<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/" xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/" xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom" version="2.0" xmlns:cc="http://cyber.law.harvard.edu/rss/creativeCommonsRssModule.html">
    <channel>
        <title><![CDATA[Stories by Vardar on Medium]]></title>
        <description><![CDATA[Stories by Vardar on Medium]]></description>
        <link>https://medium.com/@vardar?source=rss-854d3c163ada------2</link>
        <image>
            <url>https://cdn-images-1.medium.com/fit/c/150/150/1*9SNBz-ls4d94TVqX-Oo87w.jpeg</url>
            <title>Stories by Vardar on Medium</title>
            <link>https://medium.com/@vardar?source=rss-854d3c163ada------2</link>
        </image>
        <generator>Medium</generator>
        <lastBuildDate>Thu, 19 Nov 2026 22:50:58 GMT</lastBuildDate>
        <atom:link href="https://medium.com/@vardar/feed" rel="self" type="application/rss+xml"/>
        <webMaster><![CDATA[yourfriends@medium.com]]></webMaster>
        <atom:link href="http://medium.superfeedr.com/" rel="hub"/>
        <item>
            <title><![CDATA[Letopisy naší doby: Omicron, legální heroin, pokyny pro inkluzivní komunikaci a týdenní koupele]]></title>
            <link>https://vardar.medium.com/letopisy-na%C5%A1%C3%AD-doby-omicron-leg%C3%A1ln%C3%AD-heroin-pokyny-pro-inkluzivn%C3%AD-komunikaci-a-t%C3%BDdenn%C3%AD-koupele-3627b661f608?source=rss-854d3c163ada------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/3627b661f608</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Vardar]]></dc:creator>
            <pubDate>Mon, 13 Dec 2021 11:03:59 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2021-12-13T11:03:59.327Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*ryU8RssW1mY2cC5kbHffIw.jpeg" /></figure><p><em>Brzy oslavíme druhý rok éry Schwaba a covidu. Tomuto, zatím skromnému výročí, byl věnován Světový zdravotnický summit v Ženevě, který má znamenat definitivní potlačení národní suverenity řady států. Aby účastníky pobídla k rychlejšímu přemýšlení, oznámila WHO vznik nového „supernebezpečného“ kmene Omicron. Zatím není jasné, čím se tento nový kmen „živí“, ale mnohé země EU již zavedly nový očkovací kalendář a pokuty za to, když se lidé nenechají očkovat geneticky modifikovaným virem.</em></p><p><em>A zatímco všichni mají přikázáno sedět doma a bát se, EU se konečně podařilo sestavit „Pokyny Evropské komise pro inkluzivní komunikaci“, které zakazují evropským činitelům říkat slova „Vánoce“, „pane“, „paní“ a jména „Panna Marie“ a „Josef“.</em></p><p><em>Současně s novým newspeakem vypočítal švýcarský finanční konglomerát Credit Suisse na prstech jedné ruky, s čím musí počítat evropský otrok, až nastoupí „zelený úděl“.</em></p><p><em>A liberální starosta New Yorku otevřel první legální drogové doupě, kde si obyvatelé budou moci beztrestně píchat heroin. Vše jako vystřižené s Huxleyova antiutopického románu „Konec civilizace: aneb Překrásný nový svět.“</em></p><h3>Dnes je na pořadu Omikron</h3><p>Do „covidových narozenin“, nebo spíše do dne, kdy se covid oficiálně objevil, zbývá pár týdnů. Je to den, který lze považovat za počátek nové éry, po níž se umírající liberalismus začal prudce měnit v již neskrývanou diktaturu. A globalisté si toto datum patřičně připomněli. WHO uspořádala v Ženevě velký Světový zdravotnický summit, kde nejenže požadovala, aby jí účastnické státy daly právo vyhlásit pandemii v kterékoli zemi světa podle uvážení šéfů WHO, ale také představila nový kmen svého milovaného viru — Omikron.</p><p>Jak nebezpečný je tento konkrétní kmen, se teprve ukáže. Už teď je však jasné, že může bezpečně nakazit i ty, kdo byli očkováni. A proto je třeba objednat u Big Pharma novou verzi zázračného koktejlu zvaného vakcína. A znovu to dává možnost všechny zavřít v lockdownu a ztrápené zombie nebožáky každé tři měsíce očkovat, dokud se ještě mohou postavit na nohy. Přesně to se rozhodlo udělat britské ministerstvo zdravotnictví. Ve Francii byla doba přeočkování zkrácena na pět měsíců.</p><p>Navzdory skutečnosti, že naprostá většina nakažených Omikronem mimo Afriku je očkovaná, EU pokračuje ve válce proti neočkovaným. Rakousko k lockdownu přidalo ještě pokutu za neočkování a stejnou cestou se vydalo i Řecko. Německo zavedlo úplný zákaz vstupu neočkovaných osob do všech veřejných zařízení, s výjimkou nákupu potravin a léků.</p><p>V Rusku se vše teprve chystá — jak ukazuje praxe, koloniální správa Ruské federace zaostává za svými vyspělými evropskými kolegy ve věcech implementace covidového nacismu a vzdání se národní suverenity o 3 až 5 měsíců, ale stále se striktně řídí Schwabovými učebními osnovami.</p><p>Jen velmi naivní člověk si může vysvětlit logiku kroků národních zrádců a kovbojů jejich starostí o zdraví obyvatelstva. Zejména v případě Omikronu. Jsme svědky drezury obyvatelstva a potírání ohnisek možného odporu proti postupným krokům pánů peněz, kteří tak chtějí odstranit většinu světové populace z povrchu zemského.</p><h3>Znásilňování samotného jazyka</h3><p>A tak zcela v souladu s Orwellovou dystopií „1984“ oznámili evropští komisaři zavedení „nového jazyka“, který budou muset používat evropští úředníci. Evropská komise (EK) k tomu vydala dvaatřicetistránkový dokument „Pokyny Evropské komise pro inkluzivní komunikaci“, jakýsi „politicky korektní slovník“. Vzhledem k tomu, že EK je nejvyšší výkonný orgán Evropské unie odpovědný za přípravu právních předpisů, bude používání těchto pokynů pro úředníky povinné.</p><p>Tam je pamatováno na vše, od vánoc až po kolonizaci Marsu. Zaměstnancům evropských správních orgánů je nyní zakázáno používat ve svých projevech slova, která mohou být urážlivá pro osoby určitého pohlaví, rasy, národnosti nebo víry, různého věku a sexuálních preferencí. Zejména slova „Vánoce”, „pan“ a „paní“ jsou považována za urážlivá a nepřijatelná. Stejně jako „gay“, nebo „lesba“ — navrhuje se mluvit o „stejnopohlavních párech“ namísto specifikace konkrétní sexuální menšiny. Jakékoli zmínky o Santa Clausovi, Panně Marii nebo Josefovi jsou zakázány.</p><p>„<em>Vyhněte se předpokladu, že každý je křesťan. Ne každý slaví Vánoce. Musíme brát v úvahu, že lidé mají různé náboženské tradice a kalendáře,</em>“ uvádí se v dokumentu. Proto místo Vánoc existuje pouze „sváteční období“ (období prázdnin). Dokonce nelze použít ani výraz „kolonizace Marsu“. Přijatelná je pouze fráze „vyslání lidí na Mars“. Slovo „man-made“ (rukodělný) se přikazuje nahradit slovem „uměle vytvořený“, stejně tak se nahrazují všechny anglické výrazy, z nichž se odstraňuje slovo „man“ (muž).</p><p>Samozřejmě se také doporučuje vyhýbat se zmínkám o mužích v kontextu jejich společenské role, tj. slovům „otec a matka“. Při výběru ilustrací pro noviny by redaktoři podle Evropské komise měli mimo jiné dbát na to, aby obrázky „nezobrazovaly ženy a dívky v domácnosti nebo v pasivních rolích, zatímco muže při aktivní a dobrodružné činnosti“.</p><h3>Dvojsmyslem proti ideozločinu</h3><p>Připomeňme, že v Orwellově románu měl nový jazyk (newspeak) zcela nahradit starý do roku 2050, takže západní Evropané se mají na co těšit. My na východě jsme jako vždy naštěstí stále pozadu, ale když se podíváte na zprávy v televizi, po vzoru Západu jsme už zvládli doublethink (dvojsmyslnost). „<em>Myslet dvojsmyslně je schopnost vědomě lhát a zároveň tomu věřit, zapomenout na jakoukoli skutečnost, která se stala nepohodlnou, a znovu ji vytáhnout ze zapomnění, jakmile je to potřeba, popírat existenci objektivní reality, a přitom myslet v realitě, kterou popíráte — to vše je naprosto nezbytné. I při použití slova „dvojsmysl“ je nutné se uchýlit k dvojsmyslnosti. Když totiž použijete toto slovo, přiznáváte, že podvádíte s realitou; ještě jeden akt dvojsmyslnosti a vymažete ho z paměti, a tak dále do nekonečna, přičemž lež je vždy o krok napřed před pravdou,</em>“ napsal Orwell, aniž by pomyslel na to, že jednou bude jeho román ve světě používán jako příručka. Postupně se přibližujeme k zavedení trestu za ideozločin, ostatně v USA jsou za něj již ostrakizováni na sociálních sítích.</p><p>Švýcarský finanční konglomerát Credit Suisse vydal studii s názvem „Když se emise stávají osobní záležitostí“. V něm vypočítává, jak přibližně by musel Evropan žít v „pokročilém zeleném údělu“, aby splnil normu 2,9 tuny emisí CO2 na osobu a rok (norma stanovená Pařížskou dohodou):</p><p><strong>Hygiena a výživa:</strong></p><ul><li>sprchování 3x týdně po 8 minutách — nebo 6x týdně po 4 minutách;</li><li>koupání výhradně jednou týdně;</li><li>splachování toalety maximálně 2krát denně;</li><li>praní v pračce 2krát týdně po dobu 1 hodiny;</li><li>kuřecí maso 2krát týdně, 100 gramů;</li><li>hovězí, vepřové a skopové maso je zakázáno;</li><li>dvakrát týdně jsou v jídelníčku povoleny brambory;</li><li>pětkrát týdně je povoleno ovoce;</li><li>sýr jednou týdně, 25 gramů;</li><li>káva a mléko jsou zakázány;</li><li>pivo je zakázáno;</li><li>pouze dietní sodovka a trochu vína.</li></ul><p><strong>Sporty a volnočasové aktivity:</strong></p><ul><li>tréninky na běžeckém pásu v posilovně — 3x týdně po 30 minutách;</li><li>sledování televize nebo (zdůrazňuji: „nebo“) používání internetu — 2 hodiny denně;</li><li>počítačové/video hry jsou zakázány.</li></ul><p><strong>Nakupování oblečení:</strong></p><ul><li>2 páry džínů, 3 košile nebo 5 triček na celý rok;</li><li>na bundy a obleky limit CO2 nedostačuje.</li></ul><p><strong>Cestování:</strong></p><ul><li>1 cesta letadlem ročně, ekonomická třída, krátká vzdálenost;</li><li>5 000 km ročně (13,6 km denně) v elektrické dopravě.</li></ul><p>Pokud by si někdo myslel, že to bude platit pro každého, tak se mýlí — je to „průměr“ a pokud elita, která ze současné krize aktivně bohatne a „tloustne“, bude žít na vysoké noze jako dosud, tak zbytek lidí upadne do nového „inkluzivního“ otroctví. Jakkoli jde o novodobé otroctví, jediným rozdílem mezi ním a starými starořímskými časy bude nový jazyk a přítomnost chytrého telefonu, čipu nebo QR kódu na těle otroka. Předpokládáme však, že v případě počítačových her bude učiněna výjimka. Alespoň prozatím budou lidi v domácím vězení držet „výdělky“ z her.