<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/" xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/" xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom" version="2.0" xmlns:cc="http://cyber.law.harvard.edu/rss/creativeCommonsRssModule.html">
    <channel>
        <title><![CDATA[Stories by Radek Hradil on Medium]]></title>
        <description><![CDATA[Stories by Radek Hradil on Medium]]></description>
        <link>https://medium.com/@radekhradil?source=rss-112b020c196e------2</link>
        <image>
            <url>https://cdn-images-1.medium.com/fit/c/150/150/0*k_1vdIJprzqx2p6S.</url>
            <title>Stories by Radek Hradil on Medium</title>
            <link>https://medium.com/@radekhradil?source=rss-112b020c196e------2</link>
        </image>
        <generator>Medium</generator>
        <lastBuildDate>Wed, 18 Nov 2026 00:34:48 GMT</lastBuildDate>
        <atom:link href="https://medium.com/@radekhradil/feed" rel="self" type="application/rss+xml"/>
        <webMaster><![CDATA[yourfriends@medium.com]]></webMaster>
        <atom:link href="http://medium.superfeedr.com/" rel="hub"/>
        <item>
            <title><![CDATA[Miluj bližního OSVČ svého]]></title>
            <link>https://medium.com/@radekhradil/miluj-bli%C5%BEn%C3%ADho-osv%C4%8D-sv%C3%A9ho-86b5330cfd28?source=rss-112b020c196e------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/86b5330cfd28</guid>
            <category><![CDATA[brno]]></category>
            <category><![CDATA[coronavirus]]></category>
            <category><![CDATA[helping-others]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Radek Hradil]]></dc:creator>
            <pubDate>Fri, 24 Apr 2020 17:58:00 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2020-04-24T19:02:55.878Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Nechť Síla provází všechny lidi dobré vůle, kteří se jednoho dne v záchvatu optimismu rozhodli v této zákeřnou legislativou zaminované zemi podnikat.</p><p>A protože Síla Ti nájem nezaplatí, je potřeba nás, frustrovaných zákazníků, aby naši oblíbení poskytovatelé služeb probíhající Covid-srab přežili.</p><p>V minulých dílech našeho pomáhacího seriálu jsme pomohli <a href="https://medium.com/@radekhradil/ledvina-za-v%C5%A1echny-prachy-867a9d6daa10">zafinancovat resekci ledviny</a> na druhé straně zeměkoule, analyzovat <a href="https://medium.com/@radekhradil/shit-just-got-real-177bf44aca44">dárcovský potenciál</a> české společnosti a na závěr se pobavit <a href="https://medium.com/@radekhradil/na-v%C4%9Btrn%C3%A9-hovnoh%C5%AFrce-f2d5468c15d">sraním na větrné hůrce</a>. Dnes zaostříme na Brno.</p><p>Před dvěma měsíci jsme totiž ještě absolutně netušili, že ekonomická krize je na horizontu a že se čínská polévka z uzeného netopýra stane po celé planetě takovým hitem, že pošle do hajzlu celé české gastro.</p><h3>Pomáhat a chránit</h3><p>Ne, nemám na mysli fackování lidí, kteří odmítají nosit na obličeji hadr. Chci vyzdvihnout lidi a podniky, jejichž služeb za normálních okolností využívám a teď nemůžu, nebo v dost omezeném režimu a zatímco já jsem v relativním klidu na home officu, oni bojují o přežití.</p><h3>Alkohol</h3><p>Když nemícháš, nenaléváš, nedegustuješ a neobsluhuješ, tak nemáš tržby a dýška, propouštíš a krachuješ. Jo a je to podle abecedy, kdybyste náhodou pochybovali proč je chlast zase na prvním místě.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*-6VY-CKWkW_ekwobrhOrTg.png" /></figure><p><strong>4 Pokoje — </strong><a href="https://www.miluju4pokoje.cz/"><strong>cocktail bar na Vachově</strong></a></p><p>Cimry jako součást konglomerátu BKN naprosto bleskurychle naskočily na režim „žene se průser a není na co čekat“ a už v počátcích všech omezení dokázaly agilně rozvážet drinky, jídlo a hbitě komunikovat na sociálních sítích. Naprosto brilantní rapid response, koordinovaná přes projekt <a href="https://www.lidizbaru.cz/">Lidi z baru</a>, které můžete podpořit koupením trika, ponožek, voucheru na lepší časy nebo knihy <a href="https://www.sefovejsoukokoti.cz/kniha">Šéfové jsou kokoti</a> od Honzy Vlachynského, kterého si můžete i poslechnout na podcastu. Samozřejmě to neřeší problém, že Looney Tunes a Raketovej Mai Tai nejlíp chutnají s barovým pokecem na jejich otáčecí židli, ale co se dá v téhle posrané době dělat, že.</p><p><em>Jak podpořit: </em><a href="https://www.lidizbaru.cz/obedy"><em>Objednat si jídlo a drink</em></a><em>.</em></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*0DwRZy7NqEOo1p3Yfdd27g.png" /></figure><p><strong>Rockwine —</strong><a href="http://rockwine.cz/"><strong> Wine bar na Vídeňské</strong></a></p><p>Klobása, Beneš, Regnery, Taubenschuss, Gurdau, Stávek, Hort, Sedláček a další, známější i méně známá jména spíš menších vinařů z produkce jižní Moravy a vybraných favoritů z Rakouska a Německa. Vše s hodně dobrým poměrem cena-výkon a s rozvozem zdarma.</p><p><em>Jak podpořit: Koupit a nechat si zadax dovézt víno přes </em><a href="https://vyzvednisi.cz/rockwine"><em>vyzvednisi.cz</em></a></p><h3>Bolest</h3><p><strong>Celý člověk — </strong><a href="https://www.terapiebolesti.cz/"><strong>Simona Kvačková, fyzioterapeutka</strong></a></p><p>Fyzioterapeutická záchrana v nouzi s malou provozovnou na sídlišti v Novém Lískovci. Super cviky záda, které mi už pár let fungují jako kompenzace sezení za compem v práci. Když jsem si před dvěma lety skoro-vyhodil rameno ve sprše, její tejpy mi umožnily zase brzo zvedat půllitry. No prostě člověk k nezaplacení, zato aktuálně k předplacení, takže neváhejte.</p><p><em>Jak podpořit: </em><a href="https://www.terapiebolesti.cz/kontakt/"><em>Zavolat a koupit si voucher</em></a><em> s čerpáním do konce roku.