<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/" xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/" xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom" version="2.0" xmlns:cc="http://cyber.law.harvard.edu/rss/creativeCommonsRssModule.html">
    <channel>
        <title><![CDATA[Stories by Vojtěch Kolenčík on Medium]]></title>
        <description><![CDATA[Stories by Vojtěch Kolenčík on Medium]]></description>
        <link>https://medium.com/@vkolencik?source=rss-20a372bf0670------2</link>
        <image>
            <url>https://cdn-images-1.medium.com/fit/c/150/150/0*_Ny5G7Bu9ff2W6a6.jpg</url>
            <title>Stories by Vojtěch Kolenčík on Medium</title>
            <link>https://medium.com/@vkolencik?source=rss-20a372bf0670------2</link>
        </image>
        <generator>Medium</generator>
        <lastBuildDate>Wed, 18 Nov 2026 02:26:19 GMT</lastBuildDate>
        <atom:link href="https://medium.com/@vkolencik/feed" rel="self" type="application/rss+xml"/>
        <webMaster><![CDATA[yourfriends@medium.com]]></webMaster>
        <atom:link href="http://medium.superfeedr.com/" rel="hub"/>
        <item>
            <title><![CDATA[No a co?]]></title>
            <link>https://medium.com/textovy-bur-ak/no-a-co-7e652a6d4044?source=rss-20a372bf0670------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/7e652a6d4044</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Vojtěch Kolenčík]]></dc:creator>
            <pubDate>Wed, 22 Apr 2015 08:43:43 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2015-04-22T08:43:43.945Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/569/0*kZOSmbPaff3zcESf.jpg" /></figure><p>Ráno jsme s Lů jeli do do práce, resp. školy, a v autobuse jsme si četli článek na Wikipedii o <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Zebra_kvaga">zebře kvaga</a>, která vyhynula v roce 1883:</p><blockquote>Ještě na počátku 19. století žila kvaga ve velikých stádech na horním toku řeky Orange v jižní Africe. Jihoafričtí Búrové a další Evropané je však začali hromadně vybíjet. Například H. Lichteinstein, který roku 1804 doprovázel s celým vojskem guvernéra po jižní Africe, zapsal do svého deníku: “Dnes jich bylo složeno víc, než mohla naše početná společnost zkonzumovat<em>.”</em> Vybíjení postupovalo tak rychle, že zoologové ani nestačili zareagovat a vytvořit v zajetí chovná stáda. V roce 1878 byla zastřelena poslední kvaga ve volné přírodě. Kusy chované v různých ZOO byly většinou staré a neschopné rozmnožování, a tak poslední zvíře svého druhu pošlo 12. srpna 1883 v amsterdamské zoologické zahradě.</blockquote><p>Chvíli ve mně vířil pocit z toho úryvku, vlastně ještě pořád víří. A říkal jsem si, že snad jsme dnes dál, snad by se dnes většina lidí takhle necitlivě nechovala.</p><p>Ale hned potom jsme přestoupili na metro, a museli jet až dalším metrem, protože to první bylo u dveří nacpané lidmi. Jenže uprostřed mezi dveřmi, v uličkách, byla spousta místa. Lidi jsou prostě liní lézt hlouběji do vozu.</p><p>Prkotina? Možná. Ale mě napadlo, že obě ty věci, jak zastřelení poslední zebry, tak nechuť udělat dva kroky, aby se vešli i ostatní, jsou jenom dva různé (a různě závažné) projevy téhož rysu lidské povahy. Asi pro něj neexistuje slovo, popsal bych ho nějak jako “no a co”. Taková ta neschopnost nebo spíš nechuť (nebo nechuť dosáhnout té schopnosti) dohlédnout za hranice svého bezprostředního okolí. Jak v prostoru, v čase, tak i v našem umístění v rámci přírody.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=7e652a6d4044" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/textovy-bur-ak/no-a-co-7e652a6d4044">No a co?</a> was originally published in <a href="https://medium.com/textovy-bur-ak">Textový burčák</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Old spirit]]></title>
