<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/" xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/" xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom" version="2.0" xmlns:cc="http://cyber.law.harvard.edu/rss/creativeCommonsRssModule.html">
    <channel>
        <title><![CDATA[Stories by Petra Kutálková on Medium]]></title>
        <description><![CDATA[Stories by Petra Kutálková on Medium]]></description>
        <link>https://medium.com/@petrakut?source=rss-d0bd213960b3------2</link>
        <image>
            <url>https://cdn-images-1.medium.com/fit/c/150/150/1*rGKDaGXQyQb4xUl0gLRfyQ.jpeg</url>
            <title>Stories by Petra Kutálková on Medium</title>
            <link>https://medium.com/@petrakut?source=rss-d0bd213960b3------2</link>
        </image>
        <generator>Medium</generator>
        <lastBuildDate>Sun, 22 Nov 2026 11:52:00 GMT</lastBuildDate>
        <atom:link href="https://medium.com/@petrakut/feed" rel="self" type="application/rss+xml"/>
        <webMaster><![CDATA[yourfriends@medium.com]]></webMaster>
        <atom:link href="http://medium.superfeedr.com/" rel="hub"/>
        <item>
            <title><![CDATA[Trauma — informovaný přístup pro designový výzkum a design služeb]]></title>
            <link>https://petrakut.medium.com/trauma-informovan%C3%BD-p%C5%99%C3%ADstup-pro-designov%C3%BD-v%C3%BDzkum-a-design-slu%C5%BEeb-f5684f9c10b2?source=rss-d0bd213960b3------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/f5684f9c10b2</guid>
            <category><![CDATA[ux-design]]></category>
            <category><![CDATA[design]]></category>
            <category><![CDATA[trauma]]></category>
            <category><![CDATA[design-research]]></category>
            <category><![CDATA[trauma-informed]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Petra Kutálková]]></dc:creator>
            <pubDate>Wed, 04 Oct 2023 17:19:57 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2023-10-04T17:19:57.606Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<h3>Trauma — informovaný přístup pro designový výzkum a design služeb</h3><h4>Až sedm z deseti lidí bylo v životě vystaveno alespoň jedné traumatické události. Trauma-informované přístupy nám pomáhají pochopit, jaké mohou mít traumatické zážitky vliv na průběh výzkumu i průchod službou a formulují principy, jak přizpůsobit designovou praxi. V sociálních, zdravotních i komerčních službách.</h4><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/0*LiHO6jfmpr836PGv" /><figcaption><a href="https://www.carletonhart.com/phfs-family-village">Portland Homeless Family Solutions. Příklad trauma-informovaného přístupu služeb pro rodiny, který se propsal i do architektonického řešení prostoru. Studio Carleton Hart.</a></figcaption></figure><p>Když zkoumáme témata související se smrtí, násilím či dalšími traumatickými zkušenostmi, tak se samozřejmě očekává, že si budeme klást otázky, jak k výzkumu přistupovat citlivě. Zvažovali jste ale někdy, jak zohlednit možný vliv stresu při průchodu běžným komerčním uživatelským výzkumem či designovanou službou? A je vůbec nějaký zásadní důvod, proč bychom měli podobné úvahy vést?</p><p>Podle mě existují v zásadě dva důvody — prvním je <a href="https://deardesignstudent.com/a-designers-code-of-ethics-f4a88aca9e95"><strong>etika designové práce</strong></a><strong>. Druhým důvodem je vysoký počet lidí, kteří byli zasaženi traumatickou zkušeností. Ta může mít dopad na to, jak se cítí tito lidé při výzkumu nebo jak se zachovají při průchodu službou.</strong> Tedy pragmatický pohled na věc.</p><p>Než jsem jsem se začala věnovat uživatelskému výzkumu a designu služeb, pracovala jsem léta v pomáhajících organizacích podporujících lidi vystavené násilí i dalším těžkým zážitkům. Původním vzděláním jsem sociální pracovnice. Nad otázkami etiky, citlivého přístupu a dalšími tématy souvisejícími s bezpečím během zkoumání či designu služeb proto uvažuju automaticky. Dlouho jsem ale hledala způsob, jak jednoduše, ale zároveň komplexně komunikovat důležité principy citlivé práce dalším kolegyním a kolegům, kteří do praxe přišli vybaveni jiným profesním backgroundem.</p><blockquote><em>Jednoduchou syntézu dobré praxe a zároveň </em><strong><em>framework, skrze který lze nastavovat i reflektovat design i výzkum, nabízejí právě trauma-informované přístupy.</em></strong></blockquote><p>Text navazuje na článek <a href="https://petrakut.medium.com/designov%C3%BD-v%C3%BDzkum-mezi-lidmi-zasa%C5%BEen%C3%BDmi-traumatem-jak-si-neubl%C3%AD%C5%BEit-a85d9e2bbc2e">Designový výzkum mezi lidmi zasaženými traumatem. Jak si neublížit?</a>. V něm píšu o možných důsledcích <em>empathy based stressu</em> a dalších <em>přenesených druzích traumatu, </em>které se mohou objevit při výzkumu i o tom, jak o sebe i o svůj tým pěčovat, když pracujeme na výzkumech s lidmi v těžkých životních siutacích.</p><h3>Čtyři kroky k trauma-informované praxi</h3><p>K trauma-informovanější praxi vedou čtyři základní kroky:</p><blockquote><em>a) </em><strong><em>uvědomit si prevalenci traumatu</em></strong><em> v populaci,</em></blockquote><blockquote><em>b) </em><strong><em>zvědomit si, jaké dopady může mít trauma do životů</em></strong><em> lidí,</em></blockquote><blockquote><em>c) </em><strong><em>zahrnout tyto znalosti do praxe</em></strong><em> a</em></blockquote><blockquote><em>d) </em><strong><em>předcházet retraumatizaci</em></strong><em>.</em></blockquote><h3>Co je trauma a jak vzniká?</h3><p>O vysoké prevalenci traumatických zkušeností v populaci hovoří studie <a href="https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26511595/">Světového konsorcia pro výzkum duševního zdraví (2016)</a>, ze které pocházejí data v úvodu. Upozorňuje na to, že s traumatickou zkušeností se během života potká globálně více než 70 % lidí. Třetina populace je vystavena dokonce čtyřem a více traumatickým zážitkům.</p><p><em>Trauma je následek události, série událostí nebo souboru okolností, které jedinec prožívá jako fyzicky nebo emocionálně zraňující nebo ohrožující a které mohou mít trvalé nepříznivé účinky na fungování daného člověka, jeho duševní , fyzickou, sociální, emocionální nebo duchovní pohodu. Traumatické události mohou být zakoušeny jednotlivcem, generací, komunitou či kulturním společenstvem</em> (SAMSHA, 2023 s. 2).</p><p>Zjednodušeně říkáme, že trauma je <strong>důsledkem události či událostí, které jsou mimo obvyklou každodenní lidskou zkušenost, při kterých je ohrožen život nebo fyzická integrita člověka či jiných osob.</strong></p><p>Více než polovinu traumatických situací představuje pět typů zkušeností — být <strong>svědkem smrti nebo vážného zranění, zažít nečekané úmrtí milovaného člověka, přepadení, zážitek život ohrožující automobilové nehody a život ohrožující nemoc či zranění </strong>(<a href="https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26511595/">Světové konsorcium pro výzkum duševního zdraví, 2016</a>)<strong>.</strong></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/0*tcmh00EQLHzOMX2M" /><figcaption>Trauma může zasáhnout nejen jednotlivce, ale i rodinu, skupinu osob či dopadnout na celou komunitu. Zdroj obrázku: <a href="https://ncsacw.acf.hhs.gov/userfiles/files/SAMHSA_Trauma.pdf"><strong>SAMHSA’s Concept of Trauma and Guidance for a Trauma-Informed Approach</strong></a>, <a href="https://store.samhsa.gov/sites/default/files/d7/priv/sma14-4884.pdf">2014</a></figcaption></figure><p>Mezi klientelou sociálních služeb pak tvoří poměrně velkou skupinu lidé, kteří jsou zasaženi tzv. <strong>komplexním traumatem (</strong>Klepáčková O., Krejčí Z., Černá M., 2020). To zahrnuje mnohonásobné vystavení traumatické události a následky těchto zkušeností. Může se jednat o důsledky <strong>týrání, zneužívání a zanedbávání dětí či v dětství, zážitky se závažnou šikanou, náročným rozvodem rodičů, domácím násilím, obchodováním s lidmi či třeba dopady dlouhodobého života na ulici</strong>. Do této kategorie také spadají traumata, která si přinášejí lidé <strong>uprchlí před válkou či vysídlení z důvodů přírodních katastrof</strong>.</p><p>Tzv. <strong>kolektivní traumata </strong>pak<strong> </strong>zpravidla otřesou pocitem bezpečí celé skupiny lidí, na jejichž psychiku mají dopad. Příkladem může být nenávistí motivovaná vražda ve slovenském gay klubu (2022) či válka na Ukrajině. Některá traumata se dokonce předávají skrze generace (týká se potomstva lidí, kteří zažili holocaust a válku, ve druhé i třetí generaci; situaci v ČR zkoumá a zajímavě o ni publikuje prof. <a href="https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/2719145-hruzy-holocaustu-se-projevuji-na-lidskem-mozku-i-po-trech-generacich-ukazuje-vyzkum">Ivan Rektor</a>).</p><p>Mezi odbornou, ale i laickou veřejností se stále více prosazují komplexnější pohledy na trauma a jeho dopady. Boří se zažité mýty, že traumatická zkušenost je něco vyjímečného, co většinu z nás za život nepotká. V posledních letech ČR např. získaly vysokou popularitu knihy lékaře <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Gabor_Mat%C3%A9">Gábora Matého</a>, který trauma tematizuje v souvislosti se závislostmi, ale i poruchami pozornosti či problémy s imunitou.</p><h3>Dopady traumatických událostí do života lidí</h3><blockquote>Individuals process traumatic events differently, and those who experience traumatic events may or may not experience any lasting, negative effects. Previous life experiences, social supports, personal coping skills, early relational health, and community reactions can influence how an individual responds to a potentially traumatic event (<a href="https://store.samhsa.gov/sites/default/files/pep23-06-05-005.pdf">SAMHSA, 2023</a>, s. 3).</blockquote><p>Ne každý člověk, který byl vystaven traumatické události, zůstává traumatizován. <strong>Dopady stejné události se mohou projevovat u různých lidí různě, v různé intenzitě, míře dlouhodobosti i externích projevech.</strong> V některých případech mohou i situace, které na první pohled nevyznívají závažně, způsobit závažné následky. Jindy zas extrémní zkušenosti mohou vést k tzv. posttraumatickému růstu. To, jak se trauma projeví do našeho života, závisí na mnoha okolnostech včetně předchozích zkušeností.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/532/1*-1K3O2419J_O-oZp6yyyvg.png" /><figcaption>Uvažujeme tři složky traumatu: událost, zkušenost a dopady. Zdroj: <a href="https://store.samhsa.gov/sites/default/files/pep23-06-05-005.pdf">Practical Guide for Implementing a Trauma-Informed Approach, SAMHSA 2023</a></figcaption></figure><p>Vědecká obec se dnes již ale shodne na tom, že trauma způsobuje fyziologické změny v mozku. Pokud jsme <strong>prožili traumatickou událost, náš mozek v jejím průběhu automaticky aktivoval některou z ochranných reakcí </strong>— nejčastěji se mluví o útěku, útoku a zamrznutí. V budoucnu pak mohou traumatizovaní lidé <strong>mimovolně reagovat podobně na podněty, které třeba jen vzdáleně připomínají původní událost</strong>. Reakce, pokud je patrná, se okolí může pak <strong>zdát neadekvátní, nepatřičná či nepochopitelná</strong>. V mnoha situacích může zůstat “jen” u psychického i tělesného prožívání stresu, aniž by musela být zřejmá spojitost s traumatickou zkušeností.