</em></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/754/1*vy4Xm7tuFjhb8m7jhYp1qw.jpeg" /></figure><p><strong>Záda a šíje — </strong><a href="http://www.masazefialova.cz/index.php/cenik"><strong>Dana Fialová, masáže</strong></a></p><blockquote>Tak se uvidíme za čtrnáct dní, jestli nás do té doby nezavřou, ha-ha-ha.</blockquote><p>To jsme si říkali v březnu a mrd ho. Už jsem tam měsíc nebyl a záda tuhnou. Kdybyste někdo chtěli k téhle paní na masáž, neváhejte se předplatit, normálně bývá dost vytížená. Je to deset minut na kole ze Spielberg office parku, tak ne že tam teď budete jezdit všichni, holoto. Dělá komplexní fyzio, ale záda a krk jsem vyzkoušel osobně, takže pod to se můžu podepsat.</p><p><em>Jak podpořit: Zavolat, objednat se, nebo si </em><a href="http://www.masazefialova.cz/index.php/cenik"><em>koupit voucher</em></a><em>.</em></p><p><strong>Na duši — </strong><a href="http://www.umeni-zit.info/"><strong>Jakub Koutný, terapeut</strong></a></p><p>Aktuálně přešel z osobních setkání na skype a telefon, takže pokud vaše depka, závislost nebo partnerská krize ještě chvíli počkají na osobní setkání, můžete si jej klidně předplatit, pokud ne, můžete si zavolat. A pokud jste zdravotníkem v první linii, můžete naopak požádat o konzultaci zdarma, Jakub pro vás i v těchto těžkých časech vyčlenil část své kapacity.</p><p><em>Jak podpořit: Koupit voucher nebo se </em><a href="http://www.umeni-zit.info/"><em>rovnou objednat</em></a><em>.</em></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*wTwWSJGg-b6zzZLTBCdRLQ.jpeg" /></figure><h3>Cvičení</h3><p>O <strong>Zdenálovi Dohnalovi</strong> už jsem psal na Facebooku. Musel dočasně zavřít svoji tělocvičnu <a href="https://www.girja.cz/">GIRJA</a> a protože nájem se neptá, kdes na něj vzal, tak přes svůj odpor k sociálním sítím rozjel online kurzy, ve kterých jede bomby jak starý youtuber!</p><p>Za litr měsíčně můžete mít naprosto TOP fyzio trenéra, který dělá průpravu MMA fighterům a umí veškerou techniku vysvětlit do nejmenších detailů, třikrát týdně u sebe v obýváku! Teda ne jako fyzicky, jenom na videu. Což je možná lepší, protože Zdenál je obr, hrozně toho sežere a navíc je asi stejně ukecaný jako já, takže to byste nedali.</p><p><em>Jak podpořit: </em><a href="https://www.girja.cz/"><em>Napsat Zdenálovi</em></a><em> a koupit si online kurz i s půjčením železa.</em></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*oCbQXnXnj6QzG9QG_YNxbQ.png" /></figure><h3>Dýchání</h3><p>Pokud máte při sledování dadaistického streamu nařízení vlády ve zprávách pocit, že chcete někomu fyzicky ublížit, nebo alespoň něco rozbít na hodně malé kousíčky, tak hluboké dýchání je správná volba.</p><p><a href="http://jogaprodusi.cz/rozvrh/"><strong>Online lekce jógy Pavly Čadové</strong></a> jsou příjemným startem i pro nováčky. Na live streamu uvidíte, jak se to cvičí, a vás naopak neuvidí vůbec nikdo, takže je jedno, že na stole u toho budete mít lahváč a nedosáhnete si ani pod kolena.</p><p><em>Jak podpořit: </em><a href="http://jogaprodusi.cz/rozvrh/"><em>Připojit se na online stream</em></a><em>, dobrovolně přispět a zhluboka dýchat.</em></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*EDultNtHW0iD3i9NtMw5qQ.png" /></figure><h3>Estetika</h3><p>Pokud jste si předchozí bod přečetli příliš pozdě a něco už jste mezitím rozflákali, můžete se pustit do tvorby mozaiek podobně jako <strong>Yvetta Fendrichová</strong>. Sice to asi nebudete mít tak hezké, ale pomáhá to. Pokud nemáte nervy ani na to, můžete si nějakou krásnou mozaiku koupit. Yvettka v dílně za poslední týdny vystřihla několik nových kousků a přijímá zakázky i na léto, kde může něco na míru vystřihnout i pro vás. Mrkněte a napište jí.</p><p><em>Jak podpořit: Koupit nebo objednat si mozaiku a </em><a href="https://www.instagram.com/mozaikymoya/"><em>lajkovat Instagram</em></a><em>.</em></p><h3>A to je vše přátelé!</h3><p>Za chvíli otevřou zahrádky, bude veseleji, ale finančně se z toho naši podnikaví oblíbenci budou dostávat ještě dlouho, tak je podpořte ;-)</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=86b5330cfd28" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Na větrné hovnohůrce]]></title>
            <link>https://medium.com/@radekhradil/na-v%C4%9Btrn%C3%A9-hovnoh%C5%AFrce-f2d5468c15d?source=rss-112b020c196e------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/f2d5468c15d</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Radek Hradil]]></dc:creator>
            <pubDate>Thu, 12 Mar 2020 08:02:49 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2020-03-13T18:03:55.554Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Možná jste si mysleli, že jsem se na to vykašlal. Že jsem zapomněl. Že jsem si celý ten <a href="https://medium.com/@radekhradil/ledvina-za-v%C5%A1echny-prachy-867a9d6daa10">srdceryvný příběh</a> vymyslel a ty <a href="https://medium.com/@radekhradil/shit-just-got-real-177bf44aca44">vybrané prachy na ledvinu</a> někde přece jen prochlastal nebo v tichosti ztopil. Nikoliv. Neboli — jak říká Adolf v Hanebných panchartech:</p><blockquote>Nein Nein Nein Nein Nein!</blockquote><p>Za týden jste mi na můj neověřený, netransparentní a roky zapomenutý účet u mBank poslali 36 tisíc korun. Teď v neděli si Kamal konečně vyzvedl první část peněz. Tisíc euro. Trvalo to měsíc.</p><p>Pomohlo to týpkovi, který sice sám není nejchudší, aktuálně se snaží rozjet vlastní firmu na provozování treků, ale žije v zemi, kde se neskutečná krása velehor potkává s absolutní chudobou. Tenhle obrázek jsem pořídil čtvrt hodiny chůze od centra hlavního města Káthmándú.