Írán se Trumpovi vrací jako bumerang. Jaderné zbraně má na dosah

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Před svým prvním prezidentským mandátem slíbil Donald Trump zrušení mezinárodní dohody o íránském jaderném programu. Smlouvu známou pod zkratkou JCPOA, kterou uzavřela s Íránem administrativa Baracka Obamy i další světové mocnosti, označoval za „nejhorší na světě“. Svůj slib ji vypovědět ihned po svém zvolení splnil.

O osm let později se íránský jaderný program vrací Trumpovi jako bumerang. Jaderní experti se shodují, že Írán je navzdory dalším americkým sankcím výrobě jaderné pumy podstatně blíže než dříve a že času na řešení zbývá jen málo.

„Jsme na rozcestí a směřujeme ke krizi,“ řekl listu The New York Times Sanam Vakil, ředitel programu pro Blízký východ a severní Afriku v think tanku Chatham House. Trump nedávno pohrozil Íránu „bombardováním, jaké ještě nikdy neviděli“, ale dal také jasně najevo, že dává přednost diplomatické dohodě.

První jednání, na němž se sejde Trumpův zmocněnec pro Blízký východ Steve Witkoff se šéfem íránské diplomacie Abbásem Arakčím, se uskuteční v sobotu v Ománu. Na následujících řádcích Seznam Zprávy přehledně vysvětlují, jak se k rozhovorům staví jednotlivé strany a jaké mají ambice.

Experti z Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) jsou přesvědčeni, že Íránci disponují takovým množstvím uranu, které by jim stačilo na výrobu až šesti atomových pum - pokud se jim tedy v příštích týdnech či měsících podaří ho obohatit ještě na vyšší stupeň.

Jinak ale vedení Islámské republiky vstupuje do jednání pod tlakem. Režim se kvůli mezinárodnímu dění musí cítit oslaben - pádem syrského diktátora Bašára Asada přišel o nejbližšího spojence, izraelské bombardování pak do velké míry ochromilo libanonské hnutí Hizballáh a také palestinský Hamás, na jemenské Húthíe útočí Spojené státy a Rusko je zaměstnané a oslabené agresí na Ukrajině. Rozhovory s USA musel posvětit i nejvyšší íránský vůdce, ájatolláh Alí Chameneí.

„Írán je určitě tím, kdo tahá za kratší konec provazu. Íránci dohodu potřebují výrazně víc než druhá strana. Jejich motivace není daná jen regionálním vývojem, ale zejména domácí poptávkou - ekonomické sankce dlouhodobě uvalené na Islámskou republiku opravdu dusí tamní hospodářství, systematicky se propadá íránský rijál a Írán má ohromnou potřebu se z toho marastu dostat,“ vysvětlil Seznam Zprávám politolog Josef Kraus z Masarykovy univerzity v Brně.

„Íránský režim nutně potřebuje zahraniční investice, které mohou přijít až po odstranění mezinárodních sankcí,“ dodává.

Washington opakovaně prohlašuje, že nedopustí, aby se íránskému teokratickému režimu dostala do rukou atomová zbraň. V tom se nijak neliší současná Trumpova administrativa od těch minulých demokratických. Vypovězení mezinárodní smlouvy (JCPOA) o kontrole íránského jaderného programu ale Írán k výrobě bomby přiblížilo, i když to samotný režim popírá. Teherán tvrdí, že mu jde čistě o civilní využití jádra.

„Jednání budou pravděpodobně motivována nebo hnána potřebou Donalda Trumpa dosáhnout v zahraniční politice konečně nějakého vítězství, protože zatím moc úspěchů nezaznamenal - navzdory slibům v předvolební kampani,“ připomíná Josef Kraus. Trump mluvil v kampani například o tom, že dokáže ukončit boje na Ukrajině za jediný den.

USA v jednáních s Íránem pokračovaly i v minulých letech a v roce 2021 a 2022 byly i blízko dohodě, nicméně rozhovory zastavila ruská invaze na Ukrajinu.