</p><p>Bassel Van der Kolk, americký psychiatr, který se výzkumu a léčbě traumatu věnuje, ve své knize Tělo sčítá rány, říká:</p><blockquote>Zjistili jsme, že trauma není jen událost, která se odehrála v minulosti. Je to rovněž otisk této zkušenosti, který ulpěl v naší mysli, mozku a těle. Tento otisk trvale ovlivňuje způsob, jakým lidský organismus funguje, aby přežil v současnosti.</blockquote><blockquote>Trauma zásadním způsobem mění způsob myšlení a zpracování vjemů mozkem. Mění nejen to, jak myslíme a na co myslíme, nýbrž i samotnou schopnost myšlení. (van der Kolk, 2021, s. 32).</blockquote><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/0*awTYbkudzpVaPhC-" /><figcaption>Dopady traumatu do chování lidí; v poslední době se k běžně uváděným třem reakcím: boj, útěk a zamrznutí zmiňuje také tzv. fawn response (někdy překládaná jako podrobení se, úslužnost), která je adaptační reakcí na komplexní trauma. Zdroj obrázku: instragram <a href="https://www.instagram.com/p/CCynjJKjLQN/">Dr. Justine Grosso</a></figcaption></figure><h3>Jak zohlednit informace o traumatu do praxe</h3><p>Existuje <strong>šest principů</strong>, na jejichž uplatňování v praxi stojí trauma-informovaný přístup.</p><p>Moje zkušenost ukazuje, že na většinu z nich dokážeme přijít sami, když popřemýšlíme třeba nad tím, jaké chování bychom si pro sebe přáli, pokud se ocitneme v nemocnici, nastupujeme do nové školy či práce. Co nám usnadňuje zvládání nekomfortu či obav?</p><p>To, co si přejeme, co bychom uvítali a co nám pomáhá, koresponduje většinou s některým z <strong>šesti principů trauma-informovaného přístupu: bezpečí, důvěryhodnost a transparentnost, podpora od lidí s podobnou zkušeností, možnost volby a spolupráce, zmocňování a posilování silných stránek člověka, respekt k odlišnostem a specifickým potřebám </strong>(SAMHSA, 2023)<strong>.</strong></p><h3>Šest principů trauma-informovaného přístupu a jejich uplatnění v praxi</h3><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*zjuONZj-DToH5BrtnzP3iQ.png" /><figcaption><a href="https://www.cdc.gov/orr/infographics/6_principles_trauma_info.htm">SAMHSA 6 Guiding Principles To A Trauma-Informed Approach</a></figcaption></figure><p>Klíčových <strong>šest</strong> <strong>principů</strong> bylo rozpracováno americkou vládní agenturou, která se věnuje zneužívání návykových látek a duševnímu zdraví <a href="https://www.samhsa.gov/">Substance Abuse and Mental Health Services Administration</a> (SAMHSA) pro práci s lidmi se závislostí. Ve světě jsou však tyto principy s úspěchem aplikovány ve stejném či obdobném znění nejen v oblasti <strong>sociálních služeb, zdravotnictví a ve školství, ale i do designového výzkumu a designu služeb i digitálních produktů</strong>.</p><p>Principy dle SAMHSA, 2023, které jsem doplnila o podněty do praxe:</p><ul><li><strong>Bezpečí </strong>(průběžně usilujeme, aby se lidé cítili bezpečně — fyzicky i psychicky ve všechy fázích spolupráce na výzkumu či designování, uplatňujeme do-not harm princip),</li><li><strong>důvěryhodnost a transparentnost</strong> (informujeme pravdivě o tom, čeho se týká výzkum, jak bude probíhat a proč; podobně při co-designových workshopech, rozhodnutí v průběhu designu jsou prováděná transparentně),</li><li><strong>podpora od lidí s podobnou zkušeností </strong>(ve výzkumu i designu využíváme participatorní a co-designové přístupy, facilitujeme možnou vzájemnou podporu lidí),</li><li><strong>možnost volby a spolupráce </strong>(procesuální získávání informovaného souhlasu, nabízení možností volby v průběhu výzkumu — témata, způsoby komunikace, ukončení účasti; participativní a co-designové metody, diverzita výzkumných a designových týmů),</li><li><strong>zmocňování a posilování silných stránek člověka </strong>(zaměřování se na silné stránky člověka; důvěra v to, že lidé mají schopnost dělat rozhodnutí o své účasti na výzkumu či designovém procesu a hledat cesty, jak to umožnit),</li><li>a <strong>respekt k odlišnostem a specifickým potřebám </strong>(reflexe pozicionality — kdo jsem ve výzkumu či designu, zvědomování vlastních stereotypů, otevřenost pluralitě pohledů a hledání cest, jak umožnit zohlednění různých potřeb)</li></ul><h3>Proč bychom měli uplatňovat trauma-informovaný přístup v designu a výzkumu</h3><p>Abychom <strong>předcházeli možné retraumatizaci lidí, nechtěným drop-outům v uživatelských cestách a šli a naproti širší přístupnosti služeb.</strong></p><p><strong>A abychom realizovali dobré — rozuměj etické — výzkumy a služby.</strong></p><p><strong>Designový výzkum a design služeb</strong> integrující zmiňované principy je svým nastavením <strong>vhodným přístupem nejen k lidem, kteří mohli být v životě traumatizováni, ale i k těm, kteří zkušenost s traumatickou situací nemají</strong>. Je to <strong>způsob, jak zkoumat a navrhovat bezpečně a efektivně, předcházet nezamýšleným negativním dopadům a usnadňovat přístup ke službě či pomoci.</strong></p><p>***</p><p>Možná si říkáte, kde a jak začít? První kroky a úpravy služby či produktu navrhnete nejsnadněji po diskusi v týmu. Pobavte se s kolegyněmi a kolegy, jak uplatnění trauma-informované perspektivy ve vaší službě či produktu vidí oni*ony. Konkrétní nápady a doporučení pro design a výzkum i pro různé typy produtků a služeb najde na odkazech po textem. Nebo se ozvěte.</p><p>PS: Principy trauma-informovaného přístupu by měly být uplatňovány také při nastavování podmínek práce pro výzkumníky a výzkumnice a spolupracující tým. Bude se nám všem líp fungovat.</p><h3>Kde získat víc informací o dopadech traumatu:</h3><p><a href="https://www.cambridge.org/core/journals/psychological-medicine/article/epidemiology-of-traumatic-event-exposure-worldwide-results-from-the-world-mental-health-survey-consortium/F06E14BA4DF09A29CCA81909C285ABE9"><strong>The epidemiology of traumatic event exposure worldwide: Results from the World Mental Health Survey Consortium</strong></a><strong> (2016) <em>Psychological Medicine.</em></strong> (Globální studie zkoumající prevalenci traumatických zážitků v populaci s popisem metodologie sběru dat.)</p><p><a href="https://www.melvil.cz/kniha-telo-scita-rany/">Bassel Van der Kolk (2021) <strong>Tělo sčítá rány</strong>. Jan Melvil</a> (O traumatu, jeho dopadech do života a způsobech, jak je léčit.)</p><p><a href="https://eshop.maitrea.cz/probouzeni-tygra-leceni-traumatu">Peter A. Levine (2011) <strong>Probouzení tygra</strong>. Maitrea</a> (Zdánlivě běžné zážitky mohou způsobit trauma. Popis projevů, na které je užitečné se zaměřit a doporučená cvičení k vlastnímu uzdravování.)</p><p><a href="https://www.youtube.com/watch?v=ZdIQRxwT1I0"><strong>Trauma and the Nervous System: A Polyvagal Perspective</strong>. (2021) The Trauma Foundation.</a> (Animované video, které v 8 minutách vysvětluje, jak trauma a chronický stres ovlivňují náš nervový systém a jak tyto účinky dopadají na naše zdraví a pohodu.)</p><p><a href="https://www.youtube.com/watch?v=zg8ahtHIRxU"><strong>Opening Doors Trauma Informed Practice for the Workforce. (2018) </strong>NHS Education for Scotland</a>. (Animované video určené pro pomáhající profese vysvětlující na konkrétních příkladech dopady traumatu do interakcí klientek a klientů a pomáhajících. Situace, které známe ze života… Trvá necelých 9 minut.)</p><h3>Kde zjistit víc o trauma-informovaných přístupech a jejich aplikaci do designu, výzkumu a sociálních služeb:</h3><p><a href="https://ncsacw.acf.hhs.gov/userfiles/files/SAMHSA_Trauma.pdf"><strong>SAMHSA’s Concept of Trauma and Guidance for a Trauma-Informed Approach </strong></a>(2014) a <a href="https://store.samhsa.gov/sites/default/files/pep23-06-05-005.pdf"><strong>Practical Guide for Implementing a Trauma-Informed Approach</strong></a><strong> (2023)</strong>. SAMHSA (Publikace popisující, jak systematicky zavést do praxe trauma informovaný přístup. Určeno primárně pro pomáhající sektor, aplikovatelné však i v dalších službách. SAMHSA je globální autoritou, z jejíhož přístupu čerpají mnohé další zdroje.)</p><p><a href="https://www.researchgate.net/publication/360331181_Trauma-Informed_Computing_Towards_Safer_Technology_Experiences_for_All"><strong>Trauma-Informed Computing: Towards Safer Technology Experiences for All</strong> (2022) CHI ’22: CHI Conference on Human Factors in Computing Systems </a>(Přehledový příspěvek autorského týmu z oblasti HCI, který na konkrétních příkladech ukazuje možná rizika traumatizace skrze digitální technologie. Diskutuje též užitečnost zahrnutí trauma-informovaného přístupu do tvorby digitálních produktů i do UX výzkumu.)</p><p><a href="https://www.service-design-network.org/chapters/new-york/headlines/trauma-responsive-design-research-a-new-model-for-change">Rachael Dietkus. <strong>Trauma-Responsive Design Research: A New Model for Change</strong> (2022) Service Design Network New York </a>(Shrnutí diskusního příspěvku otevírajícího téma trauma responsivního výzkumu v designové praxi, též ke zhlédnutí <a href="https://www.youtube.com/watch?v=5UYNdQP2b58&amp;t=1759s">zde</a>. Racheal je jednou z osob, která se tématu systematicky věnuje z pozice bývalé sociální pracovnice, která aktuálně působící jako designérka.)</p><p>J<a href="https://uxdesign.cc/trauma-informed-design-research-69b9ba5f8b08">ax Wechsler. <strong>Trauma-informed design research.</strong> (2021) UX Collective.</a> (Blogový příspěvek obsahující konkrétní doporučení pro trauma-informovanou praxi v desinové výzkumu. Doporučení jsou výstupem z workshopů lidí z designu, výzkumu a changemanagementové praxe. Jax jako designérka také školí TI přístupy v desinu a na téma přednáší a publikuje.)</p><p><a href="https://www.birdcallux.com/blog/what-is-trauma-informed-design">Mellisa Eggleston. <strong>What Is Trauma-Informed Design?</strong> (2021) Birdcall.</a> (Video příspěvek k tématu UX, designu webů a trauma-informovanému přístupu s konkrétními doporoučeními pro UX praxi. Mellisa je UX designérkou, která téma TI designu dlouhodobě tematizuje pro prostředí digitálních produktů. Na jejích stránkách je možné nalézt další seznam zdrojů.)</p><p><a href="https://www.thecatalyst.org.uk/resource-articles/trauma-informed-design-an-introduction-for-non-profits#">Joe Roberson a Hera Hussain (2022) <strong>Trauma-informed design: an introduction for non-profits. </strong>Catalyst.</a> (Argumentační rámce pro NNO, příspěvek, který mě přivedl na nápad anotovat zajímavé zdroje :-))</p><p>Petra Kutálková (2022) <a href="https://petrakut.medium.com/designov%C3%BD-v%C3%BDzkum-mezi-lidmi-zasa%C5%BEen%C3%BDmi-traumatem-jak-si-neubl%C3%AD%C5%BEit-a85d9e2bbc2e"><strong>Designový výzkum mezi lidmi zasaženými traumatem. Jak si neublížit</strong>?</a> (Můj příspěvek o tom, co je to <em>empathy based stres</em> či <em>přenesené druhy traumatu, </em>které nás mohou zasáhnout při<em> </em>výzkum a o tom, jak chránit sebe i celý výzkumný tým.)</p><p><a href="https://www.grada.cz/trauma-informovany-pristup-11603/?gclid=CjwKCAjwseSoBhBXEiwA9iZtxkjtoDk-FC6JPXFux6YB2G-J53kUE9ULE5M7Ux6A4Sdwax32Ev8N0hoC4TwQAvD_BwE">Olga Klepáčková a další (2020) <strong>Trauma-informovaný přístup v sociální práci</strong>. Grada</a> (Shrnutí teoretických i praktických poznatků ze zahraniční sociální práce a příklady z ČR. Ač směřováno do sociální sféry, informace využijí i výzkumnice*výzkumníci a designéři*designérky služeb, případně i vyučující ve školách.)</p><p><a href="https://jakodoma.org/wp-content/uploads/2022/10/publikace_trauma_FINAL.pdf">Markéta Profeldová (ed.) (2020) T<strong>rauma citlivý přístup v Jako doma.</strong> Jako doma — Home-like, o.p.s.</a> (Publikace popisuje proces zavádění trauma citlivého přístupu v komunitním centrum pro ženy a trans osoby bez domova. Jako doma je organizace, která usiluje o maximální participaci žen bez domova na službách; touto perspektivou byl zaváděn i TI přístup. )</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=f5684f9c10b2" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Designový výzkum mezi lidmi zasaženými traumatem. Jak si neublížit?]]></title>