            <link>https://medium.com/textovy-bur-ak/old-spirit-d3ff3207ff38?source=rss-20a372bf0670------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/d3ff3207ff38</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Vojtěch Kolenčík]]></dc:creator>
            <pubDate>Tue, 16 Dec 2014 11:57:49 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2014-12-16T11:57:49.786Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Destiláty se všemožně nechávají zrát, většinou v sudech, ze kterých mj. přijmou aromatické látky. Ale jakmile se stočí do lahve, přestanou jakkoliv zrát (narozdíl třeba od vína) a uchovávají si stejné <em>senzorické vlastnosti</em> (barva, chuť, vůně) po dlouhé roky. Aspoň takový je konsenzus ve whiskey komunitě.</p><p>(Zastavme se nyní na chvíli a oceňme, v jak úžasné to žijeme době, že může existovat něco jako whiskey komunita. Anebo naopak v hloupé době, to už je otázka názoru, každopádně však ve význačné.)</p><p>Ovšem ozývají se hlasy, jak taky jinak, že to není pravda, a že “já jsem měl tadytu obyčejnou whiskey v lahvi 20 let ve sklepě a ono to pak chutnalo mnohem líp”. Na první pohled by to bylo ověřitelné — stačil by <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Blind_experiment#Double-blind_trials">double-blind test</a> porovnávající starou a novou lahev stejné whiskey.</p><p>Na druhý pohled to je naprosto neověřitelné tvrzení, protože kdyby se ukázalo, že se obsah lahví opravdu liší svými vlastnostmi, tak by očekávatelná námitka zněla “nojó, ale když voni to tehdá dělali líp”! Což je relevantní argument, porovnáváme dvě whiskey z úplně různých dob; palírny si sice drží nějaký standard, ale ten se může během let pozvolna měnit.</p><p>Na třetí pohled to ověřitelné je — stačí vyrobit dvě lahve stejné whiskey, jednu z nich uložit na zemi, druhou vyslat rychlostí blízkou rychlosti světla někam do vesmíru a zpátky tak, aby se vrátila za řekněme dvacet let pozemského času. Ta, co byla uložená na zemi, by byla stará těch dvacet let; ta, co letěla do vesmíru, podstatně méně. Pak by se opět double-blind testem ověřilo, jestli se liší, nebo ne. Náklady by byly asi poněkud astronomické (doslova), ale lidstvo by aspoň mělo v téhle zásadní věci jednou provždy jasno. Ale stejně by pak v baru každý tvrdil, že naopak ta “mladší” vesmírná je lepší, protože aby taky ne, když by stála takový prachy.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=d3ff3207ff38" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/textovy-bur-ak/old-spirit-d3ff3207ff38">Old spirit</a> was originally published in <a href="https://medium.com/textovy-bur-ak">Textový burčák</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Kmenová příslušnost]]></title>
            <link>https://medium.com/textovy-bur-ak/kmenova-p-islusnost-9264669ebd53?source=rss-20a372bf0670------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/9264669ebd53</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Vojtěch Kolenčík]]></dc:creator>