</p><p>„<em>Je tu pouze jeden problém: v pokojové cele musí člověk něco dělat. Nejen sledovat LGBT dramata na Netflixu — ale vydělat si peníze na zakoupení vlastního sójového jídla s doručením robotickým kurýrem. A co byste neřekli — odvětví Play-to-Earn exponenciálně roste. Například hra Axie Infinity. Má velmi jednoduchou grafiku a můžete ji hrát i na telefonech a tabletech. Něco jako Tamagoči (pokud si vzpomínáte na dětství): pěstujete ve hře zábavná stvoření a prodáváte je. Čím unikátnější virtuální bytost — tím dražší. Některé Axies (digitální zvířata z Axie Infinity) se prodaly za 130 000 dolarů, jako umělecké dílo,</em>“ říká kritik nastupujícího nového světa Edward Česnakov.</p><p>Pomyšlení na to, že obyvatelstvo nebude vycházet do ulic, a co hůř, nebude pochybovat o newspeaku, doublethinku nebo ideovém zločinu, podobně jako dnes nepochybuje o tom, že QR kódy nebo covidové pasy pomáhají porazit koronavirus, je děsivé. Musíme však zklamat ty, kdo očekávají návrat ke starému životu. Všechno jsou to dočasná a přechodná opatření — jen než si „všichni zvyknou“. Ze všech současných gamblerů zůstane podobně jako v každé pyramidové hře v zisku jen pár jedinců, a to z propagačních důvodů. Ostatní budou rádi, když si vydělají na sledování oněch LGBT-dramat na Netflixu a na sójové jídlo s doručením robotickým kurýrem.</p><h3>Svět zdrogovaných zombie</h3><p>Ve Spojených státech se ovšem naplno pracuje na legalizaci další z Huxleyho „nestvůr“ mimo očkování — totiž narkotik. Poté, co tam bylo legalizováno užívání marihuany, přešli i na tvrdé drogy. Od nového roku budou v New Yorku fungovat „centra prevence předávkování“, kde bude možné legálně si aplikovat heroin — taková zařízení se v USA objeví poprvé. S pomocí těchto center plánují městské orgány „bojovat proti nárůstu počtu úmrtí na předávkování drogami a snížit počet trestných činů páchaných drogově závislými“.</p><p>„<em>Centra prevence předávkování jsou bezpečným a účinným způsobem řešení drogové krize. Jsem hrdý na to, že po desetiletích neúspěchů mohu městům v celé zemi ukázat, že je možné zvolit rozumnější přístup,</em>“ řekl starosta New Yorku Bill de Blasio.</p><p>Co přináší současná medicína: dobrovolnou a legální narkomanii a povinné očkování namísto léčby. Je to mnohem levnější než stavět nemocnice, zachraňovat nemocné a drogově závislé lidi a vracet je zpět do života. A tak všechny lidi posadili na jehlu a jsou šťastní. Zvláště kriminalitu řeší příkladně — léčíme alkoholiky rozdáváním lahviček se špiritusem a uvidíme, zda se sníží kriminalita podmíněná alkoholismem. Na druhou stranu — čím víc nebožáků vlády posadí na jehlu, tím méně otázek na ně bude kladeno, a pokud zemřou, jen dobře — zůstane více kyslíku — tomu se říká ekologie, zelený úděl.</p><p>A to jsou události pouze z jednoho týdne našeho letopisu „úžasného nového světa“, v němž všichni žijeme už dva roky. Co nás čeká, to uvidíme a budeme o tom dál psát. Přinejmenším do té doby, než se naše země konečně promění v testovací polygon pro technologie této strašlivé dystopie, která by šokovala i Orwella a Huxleyho, a pokud nás nezavřou za „ideozločiny“ proti liberální demokracii, sanitárnímu režimu WHO a všem poskokům pandemické tyranidy.</p><p><em>Zdroj: </em><a href="http://katyusha.org/view?id=17856"><em>Katyusha</em></a><em>.</em></p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=3627b661f608" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Sanitární fašismus]]></title>
            <link>https://vardar.medium.com/sanit%C3%A1rn%C3%AD-fa%C5%A1ismus-b240dd5e978e?source=rss-854d3c163ada------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/b240dd5e978e</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Vardar]]></dc:creator>
            <pubDate>Wed, 18 Aug 2021 12:47:54 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2021-08-18T12:47:54.373Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p><em>Alexandr Dugin</em></p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Xj8-oiY_cqHHt4wZaw0gWg.jpeg" /><figcaption><em>Demonstrant v Marseille (Gerard Bottino/SOPA Images/Sip via Reuters Connect)</em></figcaption></figure><p>Je fascinující sledovat, jak se západní demokracie tváří v tvář pandemii rychle mění v uzavřené totalitní společnosti založené na všudypřítomném dohledu, omezování občanských práv a svobod a stále tvrdším represivním systému.</p><p>Itálie zavedla zelené pasy, které obsahují celý zdravotní profil osoby — název očkovací látky, četnost očkování, údaje o základních tělesných procesech — teplota, puls, krevní tlak atd. — a určují přístup k určitým sociálním možnostem a politickým právům. V Itálii to vyvolalo zděšení nejen u populistů, krajních negacionistů a odpůrců očkování, ale také u některých systémových levicových filozofů — například Giorgia Agambena a Massima Cacciariho.</p><p>Agamben se dlouhodobě zabývá problémem „holé existence“, kdy tlak politického systému zasahuje do samotné biologie člověka, proniká do jeho těla a snaží se ho ovládat na biochemické úrovni. Člověk se v krajní diktatuře převrací právě v biologický objekt definovaný souborem sanitárních ukazatelů. Extrémní totalitarismus se nesnaží ovládat mysl, ale tělo. Jedná se o „holou existenci“, kdy je člověk ztotožňován se souborem biologických ukazatelů. To je podle Agambena konec lidskosti a triumf těch nejodpornějších politických systémů, jaké si lze představit. Agamben ve svých spisech zdůrazňoval, že nejtypičtějším a nejdokonalejším příkladem „holé existence“ byla situace vězňů v nacistických koncentračních táborech. Vězni nebyli vůbec považováni za lidi. Agambena zajímalo sebeuvědomění nositelů této nejnižší úrovně života, které se v těchto extrémních podmínkách měnilo a stávalo „bio-vědomím“, jemuž šlo jen o přežití — a bylo jedno jak, za jakou cenu a v jaké roli.</p><p>A nyní poté, co zasvětil svůj život kritice nelidské a zločinecké biopolitiky nacistů, když popsal její struktury jak na straně katů, tak na straně obětí, naráží Agamben přesně na to samé v současnosti, ale ne v koncentračním táboře, nýbrž v liberálně-demokratické společnosti. S hrůzou se rozebral v opatřeních italské Draghiho vlády, které bohužel podpořili pokřivení levicoví i pravicoví populisté — Di Maio z Pěti hvězd a Salvini z Ligy –, a našel v nich všechny znaky té nejradikálnější a nelidské biopolitické diktatury.</p><p>Prakticky totéž, co v Itálii, se děje v další evropské zemi považované za výkladní skříň demokracie — ve Francii. Tam se Macronova vláda rozhodla nechat povinně očkovat velmi široký výběr profesí a zavedla systém sanitárních průkazů. Tyto průkazy, stejně jako zelené pasy v Itálii, musí obsahovat digitalizované údaje o všech bio-sanitárních ukazatelích osoby. Kromě těch nejdůležitějších údajů ve vztahu ke covid-19 s jeho různými kmeny a odrůdami budou obsahovat i další sanitárně-hygienické informace.</p><p>Tělo člověka je tak podrobeno totalitnímu systému dohledu, kontroly, revize, účtování a souvisejících omezení, s nimiž se můžete setkat například při vstupu do metra, pokud si ráno zapomenete vzít léky. Dveře vagonu se vám neotevřou. Vědecká sci-fi, řeknou skeptici. Dnes se to tak jeví, ale zítra půjde o realitu.</p><p>Není to tak dávno, co Macron Francouze ujišťoval, že sanitární průkazy nikdy nezavede. Dnes jsou skutečností a jeho strana pro ně hlasovala jako jeden muž.</p><p>Jak popisuje Agamben ve svých spisech o „holé existenci“, sanitární kontroly jsou od politické represe vzdáleny, co by kamenem dohodil. Epidemie ve Francii se stala záminkou pro zákaz politické opozice vůči Macronovi a širokého národního hnutí „žlutých vest“, které začalo ještě před pandemií, postupně rostlo a nyní bylo zakázáno pod záminkou prevence koronaviru.</p><p>Stejně tak evropské demokracie jedna po druhé zjišťují, že sanitární diktatura a pandemický nacismus jsou velmi výhodné formy vládnutí. Tam, kde demokracie předpokládá debatu, diskusi, dohodu a kompromis, mohou sirény sanitek a policisté s plynovými maskami značně usnadnit rozhodování o realizaci mocenských záměrů. Sanitární fašismus se ukazuje jako výhodný, levný a účinný.</p><p>Cenou za komfortní pohodlí elit je nastolení panoptika koncentračního tábora, které zasahuje nejen do soukromého života lidí, ale i do biologického organismu člověka. Senzory skenují těla, která se stávají průhledná — holá před invazí elektronicko-medicínské kontroly.</p><p>Pokud budou tyto trendy pokračovat, což se s největší pravděpodobností stane, protože pandemie je v nedohlednu, budeme stát před jedinou volbou: jaký koncentrační tábor si vybrat — národní, kde budou naše bytosti zahrnuty do systému totálního dohledu suverénního státu, nebo globalistickou síť, kde budeme podrobeni diktátu loutkovodičů národních administrativ. Můžeme si vybrat něco jiného než „holou existenci“ v národním nebo globálním žaláři? Podle mého názoru ne.</p><p>Nic jiného nám nezbývá. Ledažeby…</p><p>Zdroj: <a href="https://www.geopolitica.ru/article/sanitarnyy-totalitarizm-biopoliticheskaya-diktatura">geopolitica.ru</a></p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=b240dd5e978e" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Antináboženství? Na dnešní Církev pliveme. Právem. Ale v důvodech se zcela pleteme]]></title>
            <link>https://vardar.medium.com/antin%C3%A1bo%C5%BEenstv%C3%AD-na-dne%C5%A1n%C3%AD-c%C3%ADrkev-pliveme-pr%C3%A1vem-ale-v-d%C5%AFvodech-se-zcela-pleteme-df2f535a8404?source=rss-854d3c163ada------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/df2f535a8404</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Vardar]]></dc:creator>