            <link>https://petrakut.medium.com/designov%C3%BD-v%C3%BDzkum-mezi-lidmi-zasa%C5%BEen%C3%BDmi-traumatem-jak-si-neubl%C3%AD%C5%BEit-a85d9e2bbc2e?source=rss-d0bd213960b3------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/a85d9e2bbc2e</guid>
            <category><![CDATA[service-design]]></category>
            <category><![CDATA[secondary-trauma]]></category>
            <category><![CDATA[safety-in-research]]></category>
            <category><![CDATA[trauma]]></category>
            <category><![CDATA[design-research]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Petra Kutálková]]></dc:creator>
            <pubDate>Sun, 11 Jul 2021 10:08:48 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2024-11-22T07:34:13.503Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<h4>Smutek, vyčerpání, slzy. Pocity, které mě provázely během analýzy dat z výzkumu mezi ženami, kterým zemřelo dítě v průběhu těhotenství, při porodu nebo krátce po něm. Něco podobného se může stát i vám, pokud se věnujete zkoumání citlivých či jinak těžkých témat. Smutek, ale i vztek, výčitky svědomí nebo nechuť vracet se k datům jsou důsledkem empathy-based stresu a dá se s nimi pracovat.</h4><p>(TL;DR: Dopady designového výzkumu citlivých a těžkých témat na naši psychiku mohou nás — výzkumnice a výzkumníky a lidi věnující se designu služeb zaskočit i nepříjemně překvapit. Pokud o rizicích víme, můžeme jim jak na úrovni organizace, tak i u jednotlivců předcházet a v případě potřeby si užitečně pomoci. Práce s dopady <em>empathy based stresu</em> by měla být součást etiky designového výzkumu).</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*BK5-lvs4VHcAZo8nC6ECAg.jpeg" /><figcaption>Detail HP <a href="https://www.perinatalniztrata.cz/">www.perinatalniztrata.cz/</a> provozované UNIPA. Návrhu této služby předcházel výzkum mezi rodinami, které ztratily dítě a zdravotníky*icemi a dalšími profesemi, které o takto zasažené rodiny pečují.</figcaption></figure><p>Když člověk zažije traumatickou zkušenost — stane se obětí násilí, závažné dopravní nehody či živelné katastrofy, existuje zhruba 20–40% pravděpodobnost, že se u něj rozvine posttraumatický stresový syndrom <a href="https://www.wikiskripta.eu/w/Posttraumatick%C3%BD_stresov%C3%BD_syndrom">(PTSS)</a>. <strong>PTSS</strong> se může projevovat úzkostnými vzpomínkami, flashbacky, <strong>poruchami spánku, změnou nálad, zvýšenou dráždivostí, ztrátou zájmu o oblíbené činnosti či emoční strnulostí.</strong> <strong>Podobné symptomy se mohou</strong> v různé intenzitě <strong>objevit i u těch, kteří s traumatizovanými lidmi či s těmi, kteří se nacházejí v jinak těžkých životních situacích, pracují.</strong> Kromě psychoterapeutů a psychoterapeutek mohou být takto zasaženi např. lidé z médií, trestní justice, zdravotnických profesí, tlumočníci a tlumočnice, ale také <strong>výzkumnice a výzkumníci.</strong></p><blockquote>“Nejdůležitější pro mě bylo, že jsem to dopředu věděla. Když to přišlo, tak sem chápala, co se děje.” (výzkumnice)</blockquote><p>Vědět o možných souvislostech zkoumání citlivých témat je užitečné. <strong>Subtilnější změny nálad či překvapení z neobvyklých reakcí vlastního těla může totiž člověk zažít i po pár rozhovorech. Naše reakce zaleží na mnoha okolnostech — osobní historii, aktuální životní situaci, dostupných </strong><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Coping"><strong>copingových</strong></a><strong> mechanismech i kontextu situace.</strong> Podle zahraničních statí mohou psychické změny pocítit nejen začínající výzkumnice a výzkumníci, ale i lidé, kteří mají s výzkumem dlouholetou zkušenost.</p><p>Pokud o empathy-based stresu <strong>víme, psychické či tělesné reakce nás spíše nezaskočí a můžeme s nimi užitečně pracovat</strong> jak sami, tak v organizaci. Ač v textu vycházím ze zahraničních zdrojů, jako vedoucí výzkumných týmů jsem se s většinou popsaných jevů setkala — skrze podporu kolegyň a kolegů i na vlastní kůži. Na základě zkušeností jsem z literatury vybrala ty informace, které vnímám pro praxi nejzásadnější.</p><h3>Co je to empathy-based stress?</h3><p><strong>Empathy-based stress</strong> je zastřešující pojem pro situace, kdy jsou lidé z některých profesí zprostředkovaně vystaveni traumatickému zážitku jiného člověka — často skrze jeho vyprávění. V kombinaci s lidskou empatií se pak důsledkem zprostředkované traumatické zkušenosti může objevit <strong>široká škála psychických i fyzických reakcí někdy podobných těm, které zakoušejí lidé přímo zasažení traumatem.</strong></p><p><em>“</em><strong><em>[E]mpathy-based stress</em></strong><em>” [is] a stressor–strain-based process of trauma at work, wherein exposure to secondary or indirect trauma, combined with empathic experience, results in empathy-based strain and additional outcomes (i.e., other occupational health/strain outcomes; work affect, behaviors, and cognitions). “ (Rauvola, Rachel &amp; Vega, Dulce &amp; Lavigne, Kristi: 2019)</em></p><p><strong>Výzkum, zejména ten kvalitativní</strong>, je jednou z činností, kde se s dopady empathy-based stresu setkáváme. Psychická zátěž a další negativní dopady nehrozí jen lidem, kteří vedou výzkumné rozhovory, ale i těm, kteří je <strong>přepisují, analyzují data či tlumočí</strong>. Podobným rizikům jsou vystaveni i ti, kdo se např. <strong>podílejí na monitoringu sociálních sítí</strong> s cílem odhalit násilný obsah, <strong>analyzují trestní spisy či jiný obdobný textový či obrazový materiál.</strong></p><p>Kontextu a dopadům empathy-based stresu pomáhají podrobněji porozumět tři pojmy. <strong>S<em>econdary traumatic stress</em></strong><em> (</em>sekundární traumatický stres), <strong><em>compassion fatigue </em></strong><em>(</em>únava ze soucitu) a <strong><em>vicarious traumatization</em></strong><em> (</em>zprostředkovaná traumatizace) se liší jak ve svém vzniku, tak i svými projevy.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/750/1*xFQFQTjL-6B8GfN2xOuTWg.jpeg" /><figcaption>zdroj obrázku: <a href="https://yourmedicalinfo.net/post-traumatic-stress-disorder-ptsd-united-states-new-york/">https://yourmedicalinfo.net/post-traumatic-stress-disorder-ptsd-united-states-new-york/</a></figcaption></figure><h3>Bezprostřední reakce při rozhovorech či práci s daty- sekundární traumatický stres</h3><p><strong>Sekundární traumatický stres </strong>je<strong> </strong>přirozenou reakcí na setkání s člověkem zasaženým traumatizující událostí. Sekundární traumatický stres vzniká z přirozené touhy pomoci druhému, jehož zážitky sdílíme. <strong>Lidé zakoušející sekundární traumatický stres mnohdy ve svém prožívání zrcadlí projevy přímé traumatizace.</strong> Výzkumníci a výzkumnice, jejichž zkušenosti po rozhovorech s traumatizovanými lidmi zkoumal tým z Kalifornské univerzity, například popisovali stavy smutku, problémy se spánkem, emoce jak na horské dráze, vtíravé vzpomínky, vztek či plačtivost. V textu citují jednu z účastnic výzkumu, která se z rozhovoru, na kterém jí respondent popisoval sebevražedný plán, vracela domů plačící:<em> “It was very unreal, I have never experienced that . . . I was caught off guard how much it would affect me.”</em></p><h3>Vyčerpání, pocity bezmoci i pokles empatie — compassion fatigue</h3><p><strong>Compassion fatigue</strong>, v překladu soucitná únava, se projevuje<strong> kombinací fyzického, emočního a spirituálního vyčerpání z péče či obdobného kontaktu</strong> s lidmi zažívajícími silnou psychickou bolest, tělesné utrpení, extrémní chudobu a další podobné zkušenosti.</p><p>V krátkodobém horizontu se compassion fatigue projevuje pocity<strong> bezmoci a prožívané frustrace</strong>. Výzkumníci či výzkumnice mohou zakoušet <strong>pocity viny </strong>z toho, že nemohou pro člověka přímo nic udělat, nijak mu pomoci. Mohou se cítit provinile, za to, že sami disponují dostatkem zdrojů a žijí běžným životem. Někdo se také může cítit provinile, že z traumatických zkušeností jiných má profesionální či dokonce osobní prospěch či může pociťovat potřebu nějak se odvděčit.</p><p>Intenzivněji se únava soucitu projevuje spíše u lidí, kteří mají za sebou větší množství rozhovorů či delší praxi. V dlouhodobém horizontu může compassion fatigue vyústit v pokles empatie a emoční okoralost, případně syndrom vyhoření.</p><h3>Změna pohledu na svět skrze utrpení jiných — nepřímá traumatizace</h3><p><strong>Vicarious traumatization</strong> — nepřímá traumatizace — se projevuje jako <strong>změna pohledu na svět, mezilidské vztahy i na sama sebe.</strong> Výzkumníci či výzkumnice popisují zkušenosti z rozhovorů s traumatizovanými lidmi jako ty, které jim <strong>rozbily či rozkývaly jejich představy o světě</strong>. Zmiňují, že příběhy, které slyšeli či četli, jim otevřely oči, daly jim jiný náhled na realitu a ukázaly na to, že ne vše, co dosud brali jako samozřejmé, skutečně samozřejmým je. Oproti sekundárnímu traumatickému stresu, jehož dopady jsou spíše bezprostřední, <strong>nepřímá traumatizace má na náš pohled na svět, zakoušení smyslu práce či naděje na změnu dlouhodobý dopad.</strong></p><h3><strong>Růstový potenciál výzkumu mezi lidmi v těžkých životních situacích</strong></h3><p>Nově se i v literatuře začíná psát o<strong> transformačním potenciálu nepřímého kontaktu s traumatizovanými osobami</strong>. Paralelně se různými podobami empathy-based stressu může totiž výzkum “senzitivních” témat do života výzkumnic či výzkumníků vnést zkušenosti, které je <strong>pozitivně posunou, napomohou jejich osobnostnímu růstu a v důsledku je naplní optimismem, motivují k dalším aktivitám či vyhledání pomoci pro překonání vlastních traumatických zážitků</strong>. Není neobvyklé, že lidé, kteří se podíleli na takových výzkumech, zmiňují jako obohacující možnost zakusit díky respondentům a respondentkám lidskou odolnost a schopnost integrovat traumatické zážitky či jinak čelit těžkému osudu. Literatura mluví o takových zkušenostech jako o <em>posttraumatickém růstu</em>, <em>vicarious resilience</em> a <em>compassion satisfaction.</em></p><p>Zkušenosti z praxe také ukazují reflexi potenciálu, který výzkum mezi lidmi vystavenými traumatickým zkušenostem má. Jedna z autorek <a href="https://link.springer.com/article/10.1007/s10805-019-09348-y">autoetnografické studie</a> dopadů výzkumu s se ženami vystavenými genderově podmíněnému násilí k tomu říká: <em>“As well as the negative impacts of the interviews I mentioned above, those same interviews gave me a real sense that this research could make a difference to real people and real lives. That was a privilege to be a part of, and although difficult, made coming into work worthwhile.”