            <pubDate>Wed, 10 Dec 2014 14:12:14 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2014-12-16T12:00:28.594Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Málokdo si uvědomuje, jak silně v sobě máme zakódovanou tendenci nazírat na ostatní podle kmenové příslušnosti. Byly provedeny <a href="http://www.simplypsychology.org/robbers-cave.html">experimenty</a> v tomto ohledu a ukázalo se, že i zcela náhodné vytvoření skupin lidí způsobí, že členové skupin uvažují ve stylu “my vs. oni”.</p><p>Je to asi dáno evolučně, z dob, kdy jsme žili v tlupách, jenom v dnešní době nejsou ty “tlupy” tak ostře ohraničené, a navíc těch rozdělení je víc zároveň. Bohatší vs. chudší, Pražáci vs. obyvatelé vesnic, sparťani vs. slávisti, levičáci vs. pravičáci, pak samozřejmě třeba černí vs. bílí… potom plno dalších o dost mlhavějších skupin (vegetariáni, pravdoláskaři, náckové, crossfiťáci, fantazii se meze nekladou). Ve všech těch případech máme tendenci nahlížet na členy “naší” skupiny nekriticky pozitivně a na členy “nepřátelské” skupiny (případně na ostatní lidi, pokud žádný protipól k dané skupině neexistuje) přehnaně negativně. Krásně je vidět, jak máme tuhle škatulkovací potřebu např. při řízení. Když někdo udělá nějakou prasárnu, tak se mermomocí snažíme najít cokoliv, co by ho někam zařadilo, a my se pak mohli ujistit, že je svět v pořádku, tvrzením “Nojó, klasickej pražák/ženská/vietnamec/důchodce v klobouku/řidič BMW…”</p><p>Zbytečně nám to zatemňuje mysl a většinou si to neuvědomujeme. Posuzovat názory nebo i lidi bychom měli podle jejich skutečné hodnoty a ne podle příslušnosti ke skupinám, kteroužto jsme si navíc často jenom vyfabulovali.</p><p>Existují rozdělení lidí, u kterých tohle funguje velmi univerzálně a velmi silně. Napadá vás které? Je tak všudypřítomné, že si ho často ani neuvědomujeme… Nejuniverzálnější kmenová příslušnost je podle mě pohlaví. Velmi často je to vidět v internetových diskuzích i o tématech s pohlavím nesouvisejícím. Když např. kluk vidí kluka, jak mu nejde matika, řekne si, že je dotyčnej blbej na matiku. Když vidí holku, jak jí nejde matika, řekne si, že holky jsou blbý na matiku. (Příklad ukraden <a href="http://xkcd.com/385/">odsud</a>.) Obráceně to funguje samozřejmě taky. Velmi časté provolání “vy (míněno opačné pohlaví) jste všichni stejný” je ultimátním vyjádřením pohlavní kmenové příslušnosti.</p><p>Kdosi říkal, že když dítě vidí poprvé v životě vlaštovku, a zeptá se co to je, tak jakmile uslyší “to je vlaštovka”, tak že ji vidělo naposledy v životě. Příště už nikdy neuvidí jedince, ale jenom reprezentaci nějaké kategorie. Takže navrhuju: mít se před podobným způsobem uvažování na pozoru a všímat si, kdy pro les nevidím stromy.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=9264669ebd53" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/textovy-bur-ak/kmenova-p-islusnost-9264669ebd53">Kmenová příslušnost</a> was originally published in <a href="https://medium.com/textovy-bur-ak">Textový burčák</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Knihy!]]></title>
            <link>https://medium.com/textovy-bur-ak/knihy-268d4ec3c974?source=rss-20a372bf0670------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/268d4ec3c974</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Vojtěch Kolenčík]]></dc:creator>
            <pubDate>Tue, 09 Dec 2014 11:57:39 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2014-12-09T12:02:50.892Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<figure><img alt="" src="https://cdn-images-1.medium.com/max/319/1*vk4linUFtaGdfSNltzNUpw.jpeg" /></figure><p>Součástí naší kultury je jakýsi knižní fetišismus. “Čtěte knihy!” Jak se řekne “kniha”, hned to má punc něčeho vznostného a hodnotného. “Hodně čtu” je prohlášení o intelektuálních kvalitách dotyčného.</p><p>Já sám jsem bibliofil, pamatuju si, jak jsme s kamarádama chodili po nějakém zámku a v každé místnosti byl u vytržení někdo jiný. Třeba ve zbrojnici se rozzářil jeden z nás, který byl bývalý voják. “Jé, zbraně!” A já podobně zjihnul v knihovně. “Jé, knížky!” Mám rád knihy i čistě jako fyzický objekt, jejich vazbu, vůni, sazbu… samozřejmě obzvlášť když je ta knížka stará.