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*brSmDOnXHlfMCa-crwJCew.png" /><figcaption>Ne, to není Kamal. Ale není to ani fake.</figcaption></figure><h3>Fáze 1</h3><p>Dohnat se navzájem na messengeru, protože Kamal je pracovně “veri bizi” a často mimo Káthmándú a mimo internet, jako průvodce. Domluvit se anglicky, což není jen tak. Zkouknout faktury z nemocnice, které vesměs vypadají nějak takhle:</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*N78PH5W8XatvdZBRBtPeTQ.jpeg" /><figcaption>Účetnictví z místní lékárny</figcaption></figure><p>Nedivit se, že účty za lékařskou péči vypadají jak staré noviny z bedny od brambor, protože policejní protokol z Namche Bazaar, na kterém při vyřizování cestovního dokladu visel můj osud, vypadal ještě daleko hůř.</p><p>Vyzkoušet s Kamalem založit PayPal. Zjistit, že oficiálně PayPal posílá peníze do jakékoliv prdele na světě, ale v reálu je to v Nepálu “veri difiklt” založit (nezjistil jsem proč, nějaký problém s adresou trvalého bydliště, která je mimo KTM a zní něco jako „Na samotě u lesa“). Definitivní smíření se s faktem, že přes PayPal to prostě nepošleme.</p><h3>Fáze 2</h3><p>Vylámat z Kamala IBAN jeho účtu a SWIFT jeho banky “Mega Bank Nepal Limited” která se na svém webu holedbá selling pointy jako “hi-tech services” a “spectacular infrastructure”. Neptejte se, nevím ani jedno.</p><p>Zadat mezinárodní platební příkaz. Počkat, až peníze odejdou. Počkat, až za dva dny peníze přistanou zpátky na mém účtu bez udání důvodu kromě <em>transakce nezrealizována</em>. Banka neví. Jebal to pes.</p><h3>Fáze 3</h3><p>Vykašlat se na všechny novoty a vsadit na Western Union, telekomunikačního giganta z dob dostavníků na divokém západě. Telegramy posílali až do roku 2006. Zadat platební příkaz online.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*D5EDcHiTL6cSU0Nz5v6y7w.png" /></figure><p>Otráveně hledat v seznamu poboček.</p><p>Přemýšlet.</p><p>Odsednout si ze svého přisednutého vedení a zvýšit platební limity pro internetové platby na platební kartě.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*3gGOI5sptNcJjEuKyP6ayA.png" /></figure><p>Jásat.</p><p>Počkat až se Kamal vrátí do KTM z pracovní cesty.</p><p>Obdržet v neděli dopoledne na messengeru zoufalou zprávu, že mu peníze nechtějí vyplatit, protože je tam „mestek“ — na transferu není uvedeno jeho „meddle name“, jestli to prý můžu poslat znovu.</p><p>Chtít se zabít.</p><p>Vysvětlit Kamalovi, že nemůžu, protože transakce online zrušit nejde, limit plateb bez ověření mé identity je 1000 EUR na rok a já jsem mu poslal 995 s tím, že cena transakce je 4.90, aktuálně sedím v Otrokovicích, což není v Brně, kde je pobočka Western Union. Navíc je neděle. Volat do zlínské směnárny, vedené jako zástupce WU, kam bych stihl dojet tak do půl hodiny. Zjistit, že online transakce v každém případě nejdou na pobočce rušit, je k tomu nutný administrativní proces. Děkujupěkně.</p><p>Sprostě klít, aby to neslyšeli rodiče.</p><p><em>Kamal mezitím o několik časových pásem napřed trčí na pobočce, kam jel hodinu přes město a kde brzo zavírají, následující den má opět jet na pracovní cestu. Ty prachy už fakt potřebuje.</em></p><p>Volat s posledním zbytkem naděje na mezinárodní zákaznickou linku Western Union a <strong>vše vyřídit k naprosté spokojenosti v perfektní gentlemenské colonial-style Angličtině za 5 minut.</strong></p><blockquote>Hello sir, how can I help? Sure. That&#39;s no problem at all, sir. Good. The change will be effective immediately. Is there anything else? Great. Have a nice day, sir!</blockquote><p>Transakci nebylo nutné rušit, stačilo ji editovat. A to jde po telefonu.</p><p><strong>The Future Is Now.</strong></p><p>Kamal si odnáší 125.000 nepálských rupií a jeho pocity z posledních dvou měsíců asi nejlíp shrne jediný řádek:</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/736/1*RXPc-WKtBdHiY7bc4clo2A.png" /></figure><p>Zbytek peněz (asi 11k) pošlu, jakmile Western Union ověří moji identitu a navýší mi limit pro mezinárodní platby.</p><p>No a teď to, kvůli čemu jsme se tady dnes všichni sešli, že :)</p><h3>Dvakrát měř, jednou se vyser</h3><p>Možná se vám to někdy stalo taky. Jedete na hory a několik dní nejdete na záchod. Tělo si o to neřekne. Je to prosté — metabolismus na horách vstupuje do zvláštního režimu fungování. Vyšší energetický výdej, tělo tak nějak cítí, že je v cizím prostředí a potřebuje veškeré dostupné zdroje. Tím pádem zadržuje všechno, co má, až do bodu, kdy už to fakt stoprocentně nebude potřeba. No a pak, v tom bodě, když už to fakt potřeba není, se toho tělo zbaví. Jakože <em>hned</em>.</p><p>Jenomže to není tenhle případ. Já jsem jsem sračku dostal už na začátku treku, kdy jsem si slavnostní startovní večeři dal s malým salátkem, umytým pravděpodobně nebalenou vodou. Všemi dostupnými prostředky se ji podařilo zastavit. Na tři dny. Takže efekt byl ve finále úplně stejný.</p><h3>This is Cactus 1549, hit birds, returning to La Guardia</h3><p>První pravidlo mladých svišťů pro sraní v přírodě— když to na Tebe přijde, skoč si někam za strom a udělej, co potřebuješ. Jasně, za strom, ty vole, ZA STROM. Poslední stromy jsme na treku míjeli předevčírem dopoledne.</p><p>Zato tady, tady je to o dost lepší. Na otevřené, větrem bičované pláni, ve výšce 4500 metrů nad mořem, můžeš jít srát kam chceš. Všude totiž budeš vidět úplně stějně — asi tak na dva kilometry — a jediný (celkem zásadní) problém, který budeš řešit, jsou intervaly spolehlivosti pro předvídání směru, intenzity a načasování poryvů větru, aby sis neposral pohorky.