</em></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*yCKSULWCQcT6to0mNiGoUA.jpeg" /><figcaption>zdroje obrázku: <a href="https://socialworklicensemap.com/blog/coping-with-secondary-trauma/">https://socialworklicensemap.com/blog/coping-with-secondary-trauma/</a></figcaption></figure><h3>Doporučení pro praxi — předcházení rizikům a práce s negativními dopady výzkumu těžkých témat</h3><p>Jako lidé, kteří vedou výzkumné týmy či se na výzkumech podílejí, máme moc pracovat s dopady výzkumů citlivých témat na nás samotné i na naše kolegy a kolegyně. Osobně si myslím, že by to mělo být neopominutelnou součástí etiky práce a naší povinností, pokud výzkumný tým vedeme.</p><h3>1)</h3><p><strong>Mluvme o možných dopadech výzkumu </strong>s lidmi vystavenými traumatickým zkušenostem, lidí v těžkých životních situacích, obětí násilí, lidí vážně nemocných či truchlících <strong>na naše vlastní životy</strong>. Nejedná o strašení. Již samo vědomí existence empathy-based stresu a faktu, že jde běžnou reakci na neběžnou životní zkušenost, může pomoci integrovat zkušenost, která nás na potkala. <strong>Vědět o existenci negativních dopadů na psychiku, znamená chápat, co se děje a mít možnost své pocity normalizovat, případně pomoci ostatním.</strong></p><h3>2)</h3><p><strong>V týmu/organizaci/firmě pracujme na minimalizaci negativních dopadů systematicky.</strong> Pomáhá:</p><ul><li>Opend door policy v organizaci — otevřenost ke sdílení a podpoře.</li><li>Zařadit do běžného pracovního rozvrhu pravidelné aktivity směřující k reflexi prožívání práce s těžkými tématy. To usnadňuje jejich otevírání v týmu.</li><li>Mluvit o tom, jak na mě dopadá, když jsem vystavená traumatizujícím zkušenostem lidí (intervize, supervize, kolegyně, případně Buddy systém při výzkumu). Bezprostředně po těžkých rozhovorech mít možnost <a href="https://www.mvcr.cz/clanek/tema-2010-i-zachranari-jsou-jen-lide.aspx">debriefingu</a>. Sdílení podobných pocitů ze strany kolegyň*kolegů snižuje pocity izolace a validuje prožívání.</li><li>Vzdělávat (se) a informovat o pozitivních i negativních dopadech výzkumu těžkých a citlivých témat (skrze školení, studium literatury nebo diskusí s lidmi, kteří mají více zkušeností). Zaškolení je bezpodmínečně nutné u lidí pracujících na výzkumu, kteří pocházejí ze zasažených skupin či komunit a jsou tzv. peer výzkumníky*výzkumnicemi např. při participatorním výzkumu či co-designových aktivitách, kde se pracuje s daty.</li><li>Vždy zvažovat, kdo kromě výzkumnic a výzkumníků přichází do kontaktu s daty — lidé, kteří přepisují rozhovory, kódují data, analyzují texty či pracují s vizuálním materiálem jsou v obdobné situaci jako ti, kdo rozhovory vedou. Nezapomínejme na ně!</li></ul><h3>3)</h3><p><strong>Buďme sami k sobě vnímaví*vnímavé a hodné/hodní.</strong> Pomáhá:</p><ul><li>Balancovat zatížení — kombinovat práci s těžkými tématy s jiným výzkumem.</li><li>Pracovat s pravidelnými přestávkami, dopřát si pauzu a oddech. Je OK říct si, že “už nemůžu”! V rozhovorech i práci s daty.</li><li>Nepřebírat (ani vnitřně) zodpovědnost za osud lidí, se kterými mluvíme. K tomu pomůže možnost předat kontakty či informace na užitečné zdroje (pomáhající organizace, osvědčená psychoterapeutická pomoc, svépomocné skupiny…).</li><li>Vzdělávat se v metodách, jak vést rozhovor s lidmi zasaženými traumatem či v dalších citlivých situacích tak, aby nedošlo k jejich retraumatizaci či dalším psychickým zraněním.</li><li>Přijmout, že emoce k práci s těžkými tématy patří. I slzy.</li><li>Pokud nám pracovní zkušenost otevřela vlastní těžké chvíle a prožitky, je možné to vzít jako šanci pro vlastní rozvoj skrze psychoterapii či jinak.</li></ul><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Kz3lrmtEMkJ2XrPdj6mhAw.jpeg" /><figcaption>zdroj: <a href="https://wallpaperaccess.com/">https://wallpaperaccess.com/</a></figcaption></figure><h3>Na cestě za designový výzkum a design služeb bezpečnější…</h3><p>Lidé z profesí, ve kterých člověk přichází do kontaktu s těžkými životními příběhy a traumaty, jsou vystaveni rizikům empathy based stresu. Designový výzkum a design služeb mezi tyto profese rozhodně patří.</p><p>Z praxe víme, že výzkumníci a výzkumnice, podobně jako např. zdravotnický personál, tlumočnice a tlumočníci či lidé pracující v médiích jsou už od dob studií a následně na svých pracovištích vychováváni k přesvědčení, že k profesi patří nevyčerpatelná psychická odolnost nebo že je možné zaujmout od lidských příběhů absolutní distanc. <strong>“Čeká se od nás, že všechno vydržíme. Být profesionální znamená nic si k sobě nepustit, všecko zvládnout, z každé situace odejít nedotčeni.”</strong> Internalizace takových představ však snižuje přirozenou schopnost lidí vyhodnotit rizika, vede k potlačování obav a v neposlední řadě brání v případě potřeby požádat <a href="http://www.spis.cloud/">o kolegiální</a> či <a href="https://psychoportal.cz/linky-duvery/">jinou podporu.</a></p><p><strong>Přemýšlení nad psychickým bezpečím lidí, kteří realizují výzkumy či navrhují služby reagující na těžké životní situace, by měla být součást zajištění dlouhodobě udržitelných pracovních podmínek a profesní etiky. </strong>Podobně jako zajištění bezpečí respondentek a respondentů.</p><p><strong>Pojďme víc mluvit o tom, jak udělat design služeb a výzkum pro všechny, kterých se to týká, bezpečnější!</strong></p><h3>Využité zdroje:</h3><p>Billings, D, Cohen, R, Coles, JY, Contreras-Urbina, M, Dartnall, E, Fields, A, Hatcher, AM, Loots, L, Kajula, L, Manoharan, SA, Ritchers, A, Sikweyiya, Y, Slegh, H, Thomson, K &amp; Vujovic, M 2015, <a href="https://www.svri.org/sites/default/files/attachments/2016-06-02/SVRIVTguidelines.pdf">Guidelines for the prevention and management of vicarious trauma among researchers of sexual and intimate partner violence.</a> South African Medical Research Council, Pretoria, South Africa.</p><p>Butler AE, Copnell B, Hall H.<a href="https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0969733017695656"> Researching people who are bereaved: Managing risks to participants and researchers</a>. Nursing Ethics. 2019;26(1):224–234.</p><p>Frederick, A., Levine, P.A., 2011, Probouzení tygra — Léčení traumatu. Maitrea</p><p>Nikischer, A. <a href="https://link.springer.com/article/10.1007/s10734-018-0308-4">Vicarious trauma inside the academe: understanding the impact of teaching, researching and writing violence</a>. High Educ 77, 905–916 (2019).</p><p>Office of Victims Of Crime.The Vicarious Trauma Toolkit. Navštíveno 10.6. 2021, &lt;<a href="https://ovc.ojp.gov/program/vtt/introduction">https://ovc.ojp.gov/program/vtt/introduction</a>&gt;.</p><p>Preiss, M., Vizinová, D. 1999. Psychické trauma a jeho terapie (PTSD). Portál Praha</p><p>Tawak, L, 2019, <a href="https://uxdesign.cc/ethics-of-ux-research-f2399a7ec967">Things nobody tells you about being a UX Researcher</a> UX Collective on Medium</p><p>Vodáčková, D. a kol., 2020. Krizová intervence. Portál Praha</p><p>Williamson, E., Gregory, A., Abrahams, H. et al. <a href="https://link.springer.com/article/10.1007/s10805-019-09348-y">Secondary Trauma: Emotional Safety in Sensitive Research</a>. J Acad Ethics 18, 55–70 (2020).</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=a85d9e2bbc2e" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Naplňování sexuality lidí s mentálním postižením — Jak dělat výzkum pro design služby?]]></title>
            <link>https://petrakut.medium.com/napl%C5%88ov%C3%A1n%C3%AD-sexuality-lid%C3%AD-s-ment%C3%A1ln%C3%ADm-posti%C5%BEen%C3%ADm-jak-d%C4%9Blat-v%C3%BDzkum-pro-design-slu%C5%BEby-25d90ad52fd4?source=rss-d0bd213960b3------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/25d90ad52fd4</guid>
            <category><![CDATA[human-centered-design]]></category>
            <category><![CDATA[design-research]]></category>
            <category><![CDATA[service-design]]></category>
            <category><![CDATA[sexuality]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Petra Kutálková]]></dc:creator>
            <pubDate>Mon, 07 Dec 2020 13:03:52 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2020-12-07T14:15:41.183Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<h3>Naplňování sexuality lidí s mentálním postižením — Jak dělat výzkum pro design služby?</h3><h4><strong>Lidé s mentálním postižením by měli mít možnost naplňovat svou sexualitu a rozvíjet sexuální vztahy. To je ale v mnoha pobytových zařízeních problém. Za pomoci metod Human Centred Design vytváří organizace </strong><a href="https://www.freya.live/cs">Freya</a> <strong>služby, které přinesou zlepšení.</strong></h4><p>Tohle je první část blogu, ve kterém budu sdílet zkušenosti s návrhem služeb umožňujícím lidem s mentálním postižením lépe naplňovat sexualitu a vztahy. V této části popisuju poznávací fázi designového procesu, ve které jsme zjišťovaly potřeby klientek a klientů.</p><h3>Poznávání situace — pro koho a do jakého prostředí navrhujeme službu?</h3><p>Představte si <strong>pobytové zařízení sociálních služeb</strong>, které má několik budov roztroušených v kopcovitém terénu malých obcí v pohraničí. V každém domě je několik domácností — velkých bytů, ve kterých spolu žijí<strong> lidé s různou mírou mentálního a někdy i tělesného postižení.</strong> Někteří dokáží žít téměř samostatně jen s malou mírou dopomoci. Po dokončení speciální školy pracují třeba jako pomocní údržbáři v zařízení nebo jako pomocnice v prádelně. V zařízení žijí ale také obyvatelky a obyvatelé, kteří potřebují mnohem větší podporu a pomoc. Personál jim asistuje při každodenních úkonech včetně stravování nebo hygieny a v podstatě nemohou zůstat sami, aniž by zde nebyla podpůrná pracovnice. <strong>Většina z lidí — těch samostatnějších i těch, kteří potřebují více podpory — sdílí pokoj s jedním až dvěma dalšími lidmi.</strong> V pokoji mají svoji postel, poličku a skříň.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*bEqL3ETO0NmZkmm085b0rA.jpeg" /><figcaption>Pohled z okna na prostor mezi budovami</figcaption></figure><h3><strong>Naplňování sexuality je problém. Co konkrétně budeme řešit?</strong></h3><p>Cílem projektu je navrhnout a odzkoušet takové <strong>řešení práce se sexualitou a vztahy,</strong> které zajistí, aby <strong>klienti a klientky mohli realizovat své sexuální a vztahové potřeby a přání </strong>v souladu se svými právy. <strong>Zařízení pak musí disponovat nástroji, které jim umožní udržitelně sladit potřeby klientely s dostupnými možnostmi sociálních služeb.</strong></p><p>V počátcích spolupráce se zařízením ale přesně nevíme, co jsou hlavní problémy týkající se sexuality a vztahů, které potřebují lidé v zařízení řešit. Z předchozích projektům máme sice zkušenosti a hypotézy, ale i ty je potřeba výzkumem ověřit.</p><h3>Kontext. Co dalšího musíme brát v úvahu při navrhování služby?</h3><p><strong>Bavíme o intimitě, vztazích a sexualitě — tématech zatížených mnoha tabu, která se běžně na veřejnosti otevřeně neprobírají.