            <pubDate>Sun, 06 Jun 2021 10:45:47 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2021-06-06T11:59:23.960Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/800/1*mk-8K2qNswCrBnuFmViYPw.jpeg" /></figure><p>Slavný kardinál Newman již před více než 180 lety v jednom ze svých kázání řekl, že si naše civilizace sestavila anti-náboženství, částečně podobné křesťanství, ale ve skutečnosti jemu nemilosrdně nepřátelské. To si vybralo z evangelia jeho nejjasnější stránku: hlásání útěchy, přikázání vzájemné lásky. Zůstávají však opomenuty hlubší aspekty lidské přirozenosti a perspektivy člověka. A poté krok za krokem, jak toto náboženství prosperuje, formuje se podle něho vkus a vytvářejí se city a sentimenty, dochází nevyhnutelně k tomu, že se rozprostře na povrchu společnosti, že se vymaní z vlivu zjevení, a zbývá jen obecný obyčej čestnosti a benevolence.</p><p>Nové &quot;náboženství&quot; opouští vnitřní stránku evangelia, jeho vážný a strohý charakter, a podrží si, že postačí, abychom byli laskaví, zdvořilí a ohleduplní k čemukoli a komukoli. Neobsahuje opravdovou bázeň Boží, žádnou pravou horlivost v jeho službě, žádnou nenávist k hříchu, ani horlivé přilnutí k pravdě a nauce, žádnou zvláštní citlivost pro jednotlivé prostředky jak dosáhnout pravého cíle, žádný smysl pro náboženskou autoritu.</p><p>Je to nauka, která nemá opravdovost ani náročnost, proto není ani horká ani studená, ale (dle slov Písma) prostě vlažná. Ve výsledku konáme tak, že nejsme vedeni láskou k pravdě, nýbrž pod vlivem doby. A to všechno v bláhovém domnění, že není třeba se ničeho obávat, protože Bůh je milosrdný, že svět celkem vzato má k náboženství dobrý vztah, že není dobré upadat do vážnosti, že v oblasti lidské přirozenosti není místo pro jakékoli restriktivní snahy.</p><p>Ti, kdo by proti tomu měli nejvíce bojovat, toto pojetí naopak podporují. Jsou to představitelé Církve. Ta je v nejhlubší krizi za celé dějiny. Má to celou řadu příčin a souvislostí.</p><p>Ponechme nyní stranou naši lokální linii bludů a zločinů, které vedly k vykořenění náboženství v české kotlině: středověké hereze - husitský terorismus - protikatolický boj - &quot;obrozenecké&quot; zkreslení dějin - prvorepublikový antiklerikalismus - nacismus - komunismus - liberalismus. S takovou je až s podivem, že se zde nějaká víra vůbec udržela. Ptát se většiny lidí na zdůvodnění jejich postoje k Církvi je riskováním vlastního duševního zdraví. Držme se tedy pohledu na Církev jako celek a její vývoj v moderní době.</p><p>Podle papeže Pia X. víme, že modernisté (modernismus je hereze ze začátku 20. století, která v podstatě odmítá dogmata, ačkoliv více či méně zachovává pravověrné vyjadřování, aby nemohla být odhalena; alespoň dříve tomu tak bylo - dnes se hereze a zvrácenosti hlásají pěkně naplno téměř v každém kostele) infiltrovali klérus. Křivě přísahali proti modernismu, bylo často obtížné je vypátrat.</p><p>Nakonec ti z nich, kteří dosáhli vysoké pozice v Církvi, úspěšně sabotovali osudový Druhý vatikánský koncil (1962 - 1965). Jeho dekrety jsou formulovány mnohoznačným a nejasným jazykem, který připouští stejně dobře pravověrný i heretický výklad. Následné reformy byly obvykle provedeny podle heretické interpretace dokumentů, nikoli podle pravověrného výkladu a Tradice. Zničily liturgii, zničily kněžská povolání, zničily vše, co bylo skutečně katolické, případně vadilo nekatolíkům. Potopily úsilí každého, kdo zachovával pravověrnost.</p><p>Také víme, že v 19. století vypracovali svobodní zednáři dokument zvaný Alta Vendita. V něm nastínili plán, jak infiltrovat nejvyšší úroveň církevní hierarchie a radikálně změnit Církev zevnitř. Obrovské množství důkazů ukazuje, že mnozí kardinálové opravdu zednáři byli. V době, kdy tato organizace ještě měla zásadní vliv na společenské dění.</p><p>Existuje též důvodné podezření, že ve druhé polovině 20. století byli na důležitá místa, například v seminářích, záměrně instalováni homosexuálové, aby odmítali pravověrné adepty na kněžství a úmyslně vybírali sexuálně problematické muže. Právě zde je původ pozdějších pedofilních skandálů v Církvi.</p><p>Po Druhém vatikánském koncilu drasticky upadly katecheze. Katolíci se víře téměř neučí, nebo se spolu s vírou záměrně učí bludy.</p><p>Liturgie byla arcibiskupem Bugninim a jeho komisí záměrně zprotestantizovaná, po koncilu nahradila Římskou liturgii. Bugnini schválně potlačil vše, co zdůrazňovalo charakter mše jako na Kristovy oběti a Kristovu reálnou přítomnost v eucharistii.</p><p>Sám výslovně řekl, že chtěl liturgii přizpůsobit a udělat přijatelnou pro protestanty. Jelikož platí, že zákon modlitby je zákonem víry, jasně vidíme, že tato změna v liturgii zasáhla mnoho katolíků a přivedla je postupně k opuštění katolické víry a přijetí protestantské podoby křesťanství. Nemluvě o tom, do jakých zhovadilých podob se na mnoha místech proměnila do dnešních dnů.</p><p>Pokoncilní Církev se navíc začala vyhýbat jakémukoliv postoji, který by mohl urazit svět - aby mohla s tímto světem vést &quot;dialog&quot;. Tak musely základní prvky katolické víry ustoupit kompromisům a neutrálním poselstvím, které nikoho ke kajícnosti nevolají. Proto papež František nemluví o potratech, antikoncepci a deviantním chování.</p><p>Někdejší misijní horlivost je také historií.</p><p>V roce 1968 papež Pavel VI. vydal svou encykliku Humanae Vitae, ve které výslovně zakázal používání umělé antikoncepce a ukázal, že to je definitivní nauka řádného a všeobecného magisteria katolické církve, tedy že se nesmí ani zpochybňovat, ani později vyvracet a že přijetí této nauky je podmínkou spásy.</p><p>Liberální biskupové a teologové to nepřijali a začali tvrdit věřícím, že je v pořádku odchýlit se od této nauky a stále zůstat katolíky. Mnoho z nich proto raději uvěřilo biskupům a teologům, protože to bylo pohodlnější.</p><p>S tím souvisí falešné chápání &quot;milosrdenství&quot;, které se započalo rovněž na Druhém vatikánském koncilu. Klérus začal vidět milosrdenství v opozici vůči napomínání a přestal tak kárat a trestat bludaře a hříšníky. Do Církve se tak zavedla dichotomie mezi naukou a praxí, která říká, že je přípustné jedno učit a dělat úplný opak. Zcela upadla zpovědní praxe a vytratilo se chápání jejího významu.</p><p>Po Druhém vatikánském koncilu také ovládlo Církev falešné chápání ekumenismu. To zákonitě vedlo k tomu, že se už nehlásá nutnost konverze ke Kristu a Jeho Církve. Namísto toho se káže nekonečný &quot;dialog&quot; s jinými náboženstvími, který vede k dnes panující mentalitě &quot;já jsem v pohodě, ty jsi v pohodě, oba jsme v pohodě&quot;. S tím souvisí i falešné chápání náboženské svobody, které prakticky zničilo papežovu světskou moc.</p><p>V jistých částech Církve se stala populární teologie šíleného heretika Teilharda de Chardin. Ten v podstatě učil, že vše - lidé, zvířata, ba i neživé věci - se vyvíjejí směrem k bodu omega, což je Kristus. Tento univerzalistický názor vidí vše jako směřující k Bohu, čehož výsledkem je obecná spása. Touto teologií je infikován i dnešní papež. Pohled vede k opovrhování pravým evangeliem pokání a víry a k prosazování časných záležitostí, které byly v rámci tohoto pontifikátu postaveny do popředí.</p><p>Mentalita diskontinuity se vším předkoncilním (tedy, že na koncilu vznikla nová církev, která ruší vše, co bylo předtím) široce pronikla mezi klérus i laiky. Většina současného kléru má navíc velmi špatné teologické vzdělání. Jeho pravověrná část se mnohdy navíc bojí promluvit nahlas, neboť to vede k zákeřnostem ze strany autorit a dnes už i laiků – různých &quot;farních rad&quot; a podobně. A mnohdy i ke ztrátě postavení.</p><p>To všechno připravilo podmínky pro to, aby se někdo takový jako Bergoglio dostal na Petrův stolec. František je produktem a přičinlivým pokračovatelem tohoto vývoje.</p><p>Jak od počátku pontifikátu komentuje známý publicista Antonio Socci, nové Františkovo náboženství zřetelně ukazuje své cíle: „odclonit“ Eucharistii a Pannu Marii a velebit ekumenické objetí se všemi možnými vyznáními - především s islámem a protestantismem či sektami inspirovanými New Age, nyní však především s levicovým environmentalistickým sociálním experimentováním, které již nemá s křesťanstvím skutečně pranic společného, naopak je přímým útokem na základní principy dané Stvořitelem.</p><p>V současné době již ani nemá cenu rozebírat, co lze odvodit z Františkových osobních preferencí významných událostí a setkání, jak se jeho katoličtí kritici snažili ještě před několika lety. Že se odmítl zúčastnit eucharistického kongresu v Janově (jako první z papežů), zatímco kardiologický kongres si ujít nenechal, neboť tam bylo víc médií a nepřekážela tam eucharistie, před kterou ostentativně nepokleká, i když to i nová liturgie předepisuje, zatímco dlouze klečí při jiných příležitostech, kde se eucharistie nenachází, jako například na setkání s evangelikály v lunaparku v Buenos Aires, kde přijímal požehnání od letničních pastorů.</p><p>Nebo že odřekl slavnou papežskou mši svatou o svátku Nanebevzetí Panny Marie. přičemž raději jel do Švédska, aby slavil výročí luterské reformace. Ostatně hlavním rysem luteránství, které duchovně téměř zdevastovalo celou naši civilizaci a jehož výhonky jsou i pozdější vražedné ideologie, je odmítnutí katolické eucharistie a katolické mše svaté, odmítnutí úcty k Panně Marii a úcty k svatým.</p><p>Amazonská synoda, klanění se pohanským modlám a Františkovy myšlenkové výplody s tím spojené se již ani příčetnými výrazy komentovat nedají.</p><p>Nemůže být pochyb o smyslu jeho prohlášení, že katolický Bůh neexistuje, jak řekl 1. října 2013 ve svém slavném rozhovoru s novinářem Scalfarim. Nebylo to tedy žádné přeřeknutí nebo nedorozumění, ale odpovídá to přesně projektu likvidace katolicismu.</p><p>Snahy poukázat na Františkův antikatolicismus skrze jeho konkrétní činy a výroky jsou nyní již zbytečné. Pozice, do které se posunul v posledních zhruba třech letech jsou již zcela mimo křesťanskou víru a její hodnoty. A to si o polovzdělaném arogantním komunistovi z Jižní Ameriky mnozí nedělali iluze ani předtím.</p><p>Nikdo není schopen předpovědět, co bude následovat, neboť si ještě nedávno nedovedl představit stav, v němž jsme dnes.</p><p>Všech pět koncilních a pokoncilních Františkových předchůdců byli modernisté: Jan XXIII., Pavel VI., Jan Pavel I., Jan Pavel II., Benedikt XVI. - jen výrazně sofistikovanější, v určitých chvílích rafinovanější a s mnohdy ještě s určitým upřímným zbožním přesvědčením. Svádět proto všechen zmar na Františka, není v souladu realitou. On je logickým vyústěním dosavadního vývoje a je souhrou více dějů, že právě nyní přechází ďáblovy prapory zevnitř i z vnějšku Církve do další fáze své ofenzívy. A spojenců mají všude houfy.