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Bxnuw1Mjmf2eQP03cW0ZAw.jpeg" /><figcaption>Aklimatizační výlet nad Dingboche, 4.500 m</figcaption></figure><p>Návrat do lodge nepřipadal v úvahu. Od zjištění “Sakra, jde to na mě” po “Houston, Eagle has landed” to tvalo míň než čtyři minuty a bylo to stejně nevyhnutelné jako legendární přistání Airbusu A320 na Hudsonu při selhání všech motorů — prostě na ptáky jsme krátký, můžeš si vybrat, jestli to položíš tady, nebo o sto metrů dál, ale rozhodně nečekej, že dneska doletíš na nějakou rozumnou runway.</p><p>Podobně jako kapitán Sullenberger jsem přítelkyni neprodleně ohlásil May-Day a upravil jsem svůj kurz tak, abych za ty tři-čtyři minuty nebyl aspoň slyšet, když už budu celkem stoprocentně vidět. Snažil jsem se nevnímat chlad. Což, popravdě, moc nešlo.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*cPLOH4Ho6c1Z3BtqpWFMdg.jpeg" /><figcaption>Tady to je. Ama Dablam. Nejkrásnější toilet-view mého života.</figcaption></figure><p>Moje přistání na Hudsonu orámoval výhled na zapadající slunce v severozápadní stěně šestitisícovky Ama Dablam, právem považované za jednu z nejkrásnějších hor na světě. Cíl expedic, které si vercajk táhnou samy na zádech, bivakují na superexponovaném hřebenu, pro které je Everest moc drahý, moc komerční a moc vysoko. Nádherná hora, nádherný výhled.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*bCu8JYoa3ICePymoXFo2xQ.png" /><figcaption>Ama Dablam z vesnice Khumjung</figcaption></figure><p>Takhle to vypadá z jiného úhlu o dva dny dřív. Prostě magická hora. Mimochodem to jsou ty poslední stromy, o kterých už byla řeč.</p><p>No a vlevo od mého open-air hajzlu se otevíral tenhle pohled na osmitisícovku Lhotse. Epičtější shitting spot jsem na svých cestách ještě nezažil a do budoucna je laťka nastavená dost vysoko.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*LJLs8DnN897k0zys62Kpqg.png" /><figcaption>Lhotse 8.516 m, Lhotse Shar 8.383 m</figcaption></figure><p>Vůbec to netrvalo dlouho. Aby ne, komu by se chtělo chladit koule v tom fičáku. Raz-dva-tři! Krátký pohled přes rameno pro kontrolu, jestli je všechno OK.</p><p><strong>Není to OK.</strong></p><p>V hlavě mi šrotuje, co v kontextu defekace znamená<em> zelená barva</em>.</p><p><strong>Je to úplně jednoduchá rovnice. Salmonelóza.</strong></p><p>No do hajzlu. Máme tady na to antibiotika? Co Terezka, pili jsme ze stejné lavhe? Jak to uděláme v lodgi, kde všichni jí a spí pohromadě, abych byl nějak v karanténě. Co když nakazím Sherpy? Nemají žádné sick daye ani nemocenskou, prostě nedonesou domů prachy za práci, kterou nemůžou udělat. No do prdele!</p><p>Pak můj mozek trochu zpomalil, protože mu došel kyslík a v nastalém tichu se ozval slabý, pronikavý hlásek:</p><blockquote>Ty debile. Žereš TŘI DNY IMODIUM. Jakou barvu asi tak bude mít tvoje hovno?? Uklidni se, najdi si něco, čím si utřeš prdel, a táhni dolů.</blockquote><h3>… a byla tam beruška</h3><p>Ano, tušíte správně, hajzlpapír zůstal v goretexce v lodgi. V péřovce, kterou jsem měl na sobě při tomhle krátkém aklimatizačním výšlapu, jsem neměl nic. A tím přichází ke slovu druhé pravidlo mladých svišťů — když jsi v přírodě, vždycky se najde něco, čím se dá utřít <em>zadeček *)</em></p><p>Má to malý <em>háčeček</em>. Asi jako odstavec v zápatí obchodních podmínek, psaný Arialem 6kou, na který odkazuje malá, <em>posraná</em> hvězdička.</p><blockquote>*) Platí pouze do +/- 4.000 m.n.m. v závislosti na zeměpisné šířce a aktuálním ročním období.</blockquote><p>Jasně, nebyl bych tak naivní, abych nad Dingboche ve skoro pěti tisících hledal lopuch, javorové listí nebo co já vím, hluchavky. Ale — fuck my life — jedinou rostlinou široko daleko byly zakrslé vřesovité keříky. Vřes, kdybyste to nevěděli, je něco mezi mechem, tují a rašeliníkem. Na větvičkách to nemá ani listy, ani jehličky, ale takový homogenní, neskutečně se drolící bordel. Evidentně to odolá mrazivým vichrům, ale vůbec nechápu, jak to zvládá fotosyntézu. A user experience intimní hygieny, škoda slov.</p><p>No prostě zkoušet si utřít prdel vřesem je asi stejně efektivní jako zkoušet to plnou hrstí drobných kuličkových ložisek. Za střízliva to člověka ani nenapadne a pokud k tomu ještě máte sračku, tak by to pravděpodobně nedoporučilo 9 lékařů z deseti. A ten desátý jenom proto, aby se pobavil. Tady bych ten popis asi ukončil. Myslím, že není podstatné, kolik kurev zaniklo v hučení himálájských větrů, obrázek zkázy už máte.</p><p><strong>Ve finále jsem byl rád, že ta svině zelená neměla trny.</strong></p><p>Nastal čas, vrátit se k vyhřátým kamnům do pohodlí lodge.</p><h3>Ovšem, bez money beltu</h3><p>Realita je taková, že nevím, kde přesně ten money belt zůstal. Můj nedostatkem kyslíku deprivovaný mozek si jej místo do spoďárů připnul <em>zvenku na péřovku</em>. Horolezci na Everestu dělají různé mentální testy každý večer, aby včas diagnostikovali selhávající kognitivní schopnosti a nastupující výškovou nemoc. Mě moje vertikální demence potkala už o tři kilometry níž, než leží bivaky v zóně smrti.</p><p>Money belt jsem začal pohřešovat až večer, příliš pozdě na to, abych si vybavil, kdy jsem ho měl na sobě a kdy už ne, jestli jsem s ním došel do lodge, jestli jsem ho někde sundal o vegetaci jak jelen paroží, nebo jestli mi ho mohl někdo ukrást (kdo tak asi). Pátračka s čelovkama na místo činu nepřinesla žádný výsledek. Jisté je jen to, že bezprostředně po srací epizodě jsem jej měl pořád na sobě. Nicméně ta série událostí, která následovala, bude s touhle hovno-historkou jednou provždy spjatá.</p><h3>Crowdfunding na blbost</h3><blockquote>A co vy tady tak smutně sedíte?