</p><p>Ale já to beru spíš jako svoji osobní úchylku. Není principiální důvod, proč by knížka měla být nějak hodnotnější než třeba komiks nebo film. Je plno knížek které jsou na úrovni seriálu <em>Ulice</em> na Nově, a naopak plno filmů, které člověka donutí se zamyslet. Zahnáno do extrému, když se vrátím k obrázku v úvodu, nebyl by ani problém postavit proti sobě dvojici zástupců z řad lahví alkoholu a knížek tak, že by ten chlast ve srovnání s nějakým knižním brakem tříbil ducha mnohem víc. V Palladiu jsou myslím <a href="http://www.kratochvilovci.cz/">Kratochvílovci</a> a <a href="http://neoluxor.cz/">Luxor</a> hned naproti sobě takže myslím, že ten nákup by byla záležitost na deset minut.</p><p>Knížka je jenom jedna z forem umění a/nebo přenosu informace, a jako taková by podle mě neměla být nějak extra vyzdvihována. Pravda, čtení knížky je z principu náročnější na fantazii a myšlení čtenáře, kdežto třeba film lze konzumovat vysloveně pasivně, i když konce konců, i číst lze bezmyšlenkovitě a povrchně. Každopádně ten knižní fetišismus zakořeněný v naší společnosti není opodstatněný, obzvlášť v dnešní době. Je to podle mě artefakt toho, že dřív si knihu mohl přečíst jen vzdělanec, kdežto divadlo (nebo film, pokud by tehdy filmy existovaly) si teoreticky mohl vychutnat kdokoliv. Ale v dnešní době je to přežitek.</p><p>Podobnou situaci v komunikaci mezi lidmi (“osobní setkání je OK, dopisovat si klasickou šnekopoštou je OK a ještě navíc kouzelně staromódní, ale chatovat s někým na fejsbůku je špatné, áno”) si necháme zas třeba někdy na příště.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=268d4ec3c974" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/textovy-bur-ak/knihy-268d4ec3c974">Knihy!</a> was originally published in <a href="https://medium.com/textovy-bur-ak">Textový burčák</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Roční období]]></title>
            <link>https://medium.com/textovy-bur-ak/ro-ni-obdobi-d576fb01f18a?source=rss-20a372bf0670------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/d576fb01f18a</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Vojtěch Kolenčík]]></dc:creator>
            <pubDate>Fri, 05 Dec 2014 08:48:12 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2014-12-05T08:49:18.230Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Tradičně jsou u nás čtyři roční období; v zemích s jiným klimatem mají jiná (v Thajsku třeba mají tři: suché teplé, suché chladné, vlhké chladné, ovšem to “chladné” je samozřejmě třeba chápat relativně). Ale to je stejně pro dané místo jenom takový všeobecný framework a každý člověk to pak vnímá jinak, především podle činností, kterým se nejvíc věnuje.</p><p>Například já osobně jsem si nedávno uvědomil, že držím jenom dvě roční období: běhám s krátkým, běhám s dlouhým (myšleny rukávy trika a nohavice kalhot).</p><p>Kdybych třeba dělal víno, tak počítám, že bych měl úplně jiná. Kdybych se potápěl nebo jezdil na plachetnici, tak jakbysmet. Vlastně každý má svou unikátní sadu ročních období a je hezké si je uvědomit v jemnějším rozlišení, než jsou ta ustálená “jaro, léto, podzim, zima”. Nebo si je dokonce nějak vtipně pojmenovat. Jenom třeba v programování se akorát střídají úseky “všichni chtěj všechno hned” a “všichni jsou na dovolenejch”.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=d576fb01f18a" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/textovy-bur-ak/ro-ni-obdobi-d576fb01f18a">Roční období</a> was originally published in <a href="https://medium.com/textovy-bur-ak">Textový burčák</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Po nás bez nás]]></title>