</p><p>Papež Lev XIII. měl jednou po mši vidění, ve kterém satan dostal na 100 let povolení sužovat Církev. Podle sestry Lucie, jedné z fatimských dětí, vede Satan útok především na &quot;konsekrované duše&quot; tedy na klérus a řeholníky, aby tak zničil všechny ostatní, kteří jsou v jejich péči.</p><p>V Církvi existuje nauka, která se dá vystopovat v Písmu a kterou zdůrazňoval i svatý Augustin. Říká, že Církev opět prožívá Kristův život. Než se Církev bude těšit ze zmrtvýchvstání, musí spolu s Kristem snášet Jeho utrpení, zejména však Jeho ukřižování.</p><p>Víme, že Krista zradil Jidáš, apoštol, a proto dnes zrazují Církev nástupci apoštolů. Ježíš byl veřejně pokořen a pošpiněn - přesně tak je veřejně, pokořena Církev. Tím že má takového papeže a zvrácené biskupy i kněží. Stačí se podívat na narcistní démonickou kreaturu mons. TH a jeho útoky na vše katolické, nebo třeba plzeňského biskupa TH, připomínajícího zbabělého, ale o to zákeřnějšího aparátčíka z 50. let, kde nějaké duchovno aby člověk pohledal. Spousta těchto představitelů Církve či jiných “katolických” intelektuálů jede po své šikmé ploše dolů ještě rychleji než samotná Církev — stačí se podívat, v jakém morálním bahně skončili například Martin Putna nebo Ivan Štampach. Jiní tento vývoj v dobré víře podporovali — a dnes jsou z nich nechtěně konzervativci, kteří se nestačí divit, kam se celé spektrum posunulo.</p><p>Smutným paradoxem je to, že většina liberální veřejnosti nenávidí Církev právě na základě všech těchto excesů, pošpinění a s tím spojenou proticírkevní propagandou. Na základě důsledků změn, které si na Církvi před časem sama vynutila či si je od ní “objednala”, přičemž chybou bylo přistoupení na tyto změny, neboť jak známo — přizpůsobit se světu znamená znelíbit se Bohu.</p><p>Většina dnešních lidí nezná pravou podstatu Církve a chytá se zcela povrchních odsudků, kterým Církev nijak účinně nečelí, maximálně s nimi vede opatrný „dialog“ - který navíc druhou stranu již dávno nezajímá.</p><p>Ježíše odmítl národ smlouvy a tak i Církev odmítlo mnoho z nového &quot;národa smlouvy&quot; (liberální katolíci). Kristus byl bit a ukřižován Římany a Židy, také Církev dnes zažívá dlouhou, mučivou destrukci z rukou zlých jedinců v ní i mimo ni.</p><p>Jenomže tak, jako se Církev podílí na Kristově utrpení, tak bude brát podíl i na jeho zmrtvýchvstání a oslavení…</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=df2f535a8404" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Kulturní revoluce požírá své děti]]></title>
            <link>https://vardar.medium.com/kulturn%C3%AD-revoluce-po%C5%BE%C3%ADr%C3%A1-sv%C3%A9-d%C4%9Bti-5e4990911350?source=rss-854d3c163ada------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/5e4990911350</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Vardar]]></dc:creator>
            <pubDate>Sat, 29 May 2021 08:24:03 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2021-05-30T09:24:58.609Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*oa7X8XLZ0DbjCQEGJ0FO8Q.png" /></figure><p><strong><em>Branislav Michalka</em></strong></p><p>Jak mnozí konzervativci předpovídali a jak to bylo již za poslední roky vrcholící kulturní revoluce vícekrát zdokumentováno, sexuální revolta, či spíše rozvrat, který naplno začal v 60. letech 20. století, uštědřuje nyní údery vlastním dětem. Bumerang se vrátil a děti a vnuci “květinových dětí” jím dostali do zátylku.</p><p>Nejnovější verze této parodie na zdravý rozum hraničící s černým humorem se odehrává v Mexiku. Tam, v zemi kaktusů a hluboké zednářské tradice, bylo v roce 2019 uzákoněno pravidlo, podle kterého musí být rozdělení křesel mezi muži a ženami na kandidátkách stran přesně 50 % na 50 %.</p><p>Ke všeobecné spokojenosti globálních organizací, Matky Země a neziskovek</p><p>Jenže v Mexiku jsou letos parlamentní volby a neúprosná realita volá a hlásí se o svá práva. Ta realita, o které pochyboval už dobrák Jean-Jacques Rousseau a která od vyhnání z Ráje ukazuje skrze skutky člověka jeho dědičné zatížení. V Mexiku totiž jde o moc a peníze, takže ženy, ukolébané pocitem, že se o ně progresivní zákonodárci inkluzivně starají, byly najednou konfrontovány s tím, jak je právě LGBT ideologie využitelná a zneužitelná proti jejich “právům”.</p><p>Pokrokový zákonodárce totiž nepředpokládal (nebo naopak předpokládal?), Že o hlasy v osvíceném mexickém parlamentu budou bojovat i “transsexuální ženy”, Čili po staru … obyčejní muži. Pokrokoví mexičtí muži, vědomi si toho, že se potřebují dostat ke korytu a penězům (pokrok má přece také své hranice), se rozhodli zatnout zuby, potlačit svůj přirozený latino-machismus a kandidovat jako “transgender muži” nebo třeba “transsexuální ženy” — s pohlavím či bez, vše jedno, hlavně, aby byli tam.</p><p>Do mexického parlamentu se tak přihlásilo až 18 kusů těchto pozoruhodných exemplářů nového lidství.</p><p>Nic se nedá namítat. Parita zastoupení bude zachována, vždyť kdo by se opovážil tvrdit, že tito “transgender muži” podvádějí a nejsou ženami? Tentokrát pravděpodobně i s nedepilovanýma nohama, knírem á la Speedy Gonzales a nezbytným sombrero.</p><p>Kánon posvátné politické korektnosti totiž těmto novodobým kentaurům zaručuje, že již prohlášení o tom, že se někdo považuje za ženu, stačí jako důkaz, že skutečně ženou i je. Pro neomarxistické gnostiky totiž neplatí principy objektivní reality. Naopak určující je to, co si kdo o sobě myslí či namlouvá. Objektivita pojmů: muž, žena, pohlaví a podobně pak ztrácejí jakýkoliv smysl.</p><p>Katolíci znají tuto metodu z modernistické teologie: staré pojmy se vezmou, hermeneuticky vyprázdní, navodí se tak dojem kontinuity (vždyť pojmy jsou stále stejné) a ve skutečnosti se pod těmito pojmy myslí a hlásá něco jiného. Pokud to dokáže interpret zabalit do dostatečně výživné verbální omáčky, vždy se najdou uvědomělí truhlíci, kteří oslněni přívalem cizojazyčné terminologie a hegeliánského blábolení s úctou pokleknou na tomto hrobě elementárního poznání. Pokud samozřejmě během přednášky či uprostřed článku, neusnou.</p><p>Tato metoda někdy pozoruhodně funguje i na mnoho tradičních katolíků, jimž stačí naservírovat tuto léčebnou kúru příležitostně zabalenou do terminologie vypreparované středověké scholastiky — jako v případě onemocnění Covid-19 — a postaví se do pozoru.</p><p>Tento pojmový opar nad novodobými baskervillskými vřesovišti, ve kterém by zabloudil nejen dobrák Watson, ale i jeho věčný “sekýrovač” Holmes, se stal osudným i mexickým feministkám a LGBT úderce. Pozdě zjistily, že jsou již po pás v nevábné rozbředlé hmotě. Křik, který v Mexiku spustily, když spatřily, že byly doběhnuty, či spíše že doběhly samy sebe, už nikoho nezajímal. A mexického mača už vůbec ne.</p><p>Navíc, na obhajobu náhle transformovaných mužů se postavil jeden z předních pokrokářů v Mexiku, Luis Vargas. Ten se v mexické televizi vyjádřil v tom smyslu, že otázka “translidí” je — velmi složitá a komunita LGBTQ+ velmi různorodá. Nikoho nelze vyloučit. Logika gnostického šílenství je neúprosná a její inteligentnější vnucovači si uvědomují, že stačí jedno zaváhání a domeček z karet se zhroutí. Proto vědí, že už nemohou couvnout, ať se děje cokoliv. Podobně jako v berlínském bunkru roce 1945 — bis zum bittere ende…</p><p>Konzervativní mexický aktivista Marcial Padillia, ředitel organizace ConParticipación, která bojuje proti potratům, za tradiční rodinu a proti gendrovým inovacím, vhodně přirovnal v souvislosti s 18 novými exempláři genderovou ideologii k hadovi kousajícímu si ocas. Vhodně proto, že jde o jeden z nejstarších okultně-zednářských symbolů. A dodal: “Gender ideologie, která je subjektivisticky zmatená a chaotická, nakonec sama dospěje do bodu zlomu, v němž finanční, politické a jiné zájmy mohou odhalit její lži a zmatek, který způsobuje.”</p><p>Zkušenosti s neúprosnou realitou mužské síly, která stále tmářsky vzdoruje pokroku, již mají feministky v celém euro-atlantickém prostoru. V Anglii se do ženských oddělení věznic hlásí transformované(ní) ženo-muži, kteří (které?) pak znásilňují původní ženský kolektiv za bezmocného krčení ramen dozorců, kteří musí respektovat spletitou cestu delikventovy psyché.</p><p>Před americkými vládními úřady, na parkovištích vzorně polarizovaných na mužská a ženská parkovací místa, se na ženská místa tlačí nové jednorázové “ženy” a arogantně mávají panikařícím policistům. V univerzitních a středoškolských sprchách v USA, si nově vzniklé “ženy” vychutnávají pohled na ladné křivky svých spolužaček, francouzské ženy z ragbyových mužstev budou nejnověji otloukané mírně přerostlou a nadměrně svalnatou “ženou”, o házenkářkách, marně se snažících dosáhnout do výšky svalnatých rukou “ženské” obryně ani nemluvě.</p><p>Své dostaly už i zasloužilé lesbičky jako tenistka Martina Navrátilová, nebo jejich obhájkyně jako Jane Rowllingová. Myslely si, jaké jsou pokrokové, že více to už nejde — a hle, skončily na smetišti dějin, jak říkávali soudruzi.</p><p>Vskutku, být ženou nebylo v dějinách světa vždy lehké. Ale na druhou stranu: kdo to měl vlastně lehké? Muži ležící v zákopech s roztrhanými střevy nebo utrženou hlavou? Děti v gulazích? Feministky určitě řeknou, že za to mohou muži. Nicméně, i když bychom připustili, že ženy nemají svůj díl viny na světových dějinách, s čímž křesťan znalý věci nemůže samozřejmě souhlasit, tak možnost trvaleji změnit některé negativní rysy mužské (ale i ženské) povahy, je nyní už tak či tak trestuhodně promarněná.</p><p>Byla totiž doba, jmenovala se křesťanskou, když se díky Církvi z hulvátských a chrapounských mužů stávali gentlemani, nebo se o to alespoň snažili. Usnadňovali ženám život jediným možným způsobem, jakým to reálně jde: individuálním zvýhodňováním, projevy galantnosti a úcty. Ne hloupými směrnicemi. Za to chtěli křesťanští muži jen jedno: aby žena byla ženou, matkou, strážkyní rodinného krbu. Ztělesněním jemnosti a krásy, kterou normální muži nepozorovali ani na sobě a ani na jiných mužích.</p><p>To je dnes minulostí. Není křesťanských mužů (jako obecně rozšířeného druhu), není matek-strážkyň rodinného krbu. Nepsaná dohoda byla porušena a ke slovu se dostal opět pohanský samec-predátor. Nevím, ve kterém náboženství se modlí známou větu: “Bože, děkuji ti, že jsi mě stvořil mužem” (asi v islámu), ale vím, že na nadcházející dobu sedí jako pozadí na toaletní mísu.</p><p><em>Zdroj: </em><a href="https://www.christianitas.sk/feministky-v-mexiku-narazili-na-transrodovych-muzov-predatorov-revolucia-poziera-svoje-deti/"><em>Christianitas.sk</em></a></p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=5e4990911350" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[(Ne)muselo to takto skončit]]></title>