</blockquote><p>Optal se jeden sympaťák z Nového Zélandu, když jsem u těch vyhřátých kamen seděl jak tele a přemýšlel o tom, jaký jsem to blbec, jak jsem nám pohnojil dovolenou, že s polovinou peněz je náš trek k Everest base campu nereálný a že mojí drahé polovičce, jakkoliv byla v tu chvíli statečná a klidná, se musí honit hlavou něco o tom, jak je možné, že ze všech chlapů na světě chodí zrovna s tímhle absolutním idiotem.</p><p>Když jsem ze sebe vysoukal, co jsem to za pitomce, tak borec řekl, že to je <em>“pretty fucked up”</em> protože budeme muset dřív dolů a vyřizování pasu bude určitě vopruz. Ale že nás může aspoň založit. Dal nám deset babek, historka se v mžiku roznesla po lodgi a lidi, které jsme nikdy neviděli, ani je už nikdy neuvidíme, se poskládali po pár dolarech tak, že jsem vybrali zhruba sto dolarů. To nevymyslíš. Ale vzpomeneš si na to, když po letech nějakou sbírku sám zorganizuješ.</p><h3>Show must go on</h3><p>Díky mezinárodním sponzorské podpoře naší dvoučlenné expedici jsme po jednodenním zdržení na pořešení celého fuckupu pokračovali směr Everest.</p><p>A stálo to za to.</p><p>Trek k Everestu sice patří k těm nejfrekventovanějším a dalo by se říct “komerčním”, narozdíl třeba od Annapurny nebo Manaslu, ale to mu vůbec neubírá na schopnosti vám vyrazit dech.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*whvebhVZA4iUK4AuuSg3yA.png" /><figcaption>Pohled na Mt. Everest (8.848 m) z Kala Patthar (5.643 m)</figcaption></figure><h3>Karma is a witch</h3><p>Trek jsme o dva dny zkrátili, abychom stihli tu eskapádu s náhradním dokladem, německou ambasádou a tak. A tyhle dva dny nám dohromady ušetřily asi 30 tisíc za nové letenky. Jak?</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*L0wM-Ap31Yo3r1RRBfmXJQ.png" /><figcaption>Tenzing Hillary Airport Lukla, 2.860 m</figcaption></figure><p>Kdybychom totiž dorazili na konec treku do tohohle horského letiště v Lukle (odkud se létá zpět do Káthmándú) o dva dny později (v původně plánovaném termínu), tak bychom tam kvůli špatnému počasí uvízli na 4 další dny, kdy se nelétalo, stejně jako tisíce dalších trekařů. Po příletu do KTM by naše letadlo do Dillí bylo dávno pryč. Takže tak.</p><p>To prostě taky nevymyslíš.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=f2d5468c15d" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Shit just got real.]]></title>
            <link>https://medium.com/@radekhradil/shit-just-got-real-177bf44aca44?source=rss-112b020c196e------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/177bf44aca44</guid>
            <category><![CDATA[helping-others]]></category>
            <category><![CDATA[fundraising]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Radek Hradil]]></dc:creator>
            <pubDate>Sat, 01 Feb 2020 08:53:03 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2020-02-01T11:30:43.445Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Těšíte se na historku? Bude. Ale po pořádku.</p><h3>DĚKUJU!</h3><p>Když jsem psal o <a href="https://medium.com/@radekhradil/ledvina-za-v%C5%A1echny-prachy-867a9d6daa10">sbírce na operaci ledviny</a>, říkal jsem si, že třeba vyberu půlku, něco pošlu ze svého, nějak se to dolepí. Během týdne se od 57 různých dárců vybralo přesně 35.786 Kč, tedy něco přes 1.500 dolarů. Jak by řekl nedávno zesnulý Mistr:</p><blockquote><strong>Tak tohle jsem opravdu nečekal.</strong></blockquote><p><strong>Máte můj velký dík</strong>, ať jste poslali stovku nebo tisícovku, nebo jste jen nasdíleli příspěvek na Facebooku a poslali to dál, vážím si toho moc. Soudě podle poznámek k platbám, posílali jste to primárně kvůli pomoci, ne kvůli tomu, že byste se škodolibě těšili na <strong>moneybelt fuckup story a high-altitude-shitting tips &amp; tricks</strong>. Obojí samozřejmě bude, už se na tom pracuje. Ale nejdřív pár slov a čísel k tomu, co jsem díky vám zažil.</p><h3>Panda, Bava a Choco</h3><p>Poslední týden udělal z mého roky zaprášeného účtu v mBank drogového dealera na začátku slibné kariéry — hodně plateb v nápadně podobné výši od velkého počtu přátel, jejich známých a úplně nových zákazníků. Už v pondělí mi mBank na základě příchozích plateb sama od sebe nabídla kontokorent.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*z5Pm2iJeDiTHNM1LUaDnTQ.png" /><figcaption>Těch 20 litrů vlevo tam ještě v pátek nebylo.</figcaption></figure><p>Kdyby si někdo potrpěl na big data, tak po oholení GDPR to vypadá takhle:</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*OjBGmzh9zmcqORD-Mzm2Ag.jpeg" /><figcaption>Transparentní účet — verze pankáč</figcaption></figure><p>Po očištění nějakých mezních hodnot (Já, Tereza a jeden bývalý kolega, který mi ze zahraničí poslal přes sedm litrů, z čehož mi dost zásadním způsobem spadla čelist), dostaneme poměrně kompaktní histogram od stovky přes tři kila do litru, kterému dominuje pětisetkorunový modus.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/600/1*DvD1gHnhxZk27-XFU7--uQ.png" /></figure><p>No a nejpozději tady je všem fanouškům <strong>Pulp Fiction</strong> jasné, že z té analogie dealování kvalitních drog už se prostě <strong>NENÍ MOŽNÉ VYLHAT</strong>.</p><h3>Takže</h3><blockquote><strong>Panda a Bava z Mexika </strong>— obojí za 300 za gram<strong> </strong>(přátelská cena), ale pak je tady BOMBA — <strong>Choco z německého pohoří Harz</strong> za rovné pětikilo, která strčí všechny ty sračky z Amsterdamu do kapsy <strong>kdykoliv si vzpomeneš :D</strong></blockquote><iframe src="https://cdn.embedly.com/widgets/media.html?src=https%3A%2F%2Fwww.youtube.com%2Fembed%2FWFDLIAn9WHU%3Ffeature%3Doembed&amp;display_name=YouTube&amp;url=https%3A%2F%2Fwww.youtube.com%2Fwatch%3Fv%3DWFDLIAn9WHU&amp;image=https%3A%2F%2Fi.ytimg.com%2Fvi%2FWFDLIAn9WHU%2Fhqdefault.jpg&amp;key=a19fcc184b9711e1b4764040d3dc5c07&amp;type=text%2Fhtml&amp;schema=youtube" width="854" height="480" frameborder="0" scrolling="no"><a href="https://medium.com/media/9995af96fecbaef1874caed33f33edee/href">https://medium.com/media/9995af96fecbaef1874caed33f33edee/href</a></iframe><p>Vincent by naši malou statistiku komentoval asi takto:</p><blockquote>Většina z vás si objednala <strong>za 500 tý nový bomby, někteří za rovnej talíř</strong>.