</strong> Každý z nás ale má na otázky týkající se sexuality názor a především vybudovaný postoj k tomu, co je správné a co už ne.<em> </em>A to platí i o sexualitě a partnerských vztazích lidí s mentálním postižením, kteří potřebují k životu nějakou míru institucionální podpory. A bohužel, o lidech s postižením si mnozí myslí, že sexualitu nemají či by ji mít vůbec neměli.</p><p>Navíc, vstupujeme do prostředí <strong>pobytové instituce</strong>, v níž působí personál sociálních služeb a zdravotní sestry a jeho provoz se tedy <strong>řídí nejen zákonem o sociálních službách, ale i další legislativou.</strong> Podle občanského zákoníku do života klientů a klientek omezených na svéprávnosti a následně tak i do práce zařízení <strong>mohou vstupovat také soudem určení opatrovníci </strong>— nejčastěji rodiče, příbuzní nebo obec.</p><h3>Příprava na výzkum s klienty a klientkami — bude něco jinak než obvykle?</h3><p>Na začátku projektu vlastně nikdy přesně nevíme, co lidé skutečně potřebují a co je trápí. Proto začínáme výzkumem. V našem nařízení jsme výzkum začaly plánovat po <strong>úvodním setkání</strong> <strong>s týmem šesti vybraných pracovnic zařízení</strong>, které s námi na návrhu služby budou spolupracovat.</p><p>Já osobně jsem přemýšlela nad tím, jestli <strong>tenhle výzkum bude jiný</strong> než ostatní. Pracovnice zařízení nás totiž upozorňovaly, že mluvit s lidmi s mentálním postižením může být problém. Navíc tu byla <strong>karanténa,</strong> takže jsme nevěděly, kdy se nám podaří s klienty vůbec tváří v tvář setkat. I tak jsem chtěla, aby i <strong>tenhle výzkum byl podobný jako ostatní, na kterých pracuji — bezpečný </strong>pro lidi, kterých se ptám<strong>, užitečný </strong>pro obě strany a aby byl<strong> příjemně stráveným časem </strong>pro všechny, kdo se účastní.</p><h4>Dobrý výzkum potřebuje vždycky přípravu!</h4><p>Na tu jsem tentokrát nebyla sama — spolupracovala se mnou <strong>Věra</strong>, <strong>odbornice z Freya na práci s lidmi s mentálním postižením</strong> a ředitelka organizace <strong>Lucie</strong>, která má rozsáhlé <strong>zahraniční know-how,</strong> <strong>jak pracovat se sexualitou u lidí s postižením a v seniorském věku.</strong></p><h4><strong>Inspirace odjinud — metody i odbornost v tématu</strong></h4><p>Protože miluju rešerše odborných textů a studium výzkumných metodologií, vrhla jsem se do literatury. K mému velkému překvapení jsem zjistila, že <strong>výzkumů, které se týkají sexuality a lidí s postižením, až takové množství není.</strong> Ponořila jsem se hlavně do textů, které radí, jak zajistit <strong>participaci lidí s mentálním postižením na výzkumu,</strong> a těch, které se <strong>věnují sexuální výchově </strong>v podobných cílových skupinách (výběr toho nejzajímavějšího najdete na konci ve zdrojích).</p><h4><strong>Interní etická rozvaha patří do každého výzkumu</strong></h4><p>S ohledem na cíle naší práce jsme plánovaly <a href="https://www.routledge.com/The-Routledge-Companion-to-Design-Research-1st-Edition/Rodgers-Yee/p/book/9780415706070"><strong>výzkum designový</strong></a><strong> </strong>(nikoli akademický)<strong>.</strong> Nejen s ohledem na skupinu, se kterou jsme pracovaly, nám hodně nám záleželo na tom, abychom se opíraly také o principy <a href="https://methods.sagepub.com/book/research-ethics-for-social-scientists/n7.xml"><strong>etického výzkumu</strong></a>. Každou fázi výzkumu jsme proto pečlivě v týmu rozebraly, identifikovali rizika a strategie, jak je minimalizovat.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*e9PbHSbaGOZ1fX8TfgM7Ug.png" /><figcaption>Mapa v pracovní verzi, která byla východiskem pro výsledné řešení. Sloupce pod červeným post-item jsou rizika, pod zeleným nápady na řešení…</figcaption></figure><p>V rámci etické rozvahy jsme řešily i<strong> průřezová témata:</strong> např. jak co nejvíce <strong>zapojit klientky a klienty zařízení do výzkumu, jak postupovat, pokud bychom se dozvěděly informace o sexuálním násilí a zneužívání</strong> nebo jak zajistit, abychom pro rozhovory získaly i jiné lidi než jen ty, které nám doporučí pracovnice ze zařízení.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*43bRgK426iJknW7U_ERjDg.png" /><figcaption>Další eticko — organizační témata, k nimž jsme hledaly odpovědi v diskusi…</figcaption></figure><p>U každého návrhu služeb vždy zvažujeme možná rizika nezamýšlených negativních dopadů nejen na skupinu, pro niž navrhujeme, ale i na další osoby, které by mohla naše služba zasáhnout nepřímo. V oblasti, kde jsem pracovala kdysi, se pro negativní dopady používá výstižné <a href="https://ec.europa.eu/anti-trafficking/publications/collateral-damage-impact-trafficking-measures-human-rights-around-world_en"><em>collateral damage</em></a>.</p><h4><strong>Zpracování osobních údajů a informovaný souhlas s účastí na výzkumu</strong></h4><p>Otázka svéprávnosti lidí s mentálním postižením a především její různé výklady se ukázala pro výzkum kontroverzní.</p><blockquote>Mohou dát lidé, kteří mají omezenou svéprávnost, souhlas s účastí ve výzkumu, případně s pořízením nahrávky a tedy i se zpracováním osobních údajů?</blockquote><p>U této otázky se chci krátce zastavit. Týká se totiž dvou okruhů, které si lidé pletou— <strong>souhlas se zpracováním osobních údajů a informovaný souhlas s výzkumem, </strong>jsou totiž dvě různé věci.</p><p>Podle tvrzení části pracovnic zařízení měl být souhlas opatrovníka pro účast ve výzkumu u klientů a klientek nutný, stejně tak podpis souhlasů k nakládání s osobními údaji. My jsme však <strong>chtěly jít cestou, že se lidé sami budou moci rozhodnout, zda s námi chtějí mluvit a také o čem</strong>. Získávání souhlasů opatrovníků by navíc celý výzkum značně protáhlo. Především by však nemuseli souhlas opatrovníka získat ti, kdo by s námi skutečně chtěli mluvit.</p><p>Důvod je ten, že někteří opatrovníci, zejména rodiče klientek a klientů, v nich, ačkoli se jedná o lidi plnoleté i mnohem starší, stále vidí malé děti. Představa, že mají sexuální potřeby a touhu žít partnerský život je pro ně proto mnohdy nepřijatelná. Tito by pak mohli v účasti ve výzkumu bránit.</p><h4>V našem výzkumu nebudeme zpracovávat osobní údaje</h4><p>Rozhodly jsme se, že rozhovory <strong>nebudeme nahrávat a vyhneme se také dalším formám zpracování osobních údajů</strong>. A abychom měly jistotu, že nedojde k porušení práv klientů a klientek, požádaly jsme <strong>o rozbor situace advokátní kancelář </strong><a href="https://frankbold.org/"><strong>Frank Bold</strong></a>, která je známá svým zaměřením na ochranu práv zranitelných skupin.</p><p>Frank Bold pro nás zpracoval memorandum, které se otázkami souhlasu opatrovníka a nakládáním s osobními údaji zabývalo. V něm se nám potvrdilo, že pokud nebudeme pořizovat nahrávky a fotografie a dodržíme metodiku, kterou jsme si stanovily a další doporučení, <strong>o zpracování osobních údajů se ve smyslu zákona č. 110/2019 Sb., nejedná.</strong> Závěrem memoranda je, že <em>“respondenta je vhodné informovat o tom, jak bude s jeho odpověďmi naloženo, ale nevyžaduje se jeho kvalifikovaný aktivní souhlas, stejně jako není zapotřebí souhlas opatrovníka.”</em></p><p>Frank Bold pro nás právně vyřešil otázku souhlasu týkajícího se ochrany osobních údajů. Pro etický výzkum jsme ale nadále potřebovaly informovaný souhlas lidí s účastí na rozhovoru, o kterém píšu výše a kterému se věnuji i na dalších řádcích.</p><h4>Jak zajistit skutečně informovaný souhlas s účastí ve výzkumu ?</h4><p>Mým cílem bylo <strong>zajistit, aby se i přes omezení, která mentální handicap přináší, lidé mohli co nejinformovaněji rozhodnout o tom, zda se s námi chtějí setkat k rozhovoru a povídat si o tématu tak osobním, jako je sexualita</strong>. Na podkladech z etického workshopu jsme stanovily strategii, jak toho dosáhnout. Připravily jsme proto několik podkladů:</p><ul><li><strong>leták pro klienty a klientky</strong>, který o výzkumu informoval a</li><li><strong>text pro jejich klíčové pracovnice </strong>(ty pracovnice, které jsou s klientelou v nejužším kontaktu)<strong>,</strong> aby chápaly, co se v jejich zařízení chystá.</li></ul><p>Pro vlastní rozhovor jsme pak připravily <strong>informovaný souhlas zapsaný ve </strong><a href="https://www.rytmus.org/stranka/snadne-cteni"><strong>snadném čtením</strong></a><strong> a </strong><a href="https://odkazy.rvp.cz/odkaz/s/5269/CERNOBILE-PIKTOGRAMY-KE-STAZENI.html"><strong>piktogramech</strong></a> s <strong>metodikou</strong>, jak o jeho získání budeme usilovat.</p><p>Z našeho původního plánu pobýt v zařízení opakovaně a navázat užší kontakty v důsledku epidemie sešlo. Proto jsme se rozhodly, že účast ve výzkumu bude <strong>osobně nabízet při jednorázové návštěvě Věrka</strong>, která má letité zkušenosti z práce s lidmi s mentálním postižením. Zájemci z řad klientek a klientů se s námi před výzkumem <strong>mohli setkat také skrze vzdělávací webináře</strong>, které jsme za tímto účelem navrhly a realizovaly.</p><h4><strong>Různé pohledy na věc i praktické kroky — organizačně etický workshop v zařízení</strong></h4><p>Vybavené návrhem strategie, jak realizovat výzkum mezi klientelou, návrhy letáků i informovaného souhlasu jsme se vydaly na workshop do zařízení, kde jsme plánovaly probrat naše návrhy a vyjasnit praktické otázky s týmem tamních pracovnic.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*wwQfRgJ0meEGSdFdG0B7hw.png" /><figcaption>Obsah organizačně — etického workshopu v zařízení</figcaption></figure><p>Jak jsme čekaly, nejvíce času jsme musely věnovat <strong>diskusi týkající se nutnosti souhlasu opatrovníka</strong>. Skupina pracovnic, se kterou spolupracujeme, nebyla v tomto jednotná. Pro nutnost souhlasu opatrovníka byla především hlavní sociální pracovnice. <strong>Rozhodnutí bylo proto poustoupeno ředitelce zařízení,</strong> která s odkazem na obsahy rozsudků týkající se svéprávnosti <strong>stanovila, že klienti a klientky se sami mohou rozhodnout o účasti ve výzkumu a souhlasu opatrovníků netřeba.</strong></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/790/1*awfsTCX5dcZ0jhB6bMiflg.jpeg" /><figcaption>Titulní stránka memoranda; celý text můžu zaslat na pořádání.</figcaption></figure><p>Na workshopu jsme získaly i spoustu <strong>praktických podnětů k výzkumu a zpětnou vazbu k návrhům informovaného souhlasu i letáku pro klientelu. </strong>A dohodly jsme praktický postup, jak realizovat nábor mezi klientelou zařízení.</p><h3>Nábor — nabídka účasti ve výzkumu</h3><p>Po skončení karanténních opatření navštívila zařízení Věrka, která spolu s pracovnicemi během dvou dnů prošla většinu domácností a o <strong>nabídce účasti ve výzkumu s klienty a klientkami osobně promluvila.</strong></p><p><strong>Konečný výběr </strong>jsme pak provedly tak, aby vybraní lidé r<strong>eprezentovali protopersony různých typů klientely,</strong> které jsme vytvářely spolu s pracovnicemi zařízení ještě před zahájením výzkumu.</p><p>O výzkum byl relativně velký zájem, tak jsme pro ty, na které se nedostalo, zorganizovaly navíc osobní setkání a vzdělávací webináře.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/946/1*kab626dUcSglE-r1uecluA.jpeg" /><figcaption>Finální verze plakátu pro klientelu — do červeného srdce jsme zapisovaly datum a čas konkrétního rozhovoru.