            <link>https://vardar.medium.com/ne-muselo-to-takto-skon%C4%8Dit-902eac5d1655?source=rss-854d3c163ada------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/902eac5d1655</guid>
            <category><![CDATA[civilizace]]></category>
            <category><![CDATA[usa]]></category>
            <category><![CDATA[piráti]]></category>
            <category><![CDATA[progresivismus]]></category>
            <category><![CDATA[neomarxismus]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Vardar]]></dc:creator>
            <pubDate>Thu, 13 May 2021 09:25:39 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2021-05-13T09:25:39.939Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/800/1*D2_tLpCT4zIUtVfklR5r5g.jpeg" /></figure><p>V 80. letech minulého století si mnozí vážení američtí vysokoškolští profesoři vyvěsili na stěny svých pracoven portréty tří pánů: Marxe, Trockého a Nietzscheho. Nehledě na to, že kombinace komunistické ideologie a nihilismu nemůže skončit dobře.</p><p>Sexuální revoluce, která se oficiálně datuje od roku 1968, je jednou z vrcholných epizod dlouhého pochodu institucemi, ke kterému se zavázali přívrženci komunistické utopie ve Spojených státech. Na rozdíl od svých evropských a asijských soudruhů se nerozhodli pro silové řešení, protože si byli dobře vědomi, že v amerických podmínkách bude nejlepším způsobem implementace radikálních levicových postulátů a kontrolovaná intelektuální krize.</p><h3>Kontrolovaný kolaps</h3><p>Podle Allana Blooma, významného konzervativního filozofa a autora knihy <em>The Closing of the American Mind</em> američtí marxisté postavili svou revoluci na čtyřech pilířích: na odmítnutí Pravdy, odmítnutí kultury, <em>newspeaku</em> a na krizi rodiny.</p><p>Odmítnout Pravdu znamená odmítnout Boha, Desatero a morálku. Allan Bloom již na začátku své knihy <em>The Closing of the American Mind</em> upozorňuje, že studenty, kteří hledají Pravdu, je třeba jednoduše pacifikovat, protože představují určitou hrozbu. Odmítnutí Boha, čili absolutní Pravdy — po mnoho desetiletí nejdůležitější a stálý referenční bod pro katolíky i protestanty v USA — vede k nadvládě nad relativní “pravdou”, podle níž dva a dva jsou ne vždy čtyři.</p><p>Výsledkem odmítnutí kultury je pak především rozmlžení národní a civilizační identity. Na amerických univerzitách se to dělo po mnoho let velmi rafinovaným způsobem. Studentům se přímo říkalo: Naše kultura a její výdobytky jsou cosi špatného a je třeba je vytěsnit. To v žádném případě. Místo toho jim byly představovány jiné kultury: sovětská, čínská, mongolská, kmenová kultura Afriky, Jižní Ameriky či obyvatel ostrovů Oceánie. Háček spočíval v tvrzení, že všechny kultury jsou stejně dobré a stejně hodnotné jako americká kultura — nebo že jsou dokonce lepší.</p><p>Co je <em>newspeak</em>, netřeba nikomu vysvětlovat. Profesor Bloom klade zvláštní důraz na proces zkreslování pojmů svoboda a rovnost. V prvním případě patologizací hesla: “<em>Moje svoboda končí tam, kde začíná vaše svoboda</em>“, v důsledku čehož se ukázalo, že někteří mají právo na více svobody než ostatní; na druhé straně vnucováním degenerované vize rovnosti, která již neznamená pouze rovnost všech občanů před zákonem bez ohledu na pohlaví, věk, rasu, náboženství a podobně, ale přiznávání privilegií a práv určitým skupinám lidí právě z důvodu jejich pohlaví, věku, rasy, náboženství a podobně.</p><p>Posledním pilířem revoluce zaměřené na formování nebo spíše vypěstování nového člověka je řízená krize rodiny. Děti mají odmítnout autoritu rodičů v přesvědčení, že přece vzdělání jim dává všechny znalosti o životě a světě, a rodiče mají cítit komplexy méněcennosti vůči dětem, které vystudovaly vysoké školy, takže jsou automaticky vzdělanější než oni. Kruh se uzavírá, smyčka se stahuje — a výsledek je ten, že rodina se stává první obětí řízené intelektuální krize.</p><h3>Falšujeme “s dobrým úmyslem“</h3><p>Je zajímavé, že se během celé té dlouhé operace pochodu institucemi komunismus nikdy výslovně nepřipomínal. Nebylo to však ani nutné, protože komunistickou ideu nahradili její složky, jako například “antirasismus”. V SSSR se bojovalo za “osvobození dělnické a rolnické třídy” vyvražďováním buržoazie. Ve Spojených státech byl třídní boj nahrazen válkou ras, později válkou pohlaví. A k tomu falešný pacifismus. Bez ohledu na to, s jakým radikalismem jsme měli co do činění, výsledkem, stejně jako v komunismu, bylo vždy odmítnutí míry hodnocení reality — odmítnutí normality.</p><p>V tomto duchu byly formovány další generace Američanů. Občané USA vychovaní mezi zdmi univerzit, ve nichž dominuje levicová ideologie, se začali angažovat ve veřejném životě a požadovat splnění požadavků podle představ, kterými byli krmeni během studia.</p><p>Revoluce se však nemůže zastavit, naopak, musí se neustále radikalizovat a směřovat ke stále většímu šílenství. To se naplno projevilo již během Francouzské revoluce, která odsoudila na smrt své málo radikální první vůdce. Američtí akademici i lidé z médií, politici a nakonec i voliči, které vzdělávali, se poučili a dnes postupně vznášejí a prosazují stále extrémnější politické, sociální i klimatické požadavky.</p><p>Prezidentské volby v roce 2020 v USA jasně ukázaly, že liberální demokracie je ve skutečnosti novou formou měkké totality, což dokazují četné volební podvody. Lze směle předpokládat, že mnozí z těch, kteří se dopustili těchto podvodů, tak činili v dobré víře, protože jim namluvili, že Donald Trump je bandita, inkarnace zla, Hitlerův dědic, Putinův pes — a je třeba udělat vše pro to, aby nebyl zvolen na druhé funkční období.</p><h3>Ne každá móda pomine</h3><p>Allan Bloom byl přesvědčen, že nejlepším receptem na překonání dlouhého pochodu levice institucemi a s ním spojené plíživé komunisticko-nihilistické revoluce bude hledání absolutní pravdy. To však chce čas. Autor knihy předpokládal, jak dnes vidíme, bohužel chybně, že čas hraje ve prospěch normality a levicová revoluce se všemi radikalismem jednoduše vyhoří nebo sežere své vlastní děti. To se však nestalo. Marxistická rakovina nejenže neustoupila, ale začala se šířit a opanovávat další oblasti.</p><p>Průběh této nemoci vidět nejzřetelněji na příkladu Demokratické strany. Když porovnáme dnešní demokraty s demokraty před dvaceti či dokonce deseti lety, vidíme, že si strana ponechala pouze jméno a její politici reprezentují a vyznávají jakýsi neokomunismus.</p><p>Ve Stalinově Sovětském svazu nebo během kulturní revoluce v Číně v dobách Mao Cetunga stačilo nedostatečně zdůraznit genialitu vůdce, aby člověk okamžitě ztratil důstojnost a o něco později i život. Bude to podobně i ve Spojených státech? Soudě podle prvních rozhodnutí prezidenta Bidena a viceprezidentky Harrisové, brzy se může ukázat, že Stalinův Sovětský svaz a Maova Čína byly ještě baštami svobody…</p><p>Na konci kulturní revoluce v Číně přijal tehdy nemocný Mao Cetung rektora pekingské univerzity, aby mu podal zprávu o úrovni vzdělání na čínských univerzitách. Dostal na to deset minut, ale rektor odpověděl, že mu bude stačit deset sekund a oznámil následující: “<em>Žáci se učí ze středoškolských učebnic a jsou na úrovni základní školy.” </em>Před několika lety byla v rámci průzkumu mezi americkou mládeží položena obligátní otázka: Zatímco se chceš stát, když skončíš školu? Nejčastěji odpovědi byly: YouTuberem, influencerem, hollywoodskou hvězdou…</p><p><em>Pozn. Vardar: Autorovo kladení (přestože realitu vystihuje velmi dobře) těžiště neomarxistické revoluce výhradně do USA je zužující a tím i zavádějící. Proces má své kořeny v Evropě a zde se tato rakovina rovněž rozbujela, jak brilantně a mnohem podrobněji popisuje B. Michalka </em><a href="http://www.tedeum.cz/3_2010/neomarxismus_032010.htm"><em>ve svém textu z roku 2010</em></a><em>, kdy ještě nebyl termín neomarxismus v našem mediálním prostoru zprofanován a přivlastněn mnohými pochybnými “mysliteli”. Právě dnes této vlně čelíme — a jeho nejvýraznější političtí exponenti mají ambici vyhrát následující parlamentní volby. Mládež je již dostatečně zformována.</em></p><p>Zdroj: <a href="https://www.christianitas.sk/ne-muselo-sa-to-takto-skoncit/">Christianitas.sk</a> | Do Rzeczy</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=902eac5d1655" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Uchvácení Evropy. Manifest režiséra Konstantina Bogomolova]]></title>
            <link>https://vardar.medium.com/uchv%C3%A1cen%C3%AD-evropy-manifest-re%C5%BEis%C3%A9ra-konstantina-bogomolova-a8a341ef4e9?source=rss-854d3c163ada------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/a8a341ef4e9</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Vardar]]></dc:creator>