</blockquote><h3>Jak to šlo</h3><p>Překvapila mě spousta věcí. Vlastně ani nevím proč, nebo co jsem čekal, ale udělal jsem něco podobného poprvé a je to zvláštní pocit. Ozvali se lidi ze všech koutů mého života.</p><p>Pět minut od zmáčknutí tlačítka “publish” se vynořil kolega, do kterého bych nějaké filantropické sklony ani moc netipoval a zahlásil:</p><blockquote><strong>Tak jsem na hajzlu přečetl ten Tvůj post a poslal jsem Ti litr.</strong></blockquote><p>NO TY VOLE!</p><p><em>„Jak&#39;s tam byl dlouho“</em>, chtělo se mi zeptat se, ale místo toho jsem akorát překvapeně čuměl.</p><p>Začaly mi chodit notifikace. Hodně moc notifikací.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Fp9YNyJYVqEKV8r15nXmWA.png" /></figure><p>Chápu, že pro někoho, kdo třeba dělá fundraising profesionálně, moje pocity vypadají trapně. Asi jako když si znuděný frequent flyer, který má nalítáno půl milionu kilometrů, sedne vedle tetiny, která v padesáti letí poprvé na Mallorcu a <strong>s nosem přilepeným na okně při startu komentuje každou střechu</strong>. Ale je to fakt skvělý pocit, sledovat, jakou sílu mají společně lidi, kteří mají chuť někomu nebo něčemu pomoct.</p><p>S některými se vídám denně, s některými občas, některé jsem neviděl rok, někeré pět let, některé nikdy. Kamarádi z vysoké. Bývalí kolegové. Kolegové bývalých kolegů. Známí známých. A nakonec lidi, kteří vůbec nevím, kde se sakra vzali. <strong>Ještě jednou — díky moc vám všem.</strong></p><h3>Tramtadadaaaa — zkuste to taky!</h3><p>Kvůli ledvině, přírodě nebo kvůli čemukoliv, co vám dává smysl.</p><p>Třeba Roman Hřebecký takhle udělal skvělou <a href="https://hrebecky.cz/33333-tis%C3%ADc-pro-lesy-1c17a1aef8a7">kampaň za české lesy</a>.</p><p>Narozdíl ode mě k tomu můžete použít stejně jako Roman portál <a href="https://www.darujme.cz/">Darujme.cz</a>, kterému bych tady s dovolením udělal takový <strong>malý, nenápadný, sotva prostřehnutelný product placement.</strong></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*qx89jo6sK3ulMJY2d5DzZg.png" /><figcaption>Článek obsahuje PP, ze kterého nic nemám. Jen dobrý pocit.</figcaption></figure><p>Kdo znáte Romana, tak víte, že deset kiláků uběhne k snídani, 10 k obědu, 10 si dá na svačinu a večer se půjde ještě vyklusat na dobré spaní.</p><p>Takže když se rozhodl pro lesy uběhnout stokilometrový kopcovitý ultramaraton lesem, dáválo to smysl. <strong>Kdo znáte mě, tak víte, že uběhnu velký hovno</strong>, takže tady běhání smysl naopak nedávalo a bylo potřeba zapojit nějaké méně akční, zato realističtější řešení.</p><p>Ale princip je stejný — <strong>vyberete organizaci nebo projekt</strong>, které chcete podpořit, <a href="https://www.darujme.cz/darcovska-vyzva/">vytvoříte výzvu</a> a můžete <strong>běhat, závodit, nebo psát historky na blogu o vlastních fuckupech</strong>. Přitáhnout pozornost, vybrat peníze. K vlastním narozeninám, na Vánoce, nebo jen tak z hecu. Nebo když se vám ozve kamarád z druhé strany světa, že má ženu v nemocnici. Je to jízda!</p><p>A nebo ještě jinak, jak by řekl Horác z Limonádníka:</p><h3>Dary podávané v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství!</h3><p>Copak Horác, ale i Matka Tereza říkala</p><blockquote>Když nemůžeš nakrmit sto lidí, nakrm aspoň jednoho.</blockquote><p>To byla moje myšlenka na začátku téhle akce. Kamalova žena je po operaci, další stovky lidí v Nepálu se stejnou diagnózou umřou. Bohužel. I na daleko triviálnější věci jako infekce ze zdravotně závadné vody. Nedá se nic dělat.</p><p><strong>Nebo dá?</strong></p><p>Kromě akcí Kulový blesk, jako je tahle s ledvinou, je totiž ještě jedna věc, která má v darování velkou sílu a dokáže neuvěřitelné věci, jako když vápencem prosakuje a pomalu kape voda, která tvoří nádherné jeskyně. Ta věc se jmenuje</p><h3><strong>Pravidelné malé dary od velkého množství dárců</strong></h3><p>Jsou to <strong>pravidelnost</strong>, <strong>konzistence, trvalost a předvídatelnost, </strong>které v pomáhají dýchat a<strong> </strong>růst organizacím, které dělají dobro u nás a po celém světě <strong>na plný úvazek, pořád</strong>. Příroda. Hospice. Léčba rakoviny. Dětské domovy. Lidi po úrazech. Zvířata. Extrémní chudoba. Válkou postižené oblasti.</p><p>Protože díky tomu, že se dostatek malých dárců prostě rozhodne dlouhodobě podporovat něco v souladu se svými hodnotami, můžou tyhle organizace <strong>plánovat cash flow</strong>, <strong>soustředit se na strategické projekty, najímat kvalitní lidi </strong>a celkově snížit svoji závislost na státu nebo pravidelných marketingových akcích<strong>.</strong></p><h3><strong>Moje velké přání zní: Pokud to ještě neděláte, tak si vyberte jednu věc, které chcete věnovat stovku každý měsíc, a té nastavte trvalý příkaz.</strong></h3><p>Takhle jednoduché to je.</p><p>Není kolem toho žádné haló, nikdo o tom nikde nenapíše, protože o tom ani nikdo nebude vědět. <strong>Ale ten pocit</strong>, že vaše prachy někde pomáhají, ten je ještě lepší, než když přispějete na sbírku na ulici. Nebo na ledvinu.</p><p>Já třeba miluju Bílou pastelku, jak komunikuje problematiku nevidomých, jak je to srozumitelné pro každého, a tak dál. Ale ryze prakticky, <strong>kolikrát jsem s tím bílým špačkem něco napsal? A kam? Do komína? </strong>Nebylo by efektivnější poslat těm slepcům 50 korun každý měsíc a psát místo toho tím špačkem z IKEA, kterých se mi doma válí deset?