            <link>https://medium.com/textovy-bur-ak/po-nas-bez-nas-ac7aa2c19b12?source=rss-20a372bf0670------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/ac7aa2c19b12</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Vojtěch Kolenčík]]></dc:creator>
            <pubDate>Tue, 02 Dec 2014 11:29:18 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2014-12-10T14:31:59.467Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Ne že bych lidstvu nefandil, ale myslím, že bychom měli nesobecky myslet i na eventualitu našeho zániku. K nějakému skutečně dlouhodobému přežití se totiž nestačí jen nepozabíjet, jak si většina lidí myslí, ale je i potřeba “diverzifikovat portfolio” a neobývat jediný malý bod ve vesmíru, kde nás dříve či později vyhladí srážka s nějakým jiným tělesem.</p><p>Třeba se časem naše možnosti rozšíří natolik, že budeme schopni existovat mimo omezení časoprostoru a ani tepelná smrt vesmíru se nás nedotkne (jakýsi ekvivalent <em>technologické singularity</em> o které se většinou mluví v souvislosti s umělou inteligencí), ale do té doby by myslím stálo za to někde bezpečně uložit veškeré nehmotné výdobytky naší civilizace, protože to je asi to nejcennější, čeho jsme jako živočišný druh dosáhli. Takový projekt mi přijde jako relativně hodně muziky za relativně málo peněz — v minimalistické variantě by stačilo vytvořit digitální archiv, řekněme Wikipedii, hudbu, literaturu a další umění které už teď máme zdigitalizované, a přidat k tomu nějaký univerzální návod, který by případným nálezcům zjednodušil snahu tomu všemu porozumět, nahrát to všechno na nějaké hodně trvanlivé médium a rozmístit to všude možně po okolí, kde je naděje, že to aspoň chvilku (ve vesmírném měřítku, což by byl asi největší problém, protože v těhle rozměrech je i třeba milion let zanedbatelně málo) vydrží. Zkrátka taková úplnější verze toho, co bylo na <em>Voyageru</em>, ovšem ne s cílem dostat záznam našeho vědění co nejdál v prostoru, ale v čase. Co my víme, třeba se to někdy někomu bude hodit.</p><p><em>Extinction is the rule. Survival is the exception.<br></em>(Carl Sagan)</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=ac7aa2c19b12" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/textovy-bur-ak/po-nas-bez-nas-ac7aa2c19b12">Po nás bez nás</a> was originally published in <a href="https://medium.com/textovy-bur-ak">Textový burčák</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Nejistota]]></title>
            <link>https://medium.com/@vkolencik/nejistota-493c2082bffd?source=rss-20a372bf0670------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/493c2082bffd</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Vojtěch Kolenčík]]></dc:creator>
            <pubDate>Thu, 27 Nov 2014 06:40:22 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2014-12-05T08:52:21.351Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>S člověkem hodně zamává, když se dozví, že zemře. Ale zemřeme přece všichni; ve skutečnosti se jen dozvěděl, <em>kdy</em> zemře. Rozdíl je jenom v té jistotě, kdy to zhruba bude. Statisticky řečeno se jenom hodně snížil rozptyl nějakého pravděpodobnostního rozdělení.</p><p>Normálně se nejistoty bojíme, ale v tomhle případě se naopak bojíme té jistoty. Protože v tomhle ohledu nám nejistota umožňuje dělat, jakože se nic neděje. Když jsem uprostřed pokoje, ve kterém je úplná tma, takže nevidím zdi, tak si můžu vysnít, že je ten pokoj jakkoliv velký, a volně se rozběhnout… dokud v nestřeženém okamžiku do té zdi nenarazím.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=493c2082bffd" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Vztažná soustava]]></title>