            <pubDate>Sun, 21 Feb 2021 17:26:53 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2021-02-21T17:47:27.566Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/992/1*HloTJnnF1SRE0CjUrzAVBw.jpeg" /></figure><p>Člověk je nádherný, ale také nebezpečný tvor. Stejně jako atomová energie má jak tvůrčí tak i ničivou sílu.</p><p>Ovládnutí této energie, omezení její destruktivní síly a podnícení té tvůrčí je vznešený cíl. Úkol vybudovat složitou civilizaci založenou na složitém člověku. Takto se západní svět vyvíjel až do moderní doby: omezováním temných stránek člověka náboženstvím, filozofií, uměním a vzděláním, ale také umožněním temnotě uvolňovat se podobnými ventily, jakými pára uniká z přehřátého kotle.</p><h3><strong>Mechanický pomeranč</strong></h3><p>Ve dvacátém století se člověkem zosobněná atomová energie vymkla kontrole. Nacismus se stal lidským Černobylem. Šok a strach Evropy před touto explozí prvobytného člověka se ukázal být příliš velký.</p><p>Proto poté, co se Západ osvobodil od nacismu, rozhodl se pojistit proti „atomové havárii“ eliminací člověka v jeho složitosti.</p><p>Rozhodl se odstranit onoho celého člověka, kterého Evropa formovala během dlouhých let křesťanství. Člověka, jehož Dostojevskij vyjádřil slovy: vysoký i nízký, anděl i ďábel, milující i nenávidící, věřící i pochybující, přemýšlivý i fanatický. Evropu vyděsilo zvíře v člověku, aniž by si uvědomila, že zvíře je stejnou přirozenou a organickou součástí člověka jako ta andělská. Protože Evropa nebyla schopna intelektuálně a duchovně překonat důsledky nacismu, rozhodla se z člověka vykastrovat jeho složitost. Vykastrovat jeho temnou přirozenost a navždy tak zazdít lidské démony.</p><p>Filmový režisér Stanley Kubrick svého času natočil snímek „A Clockwork Orange“ (Mechanický pomeranč) — obraz brutálních mladých lidí, kteří pod vlivem drog terorizují Londýn, surově mlátí a znásilňují mírumilovné obyvatele. Když zajmou vůdce gangu, nabídnou mu propuštění, podstoupí-li experimentální terapii: zafixují mu víčka tak, aby je nemohl zavřít, a hodiny mu ukazují násilné scény podkreslené hudbou jeho oblíbeného Beethovena. Ve výsledku se mladý muž nezbaví pouze agrese, ale dělá se mu špatně z hudby, nemůže vidět nahou ženu a sex ho znechucuje. A v reakci na bití olizuje boty trýznitele.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/900/1*DvkZtnAk2o_e7XX-7A2kKg.jpeg" /></figure><p>Současný Západ se podobná zločinci, který podstoupil chemickou kastraci a lobotomii. Odtud onen zastydlý falešný úsměv na tváři západního člověka vyjadřující blahosklonnost a smířenost. To není výraz Kultury, ale degenerace.</p><h3><strong>Nová říše etických hodnot</strong></h3><p>Západ sám sebe deklaruje jako společnost zaměřenou na zajištění individuálních svobod. Ovšem ve skutečnosti dnes Západ vede válku proti člověku coby složité a těžko ovladatelné energii. V této válce nejsou vyloučeny funkce soudu, stíhání a izolace, ale jsou přeneseny ze státu na společnost. Stát představovaný policií a bezpečnostními složkami se „polidštil“ a „humanizoval“, ale svérázně progresivní společnost převzala organizaci nových bojových eskader, s jejichž pomocí je tentýž stát super účinný v boji proti disentu.</p><p>Současný západní svět se transformuje do Nové říše etických hodnot se svou vlastní ideologií a „novou etikou“. Národní socialismus je minulostí, před námi je etický socialismus. Queer-socialismus. Siemens, Boss a Volkswagen se změnily na Google, Apple a Facebook, přičemž „nacisty“ vystřídala směsice stejně agresivních queer-aktivistů, feminacistů a ekoteroristů žíznících po totálním přeformátování světa.</p><p>Tradiční totalitní režimy potlačovaly svobodu myšlení. Nová netradiční totalita zašla ještě dál a chce kontrolovat emoce. Omezení svobody emocí jednotlivce je revoluční koncept v Nové říši etických hodnot.</p><p>Pocity a myšlenky byly vždy privátní zónou člověka. Neměl sice volné ruce, ale jeho srdce a mozek volné byly. Taková byla nevyřčená společenská smlouva evropské civilizace, která chápala člověka jako nádobu emocí a idejí, kde nenávist je jinou stránkou lásky — byť složitou a nebezpečnou, ale nezbytnou a důležitou pro komplex lidské osobnosti.</p><p>V nacistické společnosti začali člověka trénovat jako psa, aby nenáviděl vše odlišné. V Nové říši etických hodnot člověka nutí k lásce a zbavují práva svobodně nenávidět. Nadále už nesmíš říkat „Nemám rád…“, „Nelíbí se mi …“, „Bojím se …“. Musíš sladit své emoce s obecným míněním a společnými hodnotami.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/1024/1*Q69OgxIgFVruT-cEngMQRg.jpeg" /></figure><p>A společné hodnoty na sebe vzaly podobu nové Zdi nářků, kde každý nešťastný, uražený nebo jednoduše nepoctivý jedinec může nejen načmárat poznámku, ale také žádat nového Boha — Progresivní Společnost — aby jeho nelibost, drama, strach nebo nemoci připsal na seznam nové etické organizace UNESCO, což mu dává společensky významné postavení, přidělení finanční podpory a vystavení zvláštní kvóty ve všech oblastech veřejného života. A každý, kdo řekne, že jeho újma nestojí za řeč, nemoc se dá vyléčit a osobní drama je intimní záležitost, stane se obětí mocného represivního aparátu — obecného mínění.</p><h3><strong>Všichni proti jednomu</strong></h3><p>Ideálním nástrojem tohoto nového represivního aparátu se staly sociální sítě. Jeho smluvními spolupracovníky jsou „slušní“ a „na síti“ aktivní občané. Nenosí uniformy, nemají obušky ani paralyzéry, ale zato mají gadgety, filistrovskou touhu po moci a tajnou vášeň pro násilí — a k tomu stádní instinkt. Nemají žádná zákonná práva, ale zadušují se právem morálním. A ve světle nedávných událostí v USA je zřejmé, že nejsou jen samoorganizujícím se síťovým davem, ale podporují je vlády a nová ministerstva pravdy zastoupená vlastníky internetových gigantů.</p><p>Sítě poskytly těmto novým násilníkům anonymitu, bezkontaktnost a v důsledku toho i beztrestnost. Virtuální dav, virtuální lynčování, virtuální šikana, virtuální násilí a skutečná duševní a sociální izolace těch, kdo nejdou s davem. Tito síťoví donašeči a udavači dovedně brnkají na struny věčného strachu, že jedinec zůstane sám proti všem.</p><p>V nacistickém státě mohl umělec přijít o práci a o život pro své „zdegenerované“ umění. Ve „skvělém“ západním státě budoucnosti může umělec přijít o práci, protože podporuje nesprávný systém hodnot. Už totiž není pouhý umělec, ale vlivná osobnost. Situace se rychle vyvíjí a dnes může být jakýkoli skromný vědecký pracovník nějakého amerického státního institutu nebo naprosto mírumilovný a vcelku úspěšný student vyloučen ze zdí svého ústavu, pokud má „špatný“ názor na současné politické nebo společenské dění. A protože tato represivní opatření zprostředkovává společnost, a nikoli stát, z represe se stává akce veřejné solidarity posvěcená spravedlivým hněvem „svobodných“ a „pokrokových“ občanů požadujících od těch, kdo nesouhlasí, aby padli na kolena, a v takovém případě jsou ochotni těmto lidem laskavě přiznat právo pracovat a tvořit. Tak člověka donutí k sebekastraci jako jedinému způsobu, jak přežít v novém orwellovském státě.</p><h3><strong>Sexuální kontrarevoluce</strong></h3><p>Nová říše vyhlásila válku smrti. Válku lidské přirozenosti, v níž jsou stárnutí a smrt součástí nepostižitelného božího plánu. Honba za věčným mládím se stala niternou fixní ideou západní společnosti. A důvod je zřejmý: smrt je nepředvídatelná a božská. A queer-socialisté, stejně jako národní socialisté nebo komunisté, neuznávají nad sebou žádnou jinou moc než moc vlastních Idejí. Ideje a Ratio jsou jejich bozi. Nebo se sami považují za bohy a neposuzují člověka jako tajemno, ale jako předmět experimentu, jako maso. Válka proti smrti je válkou proti tajemnému bytí. Nesmyslná a hloupá válka proti věčnosti.</p><p>Ale tam, kde zuří válka proti smrti v její stvořitelské danosti, v jejím mystickém následku, tam je nevyhnutelná také válka proti životu. Život je stejně nepředvídatelný jako smrt. Stejně nepostižitelný. Nedá se kontrolovat a tudíž je nebezpečný.</p><p>Evropa rychle prošla cestou od sexuální revoluce, která se stala novou evropskou postnacistickou renesancí, k totální válce s energií sexu — nejdůležitější, nejcitovější a nejhůře kontrolovatelné součásti lidského bytí.</p><p>Neboť sex je svoboda. Sex je nebezpečí. Sex je zvíře v člověku. Ale co je nejdůležitější, sex je zrození života.</p><p>Křesťanství přiřklo sexuálnímu aktu posvátnost. Božství a krásu. Erotika byla tématem uměleckých děl. Touha projevem inspirace. Sex posvátným potěšením Lásky. Narození zázrakem.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/600/1*3B0u9rgTZYgTpIFM3e5KNA.jpeg" /></figure><p>Nová říše považuje sex za produkci a genitálie za výrobní nástroj. A v souladu s přikázáními socialistů minulosti a v rámci nového queer-socialismu zespolečenšťuje a přerozděluje výrobní nástroje, samotnou výrobu pak optimalizuje a staví pod státní a sociální kontrolu, čímž činí irelevantním pohlaví.</p><p>Vyhořelá Notre Dame v Paříži není známkou úpadku křesťanské Evropy pod tlakem muslimů, nýbrž podivné a mystické znamení války Nové říše proti posvátnému tajemství života a smrti zjevené na Kříži.</p><h3><strong>Hranice a nová rasová teorie</strong></h3><p>Přeshraniční povaha společnosti, globalizace — to je součást budování nové totalitní říše. Za starých časů měl disident možnost opustit vlastní společnost a najít si novou. Hranice zajišťovaly svobodu jednotlivce: rozmanitost etických a hodnotových systémů vytvářela možnost, aby si člověk našel své vlastní — nejpřijatelnější, nebo prostě nezasahující do života — prostředí pro bydlení a seberealizaci.</p><p>Nová říše etických hodnot si žádá expanzi a unifikaci lidských společenství. Vzniká tak jakási globální vesnice, v níž pro nesouhlasícího člověk není místo, kde by se skryl před strážci etické čistoty.</p><p>Etická čistota nahradila rasovou čistotu. A dnes na Západě není pod mikroskopem zkoumán tvar nosu a rasová příslušnost, ale etická minulost každého úspěšného jedince: nenajde-li se v hlubinách desetiletí nějaký byť malý prohřešek, urážlivá poznámka či pouhé prohlášení, které neodpovídá novému systému hodnot. A pokud ano, padněte na kolena a čiňte pokání.</p><h3><strong>Evropa, kterou jsme ztratili</strong></h3><p>Revoluce (VŘSR) izolovala Rusko od Západu téměř na jedno století. Osvobozeno od bolševismu spěchalo Rusko v devadesátých letech minulého století do Evropy. Hledalo přijetí, zkoušelo se poučit, snilo o znovuzískání statusu evropské země. A toužilo vrátit se zpět k evropským hodnotám. Hodnotám báječné předválečné Evropy. Evropy, která se nebála celého člověka v jeho mnohoznačnosti a dokázala si vážit jeho svobody milovat i nenávidět. Evropy, která chápala, že příroda stvořila člověka právě jako složité, rozporuplné a dramatické stvoření, a nepovažovala se za oprávněnou zasahovat do vyššího plánu. Evropa, pro niž hlavní hodnotou člověka byla jeho individualita, vyjádřená nikoli tím, jak se staví k sexu, ale tím, jak myslí a tvoří. A vlastní tvořivost spočívala v obrazech, hudbě, textech, a nikoli v deformaci vlastního těla a genderových ohavnostech.