</p><h3>Proč, proč, proč</h3><p>to tady celé píšu.</p><p>Letos to bude osm let, co posílám pár stovek měsíčně na <a href="https://www.dobryandel.cz/">Dobrého anděla</a>. Není to kdovíkolik, ale zase jsem to díky tomu vydržel i v době, kdy jsem finančně dřel držkou o zem. A z toho mám radost. A ono se to taky naskládá.</p><p>Na letošek jsem si dal nějaké cíle a tři z nich jsou</p><ul><li>vyrobit pár malých pravidelných dárců tím, <strong>že o tom napíšu</strong></li><li><strong>střihnout si kampaň</strong> ve stylu <em>Roman běží pro české lesy</em></li><li>posadit svoji prokrastinující copywriterskou prdel za klávesnici, <a href="https://www.melvil.cz/kniha-valka-umeni/"><strong>porazit svůj Odpor</strong></a> a začít konečně psát blog</li></ul><p>No, možná se to povede jedním vrzem. Zatím je s tím spoooousta srandy.</p><p>Tak asi proto.</p><p><em>P.S.: Příští příspěvek už bude, čestné skautské, skutečně o tom money beltu a sraní na větrné hůrce ❤</em></p><p><em>P.S. 2: Komu by v textu vadily ty dlouhé pomlčky bez mezer, tak to opravuje Medium automaticky a málem jsem si prostřelil hlavu, když jsem se toho snažil zbavit. Nakonec jsem to nechal plavat.</em></p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=177bf44aca44" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Ledvina za všechny prachy]]></title>
            <link>https://medium.com/@radekhradil/ledvina-za-v%C5%A1echny-prachy-867a9d6daa10?source=rss-112b020c196e------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/867a9d6daa10</guid>
            <category><![CDATA[nepal]]></category>
            <category><![CDATA[helping-others]]></category>
            <category><![CDATA[fundraising]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Radek Hradil]]></dc:creator>
            <pubDate>Fri, 24 Jan 2020 11:20:38 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2020-02-01T11:05:42.742Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Tak dlouho jsem odkládal, že si založím blog, až už to nešlo.</p><p><strong>UPDATE: Vybráno! Díky moc! </strong><a href="https://medium.com/@radekhradil/shit-just-got-real-177bf44aca44"><strong>Sepsal jsem z toho nějaké dojmy</strong></a><strong> a pracuju na transferu i na té epické historce :)</strong></p><h3>TL;DR</h3><p>Sháním peníze na operaci ledviny pro ženu mého nepálského kamaráda. Operace už proběhla, vypadá to nadejně, účet z nemocnice už tak nadějně nevypadá. Alternativou bylo, že tu ledvinu nechají tak, jak je, a jeho žena dřív nebo později umře. Na Facebook je to dlouhé, proto to píšu sem.</p><h3>Ale od začátku…</h3><p>Koncem listopadu mi na messengeru přistálo pár zpráv psaných libovou fonetickou hindi-style Angličtinou.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*YWJmMy0PKpLWPCk7im17Pg.png" /></figure><p>Když se Ti v tom podaří rozklíčovat <strong><em>operation for kidney</em></strong>, <strong><em>change kidney a 11.000 US Dollars, </em></strong>řekneš si <em>„Jasně! Peníze na transplantaci pro manželku! Už je posílám a pak si hned poběžím vyzvednout poloviční podíl na milionovém dědictví do nigerijské banky, kde stačí zaplatit nezištnému zprostředkovateli pár set babek za právní formality.”</em></p><h3>Kamal</h3><p>Problém je, že tohle mi napsal Nepálec, kterého osobně znám. Pracoval u tour operátora, který nám v roce 2013 zařizoval permity na trek k Everestu. Protože umí anglicky povětšinou foneticky, tak naše komunikace na messengeru je od té doby jen ve stylu <strong><em>ahoj jaxemáš</em></strong> a <strong><em>Merry Christmas</em></strong> to je tak všechno. Je to slušňák a podle toho, jak to o těch penězích napsal rovnou, mi bylo rychle jasné, že je ve fakt v průseru.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/843/1*bY0_pVP5gQay9Yt1kqaSyQ.jpeg" /><figcaption>Kamal se svou manželkou a synem</figcaption></figure><p>Chci Kamalovi pomoct, mimo jiné taky proto, že je to chlápek, který ze srabu jednou vytáhl mě, když jsem na tom treku k Everestu ztratil money belt. Ano, to je ta věc, ve které máte <strong><em>pas, peníze, kreditku, víza a permity</em></strong> a kterou na treku máte nosit připnutou pod všemi vrstvami oblečení až ve slipech, přidrátovanou na koulích, protože ji za žádných okolností nesmíte ztratit. Eh, no co už. Je to hodně vtipná historka, teaser na ni viz sekce “Bonus”.</p><p>Kamal se mnou při vyřizování tohohle fuckupu absolvoval třídenní Tour de Káthmándú: Z českého konzulátu přes komunikaci s českou ambasádou v Dillí na německou ambasádu a na závěr nepálská cizinecká policie. Zatímco <strong><em>evropské</em></strong> instituce bych ještě asi oběhal a povyřizoval sám (samozřejmě pokud bych je v KTM našel, že), tak u Nepálců na imigračním bych byl bez Kamala v prdeli jak v jeteli. A to nejen proto, že neumím nepálsky, ale hlavně proto, že Kamal při komunikaci s nepříjemným úředníkem narozdíl ode mě přesně věděl, kdy mluvit a kdy radši držet hubu.</p><p>Poslední razítko do pasu jsem díky Kamalovi získal 2 hodiny před odletem letadla do Dillí. Tak tak jsme to přes odpolední špičku sfoukli na letiště. Bez něj bych nejenom vysolil prachy za novou letenku, ale taky bych si možná pár týdnů poseděl v místní šatlavě, protože na cizince, který jakože <strong><em>ztratí</em></strong> víza a prodlouží si pobyt v Nepálu na jak dlouho se jim chce, tam mají celkem přísný metr. Své by o tom povyprávěl Francouz, který tam přesně v téhle situaci stál na chodbě vedle mě sám, bez doprovodu, a když mu suše řekli, že jde do detence, byl dost překvapený a ještě o něco víc pobledlý.