetart-zdob%C3%AD-bruselsk%C3%A9-ulice-a-z%C3%A1kout%C3%AD-9c4a4dc3ab20">PAN PASTELKA. Milý streetart zdobí bruselské ulice a zapomenutá zákoutí</a> was originally published in <a href="https://medium.com/bruselska-sojka">Bruselska sojka</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
    </channel>
</rss>