</figcaption></figure><h3>Výzkumné rozhovory</h3><p>Výzvou byl také samotný scénář rozhovoru. Podle doporučení pro komunikaci s lidmi se středně těžkým mentálním postižením jsme během celého rozhovoru pracovaly <strong>s vizuálními materiály — obrázkovými karta.</strong></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Kqv3SlgV4HaO7Q-y1QEB-Q.jpeg" /><figcaption>Informovaný souhlas ve snadném čtení — připomínám, že nikdy nepracujeme jen s textem, ten vždy musí být doplněn ústním vysvětlením, které provází ujištění, že člověk rozumí obsahu předkládaného dokumentu.</figcaption></figure><p>Samotný rozhovor měl zhruba následující strukturu: Po <strong>informovaném souhlasu </strong>jsme pomocí karet s emocemi zjišťovaly <strong>aktuální náladu a nastavení </strong>člověka. Následovaly jednoduché otázky směřující k <strong>povídání o člověku samém</strong> — jeho zájmech, práci, bydlení a osobní historii.</p><p>V hlavní části jsme pro otázky týkající se <strong>sexuality a vztahů</strong> jsme připravily <strong>dvě sady karet </strong>pokrývající témata, která jsme klientům a klientkám nabízely k povídání a ze kterých si mohli vybrat. Jedna sada se skládala výhradně z piktogramů, druhá pak z realistických obrázků a fotografií.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*gKf48T6rZCfzGnBitns3Zg.jpeg" /><figcaption>Karty s pocity ve variantě pro ženy, sada s piktogramy a sada s realistickými obrázky a fotografiemi.</figcaption></figure><p>Obě sady karet obsahovaly stejná témata: <strong>žena a muž</strong> (rozdíly, nahá těla), <strong>přátelství, vztah — partnerství</strong>, <strong>sex, doteky, masturbace</strong> (verze pro muže a pro ženy), <strong>pornografie, sexuální pomůcky</strong> (pro muže, pro ženy) a <strong>rodičovství</strong>. V rozhovoru nás zajímaly <strong>zkušenosti a zážitky z vybraných oblastí, přání, potřeby a problémy</strong> konkrétních lidí. Zjišťovaly jsme také <strong>bariéry</strong>, které člověku brání k uskutečnění tužeb. Ptaly jsme se i na to, <strong>kde a jak lidé získávají informace </strong>a zkušenosti a <strong>kdo jim může</strong> ve zkoumané oblasti <strong>pomoci</strong>.</p><p>Předpokládaly jsme, že skrze osobní témata se můžeme dotknout i smutných či bolestivých oblastí, proto jsme v <strong>závěru rozhovoru opět využívaly karty s pocity, abychom případně mohly prožitky zpracovat, zodpovědět otázky a nastavit další kroky.</strong></p><p>Samotný rozhovor byl plánován na <strong>45 minut</strong> až hodinu. Pro každého člověka jsme ale měly rezervovaný <strong>dvouhodinový slot</strong>, aby byl prostor pro oboustranně pochopitelné <strong>uzavření rozhovoru</strong> či debriefing probíraných témat.</p><p><strong>Při rozhovorech jsme byly ve dvou. Jedna si povídala a druhá pořizovala podrobné zápisky</strong>, které jsme nabízely na konci k rekapitulaci či k nahlédnutí. Že to nebyla jen formální snaha ukazuje i to, že rekapitulace za pomoci zápisek někteří využili.</p><p>Pro případnou replikaci postupu ještě zmíním, že kolegyně, které nejsou primárně výzkumnice, jsem před rozhovory detailně <strong>seznámila s cíli výzkumu a se scénářem. </strong>Průběžně jsme také reflektovaly rozdíly mezi poradenskou a výzkumnou praxí. Každá z nás máme zkušenosti buď s prací s lidmi s mentálním postižením nebo terapeutický výcvik a dlouholeté zkušenosti z pomáhajících profesí, což zaručovalo bezpečné prostředí pro klienty a klientky i jistotu, že v případě neočekávaných situací zvládneme adekvátně reagovat.</p><h4><strong>Východiska pro tvorbu scénáře a obsah rozhovoru</strong></h4><p>Rozhovory jsme dělaly s cílem získat podklady pro návrh nové služby v oblasti sexuality. Soustředily jsme se proto na popis aktuálních zkušeností a potřeb. Opěrným bodem byly “tradiční” <strong>oblasti zjišťované designovým výzkumem pro návrh služeb</strong> (jobs to be done, pains, gains). Druhým opěrným bodem byla <strong>témata z oblasti sexuality,</strong> jejichž výběr jsme opřely o okruhy ze sexuální výchovy a poznatky z rešerše výzkumů týkajících potřeb a zájmů lidí s mentálním postižením. Ve způsobu, jak koncipovat a vést rozhovor, jsme se inspirovali principy<strong> participativních výzkumů mezi lidmi s mentálním postižením.</strong></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/603/1*8FGB0UUJv8p782nRQn0wmA.jpeg" /><figcaption>Piktogramy využité při výzkumu. Zdroj: Sclera symbols</figcaption></figure><h3><strong>Jak výzkumné rozhovory dopadly?</strong></h3><p>Za mě dobře :-). Získaly jsme spoustu informací i zkušeností a s daty se nám následně dobře pracovalo. Lidé, se kterými jsme mluvily, si setkání s námi pochvalovali.</p><p>Během dvou výzkumných dnů jsme mluvily <strong>s čtyřmi muži a čtyřmi ženami ze třech různých sociálních služeb ve dvou lokalitách</strong>. Rozhovory trvaly různě dlouho — od 30 minut do zhruba 80 minut.</p><p>Všichni, se kterými jsme mluvily, přišli k rozhovorům s vlastními otázkami, na které hledali odpovědi. Větší část lidí navíc měla i po rozhovoru zájem v povídání o tématu sexuality pokračovat a z rozhovoru odešla s plánem, jak na to dál. Jeden z klientů využil možnosti neodpovědět na část otázek a rozhovor předčasně ukončil. To byla především pro mě moc dobrá zpráva. Tahle zkušenost totiž ukazuje, že nastavení i praxe informovaného souhlasu fungovalo tak, jak má, a klient svůj prostor pro vyjádření mohl skutečně mohl využít.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*8brK3H3mV-g7K_3VQ2vptA.jpeg" /><figcaption>Věrka se připravuje na rozhovor….</figcaption></figure><p>Rozhovory mi potvrdily předpoklad, že <strong>dobrá příprava a specifické poklady budou potřeba, ale také ten, že se v podstatě bude jednat o rozhovory, kde podobně jako obvykle budu hledat cestu, jak si užitečně popovídat nad stanoveným tématem. </strong>Drobné obavy, že to nepůjde, které ve mě vyvolaly některé pracovnice zařízení, mě opustily po prvním rozhovoru.</p><p>Pro mě asi největším překvapením byla skutečnost, že kromě jedné z žen, která za sebou měla již několik konzultací k otázkám sexuálního života, volili všichni sady s piktogramy. I pro tohle se ale našlo vysvětlení: Tahle skutečnost ukazuje na míru zkušeností se sexuální výchovou. Nejprve se lidé orientují na práci s piktogramy a kresbami, teprve později, když je téma již známé, se přechází na explicitní a realistické obrázky či fotografie.</p><p><strong>A navíc, díky rozhovorům i aktivitám, které jim předcházely a které na ně navazovaly, se v zařízení o sexualitě začíná mluvit</strong>. S několika klienty a klientkami, jsme navázaly kontakt s tím, že jsou ochotní pomoci nám i v dalších fázích projektu.</p><h3><strong>Co následovalo po výzkumu a jaké další kroky plánujeme?</strong></h3><p>Rozhovory spolu s dalšími poznatky získanými během náboru a návazných aktivitách pro lidi, se kterými jsme nemohly osobně mluvit, mám poskytly dostatek pokladů pro analýzu i další kroky. Než začneme s ideací, chceme ale výstupy z analýzy s klienty a klientkami v zařízení diskutovat. Samotné povídání o tématu je totiž prvním krůčkem ke změně.</p><p>Způsob, jak představit data lidem ze zařízení, už máme vymyšlený. Data zpracovaná. Čekáme, až karanténní opatření dovolí návštěvu nebo jestli budeme muset vymýšlet jinou formu diskuse.</p><p>O tom, jak jsme zpracovaly data, aby se daly výsledky analýzy diskutovat s lidmi s mentálním postižením a co se dělo dál, napíšu příště…</p><h3>Zdroje</h3><p>Borawska Charko, Magdalena &amp; Rohleder, Poul &amp; Finlay, W.. (2016).<a href="https://www.researchgate.net/publication/309875777_The_Sexual_Health_Knowledge_of_People_with_Intellectual_Disabilities_a_Review"> The Sexual Health Knowledge of People with Intellectual Disabilities: a Review</a>. Sexuality Research and Social Policy</p><p>D’Eath, Maureen et al. (2005)<a href="http://www.fedvol.ie/_fileupload/File/Interviewing%20Guidelines%281%29.pdf"> Guidelines for Researchers when Interviewing People with an Intellectual Disability</a>. National Federation Research Sub-Committee</p><p><a href="https://www.designethically.com/">Design Ethically(2020</a>)</p><p>Hollomotz, Andrea (2018)<a href="http://eprints.whiterose.ac.uk/122127/1/QRJ.pdf"> Successful interviews with people with intellectual disability.</a> Qualitative Research, 18 (2)</p><p>Israel, Mark; Hay, Iain (2006)<a href="https://methods.sagepub.com/Book/research-ethics-for-social-scientists"> Research Ethics for Social Scientists.</a> Sage</p><p>Leighton, Daniel. (2004).<a href="https://www.researchgate.net/publication/323880149_Assessment_of_Sexual_Knowledge_ASK_Test_booklet/citation/download"> Assessment of Sexual Knowledge</a> (ASK) Test booklet.</p><p>Nind Melanie (2008)<a href="http://eprints.ncrm.ac.uk/491/"> Conducting qualitative research with people with learning, communication and other disabilities: Methodological challenge.</a> ESRC National Centre for Research Methods</p><p>Rodgers, A. Paul; Yee, Joyce (2015)<a href="https://www.routledge.com/The-Routledge-Companion-to-Design-Research-1st-Edition/Rodgers-Yee/p/book/9780415706070"> The Routledge Companion to Design Research.</a> Routledge</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=25d90ad52fd4" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Jak dál pracovat s daty, 
které posbíráme během poznávací fáze designového procesu?]]></title>
            <link>https://medium.com/pabeni/jak-d%C3%A1l-pracovat-s-daty-kter%C3%A9-posb%C3%ADr%C3%A1me-b%C4%9Bhem-pozn%C3%A1vac%C3%AD-f%C3%A1ze-designov%C3%A9ho-procesu-1672f4262e99?source=rss-d0bd213960b3------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/1672f4262e99</guid>
            <category><![CDATA[ux]]></category>
            <category><![CDATA[analýza-dat]]></category>
            <category><![CDATA[výzkum]]></category>
            <category><![CDATA[design-process]]></category>
            <category><![CDATA[design-thinking]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Petra Kutálková]]></dc:creator>