            <link>https://medium.com/textovy-bur-ak/vztazna-soustava-a06a972c244c?source=rss-20a372bf0670------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/a06a972c244c</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Vojtěch Kolenčík]]></dc:creator>
            <pubDate>Wed, 26 Nov 2014 11:55:05 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2014-12-05T08:54:19.362Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Řekli byste, že kdybyste vzali Ostravu (kterou všichni v Praze bereme jako město někde na severu) a posunuli ji na západ na úroveň Prahy, tak by pak ležela někde u Jílového? Neboli je jižněji než Praha.</p><p>Z čeho pramení tohle zmatení? Podle mě to je dáno sekvencí vztažných soustav — Brno je na východ od Prahy, Ostrava je na sever od Brna, takže tranzitivně musí Ostrava být na sever (a východ) od Prahy.</p><p>Vůbec to máme v tomhle ohledu v hlavách často šejdrem… New York je jen o kousíček jižněji… <em>než Barcelona</em>. Tady zase asi používáme víc vztažnou soustavu podnebnou a kulturní — New York bereme v tomhle ohledu jako ekvivalent Londýna či Paříže, Miami je jako Francouzská riviéra a Mexiko řekněme jih španělska. Jenže “jižani” jsou v Americe mnohem jižněji než v Evropě.</p><p>Do Cape Town v JAR je to fous dál, než do dalekého Soulu. A Thajsko je zhruba stejně daleko jako Japonsko. Tady hraje roli zase to, že o mapě světa přemýšlíme v dimenzích toho plakátu, co bývá na zdech; neuvědomujeme si, že země je koule, a že čím větší mapa, tím víc zkresluje. Jak moc je to neintuitivní si lze vyzkoušet třeba <a href="http://www.freemaptools.com/measure-distance.htm">tady</a>.</p><p>Kolik asi dalších pokřivených “vztažných soustav” máme v hlavách, a vůbec o tom nevíme?</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=a06a972c244c" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/textovy-bur-ak/vztazna-soustava-a06a972c244c">Vztažná soustava</a> was originally published in <a href="https://medium.com/textovy-bur-ak">Textový burčák</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Masakr]]></title>
            <link>https://medium.com/@vkolencik/masakr-bdfe4a3f3408?source=rss-20a372bf0670------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/bdfe4a3f3408</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Vojtěch Kolenčík]]></dc:creator>
            <pubDate>Sun, 23 Nov 2014 12:14:29 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2014-11-23T16:30:56.081Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<blockquote>Přátelé, nebyla to žádná krvavá řež, nebyl to žádný nestandardní masakr, byla to jedna z ‚x‘ demonstrací…</blockquote><p>17. listopadu 1989 na Národní třídě šlo o lehkou strkanici.</p><p>17. listopadu 1989 na Národní třídě šlo o krvavou řež.</p><p>17. listopadu 1989 na Národní třídě zemřel student.</p><p>17. listopadu 1989 se na Národní třídě odehrál masakr.</p><p>Přijmu-li kterékoliv z těch tvrzení jako pravdivé… má to nějaký důsledek? Plyne z toho něco? Nepodařilo se mi dohledat, jestli se prezident od jeho tvrzení odpíchl k nějaké další argumentaci, ale pokud vím tak ne. Takže tady hraje roli jenom nezvladatelná touha říct něco nezvyklého, pobuřujícího. Druhá možnost je, že tím účelově něco sledoval, ale jak praví <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Hanlon%27s_razor">Hanlonova břitva</a>:</p><blockquote>Never attribute to malice that which is adequately explained by stupidity.