</p><h3>V nouzi poznáš VZP</h3><p>No a právě tenhle Kamal potřebuje peníze na operaci ledviny své ženy. Ano, v Nepálu se za zdravotní služby platí cashem na dřevo jako u holiče. Nemáš, neostříhám Tě, choď zarostlej, simple AF. Naštěstí jsme brzo zjistili, že těch 11.000 dolarů, co mu řekli původně, je cena za transplantaci, ne za nefrektomii, která v tomhle případě stačí. To, že Ti tu ledvinu prostě jen vyřežou a místo ní nedají nic (s čímž se dá poměrně v pohodě žít), je samozřejmě o dost levnější, ale pořád je tam cenovka 2.000 dolarů, což je v zemi, která má HDP okolo 1.000 USD na hlavu strašná raketa.</p><p>Ještě jsem se zeptal na dokumentaci a obratem jsem ji dostal. Bylo tam všechno. Anamnéza, odběry, ultrazvuk. Kamal nějaké úspory měl, něco sehnal, půlku potřeboval složit před přijetím do nemocnice, druhou půlku dost zběsile shání teď. V takové situaci se finančně poskládá celá rodina, prodáš co máš a popůjčuješ si kde jen to půjde, bez ohledu na to, jak dlouho to budeš splácet, to je jasné. Ale je to mazec.</p><p>U nás Ti pojišťovna uhradí všechno a největší problém, který tady řešíš je, že kvůli chybějící ledvině budeš muset omezit sport, chlast a kafe. A to jen pokud se tu ledvinu nepovede zachránit, což se může povést, o čemž něco vím, protože to mám za sebou. Před víc než třiceti lety mi takto docent Rovný v Brně moji tehdy malinkou ledvinu s úplně identickou diagnózou zachránil a jemu tak mimochodem vděčím za to, že jsem se vůbec na nějaký trek do Nepálu podíval.</p><h3>Děkujeme za návštěvu, přijďte zas</h3><p>V Nepálu jsi za tři dny po takhle velkém chirurgickém zákroku doma ve vlastní posteli, protože každý den hospitalizace stojí další a další prachy, a ještě k tomu jsi lehčí o všechny úspory a budeš splácet jak mourovatej.</p><p>A to jen v tom případě, pokud máš nějakou normálně placenou práci a patříš k těm, kteří vůbec sehnali tu první půlku peněz. Pokud ne, můžeš se jít pomodlit do stúpy, počkat si měsíc, možná půl roku, než se ta dysfunkční a kolabující ledvina definitivně posere a umřeš na sepsi doma na posteli v rodinném kruhu. Všem lidem, kteří si stěžují na kvalitu českého zdravotnictví, bych doporučil jet si bez pojištění zlomit nohu do nějakého podobně chudé země jako je Nepál. Už si u nás nikdy nepostěžují ani na nemocniční stravu.</p><p>Je to paradoxní. Země, do které jezdí nejbohatší lidi na světě lézt na nejvyšší hory světa, kde jakýkoliv problém řeší kyslíkové stany a transport helikoptérou do Káthmándú ke specializovaným týmům, kde účast na expedici stojí i vyšší desítky tisíc dolarů, je zároveň zemí, kde dostupná zdravotní péče pro její obyvatele je úplná utopie.</p><h3>1000 babek</h3><p>Podobných, i daleko dramatičtějších osudů jsou miliony po celém světě a existuje deset tisíc způsobů, jak poslat prachy projektům, které podporují řešení podobných problémů strukturálně, na které by bylo potřeba přispět.</p><p>Já teď řeším projekt Kamal. Minimálně sto dolarů mu pošlu ze svého a zbytek zkouším vybrat. Protože když jsi ve srabu, tak potřebuješ někoho konkrétního, kdo Ti pomůže, a ten někdo zná třeba ještě někoho dalšího.</p><p>V očích Nepálců tady v Evropě my všichni vyděláváme tak strašné prachy, že když se pár lidí domluví, tak jednu vykuchanou nepálskou ledvinu sotva poznáme na výplatní pásce.</p><blockquote>Je potřeba fakt rychle sehnat aspoň druhou polovinu té nemocniční platby takže 1000 USD.</blockquote><p><strong>Pokud máte chuť dát si skrze mě jednorázovou nepálskou verzi Dobrého anděla, tak mi můžete poslat v českých stovku nebo dvě, nebo klidně pět, nebo prostě kolik budete chtít na účet 670100</strong>-<strong>2204280488/6210. Já to sesbírám, proženu přes PayPal Kamalovi a hodím sem screenshot.</strong></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*M2udJAbMYEqdBntAdGaElw.png" /></figure><p>Vše proběhne bez přítomnosti notáře a státního dozoru, drbat se s transparentním účtem úplně nechci - je to primárně pro lidi, kteří mě znají a tím pádem ví, že to já ani Kamal neprochlastáme. Kamal totiž narozdíl ode mě nepije vůbec, takže tam je to úplně sichr. <strong>Kdokoliv další, kdo by přispěl třeba proto, že byl v Nepálu na treku, nebo se tam chystá, nebo prostě jen tak, je samozřejmě vítán.</strong></p><p>Kdyby se to přebralo tak přebytek pošlu na <a href="https://www.clovekvtisni.cz/co-delame/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/nepal">Člověka v tísni</a>, který v Nepálu pomáhá od ničivého zemětřesení v roce 2015.</p><p><strong>Za každý příspěvek moc děkuju.</strong></p><h3>BONUS</h3><p>Pokud se to fakt přebere, <strong>napíšu a poprvé zveřejním v plném, nezkráceném znění a se všemi epickými detaily zmiňovanou historku, jak jsem ztratil ten money belt v nadmořské výšce 4.600 metrů při akutním sraní na návětrné straně jižního předhůří Nuptse s výhledem na západ slunce v severní stěně Ama Dablam</strong>. Tu historku zná jenom pár lidí, kteří vám v komentářích na Facebooku určitě rádi potvrdí, že ji prostě CHCETE slyšet. Už teď vám předem děkuji za pozornost a těším se na to</p><p><em>P.S. Nebudu sem dávat fotky z nemocnice, které mi Kamal poslal (nechci hrát na emoce) ani fotku inkriminované ledviny ve skle (nechci aby slabší povahy vrhly), kterou dostali asi na cestu domů, co já vím. Kdyby ji poslali na patologii, tak by mohli zjistit ještě nějaký jiný problém, který by stejně finančně neměli šanci řešit, tak na co. Snad je ten příběh dost kompletní i tak.</em></p><p><em>P.S. 2: Kdyby někoho sejřilo, že píšu o Kamalovi a o jeho ženě neuvádím ani jméno, je to schválně po dohodě s Kamalem, je to dané ohleduplností k jeho ženě s ohledem na odlišné kulturní zvyklosti.</em></p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=867a9d6daa10" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
    </channel>
</rss>