            <pubDate>Tue, 12 May 2020 18:47:33 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2020-05-21T06:49:38.145Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<h3>Jak dál pracovat s daty, <br>která posbíráme během poznávací fáze designového procesu?</h3><h4>Máte před sebou roční projekt u klienta, který jste odstartovali kvalitativním výzkumem. Ve vašem počítači postupně přibývají přepisy z rozhovorů a focusek, které čítají stovky normostran. Víte, že během designového procesu budete data průběžně používat a dále doplňovat. Zásadní otázka zní: Jak s daty užitečně pracovat a neutopit se v nich?</h4><p>Před více než rokem bylo Pábení v podobné situaci u jednoho z velkých klientů. Aby se data posbíraná při úvodním výzkumu dala rychle a efektivně používat a zároveň postupně doplňovat, bylo potřeba vymyslet způsob, jak s nimi systematicky pracovat. Už tehdy jsme věděli, že se k datům chceme opakovaně vracet a rychle v nich číst pro různé potřeby.</p><blockquote><strong><em>V Pábení stavíme návrhy řešení na datech. Proto potřebujeme, aby se s nimi dalo rychle a spolehlivě pracovat.</em></strong></blockquote><p>Kvalitativní data, která sbíráme v průběhu d<a href="https://www.designcouncil.org.uk/news-opinion/what-framework-innovation-design-councils-evolved-double-diamond">esignového procesu</a>, mají v Pábení nejčastěji podobu přepisů rozhovorů nebo podrobných zápisků. V praxi se může podle velikosti a míry komplexnosti projektu jednat o <strong>60 normostran textu u malého projektu</strong> až po <strong>350–400 normostran textu u dlouhodobých projektů. </strong>A to už není málo textu.</p><p>Ve zmiňovaném projektu jsem pracovala jako výzkumnice. Do designového světa Pábení jsem přišla z aplikovaného výzkumu a proto mě zajímalo, <strong>jak se dají zjednodušit sociologické metody analýzy dat pro design. </strong>Zkusili<strong> </strong>jsme tedy nasbíraná data kódovat za pomoci <a href="https://provalisresearch.com/products/qualitative-data-analysis-software/freeware/">softwaru pro analýzu textů</a> v kvalitativním výzkumu.</p><p>Když jsem pak pátrala po podobné praxi u jiných agentur a firem, zjistila jsem, že kódování dat není v UX a designové praxi tak běžné, jak jsem si myslela. V Pábení se přitom několikrát pro průběžnou práci s daty osvědčilo a tak se chci podělit o naše zkušenosti.</p><h3>Kódovat data znamená třídit posbírané informace</h3><p><a href="https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/VSgS">Velký sociologický slovník </a>vysvětluje termín “kódování dat” jako označení pro postup, <em>“při kterém se jednotlivým kvalitativním údajům přiřazují kódy (…), aby informace mohly zpracovány a vyhodnoceny.”</em></p><p>V Pábení kódujeme <strong>kvalitativní data,</strong> která mají <strong>podobu textu</strong>. Jen pro pořádek uvedu, že kvalitativními daty mohou být i obrázek, mapa, fotka či video.</p><p><strong>Kódování pro designovou praxi</strong> nevyžaduje sofistikované<a href="https://oxfordre.com/education/view/10.1093/acrefore/9780190264093.001.0001/acrefore-9780190264093-e-1195"> přístupy akademické</a> práce. Ze sociologie jsme si vypůjčili základní principy a postup. Přepsaný rozhovor důsledně <strong>rozebereme na krátké výroky, které rozházíme do různých tématických šuplíčků — odborně řečeno přiřadíme jim kódy.</strong> V jednom šuplíčku se tak třeba objeví vše, co bylo zmíněno ke zkušenostem z onboardingového procesu ve firmě nebo vše, co se týká transformace, kterou firma prochází.</p><p>Praxi kódování si můžeme představit třeba jako třídění prádla…</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*xOJqGBMZdZnfQTzRPZ7rEA.png" /><figcaption>Hromadu dat si rozložíme před sebe a roztřídíme…</figcaption></figure><p>V rozkódovaných úryvcích textů se pak už přehrabujeme pro design běžným způsobem. Hledáme klíčové insighty, na základě kterých budeme navrhovat.</p><h3>Kde se berou kódy?</h3><p>Haldu prádla a srovnanou skříň od sebe dělí kromě spousty mechanické práce také pár zásadních rozhodnutí: podle čeho vyrovnat oblečení do poliček? Trička, o kterých vím, že jich je tam spousta dám společně? Podle barev, které vidím na první pohled? Nebo budu rovnat podle kritérií, které se stanovím, až prozkoumám tuhle konkrétní hromadu prádla?</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*cmT-0X5olTGCUWAriIRFYA.png" /><figcaption>Je potřeba se rozhodnout, podle jakých kritérií budu třídit…</figcaption></figure><p><strong>V sociologii v existují dvě cesty</strong>,<strong> jak se dobrat</strong> <strong>konkrétních kódů</strong> (a obecněji i závěrů z výzkumu): <strong>induktivní</strong> a <strong>deduktivní </strong><a href="https://core.ac.uk/download/pdf/1347976.pdf">(Braun and Clarke, 2006)</a></p><p>Při<strong> induktivním kódování</strong> (bottom up) se konkrétní kódy tvoří na základě obsahu dat. V praxi čteme a hledáme obsahové vzorce tak dlouho, až vykrystalizují. Specifickým způsobem induktivního kódování je kódování pro budování zakotvené teorie. V čisté podobě se ale v v designové praxi spíše nevyužívá.</p><p><strong>Deduktivní</strong> (top down)<strong> kódování </strong>využívá kódů, které vycházejí ze zvolených teorií. V designové praxi pracujeme nejčastěji s jednoduchým teoretickým základem v podobě konkrétního <strong>frameworku typu zákaznická cesta, organizační kultura, pains a gains</strong> atp.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*MAZHSWgoPsOi3nwf5qB-xg.png" /><figcaption>Kdy se řeší kódování…</figcaption></figure><p>I v designové praxi se vždy podle potřeby blížíme více jednomu nebo druhému způsobu práce s kódy. A volbu, kdy se kam přiklonit bychom měli dělat vědomě.</p><h3>Kód může reprezentovat téma nebo záměr v rámci projektu</h3><p>A jak to může vypadat v praxi? Pro příklad: u komplexních HR projektů, ve kterých designujeme pro oblast náboru, onboardingu, firemní kultury nebo employer brandingu obecně, už dopředu tušíme, jaké šuplíčky (kódy) se mohou hodit. Jako kódy využíváme především:</p><ul><li>fáze “zaměstnanecké cesty”</li><li>témata spojená s brandem, kulturou apod.</li><li>téma hodnot ve firmě</li><li>nebo plusy/mínusy práce v konkrétní společnosti.</li></ul><p>V každém výzkumu navíc nalézáme specifická témata, která se objevují ve vyprávění lidí v té které firmě, např. téma akvizic, vztahu poboček v jednotlivých městech, vliv používání angličtiny na práci v korporaci atp.</p><p>Frameworky pro kódování je možné adaptovat pro další projekty. Aktuálně podobným způsobem využíváme kódovaná data v projektu, který řeší problém <a href="https://www.unipa.cz/blog/budujeme-sit-a-kruhy-expertu/">úmrtí dětí před porodem nebo těsně po porodu</a>.</p><p>O tom, co v datech hledat, rozhoduje do velké míry obsah hlavní <a href="https://medium.com/mule-design/research-questions-are-not-interview-questions-7f90602eb533">výzkumné otázky</a>.</p><h3>Kódování krok po kroku</h3><p>Systém konkrétních kódů konzultujeme vždy v týmu a testujeme před tím, než ho zadáme do kódovacího softwaru. Já aktuálně používám <a href="https://provalisresearch.com/products/qualitative-data-analysis-software/freeware/">QDA Miner lite</a>, do kterého přetáhnu přepsané rozhovory v textovém formátu.</p><p><strong>Ke každému rozhovoru napřed přiřadíme</strong> <strong>tagy, podle kterých je možné identifikovat parametry zdroje</strong> (např. manažer, fokusní skupina, Praha…).</p><p>Pak už pozorně <strong>procházíme rozhovor po rozhovoru a k jednotlivým výrokům přiřazujeme nastavené kódy</strong>. Tahle fáze se holt musí vysedět…</p><p>Podle množství kódů je potřeba každý <strong>rozhovor číst jednou až třikrát</strong>, aby nic neuteklo. Některé výroky totiž mohou být přiřazeny k vícero kódům — jsou důležité např. jak pro konkrétní fázi náborového procesu, tak i jako pain point či informace k fungování týmu. U informací, které nejsou popisné, je navíc potřeba přemýšlet, do kterého šuplíku je zařadit.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*LfvrfNNzKzCPVaKsgi6o3Q.png" /><figcaption>Takhle vypadá část rozkódovaného rozhovoru v programu QDA Miner Lite…(úryvek z přepisu jsem anonymizovala a pro ochranu respondenta schovávám…)</figcaption></figure><p><strong>Kódování dat je proces podobný clusterování na whiteboardu</strong>. Výhodou ale je, že důležité informace (výroky) můžeme použít ve více kódech (clustrech) a především, že rozkodóvaná data jsou dostupná k opakované analýze v digitální podobě.</p><p><strong>Když je kódování hotové</strong>, můžeme s pustit do samotné <strong>analýzy</strong>. (O metodách analýzy textů v designovém výzkumu snad napíšu jindy. Do té doby pro první kroky do analýzy a vědomou praxi doporučuji článek <a href="https://www.interaction-design.org/literature/article/how-to-do-a-thematic-analysis-of-user-interviews">Ditte Mortensen o tématické analýze pro potřeby UX</a> :-))</p><h3>Kódovaná data jako nezbytná součást dlouhodobých projektů</h3><p>Kódování zabere rozhodně víc času než clustrování na whiteboardu. U dlouhodobých projektů máme ale jistotu, že čas, který jsme do kódování vložili, se nám bohatě vrátí. Až budeme třeba pro copy, design služby, produktu či procesu za měsíc či za půl roku hledat informace o tom, co bylo pro rozhodování uchazeče o práci důležité, <strong>nebudeme muset číst 350 normostran, ale jen třeba 40 krátkých výroků, kde se o hledané oblasti lidé zmiňují.</strong> V nich budeme hledat data, která potřebujeme.</p><p>Software, se kterým pracuji, exportuje kódovaná data do tabulek. Může to vypadat třeba takhle:</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*5VzAmJeQ8A8ZgpUwZq1HKg.png" /><figcaption>Takhle vypadá část výroků spadajících pod kód “onboard” (výroky jsem anonymizovala a jejich kus kvůli ochraně dat schovávám…)</figcaption></figure><p>V kódech si také <strong>můžeme rychle ověřit, co bylo a nebylo k řečené kategorii už zjištěno a co ne</strong>. Nejsme odkázáni na to, že si to “nějak pamatujeme”. Na paměť má tendenci spoléhat občas většina z nás a pohled do kódovaných dat nás může zase postavit na zem. Mimochodem — věděli jste, že na naše vnímání a vybavování informací působí až<a href="https://www.usercentredsolutions.com/post/2019/10/28/cognitive-biases-in-user-research"> 121 kognitivních zkreslení!</a></p><h3><strong>Kdy se vyplatí kódovat přepsané rozhovory?</strong></h3><p>Z naší praxe vyplývá, že data se vyplatí kódovat, pokud:</p><ul><li>se jedná o velké projekty, které jsou dlouhodobé a data se tvoří průběžně,</li><li>cílem práce s daty je analýza, která bude sloužit jako podklad pro důležitá rozhodnutí, nikoli pouze empatizace pro dílčí zlepšení.</li><li>máme více než 10 rozhovorů, ke jejichž obsahu se budeme vracet.</li></ul><p>Já si kóduju i kratší a jednorázové výzkumné projekty, aby se mi lépe s daty pracovalo.</p><blockquote><strong><em>Výhody kódování dat pro designovou praxi převažují. Nevýhody nebo spíše slabé stránky, na které jsme narazili, se zatím týkají převážně limitů zvoleného softwaru, který využíváme a faktu, že to chce trochu cviku :-).</em></strong></blockquote><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*EUsyCTOtndWn1tsbCHvTLQ.png" /><figcaption>Shrnutí výhod a nevýhod kódování dat ve specializovaném softwaru</figcaption></figure><h3>Praktické poznámky nakonec…</h3><p>Limit “kódovací praxe” je jasný. <strong>Obsah přiřazený kódům, se kterým později pracujeme v analýze, je jen tak “dobrý”, jak dobře udělané bylo kódování. </strong>Investicí je naše pozornost, zkušenosti či čas, který kódování můžeme věnovat…</p><p><strong>Kódovaná data nelze považovat za data anonymizovaná. </strong>Mají podobnou povahu jako přepisy a tak by se s nimi mělo i zacházet. Pokud nesdílíte s klientem přepisy, nesdílejte ani kódovaná data.</p><p><strong>Je potřeba vybrat s rozmyslem software či aplikaci pro kódování.</strong> Z beta free verze programu se může stát placený program (stalo se mi), po uplynutí doby zdarma se k datům nebudete moci dostat anebo při přečtení podmínek zjistíte, že aplikace je sice zdarma, ale jejím použitím dáváte souhlas k sdílení dat s dalšími…</p><p>V Pábení nám zatím stačí QDA Miner lite, free verze, která, jak jsem psala, exportuje kódovaná data do tabulek. V týmu pak sdílíme vše ve spreadsheetech umožňujících hledání podle kódů, tagů i fulltextem. Podobných p<a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Computer-assisted_qualitative_data_analysis_software">rogramů a aplikací je ale </a>spousta a vznikají další. Zaručená volba je třeba Atlas.ti a F4 analyze, které jsou ale pro malé studio poměrně nákladné.</p><p>Aktuálně se chystám vyzkoušet další aplikace. Budu ráda za vaše tipy a zkušenosti.</p><p>Jaká je vaše praxe při práci s daty?</p><blockquote>Know-how sdílíme v přímém přenosu</blockquote><blockquote>Čerstvé lekce z právě dokončených projektů, které nikde jinde nesdílíme. Každých 6 týdnů přímo do vaší schránky.</blockquote><blockquote><a href="https://tinyletter.com/pabeni">Odebírejte náš newsletter</a></blockquote><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=1672f4262e99" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/pabeni/jak-d%C3%A1l-pracovat-s-daty-kter%C3%A9-posb%C3%ADr%C3%A1me-b%C4%9Bhem-pozn%C3%A1vac%C3%AD-f%C3%A1ze-designov%C3%A9ho-procesu-1672f4262e99">Jak dál pracovat s daty, 