</p><p>Takovou Evropu v devadesátých letech Rusko hledalo. O samo se takovým chtělo stát. Je snad dnes nutné hledat spojence tam, kde žádní nejsou?</p><p>Evropa je jako opuštěný višňový sad předurčený k vyplenění. Doboví mučedníci se schovávají před davy migrantů, sovětské celebrity typu herečky Raněvské šňupají kokain do zbytku svého zdraví, hrdina z Čechovovy divadelní hry „Višňový sad“ Péťa Trofimov píše euro-zákony, Anna Karenina v sobě objevila queer-osobnost a v marasmu dožívající gayové, staří jako Biden, mumlají vyčpělá slova o dobru a spravedlnosti.</p><p>Dnešní Rusko je bezmezně daleko od Evropy, k níž směřovalo. Ale zjevně už nehodlá mít cokoli společného s novým evropským panoptikem.</p><p>Naši progresivisté a westernizátoři trvají na jediném: Rusko bylo a je zemí náhončích a otroků. A mají do značné míry pravdu. Je ale také jiná pravda — dlouhá léta života v podmínkách nesvobody, strachu vkrádajícího se do genetické paměti z koncentračních táborů, žvanění a také mlčení a násilí coby způsobu přežití a způsobu obrany lidí před vládou a vlády před lidmi — to vše vyžaduje nikoli revoluci, ale trpělivost a terapii. Tragédie Lancelota spočívá v tom, že ve skutečnosti nemiloval ani Elsu, ani ty, kdo se ho snažili zachránit.</p><p>Duch násilí a atmosféra strachu jsou mi odporné. To ale neznamená, že přijmu transformaci země náhončích a otroků na zemi, kde se týrá nikoli ze strachu, ale ze srdce, kde se pronásleduje nikoli ze zabedněnosti, ale z osvícenosti, kde vráží do domů různobarevná luza (včetně bílých) z BLM a požaduje, aby profesoři klekli na kolena, podělili se o svůj životní prostor a věnovali peníze na pomoc hladovějícím Floydům.</p><p>Rusko tím vším prošlo v sedmnáctých letech minulého století. Zažili jsme feministky i zneuctění jazyka, pokusy osvobodit se od pohlavní či kulturní identity i sebekritické bití se v prsa na schůzích k posílení morálky, masové nároky dělnické třídy i děti, které udávaly své rodiče — podobně jako v dnešní Americe. Všechno tu už bylo. A s podivem hledíme na západní svět, jak prvně zažívá blouznivě sladké sny hrdinky Věry Pavlovny z Černyševského románu „Co dělat? Příběhy o nových lidech“ (1863), zaraženě sledujeme planoucí oči a naivní projevy nových ruských úderníků, kteří páchají morální teror proti jinak myslícím lidem, teror horší než všechny pořádkové síly dohromady.</p><p>A je mnoho těch, kteří nesouhlasí, a nejsou to žádní ortodoxní staromilci. Jsou to ryze současní, veselí a svobodní lidé, vzdělaní a úspěšní, rozvážní a milující život v celé jeho rozmanitosti. Rusové, Evropané, Američané, kteří tajně sní o tom, že tyto šílené a temné časy pominou. Bojí se vyjádřit svůj názor. V Rusku mají obavy, že se stanou terčem šikany v sociálních sítích, že budou vystaveni morálnímu teroru, na Západě že ztratí práci a finanční podporu.</p><p>Potřebují pomoc jako vzduch. Potřebují, aby byly zformulovány jejich pocity a myšlenky a tato slova byla podpořena vůlí a organizací. Je na čase jasně a zřetelně formulovat novou pravicovou ideologii, ideologii mimo radikální ortodoxii, ale striktně a nekompromisně hájící hodnoty opravdového světa s oporou v opravdovém člověku.</p><p>Ruští úderníci nám říkají: Rusko je na chvostě pokroku.</p><p>Naprosto ne!</p><p>Shodou okolností jsme se ocitli na ocase šíleného vlaku směřujícího do pekla z obrazů Hieronyma Bosche, kde nás vítají multikulturní genderově neutrální čerti.</p><p>Musíme se odpojit i s celým vagónem, pokřižovat se a začít budovat svůj vlastní svět. Obnovit naši starou dobrou Evropu. Evropu, o níž jsme snili. Evropu, kterou jsme ztratili. Evropu zdravého člověka.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/535/1*42mH8UJ38fUMsthxHLDayg.jpeg" /></figure><p><em>Kontantin Bogomolov je je divadelní herec a režisér, umělecký šéf moskevského divadla Na Malé Bronné. Text vyšel v únoru 2021, byl přeložen z portálu </em><a href="https://novayagazeta.ru/articles/2021/02/10/89120-pohischenie-evropy-2-0"><em>Novaja Gazeta</em></a><em>. Vyvolal bouřlivé reakce nejen v Rusku.</em></p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=a8a341ef4e9" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Velký reset v covidové kouřové cloně — co nás asi čeká v roce 2021]]></title>
            <link>https://vardar.medium.com/velk%C3%BD-reset-v-covidov%C3%A9-kou%C5%99ov%C3%A9-clon%C4%9B-co-n%C3%A1s-asi-%C4%8Dek%C3%A1-v-roce-2021-a2449b1afae0?source=rss-854d3c163ada------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/a2449b1afae0</guid>
            <category><![CDATA[freedom]]></category>
            <category><![CDATA[covid19]]></category>
            <category><![CDATA[great-reset]]></category>
            <category><![CDATA[totality]]></category>
            <dc:creator><![CDATA[Vardar]]></dc:creator>
            <pubDate>Sat, 02 Jan 2021 22:23:11 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2021-01-02T22:23:11.087Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<h3>Velký reset v covidové kouřové cloně — co nás asi čeká v roce 2021</h3><p><strong><em>Branislav Michalka</em></strong></p><p>V průběhu tohoto roku se z covidové mlhy, podobně jako lidé v tureckých parních lázních, vynořovala a zase mizela různá slova a pojmy, která pak v ústech politiků a lidu zněla jako fanfáry ohlašující příští rok. Byla tam vakcína, evropská zelená politika, ekonomická krize, klimatická krize, nouzový stav a v neposlední řadě Velký reset.</p><figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/616/1*47VRnOi4xPNiDPNPViygDQ.jpeg" /></figure><p>Toto slovní spojení, tak nutkavě připomínající Velký skok čínského vůdce Mao Ce-tunga nebo Velkého bratra z Orwellova románu 1984, je stále pro většinu lidí záhadou. Nicméně poté, co se i papež František přihlásil ke snaze o změnu ekonomického a politického stylu řízení planety, zdá se být vhodné trochu se nad tímto pojmem, který bude pravděpodobně klíčový pro rok 2021, zamyslet. Navíc, když nyní Vatikán přistoupil k <em>Radě pro inkluzivní kapitalismus</em>, která se svými globálně-ozdravnými levicově-kapitalistickými úmysly nijak netají.</p><p><strong>Otec Velkého resetu</strong></p><p>Za autora projektu Velký reset, který bývá nazýván také Čtvrtou průmyslovou revolucí (4IR), považují média Klause Schwaba, výkonného předsedu a zakladatele Světového ekonomického fóra, který je autorem stejnojmenné knihy — <em>Čtvrtá průmyslová revoluce</em> (2018). Celkově se jeho knižní produkce v názvech podezřele kryje s nejčastěji používanými globálními slogany, například: <em>Covid-19: Velký reset</em> (2020) a příští rok se má objevit titul s názvem — <em>Angažovaný kapitalismus</em>. Čili vidíme, jaká musí panovat mezi světovými lídry dojemná shoda, kdy všichni, včetně zmíněného papeže Františka, opakují tytéž slogany nebo alespoň slogany z nich vycházející.</p><p>V roce 2004 založil Schwab nadaci, na kterou získal peníze z ceny Dana Davida, udělené státem Izrael za “inovativní a interdisciplinární výzkum“. Tato nadace s názvem Fórum mladých globálních lídrů (The Forum of Young Global Leaders) si vzala za úkol “vytvořit dynamické globální společenství výjimečných lidí — do 40 let — s vizí, odvahou a vlivem na podporu pozitivních změn ve světě”. V roce 2011 rozšířil tuto instruktáž na vyhledávání nových lídrů a založil organizaci Global Shapers Community — Globální síť místních“komunit” a “uzlů” madých výjimečných lidí. Jinými slovy vytvořil síť štědře dotovaných elitářských lídrů řízených z globalizačního centra a plnících jeho očekávání. K 9. červnu 2020 existovalo 421 takových uzlů s 9.731 nadějnými lídry. Kdo ví, kolik jich běhá u nás…</p><p>Kromě těchto aktivit seděl Schwab ještě v množství představenstev koncernů jako: The Swatch Group, The Daily Mail Group, Vontobel Holding, byl členem řídícího výboru Bilderbergské skupiny, čestným členem FC Bayern Mnichov, byl povýšen do rytířského stavu královnou Alžbětou II., Dostal německý rytířský kříž, japonské nejvyšší vyznamenání, francouzskou Čestnou legii, cenu tajemníka OSN a medaili Čínského reformního přátelství. Jak vidno, je to člověk v celém světě známý a nanejvýš oblíbený. Kdo by měl podezření, že to je všechno hoax, ať si otevře například Wikipedii.</p><p><strong>Už se to peče…</strong></p><p>Světové ekonomické fórum, které Klaus Schwab založil, se setkává každoročně ve švýcarském Davosu a světové ekonomické a politické elity tam “pečou” naši budoucnost. Letos tam přišel i kardinál Turkson, který doprovázel před pár dny do Vatikánu delegaci nejvyšších finančníků z Rady pro inkluzivní kapitalismus. No a právě na posledním setkání v Davosu se vynořil z covidové mlhy pojem Velký reset.</p><p>Už je i rozhodnuto. Přijde velký zlom. Mladí lídři jsou již pravděpodobně za 26 let vychovaní, správně rozmístění po světě v různých nevládních či vládních institucích a čas zřejmě dozrál na změnu politického a ekonomického systému.</p><p>Velký reset je úzce propojen na agendu OSN 2030, která například pod pláštíkem pomoci proti Covidu-19 šíří v Jižní Americe ideologii LGBT, potratů a eutanazie. Schéma je klasické: finance jsou podmíněny přijetím určitých nanejvýš “tolerantních” legislativních opatření. Samozřejmě, že všechny tyto globální agendy — vždyť jsou řízeny z jednoho globalizačního centra — mají programy na jedno kopyto. To, že vycházejí z různých “uzlů”, jak je plánoval i sám Schwab, by nám nemělo zakrývat celkový pohled na síť.</p><p>Ambice Schwaba a jeho následovníků však jdou dál, než jen k elementární sodomii, potratům a odklízení starých lidí, jak ho popsali Aldous Huxley v <em>Krásném novém světě</em> nebo Benson v <em>Pánu světa</em>. Oni chtějí totální biologickou, mentální a duchovní transformaci člověka. Schwab uvádí: “<em>Čtvrtá průmyslová revoluce povede k fúzi naší fyzické, digitální a biologické identity.</em>” Čili, jde o vytvoření jakéhosi homunkula — sen všech gnostických alchymistů, člověka stvořeného vědou a technikou, nezávislého na Bohu a neměnných danostech.