„Jednání byla velice slibná, ale ztroskotala také na tom, že se Spojené státy systematicky snažily do smlouvy o jaderném programu dostat i záležitosti kolem vývoje balistických raket. To je něco, co Írán dlouhodobě odmítá, protože tvrdí, že to je vojenská záležitost, která nemá s jaderným programem nic společného,“ říká politolog Kraus.

Právě íránský vývoj balistických raket byl jedním z bodů, které na JCPOA kritizoval izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který u Trumpa opakovaně lobboval za zrušení smlouvy.

Jak už bylo řečeno, Írán má na jednáních zájem zejména kvůli složité ekonomické situaci. „Cílem režimu je přežít a zabránit jeho zhroucení, ať už z důvodů ekonomických, nebo z důvodu tlaku USA a Izraele,“ říká Josef Kraus a zdůrazňuje pragmatismus, který už íránský režim mnohokrát ukázal.

Prostor na ústupky vidí Kraus hlavně v mezinárodní politice: „Dovedu si představit, že Írán výměnou za americké odstranění ekonomických sankcí vedle zprůhlednění vlastního jaderného programu udělá i nějaký ústupek v regionální politice, ať už jde o podporu palestinského Hamásu, libanonského Hizballáhu, šíitských milicí v Iráku nebo Húthíů v Jemenu,“ myslí si.

Naopak jako takřka vyloučený scénář vidí přání izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, aby byl íránský jaderný program zničený stejně jako v Libyi, kde na to přistoupil tehdejší diktátor Muammar Kaddáfí.

„Likvidace celého jaderného zařízení bude pro Íránce naprosto nepřijatelná už z prostého důvodu - oni mají jako jakýkoliv jiný stát světa právo na využití jaderné energie pro mírové účely, ať už jde o výzkum vědy, energetiky, medicíny,“ odhaduje Josef Kraus.

Na tom budou podle něj Íránci trvat, stejně jako na oddělení vojenských programů, na kterých Islámská republika trvá s ohledem na vlastní obranu. Maximalistické požadavky Netanjahua tedy nejspíš splněny nebudou.

Podle Scotta Lucase, profesora mezinárodních vztahů na University College Dublin, bude záležet na tom, jaké budou mít Trumpovi lidé požadavky. „Vrátíme se do roku 2015, kdy se Íránci vzdali 20 procent zásob a omezili obohacování na 3,67 procenta? Trump s tím v roce 2018 nebyl spokojen, takže co víc mohou Íránci udělat, zvláště když nyní začínají z pokročilejší jaderné pozice,“ citoval Lucase server Euronews. Akademik připomněl, že Írán už disponuje uranem obohaceným na 60 procent a dost možná je schopen ho obohacovat i na 90 procent.

Premiér Benjamin Netanjahu se tento týden sešel s Donaldem Trumpem a právě Írán byl vedle nově uvalených cel hlavním tématem rozhovoru. Netanjahu se netají tvrdým postojem k Íránu, k čemuž se podle všeho snažil přesvědčit i Trumpa. Na schůzce v Bílém domě ale úspěšný nebyl - domů přijel bez ústupků v oblasti cel (ty přišly až ve středu pro celý svět s výjimkou Číny) a žádný zvrat nenastal ani v otázce jednání s Íránem.

Netanjahuovo působení na Trumpa je letos ve věci Íránu složitější: „Když v roce 2018 Američané jednostranně ustoupili od mezinárodní smlouvy o kontrole íránského jaderného programu, byla situace jiná než dnes,“ vysvětluje Josef Kraus.

Trump zrušení smlouvy sliboval izraelské i saúdskoarabské lobby, které finančně podporovaly jeho kampaň. „Tehdy byly saúdsko-íránské vztahy velice napjaté, mezi oběma zeměmi ani neexistoval diplomatický styk,“ připomíná Kraus.

Nyní jsou ale vztahy obou blízkovýchodních mocností nejlepší za posledních 30 let a Saúdové jsou najednou těmi, kdo se konflikt mezi USA a Íránem snaží moderovat. Místo přilévání oleje do ohně tak mohou Saúdové spíše působit tlak na uzavření dohody, fakticky protichůdný tlaku izraelskému, myslí si politolog.