které posbíráme během poznávací fáze designového procesu?</a> was originally published in <a href="https://medium.com/pabeni">Pábení</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Jak při výzkumu ušetřit čas, který můžu věnovat kreativní práci?]]></title>
            <link>https://medium.com/pabeni/jak-p%C5%99i-v%C3%BDzkumu-u%C5%A1et%C5%99it-%C4%8Das-kter%C3%BD-m%C5%AF%C5%BEu-v%C4%9Bnovat-kreativn%C3%AD-pr%C3%A1ci-e7744504fdc3?source=rss-d0bd213960b3------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/e7744504fdc3</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Petra Kutálková]]></dc:creator>
            <pubDate>Mon, 04 May 2020 12:26:57 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2020-05-12T19:07:44.557Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<h4>Poznávací fáze designového procesu je v podstatě projekt. Kromě umění postavit a odvést užitečný výzkum zahrnuje spoustu kroků, které se při každé realizaci opakují. Abychom v Pábení nemuseli “vymýšlet kolo” znovu a znovu, vytvořili jsme si pro celý proces sadu čeklistů. Ty přípravu i realizaci výzkumu výrazně zkrátí a zpřehlední. A zároveň koncentrují naše know-how.</h4><p>Když jsem přišla do Pábení, překvapilo mě, že výzkumnou i testovací fázi si v podstatě dělá každý Pábitel či Pábitelka po svém. Na tom není určitě nic špatného. Pro nového člověka v organizaci to ale kromě odborné práce, kdy se spolu s týmem vymýšlí, co a jak je potřeba zjistit nebo otestovat, znamená spoustu detektivní práce anebo novou přípravu dokumentů, které už existují.</p><p><em>Jak vypadá v Pábení informovaný souhlas? A kde ho najdu? Kdo přepíše nahrávky? Kam je uložit, aby to bylo v souladu s GDPR? Jak umístit na facebook výzvu při uživatele? A s jakým scénářem je zvyklá pracovat kolegyně designérka? Co se v Pábení osvědčilo? Jak nacenit zakázku? Jaká metoda přinesla v podobném projektu dobrá data, když nemáš skoro žádný čas? Jak se v Pábení pracuje systematicky s daty, aby je bylo možné využít po dobu trvání ročního projetu? Jak se Pábení staví k otázce účasti klienta při rozhovorech? A tak dál.</em></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/821/1*SO5qYT650EHUEhhgJcRXow.png" /><figcaption>ilustrace: Zuku_design</figcaption></figure><p>A to jsem výzkumnice s praxí, takže jsem věděla, co hledám a co je potřeba zařídit. Když jsem se poptala kolegyň a kolegů, zjistila jsem, že v tom zdaleka nejsem sama. A co teprve ti, kteří chystají svůj první výzkum…</p><blockquote><strong><em>Jak bychom mohli šetřit čas designérů a designérek na projektech a dodávat výzkumné výstupy v pábící kvalitě, i když výzkum dělá nováček?</em></strong></blockquote><p>To byla výzva, pro kterou jsme si v rámci interních projektů sáhly s kolegyní <a href="https://www.linkedin.com/in/dana-sala%C4%8Dov%C3%A1-7b9413a8/?fbclid=IwAR21GbOVMt4aS7koaeRadUcjNLNXvEwsIGutq-wBzzWy-bBe8VeTeJyXzno">UX designerkou Danou Salačovou</a>. A po pár týdnech ji přetavily ve <strong>výzkumnické čeklisty.</strong></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/proxy/1*21gIxAV9kg0wdYblOLHGFw.png" /><figcaption>Kousek pábících čeklistů, jak je vidíme v basecampu…</figcaption></figure><h3>Čeklisty zefektivní práci a dají jistotu, že na nic nezapomeneme</h3><p>Pro zkušeného výzkumníka nebo výzkumnici jsou čeklisty hlavně <strong>nástrojem jak zefektivnit práci a na nic nezapomenout. Jsou i místem, kde najdeme všechny potřebné dokumenty. </strong>Není toho totiž vůbec málo, co je k výzkumu potřeba.</p><p>Pábící výzkumný proces má sedm fází, které končí konkrétními <strong>milníky</strong>. <strong>S klienty </strong>na zakázkách většinou spolupracujeme poměrně úzce . Protože chceme, aby nám klienti koukali pod ruce, tak se většina milníků týká <strong>společné dohody nad podobou jednotlivých kroků </strong>— odsouhlasený plán výzkumu, dohodnutá podoba účasti klienta na výzkumu nebo shoda nad seznamem respondentů a respondentek.</p><p>Proces přípravy a realizace výzkumu podle čeklistů:</p><ul><li>Co musím pořešit, než se pustím do designu výzkumu</li><li>Designuju kvalitativní výzkum nebo testování</li><li>Připravuju se na tvorbu (sběr) dat</li><li>Získávám lidi, se kterými budu mluvit (nábor respondentů)</li><li>Vytvářím data (dělám rozhovory, focusky, testuji…)</li><li>Z hrubých dat vytvářím podklady</li><li>Předávám klientovi, co jsem zjistil/a (a ideujeme…)</li></ul><p>Každá oblast se rozpadá na samostatný čeklist obsahující čtyři a více to-doček.</p><h3><strong>Pro nováčky ve výzkumu nebo nebo nové Pábitele jsou čeklisty zároveň zdrojem inspirace a pábícího know-how</strong></h3><p>Pod každým ze zhruba třiceti to-doček se schovávají další užitečné informace — návod, odkaz na dokumenty nebo dobrou praxi v Pábení.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/583/1*1NDCI6hjLvz71iXEbJ1bWg.png" /><figcaption>Kousek čeklistu o pábící etice…</figcaption></figure><p>Zkušenější pracují jen s osnovou z to-doček, kterou přehlédnou během chvíle. Ti, kdo se učí nebo jsou noví najdou pod každým to-dočkem zdroje k tématu, potřebné dokumenty nebo šablony pro jednotlivé kroky ve výzkumu.</p><h3>Designový proces jako nástroj pro tvorbu interních čeklistů</h3><p>Struktura a obsah čeklistů vznikal <strong>d</strong><a href="https://www.ideo.com/post/design-kit"><strong>esignovým procesem</strong>,</a> abychom měli jistotu, že bude naplňovat potřeby designérů a designérek v Pábení.</p><p>S Danou jsme prozkoumaly stávající praxi v Pábení i to, co při výzkumu Pábitelky a Pábitele trápí a co jim zbytečně žere čas. První koncept jsme otestovaly s kolegyní, která byla v Pábení nová. Vizuální designérka bez výzkumné praxe postavila na základě čeklistů obstojný výzkumný projet. A dodala nám podněty ke zlepšení. Zjistily jsme třeba, že výzkumnická hantýrka není vždycky jasná a že je třeba vysvětlit, proč se etikou zabýváme hnedka nazačátku.</p><p>Druhý prototyp jsme prohnaly skrze praxi kolegů a kolegyň z týmu. Na workshopu jsme si sebraly jejich zkušenosti, doplnily, upravily a přidaly odkazy na další dobrou praxi. Máme tak jistotu, že čeklisty nastavují svým uživatelům pábící výzkumný standard. Následně jsme čeklisty 1.0 pustily do ostrého provozu, abychom je za čas mohly zas aktualizovat.</p><p>Čeklisty jsme jako každý jiný projekt umístili do <a href="https://basecamp.com/welcome-back">basecampu</a>, který využíváme pro projekt management a interní i externí komunikaci s klientem.</p><h3>V čase ušetřeném na rutině se můžeme věnovat dalšímu rozvoji designové praxe. Co už máme za sebou ve výzkumu?</h3><p><strong>Od robustních poznávacích fází výzkumu</strong>, které byly mnohdy trochu odtržené od samotného designu služby či produktu se posunujeme <strong>k menším výzkumným iteracím. Do rozhovorů s respondenty a respondentkami často vnášíme drobné artefakty</strong> nad kterými si povídáme (třeba kartičky s firemními hodnotami) nebo je vyzýváme, aby pro nás ostestovali stávající řešení např. náborového webu. Takový <strong>výzkum</strong> je více než samostatnou fází spíše <strong>průběžnou součástí designového procesu, skrze kterou nabýváme (či pozbýváme) jistoty, že při návrhu jdeme správným směrem.</strong></p><p>V začátcích spolupráce jsme se naučili vždycky probrat s klientem, <strong>v čem se </strong><a href="https://www.routledge.com/The-Routledge-Companion-to-Design-Research-1st-Edition/Rodgers-Yee/p/book/9780415706070"><strong>designový výzkum</strong></a><strong> liší od dalších typů výzkumu</strong>. Nestane se nám pak, že klient namísto návrhu služby očekává výzkumnou zprávu s množstvím tabulek a grafů (což se mi na bohužel stalo, protože jsem zapomněla, že v hlavách mnoha lidí takhle vypadá “opravdový” výzkum). <strong>Výstupem designového výzkumu není zpráva, ale vstupy pro návrh řešení konkrétního problému.</strong></p><p>S dlouhodobými projekty jsme se museli začít zabývat <strong>systematickou prací s daty</strong>. Potřebujeme totiž poznatky, které skrze rozhovory, ideační workshopy a testování postupně v konkrétní společnosti nebo ke konkrétnímu tématu sbíráme (aktuálně třeba k tématu perinatální ztráty v <a href="https://medium.com/za%C4%8D%C3%ADt-znovu/unipa-startuje-projekt-na-podporu-rodin-kter%C3%A9-pro%C5%A1ly-ztr%C3%A1tou-d%C3%ADt%C4%9Bte-v-obdob%C3%AD-kolem-porodu-2594b1e8918f">projektu s UNIPA</a>) také průběžně využívat. <strong>Adaptovali jsme proto</strong> <a href="https://medium.com/pabeni/jak-d%C3%A1l-pracovat-s-daty-kter%C3%A9-posb%C3%ADr%C3%A1me-b%C4%9Bhem-pozn%C3%A1vac%C3%AD-f%C3%A1ze-designov%C3%A9ho-procesu-1672f4262e99"><strong>pro potřeby designového výzkumu metody sociologického kódování dat</strong></a><strong> tak, aby nám data v designovém procesu co nejlépe mohla sloužit.</strong></p><p><strong>Ve výzkumnické praxi průběžně trénujeme lidi</strong> z firem či neziskových organizací. Na jejich projektech je učíme, jak designové a tedy i poznávací metody používat. Naposledy jsme třeba v České Spořitelně v rámci tréninku design sprintu učili, jak užitečně zkoumat či testovat při vedení sprintového procesu. I tady jsme čeklisty a v nich naše “destilované” know-how využili. I když přiznávám, že trochu neplánovaně :-).</p><h3><strong>Proč a jak si v organizaci vyrobit vlastní výzkumnické čeklisty?</strong></h3><p>Strukturu pábících čeklistů pro výzkum můžete použít i ve vaší praxi. Můžete využít i designový postup, kterým jsme je vytvářeli mi. Ukazuje se totiž, že udělat si vlastní, na jakýkoli opakující se proces postavený čeklist a doplnit ho odkazy na zdroje a dokumenty, je v mnoha ohledech užitečné.</p><p>V každé společnosti totiž vzniká specifické know-how, jak dělat to či ono. Rozdíl je ale v tom, že některé firmy se snaží své přístupy systematicky budovat a rozvíjet je jako společné vědění. Někde zkušenosti zůstávají v hlavách konkrétních lidí a každý další si postupně staví svou praxi v podstatě znova. A to stojí firmy čas a je to hlavně docela škoda…</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=e7744504fdc3" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/pabeni/jak-p%C5%99i-v%C3%BDzkumu-u%C5%A1et%C5%99it-%C4%8Das-kter%C3%BD-m%C5%AF%C5%BEu-v%C4%9Bnovat-kreativn%C3%AD-pr%C3%A1ci-e7744504fdc3">Jak při výzkumu ušetřit čas, který můžu věnovat kreativní práci?</a> was originally published in <a href="https://medium.com/pabeni">Pábení</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
    </channel>
</rss>