</blockquote><p>…takže spíš to první, snaha vyvolat rozruch, nebo spíš nepotlačitelný impuls provokovat. A zadařilo se. Ale aspoň se lidi víc zajímají o politiku a <a href="http://video.idnes.cz/?c=A141120_143803_domaci_ffr&amp;idvideo=V141119_115516_tv-zpravy_krr">v ulicích se zase diskutuje</a>.</p><p>Pod čarou: kdyby už tedy na pravdivost toho výroku došlo, tak nevím, co se na tom tak řeší, když z dostupných zdrojů je celkem jasné, nakolik to pravda je a nakolik není:</p><blockquote>Přátelé,</blockquote><p>Ani náhodou…</p><blockquote>nebyla to žádná krvavá řež</blockquote><p>Byla, řezalo se do lidí a tekla krev, ergo krvavá řež.</p><blockquote>nebyl to žádný nestandardní masakr</blockquote><p>V pravém smyslu masakr ne, ale to slovo se používá i přeneseně. Oproti ostatním demonstracím do té doby to nestandardní bylo.</p><blockquote>byla to jedna z ‚x‘ demonstrací…</blockquote><p>Ano, byla to jedna z <em>x</em> demonstrací, ale hodně se lišila od těch předchozích.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=bdfe4a3f3408" width="1" height="1" alt="">]]></content:encoded>
        </item>
        <item>
            <title><![CDATA[Změny]]></title>
            <link>https://medium.com/textovy-bur-ak/zm-ny-7e3e843d0285?source=rss-20a372bf0670------2</link>
            <guid isPermaLink="false">https://medium.com/p/7e3e843d0285</guid>
            <dc:creator><![CDATA[Vojtěch Kolenčík]]></dc:creator>
            <pubDate>Wed, 19 Nov 2014 22:36:27 GMT</pubDate>
            <atom:updated>2014-11-19T22:36:27.063Z</atom:updated>
            <content:encoded><![CDATA[<p>Přemýšlel jsem, co mají společného všechny ty okamžiky v životě, kdy člověk cítí takový ten blažený úžas a spojení s všehomírem. A sice asi ne úplně všechny, ale většinu z nich spojuje to, že jde o náhlý projev nějaké postupné změny na pozadí. Letadlo postupně zrychluje, až se najednou odlepí od země. Půl hodiny roztápíte v zimě kamna, až v jednom okamžiku chytí tah, rozhoří se a začnou hučet. Na jaře najednou rozkvetou stromy… anebo v zimě poprvé napadne sníh. A koneckonců i třeba zrození. Vždycky je za tím nějaký pozvolný proces, který probíhá dost pomalu na to, abychom ho přímo nevnímali, ale pak se najednou projeví v doslova diskrétním časovém okamžiku. Něco se přehoupne přes kritické množství a vykoukne to na nás. Náhlé nečekané sice události taky patří k životu, ale tady díky anticipaci ten okamžik pak víc vnímáme; jako když se v hudbě postupně zvyšuje napětí, aby se najednou konsonantně uvolnilo.</p><p>Ne vždy to musí být pozitivní změna; takový rozpad zkomírajícího vztahu nebo konec konců i pomalá smrt na tohle pasují taky. Ale vždycky to je zvláštní pocit takové sounáležitosti s plynutím času.</p><p>Ona “náhlost” je myšlena ve srovnání s rychlostí toho jevu na pozadí. Pokud jde o něco, co se vyvíjí vysloveně v glaciálních časových proporcích, pak může ona “náhlá” změna trvat dny, i týdny. A že to byla opravdu změna skupenství a ne jen dočasný výkyv můžeme rozpoznat až zpětně, nevnímáme-li vědomě to pomalu se vyvíjející podhoubí nezřejmých vlivů a pomalých, ale silných podzemních proudů.</p><img src="https://medium.com/_/stat?event=post.clientViewed&referrerSource=full_rss&postId=7e3e843d0285" width="1" height="1" alt=""><hr><p><a href="https://medium.com/textovy-bur-ak/zm-ny-7e3e843d0285">Změny</a> was originally published in <a href="https://medium.com/textovy-bur-ak">Textový burčák</a> on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.</p>]]></content:encoded>
        </item>
    </channel>
</rss>