</p><p>To je věčná obsese všech pokrokářů. Přímo nepřeberné množství důkazů o této vůli a kontinuitě sekulárně-socializačních projektů od osvícenství až po dnešek najdeme přímo <a href="https://www.weforum.org/focus/the-great-reset">na oficiální stránce Světového ekonomického fóra</a>. V oddělení s názvem Velký reset se můžeme dočíst standardní žvásty popírající křesťanské učení o dědičném hříchu a modifikace Rousseauovských fantazií o dobrotě člověka. Zde je ukázka z jedné kapitoly:</p><p><strong><em>Změňte své myšlení</em></strong></p><p><em>“První změna bude muset nastat v našem nastavení mysli. Dvě vynikající nové knihy od Thomase Pikettyho ‘Kapitál a ideologie’ a od Rutgera Bregman ‘Lidstvo’ ukazují, jak je naše současné myšlení vystavěné na základě zásadně špatných předpokladů, a že zásadní transformace jsou možné právě jen se změnou našeho myšlení.</em></p><p><em>Piketty zpochybňuje základní předpoklad kapitalismu — že nerovnost je jen nešťastným vedlejším produktem pokroku. Nerovnost je podle něj politickou volbou založenou na chybné ideologii, kterou poskytne trh, a není nevyhnutelným důsledkem technologie a globalizace. Dokazuje, že to není ani pravda, a že to není ani nevratné.</em></p><p><em>Rutger Bregman boří ještě hlouběji zakořeněný mýtus: že lidé jsou vnitřně sobečtí, nespolupracující a agresivní, a že bez civilizačního vlivu vlád a vůdců by se brzy rozbil řád a vládl chaos. Jeho výzkum více než 200.000 let lidské historie ukazuje, že ve skutečnosti jsme pevně zakořeněni v tom, abychom byli laskaví, kooperativní a starostliví.”</em></p><p>Těžko si představit dokonalejší shrnutí utopických šílenstev, jak je známe a posloucháme už několik století:</p><ul><li>nerovnost není přirozená, ale je jen důsledkem politiky a systému</li><li>lidé jsou dobří, jen špatný systém jim brání být dobrými</li><li>vlády, civilizace a státy již nebudou potřebné pro lidský život</li></ul><p>Co jsme se jen toho naposlouchali na hodinách občanské výchovy za socialismu, co se jen soudruzi nasnažili, aby změnili myšlení a hledali ve dne v noci “nového člověka”! Naštěstí i soudruzi nakonec pochopili, že je to nesmysl a snažili se nějak, aby se i “vlk nažral a koza zůstala celá”.</p><p><strong>Bez feudálně-buržoazních přežitků…</strong></p><p>Tak tato otřepaná socialisticko-komunisticko-anarchisticko-marxistická písnička, spojená s nadnárodními korporacemi, finančnických klany a lichváři, to je ten slavný Velký reset .</p><p>Co to však bude znamenat v ekonomice a každodennosti? V první řadě začne ideologická masáž podporující omezení a později možná úplné zrušení soukromého vlastnictví. Zcela dobrovolné to samozřejmě nebude. Neustále volání největších koncernů a korporací po “přerozdělení světového bohatství” se asi nemůže spoléhat na dobrovolnost. Podobně jako “dobrovolné” testování premiéra Matoviče na Slovensku. Bude třeba trochu přitlačit.</p><p>Lidé se budou muset omezit a vzdát se “sobeckosti”, čili i reakčního a tmářského pohledu na soukromé vlastnictví. Nepůjde to snadno. Ale jak se říká: těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Rychlý a ničím neodůvodněný skok z pohodlí do krize a nouze by zřejmě vyvolal příliš velký odpor. Proto nyní svět zažívá nejprve velké covidové cvičení, které připraví mentalitu občanů planety na utahování opasků, ekonomickou krizi, ztráty příliš svobodného nakládání se svým majetkem a životem, a dostane je do pozice, ve které uvítají “zachránce”. Zatím si můžeme vychutnat krátké <a href="https://www.youtube.com/watch?v=lBBxWtKKQiA&amp;feature=emb_title">propagační video</a> ze Světového ekonomického fóra, ve kterém usměvavý mladý muž hlásá do světa: “<em>Nebudete nic vlastnit a budete šťastní </em>“, abychom se nadechli vůně nového šťastného světa.</p><p>Pomalu se tedy začíná vynořovat z mlhy naše budoucnost. Většina je ještě těžko rozeznatelná, ale něco už bylo naznačeno. A co nám zatím prozradili o Velkém resetu “elity” z Davosu?</p><p>“<em>Velký reset pomůže nastavit budoucí stav globálních vztahů, směrování národních ekonomik, priority společností, povahu obchodních modelů a správu společných globálních věcí. Stručně řečeno, Velký reset představuje novou sociální smlouvu pro svět. Nesrovnalosti, nedostatky a rozpory více systémů — od zdravotnictví a financí po energii a vzdělávání — jsou více přítomny než kdykoliv předtím.</em>” A opět ta záliba sekulárního náboženství v pseudobiblických výrazech: Nová sociální smlouva — je očividná narážka na křesťanskou Novou smlouvu, čili na spásu, předěl mezi Starým a Novým.</p><p>K jejímu ohlašování se přidává i britský princ Charles: “<em>Máme obrovskou příležitost chytit se něčeho dobrého z této krize — její bezprecedentní rázové vlny mohou lidi přimět více vnímat velké vize změny. Je to příležitost, kterou jsme nikdy předtím neměli a možná už nikdy nebudeme mít.</em>” Elity jsou tedy už rozhodnuty: teď nebo nikdy.</p><p>Klaus Schwab dodává: “<em>Svět musí jednat společně a rychle, aby přepracoval všechny aspekty našich společností a ekonomik, od vzdělávání po sociální smlouvy a pracovní podmínky. Každá země, od Spojených států po Čínu, se musí zúčastnit, a každý průmysl, od ropy a plynu po technologie, se musí změnit. Stručně řečeno, potřebujeme Velký reset kapitalismu.</em>”</p><p>Na své internetové stránce hovoří WTF už detailněji, co globálně plánují, pokud to bude možné, tak hned: změny v daních z majetku, zrušení dotací na fosilní paliva, nová pravidla upravující duševní vlastnictví, obchod a hospodářskou soutěž, zkrátka “ všechny aspekty našich společností”.</p><p><strong>Leden 2021: máme plán</strong></p><p>Konkrétní detaily plánu na Velký reset by měly být projednány a zveřejněny během lednového zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu. Jelikož však logika věci a činnost socializačních, globalizačních a protikřesťanských sil jsou od Francouzské revoluce téměř stejné, co do cílů, netřeba si příliš lámat hlavu nad tím, co konkrétně přinese rok 2021. Zkusme to odhadnout. To, co zde však budeme popisovat, je běh na dlouhé tratě a tento rok se jen začne. Nezapomínejme, že globální elity jsou mistry v salámové metodě. Každopádně však budou chtít definitivně a oficiálně tento proces odstartovat. Zda se jim to podaří, to už je jiná otázka. Co nás tedy zřejmě čeká:</p><p><strong>Prodloužení covidové kouřové clony</strong> — kulminace pandemických opatření s blížícím se lednovým setkáním v Davosu dává tušit, že pandemie tu s námi ještě zůstane, protože se ukázala jako velmi vhodná pro práci s planetou a davy. Signály francouzského prezidenta Macrona či německé kancléřky Merkelové, že Covid-19 zde bude nejméně do léta 2021, naznačují, že se příští pololetí bude horečně pracovat na Krásném novém světě. A aby občané moc nečmuchali a nestěžovali se, tak je třeba jejich těkavou a zvídavou mysl zaměstnat něčím výjimečným. Jak řekl sám Schwab: “<em>Pandemie představuje vzácné, ale úzké okno příležitostí na promítnutí, reimaginaci a resetování našeho světa.</em>”</p><p><strong>Vakcinace obyvatelstva</strong> — v programu na stránce WTF se však nemluví jen o jedné vakcíně. Píše se tam, že je třeba “<em>zřídit testovací centra; vytvořit mechanismy pro sledování infekcí</em>” v množném čísle. Čili to vypadá tak, že tato pandemicko-očkovací diktatura pánům zachutnala, budou ji opakovat, a tak vyselektují neposlušné, popírače a odpírače od zbytku populace. Pak přijdou sankce za nezodpovědnost.</p><p><strong>Tvrdé prosazování ekologické agendy</strong> — už jsou na stole i požadavky na vyhlášení klimatického nouzového stavu. Ten pěkně doplní pandemický nouzový stav, navodí atmosféru ještě většího strachu a paniky, přičemž zároveň zvýší očekávání “zachránce”. Omezení v používání soukromé půdy a soukromého chovu zvířat připraví půdu na pomalé odumírání soukromého vlastnictví. Heslo: <em>Tam kde stát všechno spravedlivě zajistí, netřeba soukromého vlastnictví, které ničí planetu,</em> bude postupně vtloukáno do hlav.</p><p><strong>Postupné omezování hotovostních plateb</strong> — peníze šíří virus, je třeba se jich zbavit. Čím méně, tím lépe. Navíc, placení v hotovosti je zdlouhavé a tisk bankovek, jejich emise a skladování náročné. To umožní, podobně jako v Číně, lépe trestat městské obyvatelstvo, které má podle globalizačních plánů tvořit většinu na planetě, aby Matka Země méně trpěla, za nedodržování solidarity, sobectví, zdravotní nezodpovědnost a podobně.</p><p><strong>Práce z domova a atomizovaný život v bublině</strong> — omezení kontaktů mezi lidmi bude zajišťovat dlouhodobá práce z domova. Společnost Google už například prohlásila, že do léta 2021 zůstanou její zaměstnanci doma. Spojí se tak příjemné s užitečným. Globální elity budou moci spokojeně pracovat, podpůrná práce bude atomizovaná a odpor paralyzován v bublinách, které nám doporučuje vytvořit i naše vláda. A z bubliny nevycházet.</p><p><strong>Přesouvání migrantů</strong> — nový plán EU na relokaci migrantů je na světě, podle inkluzivního kapitalismu mají i jiné světadíly nárok na přesun světového bohatství, případně na přesunutí za světovým bohatstvím.</p><p><strong>Odpovědné křesťanství</strong> — bude se prosazovat nové zaměření křesťanství k takzvané odpovědnosti, čili křesťanství bude takové, aby neškodilo nové společnosti. Jednak svou netolerancí a exkluzivitou a zároveň i svým sobectvím, rozuměj snahou zachovat si své tradice i na úkor sociálního dobra a kolektivní planetární odpovědnosti. Již nyní je v médiích šířen obraz křesťanů jako nejméně zodpovědných, požadujících své mše a vyvíjejících podvratnou nelegální činnost.</p><p><strong>Více udavačství</strong> — sociální odpovědnost předpokládá angažovanost. Kdo je sociálně odpovědný, ten se nebude jen dívat na škůdce, ale nahlásí ho.</p><p>No a nakonec, ještě ne v roce 2021, ale pokud vše dobře půjde, později, přijde strach pro křesťany a blažená nirvána rovnostářské tuposti pro všelidské stádo. Transhumanismus mu umožní intenzivnější zábavu, více rozmanitých sexuálních zážitků, zbaví ho starosti o majetek a základní potřeby.</p><p>Zkrátka, čeká nás konečně pravý ráj na zemi.</p><p><strong><em>Zdroj: </em></strong><a href="https://www.christianitas.sk/velky-reset-v-dymovej-clone-covidu-co-nas-asi-caka-v-roku-2021/#sdfootnote1sym"><em>Christianitas.sk</em></a><em>; přeloženo do češtiny.</em></p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=a2449b1afae0" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
    </channel>
</rss>